Uromitexan

Bezpečnost a účinnost podávání mesny dětem nebyla prokázána. U dětí může být zapotřebí zkrátit interval
mezi dávkami a/nebo zvýšit počet individuálních dávek, protože děti obecně častěji močí. Klinické zkušenosti
s konvenčními dávkami ukázaly, že je v určitých případech výhodné podávat přípravek Uromitexan v kratších
intervalech (např. každé 3 hodiny, celková dávka přípravku Uromitexan = 60 % dávky oxazafosforinu). Při
terapii oxazafosforiny ve velmi vysokých dávkách (např. před transplantací kostní dřeně) mají být bolusové
injekce přípravku Uromitexan podávány vždy v kratších intervalech (např. 20 % v časech 0, 1, 3, 6, 9, hodin). Místo bolusových injekcí jsou možné krátké 15minutové infuze.
Starší populace
K dispozici nejsou specifické údaje. Klinické studie s mesnou zahrnovaly pacienty starší 65 let a v této věkové
skupině nebyly hlášeny žádné specifické nežádoucí účinky. Obecně je třeba volit dávku oxazafosforinu u
staršího pacienta opatrně s ohledem na častější výskyt zhoršené funkce jater, ledvin nebo srdce a současná
další onemocnění. Poměr mesny k oxazafosforinům by však měl zůstat nezměněn.
Vysoce rizikoví pacienti
Pacienti s poškozením urothelu po předchozí léčbě oxazafosforiny nebo ozářením pánve, nebo kteří nejsou
dostatečně chráněni přípravkem Uromitexan ve standardní dávce, např. pacienti s anamnézou chorob
močových cest: je třeba podat 40 % dávky oxazafosforinu v intervalech kratších než 4 hodiny a/nebo zvýšit
počet dávek.

Způsob podání
Parenterální léčivé přípravky mají být před podáním vizuálně zkontrolovány, zda neobsahují pevné částice či
nejsou zbarveny.
Jakkoli zbarvené roztoky, které nejsou čiré nebo obsahují viditelné pevné částice, nesmí být použity.
4.3 Kontraindikace
Přípravek Uromitexan je kontraindikován u pacientů s hypersenzitivitou na mesnu nebo kteroukoli pomocnou
látku uvedenou v bodě 6.1.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Byly hlášeny hypersenzitivní reakce po léčbě přípravkem Uromitexan. Vzhledem k možnosti anafylaktoidních
reakcí má být k dispozici odpovídající neodkladná léčba.

UPOZORNĚNÍ
Hypersenzitivita
U pacientů s autoimunními chorobami, kteří byli léčeni cyklofosfamidem a přípravkem Uromitexan, se
hypersenzitivní reakce vyskytují častěji: kožní a slizniční reakce různého stupně závažnosti (vyrážka, svědění,
zarudnutí, puchýřky, Lyellův syndrom, Stevens-Johnsonův syndrom), místní otok tkáně (kopřivkový edém),
zánět spojivek, vzácné případy hypotenze spojené s oběhovými reakcemi a zrychlením tepové frekvence nad
100/min (tachykardie), stejně jako zvýšení dechové frekvence (tachypnoe) jako důsledek závažné akutní
hypersenzitivní reakce (anafylaktoidní reakce), hypertenze, elevace ST-segmentu, myalgie a přechodné
zvýšení jaterních testů (např. transamináz). Ochrana močového ústrojí mesnou by se proto u těchto pacientů
měla provádět až po pečlivém zvážení rizika vzhledem k prospěchu, a to pod dohledem lékaře.
Po léčbě přípravkem Uromitexan podávaným jako protektivum urinárního systému byly hlášeny
hypersenzitivní reakce. Vzhledem k možnosti anafylaktoidních reakcí má být k dispozici odpovídající
neodkladná léčba.
Hypersenzitivní reakce zahrnují různé kožní reakce jako je lokalizovaná nebo generalizovaná urtikarie nebo
různé formy exantému, svědění, pálení, angioedém a/nebo zarudnutí (viz bod 4.8).
Dále byly popsány případy těžkých bulózních a ulcerativních kožních a slizničních reakcí, z nichž některé
odpovídaly příznakům Stevens-Johnsonova syndromu, toxické epidermální nekrolýze nebo exudativnímu
multiformnímu erytému.
Další nežádoucí účinky, které se objevily, odpovídaly diagnóze lékové kožní erupce. Také byla popsána
vyrážka šířící se v závislosti na expozici světlem.
V některých případech byly kožní reakce doprovázeny jedním nebo více dalšími příznaky jako jsou:
• horečka
• kardiovaskulární příznaky (hypotenze, v některých případech popsaná jako fluid refraktory,
tachykardie, EKG příznaky odpovídající perimyokarditidě, viz bod 4.8)
• příznaky odpovídající akutnímu poškození ledvin
• pulmonální příznaky (hypoxie, respirační tíseň, bronchospasmus, tachypnoe, kašel, krvavé sputum,
viz bod 4.8)
• hematologické abnormality (laboratorní výsledky odpovídající diseminované intravaskulární
koagulaci, leukopenie, eosinofilie, lymfopenie, trombocytopenie, pancytopenie, viz bod 4.8)
• zvýšené jaterní enzymy
• nauzea, zvracení
• bolest v končetinách, artralgie, myalgie, únava
• stomatitida
• konjuktivitida
Některé z nežádoucích účinků byly prezentovány jako anafylaxe.
Byla hlášena horečka provázená např. hypotenzí, ale bez manifestace kožních příznaků.
U použití mesny byly hlášeny závažné stejně jako lehké reakce jak v léčebném režimu těžkých
systematických autoimunních onemocnění, tak malignit.
Ve většině případů se reakce objevily v průběhu nebo po prvním léčebném cyklu nebo za několik týdnů po
podání mesny. V ostatních případech byly první reakce pozorovány až po několika měsících po podání.
V mnoha případech se doba, za kterou se symptomy v souvislosti s expozicí objevily, tendenčně u následných
expozic zkracovala.
U některých pacientů se výskyt a/nebo závažnost reakce zřejmě měnil s podanou dávkou.
Recidiva reakcí, v některých případech s rostoucí závažností, byla popsána u opakované expozice, avšak
v některých případech k ní opakovanou expozicí nedocházelo.
Někteří pacienti s anamnézou alergické reakce vykazují pozitivní výsledky testu opožděné hypersenzitivity.
Nicméně negativní výsledek testu nevylučuje hypersenzitivitu na mesnu. Pozitivní bezprostřední výsledek
kožního testu na alergické reakce se objevil u pacientů bez ohledu na předchozí expozici mesnou nebo
anamnézu hypersenzitivních reakcí a může mít souvislost s koncentrací roztoku mesny použitého k testování.
Ošetřující lékař si má být
• vědom možnosti vzniku takových nežádoucích účinků a jejich možného zhoršení opakovanou
expozicí, a že mohou být v některých případech život ohrožující
• vědom, že hypersenzitivní reakce na mesnu se podobaly klinickému obrazu sepse a u pacientů s
autoimunními onemocněními připomínají exacerbaci základního onemocnění.
Sloučeniny thiolu:
Mesna je sloučenina thiolu,tj. organická sloučenina obsahující sulfhydrylovou (SH) funkční
skupinu. Sloučeniny thiolu vykazují ve svém profilu nežádoucích účinků některé podobnosti včetně
potenciálu vyvolat závažné kožní reakce. Příklady léčivých látek, které obsahují sloučeniny thiolu je
amifostin, penicilamin, kaptopril.
Není jasné, zda-li pacienti, kteří prodělali nežádoucí účinek na tuto látku, jsou vystaveni zvýšenému riziku
jakékoli reakce nebo podobné reakce jiných sloučenin thiolu. Při zvažování následného použití jiné sloučeniny
thiolu těmto pacientům je třeba vzít v úvahu možnost zvýšeného rizika.

