Telassmo

U člověka jsou zkušenosti s předávkováním omezené.

Příznaky
Nejnápadnějšími projevy předávkování telmisartanem byly hypotenze a tachykardie; vyskytla se také
bradykardie, závrať, zvýšení sérového kreatininu a akutní renální selhání.
Dostupná data ukazují, že značné předávkování může způsobit nadměrnou periferní vazodilataci
a možnou reflexní tachykardii. Byla též hlášena výrazná a pravděpodobně prolongovaná systémová


hypotenze vedoucí až k šoku a úmrtí.
Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná
resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být
spouštějící faktory.

Léčba
Pacient musí být pečlivě monitorován a je nutná symptomatická a podpůrná léčba. Postup závisí na
době od požití a na závažnosti příznaků. Navrhovaná opatření zahrnují vyvolání zvracení a/nebo
výplach žaludku. Aktivní uhlí může být užitečné při léčbě předávkování jak telmisartanem, tak
amlodipinem. Je třeba často sledovat sérové elektrolyty a kreatinin. Pokud se objeví hypotenze,
pacient musí být umístěn do polohy vleže a rychle je třeba podat náhradu solí a objemu.
Při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vasokonstrikční látky, pokud
ovšem jejich aplikace není kontraindikována. K potlačení účinku blokátorů kalciových kanálů je
užitečné podat intravenózně monohydrát kalcium-glukonátu. Vzhledem k tomu, že amlodipin se ve
značné míře váže na bílkoviny v plazmě, nepředpokládá se, že by dialýza byla účinná. Ani telmisartan
není odstraňován hemodialýzou.