Stadamet

Farmakoterapeutická skupina: Antidiabetika - léky snižující hladinu cukru v krvi. Biguanidy.
ATC kód: A10BA
Mechanismus účinku

Metformin patří mezi biguanidy s antihyperglykemickými účinky na bazální i postprandiální
hyperglykemii. Nestimuluje sekreci inzulinu, a proto nezpůsobuje hypoglykemii. Metformin snižuje
bazální hyperinzulinemii a v kombinaci s inzulinem snižuje potřebu inzulinu.

Metformin uplatňuje svůj antihyperglykemický účinek 3 různými mechanismy:
Metformin snižuje jaterní produkci glukózy.
Metformin usnadňuje vychytávání a utilizaci glukózy v periferních tkáních, částečně zvýšením účinku
inzulínu.
Metformin mění obrat glukózy ve střevě: Vychytávání z oběhu se zvyšuje a vstřebávání z potravy se
snižuje.
Další mechanismy připisované střevu zahrnují zvýšení uvolňování glukagonu podobného peptidu (GLP-1) a snížení resorpce žlučových kyselin. Metformin mění střevní mikrobiom.

Metformin může zlepšit lipidový profil u osob s hyperlipidemií.

V klinických studiích bylo užívání metforminu spojeno buď se stabilní tělesnou hmotností, nebo
s mírným úbytkem tělesné hmotnosti.

Metformin je aktivátorem adenosinmonofosfát-proteinkinázy (AMPK) a zvyšuje transportní kapacitu
všech známých typů membránových glukózových transportérů (GLUT).

Farmakodynamické účinky

U lidí, nezávisle na jeho působení na glykemii, má metformin příznivý vliv na látkovou přeměnu
lipidů. To bylo u léčebných dávek prokázáno v kontrolovaných, střednědobých nebo dlouhodobých
klinických studiích: metformin snižuje hladiny celkového cholesterolu, LDL cholesterolu a
triglyceridů.

Klinická účinnost

Prospektivní randomizovaná studie (UKPDS) prokázala dlouhodobou výhodu intenzivní kontroly
krevního cukru u dospělých pacientů trpících diabetem II. typu.
Analýza výsledků u pacientů s nadváhou, léčených pomocí metforminu po selhání samotné diety,
prokázala:
 výrazné snížení absolutního rizika vzniku komplikací ve spojitosti s diabetem ve skupině
metforminu (29,8 případů / 1 000 pacientů za rok) proti samotné dietě (43,3 případů / 1 pacientů za rok), p=0,0023 a proti skupinám léčeným kombinací monoterapií deriváty
sulfonylurey a inzulínem (40,1 případů / 1 000 pacientů za rok), p=0,0034;
 výrazné snížení absolutního rizika úmrtí ve spojitosti s diabetem: metformin 7,5 případů /
000 pacientů za rok, samotná dieta 12,7 případů / 1 000 pacientů za rok, p = 0,017;
 výrazné snížení absolutního rizika celkových úmrtí: metformin 13,5 případů / 1 000 pacientů za
rok proti samotné dietě 20,6 případů / 1 000 pacientů za rok (p =0,011) a proti skupinám
léčeným kombinací monoterapií deriváty sulfonylurey a inzulínem 18,9 případů /
000 pacientů za rok (p=0,021);
 výrazné snížení absolutního rizika infarktu myokardu: metformin 11 případů / 1 000 pacientů za
rok, samotná dieta 18 případů / 1 000 pacientů za rok (p=0,01).

V klinických výsledcích nebyl přínos užívání metforminu jako sekundární léčby v kombinaci
s deriváty sulfonylurey prokázán.
U diabetu I. typu byl u vybraných pacientů podáván metformin v kombinaci s inzulínem, klinická
prospěšnost této kombinace však nebyla oficiálně uznána.

Pediatrická populace

Kontrolované klinické studie u omezené pediatrické populace ve věku 10 až 16 let, léčených po dobu
roku, prokázaly při glykemické kontrole podobnou reakci jako u dospělých.