Ultracod

Příznaky a léčba předávkování paracetamolem a kodeinem odpovídají situaci spojení jednotlivých
příznaků a léčebných možností při intoxikaci jednotlivými složkami.

Paracetamol

Starší pacienti, malé děti, pacienti s poruchami funkce jater, chronickou konzumací alkoholu nebo
chronickou podvýživou i pacienti souběžně léčení induktory enzymů mají zvýšené riziko intoxikace,
včetně fatálních následků.

Příznaky
Projevy intoxikace po užití nadměrně vysokých dávek paracetamolu se objevují s latencí 24 - hodin. Předávkování paracetamolem může způsobit jaterní cytolýzu, která může vést


k hepatocelulárnímu selhání, krvácení do zažívacího traktu, metabolické acidóze, encefalopatii,
kómatu až úmrtí. Nezávisle na těchto poruchách může předávkování také vést k pankreatitidě,
akutnímu renálnímu selhání a pancytopenii.

V 1. fázi (1. den) se mohou jako příznaky intoxikace paracetamolem objevit nevolnost, zvracení,
anorexie, bledost, bolesti břicha, pocení, somnolence a celkový pocit nemoci; ve 2. fázi (2. den)
dochází k zlepšení subjektivního stavu, objevují se však zvětšení jater, vzestup aminotransferáz,
laktátdehydrogenázy a bilirubinu, prodloužení tromboplastinového času (zvýšené hodnoty Quickova
testu), snížené vylučování moči; v 3. fázi (od 3. dne) vysoké hodnoty aminotransferáz, ikterus,
poruchy koagulace, hypoglykemie a přechod do jaterního kómatu.

Léčba
• I při nedostatku významných časných příznaků mají být pacienti ihned odesláni do nemocnice,
kde jim bude poskytnuta okamžitá lékařská péče.
• Během prvních 4 hodin se doporučuje provést celkově zaměřená opatření, např. podání
aktivního uhlí, odsátí a výplach žaludku.
• Je vhodné provádět opakovaná stanovení plasmatické koncentrace paracetamolu a opakované
vyšetření jaterních testů. Plasmatické koncentrace paracetamolu se mají měřit 4 hodiny po
požití nebo později (dřívější koncentrace jsou nespolehlivé).
• Dialýza může vést ke snížení plasmatické koncentrace paracetamolu.
• Nitrožilní podání donátorů SH-skupin, např. merkaptaminu nebo N-acetylcysteinu, pokud
možno v prvních 10 hodinách po intoxikaci, může vázat cytotoxické metabolity. Přestože N-
acetylcystein je nejúčinnější, je-li jeho podávání zahájeno v tomto období, určitý stupeň
ochrany může poskytnout i tehdy, je-li podán až 48 hodin po požití; v tom případě se užívá
déle.

Další možnosti terapie intoxikace paracetamolem se řídí rozsahem, stádiem a klinickými příznaky
v souladu s běžnými opatřeními intenzivní péče.

Užívání paracetamolu může ovlivnit laboratorní stanovení kyseliny močové pomocí kyseliny
fosfowolframové a krevní glukózy pomocí glukózaoxidázy-peroxidázy.

Kodein

Příznaky
Typickým příznakem předávkování kodeinu je extrémní deprese dechových funkcí. Příznaky jsou do
značné míry shodné s příznaky otravy morfinem, s počátečním vzrušením, úzkostí, nespavostí
následovanými v některých případech ospalostí, extrémní somnolencí až kómatem, a většinou jsou
spojené s miózou, často s nauzeou, zvracením, gastrointestinálními poruchami, křečemi, bolestmi
hlavy, ztrátou chuti k jídlu, retencí moči a stolice. Byla hlášena cyanóza, hypoxie, chladná a vlhká
kůže, sucho v ústech, hypersenzitivní reakce, ztráta svalového tonu kosterního svalstva a areflexie
s přechodem ke strnulosti, někdy bradykardie, tachykardie, arytmie a pokles nebo změny krevního
tlaku; příležitostně cerebrální křeče, především u dětí.
Těžká intoxikace může vést k apnoi, oběhovému kolapsu, srdeční zástavě a smrti.

Léčba
Léčba má být v zásadě symptomatická: obnova přiměřené respirační výměny zajištěním průchodnosti
dýchacích cest a použitím mechanické ventilace.

Při dávkách vyšších než 2 mg kodeinu/kg tělesné hmotnosti a rozvoji klinických příznaků má být až
do odeznění příznaků prováděno monitorování dechových funkcí s připraveností provádět resuscitaci,
při chybění příznaků nejméně po dobu 5 hodin od požití.

Zrušení účinku kodeinu při manifestní depresi dýchání je možno dosáhnout opioidním antagonistou,
např. naloxonem (dávkování u dospělých: 0,4 - 2 mg i.v., v případě nutnosti opakování dávky každé


- 3 min). Trvání účinku kodeinu je delší než trvání účinku naloxonu. Pokud nevede podání dávky mg naloxonu k žádnému účinku, je třeba zvážit, zda je diagnóza intoxikace opioidy správná.

Není-li možno použít naloxon, jsou indikována symptomatická opatření, především uvedení do
stabilizované polohy na boku, umělé dýchání a léčba šoku.