Paralen

Předávkování již relativně nízkými dávkami paracetamolu (8–15 g v závislosti na tělesné hmotnosti
pacienta) může mít za následek závažné poškození jater a někdy akutní renální tubulární nekrózu. K
poškození jater po požití 5 nebo více gramů paracetamolu může nastat u pacientů s rizikovými faktory,
jako je:
− dlouhodobá léčba induktory jaterních enzymů (karbamazepin, glutethimid, fenobarbital, fenytoin,
rifampicin, primidon, třezalka tečkovaná),
− pravidelná konzumace většího množství alkoholu,
− pravděpodobnost, že jsou vyčerpány zásoby glutathionu (např. při poruše příjmu potravy, cystické
fibróze, HIV infekci, hladovění, kachexii).

Symptomy
Do 24 hodin se může objevit nauzea, zvracení, anorexie, bledost, letargie a pocení. Bolest v břiše
může být prvním příznakem jaterního poškození a vzniká během prvních 24 hodin. Může vzniknout
jaterní cytolýza, která může vést k jaternímu selhání, gastrointestinálnímu krvácení, encefalopatii,
kómatu až smrti. Komplikace selhání jater představuje metabolická acidóza, edém mozku, krvácivé
projevy, hypoglykemie, hypotenze, infekce a renální selhání. V souvislosti s předávkováním
paracetamolem byly pozorovány případy diseminované intravaskulární koagulace. Za 12 až 48 hodin
po akutním předávkování se zvyšují hladiny jaterních aminotransferáz, laktát dehydrogenázy a
bilirubinu spolu s poklesem hladiny protrombinu. Prodloužení protrombinového času je indikátorem
zhoršení funkce jater, a proto se doporučuje jeho monitorování. Pacienti, kteří užívají induktory
jaterních enzymů (např. karbamazepin, fenytoin, barbituráty, rifampicin) nebo mají abúzus alkoholu v
anamnéze, jsou více náchylní k poškození jater. K akutnímu renálnímu selhání může dojít i bez
přítomnosti závažného poškození jater. Jinými projevy intoxikace jsou poškození myokardu,
pankreatitida a pancytopenie.

Léčba
Okamžité zahájení léčby je zásadní. I při absenci výrazných časných příznaků je nutná hospitalizace.
Příznaky mohou být omezeny na nauzeu nebo zvracení a nemusí odrážet závažnost předávkování nebo
riziko poškození orgánů. Použití aktivního uhlí je třeba zvážit, pokud k předávkování došlo do hodiny. Plazmatické koncentrace paracetamolu by měly být měřeny po 4 hodinách nebo později po
požití (dřívější koncentrace jsou nespolehlivé). Léčba N-acetylcysteinem může být použita do hodin po požití paracetamolu, ale maximálního ochranného účinku je dosaženo, pokud byl podán do hodin po požití paracetamolu. Účinnost antidota prudce klesá po překročení této doby. Pokud je to
nutné, pacientovi by měl být podán N-acetylcystein intravenózně v souladu se stanovenými
dávkovacími schématy. Pokud pacient nezvrací, může být perorální podání methioninu vhodnou
alternativou v odlehlých oblastech mimo nemocnici.