Tracrium 50

Tracrium, stejně jako všechny ostatní neuromuskulární blokátory, paralyzuje spolu s jinými
kosterními svaly také svaly dýchací, neovlivňuje však vědomí. Tracrium má být podáváno na
pracovišti s příslušným vybavením pro endotracheální intubaci a řízenou ventilaci, jen při
adekvátní celkové anestezii a pouze zkušeným anesteziologem nebo pod jeho přímým
dozorem.

Při podání přípravku Tracrium může dojít u vnímavých pacientů k uvolnění histaminu. U
pacientů s anamnézou svědčící o zvýšené citlivosti vůči účinkům histaminu je při podání
přípravku Tracrium nutná zvláštní opatrnost. Bronchospasmus se zejména může vyskytnout u
pacientů s alergií nebo astmatem v anamnéze.

Podává-li se Tracrium pacientům, u kterých se v minulosti vyskytla reakce přecitlivělosti na
jiné blokátory nervosvalového přenosu, je nutné zachovávat zvláštní opatrnost, protože mezi
blokátory nervosvalového přenosu byla popsána zkřížená reaktivita ve zvýšené míře (více než
50%) (viz bod 4.3).

Tracrium v doporučeném dávkovacím rozmezí nemá významné vagolytické ani
ganglioplegické účinky. Proto Tracrium v doporučeném dávkovacím rozmezí nemá klinicky
významný vliv na srdeční frekvenci a nepůsobí proti bradykardii vyvolávané mnohými
anestetiky či vagovou stimulací během chirurgického výkonu.

Jako u ostatních nedepolarizujících neuromuskulárních blokátorů lze zvýšenou vnímavost
vůči atrakurium-besylátu očekávat u pacientů s myasthenia gravis nebo s jinými
neuromuskulárními poruchami a při těžkých elektrolytových dysbalancích.

U pacientů, kteří mohou být neobvykle citliví na pokles arteriálního krevního tlaku, tj.
například u pacientů s hypovolémií, má podání přípravku Tracrium trvat 60 sekund.

Tracrium je inaktivováno v prostředí s vysokou hodnotou pH, a proto se nesmí mísit ve stejné
injekční stříkačce s roztoky tiopentalu nebo jinými alkalicky reagujícími roztoky.

Je-li za místo aplikace vybrána malá žíla, je třeba ji po injekci přípravku Tracrium
propláchnout fyziologickým roztokem. Podávají-li se kromě přípravku Tracrium stejnou
zavedenou jehlou nebo kanylou i jiná léčiva, je zapotřebí po aplikaci každého léčiva
propláchnutí dostatečným objemem fyziologického roztoku.

Tracrium je hypotonický roztok, a nesmí se proto podávat stejným žilním přístupem jako
krevní transfuze.

Studie maligní hypertermie u vnímavých zvířat (prase) a klinické studie u pacientů se
sklonem k maligní hypertermii prokázaly, že atrakurium tento syndrom nevyvolává.

U pacientů s popáleninami se, stejně jako u jiných nedepolarizujících blokátorů, může
vyvinout rezistence vůči myorelaxačnímu působení Tracria. Tito pacienti mohou vyžadovat
vyšší dávkování, a to v závislosti na době, která uplynula od popálení, a na rozsahu
popáleniny.

Pacienti na jednotce intenzivní péče: Podávání laudanosinu, jednoho z metabolitů atrakurium-
besylátu, pokusným zvířatům bylo spojováno s přechodnou hypotenzí a, u některých druhů,
s cerebrálním excitačním působením.
Ačkoliv byl výskyt křečí u pacientů na jednotce intenzivní péče při podání atrakurium-
besylátu pozorován, jejich souvislost s laudanosinem nebyla nikdy prokázána (viz bod 4.8).