OPATŘENÍ
Přípravek Uromitexan nezabrání vzniku hemoragické cystitidy u všech pacientů. Proto je každé ráno před
zahájením léčby přípravkem Uromitexanem třeba vyšetřit vzorek moči (mikroskopický průkaz erytrocytů) na
přítomnost hematurie.
Má být zachován dostatečný výdej moči, jak je požadováno při léčbě oxazafosforiny. Pokud se hematurie
vyvine během léčby přípravkem Uromitexan a oxazafosforiny v doporučeném dávkování, je možné s ohledem
na závažnost hematurie snížit dávky nebo léčbu oxazafosforiny přerušit.
Obsah sodíku
Roztok mesny obsahuje přibližně 59 mg sodíku v 400 mg mesny. Nutno vzít v úvahu u pacientů na dietě
s nízkým obsahem sodíku.
Interference laboratorního testu:
Léčba mesnou může způsobit falešně pozitivní reakce na ketonové látky u testu moči, založeném na
nitroprusidu sodném (včetně lakmusového testovacího proužku). Barevná reakce na ketony pozorovaná po
expozici mesnou je načervenale-fialová spíše než fialová a je méně stabilní.
Léčba mesnou může způsobit falešně pozitivní reakce na kyselinu askorbovou při screeningovém testování
moči založeném na Tillmanově činidlu.
Ve studiích farmakokinetiky prováděných na zdravých dobrovolnících byly hodnoty sérové
kreatininfosfokinázy (CPK) ve vzorcích odebraných 24 hodin po dávkování mesnou nižší než u vzorků
odebraných před tímto dávkováním. Zatímco dostupné údaje nejsou dostatečné pro určení příčiny tohoto
jevu, lze uvažovat o významné interferenci s enzymatickými CPK testy závislými na thiolu (např. jako N-
acetylcystein).
Informace o abnormalitách laboratorních testů pozorovaných ve farmakokinetických studiích viz také bod 4.8.
Pediatrická populace
V klinických studiích prováděných společností Baxter nebyla u dětských pacientů (<16 let) stanovena
bezpečnost a účinnost mesny. Avšak v odborné literatuře existují odkazy na použití mesny u dětských
pacientů.


Použití u starší populace:
Obecně je třeba volit dávku u staršího pacienta opatrně s ohledem na častější výskyt zhoršené funkce jater,
ledvin nebo srdce a na souběžné další onemocnění nebo jinou léčbu. Poměr mesny k oxazafosforinům by však
měl zůstat nezměněn.