Purinol

použití).

Způsob podání
Perorální podání


4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.


4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Při poruchách funkce jater nebo ledvin je nutná úprava dávkování. U všech pacientů léčených
alopurinolem by měly být prováděny periodické kontroly jaterních testů a renálních funkcí.

Syndrom přecitlivělosti, Steven-Johnsonův syndrom (SJS), toxická epidermální nekrolýza
(TEN)
Reakce z přecitlivělosti na alopurinol se mohou projevovat mnoha různými způsoby, včetně
makulopapulárního exantému, syndromu přecitlivosti (známý též jako DRESS) a SJS/TEN.
Strana 4 (celkem 11)
Tyto reakce jsou klinickými diagnózami a jsou rozpoznávány podle klinických příznaků.
Pokud se takováto reakce objeví kdykoli během léčby, je třeba alopurinol ihned vysadit.
V případě syndromu přecitlivělosti, SJS a TEN nesmí být již alopurinol nikdy pacientovi
znovu nasazen. Při rozvoji hypersensitivních kožních reakcí může být přínosné podávání
kortikosteroidů. Pacienti mají být upozorněni na příznaky těchto závažných kožních reakcí a
mají být důkladně sledováni s ohledem na možný výskyt kožních reakcí. Nejvyšší riziko
rozvoje SJS nebo TEN je v prvním týdnu léčby.

Nejlepších výsledků při zvládání SJS a TEN je možné dosáhnout včasným stanovením
diagnózy a okamžitým vysazením suspektních léčivých přípravků. Časné přerušení léčby je
spojeno s lepší prognózou.

Chronická porucha funkce ledvin
U pacientů s chronickou poruchou funkce ledvin může být zvýšené riziko vzniku reakce z
přecitlivělosti včetně SJS/TEN v souvislosti s alopurinolem. V takovém případě je třeba pečlivě
sledovat možné příznaky syndromu hypersensitivity nebo SJS/TEN a informovat pacienta o
nutnosti ihned a trvale ukončit léčbu, pokud se objeví první příznaky (viz bod 4.8).

Alela HLA-B*Bylo prokázáno, že výskyt alely HLA-B*5801 je spojen s rizikem rozvoje syndromu
hypersenzitivity a SJS/TEN souvisejících s alopurinolem. Frekvence výskytu alely HLA-
B*5801 se značně liší u různých etnických skupin: u čínské populace národnosti Chan je
výskyt až 20 %, u thajské populace 8-15 %, u korejské populace kolem 12 % a u japonské a
evropské populace 1-2 %.
Před zahájením léčby alopurinolem je třeba zvážit screening na přítomnost alely HLA-
B*5801 u pacientů z podskupin se známou vysokou prevalencí této alely. Chronické
onemocnění ledvin může dále zvýšit riziko u těchto pacientů. Není-li genotypizace u pacientů
čínské národnosti Chan, thajského či korejského původu dostupná, je třeba před zahájením
terapie přínosy léčby pečlivě vyhodnotit a zvážit, zda převáží možná vyšší rizika. Používání
genotypizace není zavedeným postupem u jiných populací pacientů.

Pokud je však známo, že pacient je nositelem alely HLA-B*5801 (zvlášť u pacientů čínské
národnosti Chan, thajského či korejského původu), nemá se léčba alopurinolem zahajovat,
pokud existují jiné vhodné terapeutické možnosti a pokud očekávaný přínos léčby nepřevýší
její rizika. Je třeba zvlášť bedlivě sledovat možné příznaky syndromu hypersensitivity nebo
SJS/TEN a informovat pacienta o nutnosti ihned ukončit léčbu, pokud se objeví první
symptomy.

SJS/TEN se může přesto vyskytnout u pacientů, u nichž byla zjištěna negativita HLA-
B*5801, bez ohledu na jejich etnický původ.

Akutní záchvaty dny: Léčba alopurinolem se nezahajuje, dokud akutní záchvat dny kompletně
neodezní, jelikož by mohlo dojít k vyprovokování dalších záchvatů.

Stejně jako u jiných urikosurických přípravků se mohou v časných stádiích léčby alopurinolem
vyskytnout akutní dnavé záchvaty, které mohou pokračovat i poté, kdy hladina kyseliny
močové v séru začne klesat. Proto je vhodné alespoň po dobu prvního měsíce podávání
profylaktických dávek kolchicinu anebo nesteroidních protizánětlivých látek u pacientů, kteří
nemohou být kolchicinem léčeni. Ohledně vhodného dávkování, upozornění a varování viz
odborná literatura. Dále se doporučuje zahajovat léčbu nízkými dávkami alopurinolu (100 mg
denně) a dávku postupně zvyšovat do dosažení sérové hladiny kyseliny močové 357 μmol/l
nebo méně (viz bod 4.2). Pokud se akutní záchvaty vyskytnou u pacientů užívajících alopurinol,
léčba má pokračovat stejnou dávkou a akutní záchvat má být léčen vhodným nesteroidním
antirevmatikem.

Strana 5 (celkem 11)
Alopurinol nemá být předepisován pacientům užívajícím azathioprin nebo 6-merkaptopurin,
dokud není dávka těchto přípravků snížena na čtvrtinu původně předepsané dávky (viz bod
4.5).

Alopurinol nemá být podáván dětem a adolescentům do 15 let s výjimkou dětí se sekundární
hyperurikémií u neoplastických onemocnění nebo s Lesch-Nyhanovým syndromem, protože u
jiných stavů nebyla v této věkové kategorii bezpečnost a účinnost alopurinolu stanovena.

Pacientům se sníženou funkcí jater nebo ledvin mají být podány snížené dávky. Pacienti léčení
pro hypertenzi nebo srdeční nedostatečnost, například diuretiky nebo ACE inhibitory, mohou
mít současně poruchy renálních funkcí, proto má být alopurinol u této skupiny podáván
s opatrností.

Asymptomatická hyperurikémie sama o sobě obecně není považována za indikaci pro užití
alopurinolu. Dostatečný příjem tekutin a dieta i úprava stravovacích návyků mohou ovlivnit
tento stav.

Xanthinová depozita: V případě vysokých hladin kyseliny močové (léčba maligních
onemocnění, Lesch-Nyhanův syndrom) může vést podávání přípravku vzácně k rozvoji
tkáňových deposit xanthinu. Toto riziko může být sníženo dostatečnou hydratací s dosažením
optimálního zředění moči.

Vliv na tvorbu močových kamenů: dostatečná terapie alopurinolem vede k rozpuštění velkých
renálních pánvičkových kamenů tvořených kyselinou močovou s přenesenou možností vlivu
na ureter.

Při léčbě dny a kyselých močových kamenů má být objem vyprodukované moči minimálně litry denně a pH moči má být udržováno mezi 6,4 a 6,8.

Poruchy štítné žlázy
U pacientů dlouhodobě léčených alopurinolem (5,8 %) v dlouhodobé otevřené prodloužené
studii byly pozorovány zvýšené hladiny TSH (> 5,5 μIU/ml). Při podávání alopurinolu
pacientům se změněnou funkcí štítné žlázy je nutná opatrnost.