Paracetamol stada

Studie u zvířat provedené na potkanech a myších s cílem zjistit akutní, subchronickou a chronickou
toxicitu paracetamolu ukázaly, že se objevují gastrointestinální léze, poruchy krve, degenerativní
změny jaterního/renálního parenchymu a nekróza. Tyto změny lze vysvětlit mechanismem účinku na
jedné straně a metabolismem paracetamolu na straně druhé. Metabolity, u kterých se předpokládá, že
vyvolávají toxické účinky a následné organické změny, byly nalezeny i u lidí. Při dlouhodobém
užívání (tj. jeden rok) v rozmezí maximálních terapeutických dávek byly velmi vzácně pozorovány
případy reverzibilní chronické agresivní hepatitidy. Při subtoxických dávkách se mohou příznaky
intoxikace objevit po třech týdnech užívání. Paracetamol se proto nemá užívat po delší dobu nebo ve
vyšších dávkách.

Rozsáhlé studie neodhalily žádné známky relevantního genotoxického rizika paracetamolu
v terapeutickém (tj. netoxickém) rozmezí dávek. Dlouhodobé studie na potkanech a myších
nenaznačují žádné relevantní tumorigenní účinky při nehepatotoxických dávkách paracetamolu. Studie
na zvířatech a dosavadní zkušenosti u lidí neposkytují žádný důkaz teratogenity. Paracetamol
prostupuje placentou.

Konvenční studie, které k vyhodnocení toxicity pro reprodukci a vývoj používají v současnosti
uznávané normy, nejsou k dispozici.