Paclitaxel ebewe

údajům o bezpečnosti a účinnosti.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1, zejména na
glyceromakrogol-ricinoleát (viz bod 4.4).

Paklitaxel je kontraindikován v období těhotenství a kojení.

Paklitaxel se nesmí používat u pacientů s výchozím počtem neutrofilů <1 500/mm3 (< 1 000/mm3 pro pacienty
s KS).

U pacientů s KS je paklitaxel také kontraindikován při současně probíhajících vážných nezvládnutých
infekcích.

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Paklitaxel má být podáván pod dohledem lékaře se zkušenostmi s podáváním protinádorové chemoterapie.
Protože se může vyskytnout vážná reakce hypersenzitivity, musí být v dosahu odpovídající podpůrná zařízení
(přístroje).

Vzhledem k možnosti extravazace je vhodné pozorně sledovat místo infuze kvůli možné infiltraci při podávání
léků.
Pacienti musí být premedikováni kortikosteroidy, antihistaminiky a H2 antagonisty (viz bod 4.2).

Paklitaxel musí být při kombinované léčbě s cisplatinou podán jako první (viz bod 4.5).

Významné hypersenzitivní reakce: U < 1 % pacientů léčených paklitaxelem se po příslušné premedikaci
vyskytl angioneurotický edém a generalizovaná kopřivka, charakterizované dušností a hypotenzí vyžadující
léčbu. Tyto reakce jsou pravděpodobně zprostředkovány histaminem. Při závažné hypersenzitivní reakci je
potřeba okamžitě ukončit infuzi paklitaxelu, zahájit symptomatickou léčbu a nepokračovat v následujících
léčebných cyklech.

Útlum kostní dřeně (primární neutropenie) představuje hlavní toxický projev limitující dávkování. Je proto
potřeba zajistit častou kontrolu krevního obrazu. Podání paklitaxelu se nemá opakovat, dokud počet neutrofilů
nedosáhne ≥ 1 500/mm3 (≥ 1 000/mm3 pro pacienty s KS) a počet krevních destiček je ≥ 100 000/mm3 (≥ 000/mm3 pro pacienty s KS). V klinické studii s pacienty s KS dostávala většina pacientů stimulační faktor
pro kolonie granulocytů (G-CSF).

Závažné abnormality vedení vzruchů v srdci byly při monoterapii paklitaxelem hlášeny zřídka. Jestliže se u
pacientů vyskytnou vážné poruchy vedení během podávání paklitaxelu (např. AV blok, ventrikulární
tachykardie), musí se zahájit vhodná terapie a během následujícího léčebného cyklu paklitaxelem musí být
pacient nepřetržitě monitorován.
V průběhu podávání paklitaxelu byla pozorována hypotenze, hypertenze a bradykardie; pacienti jsou většinou
asymptomatičtí a obecně nevyžadují léčbu. Doporučuje se častá kontrola vitálních funkcí, zejména během
první hodiny infuze paklitaxelu. Závažné kardiovaskulární příhody byly zjištěny častěji u pacientů s NSCLC
než u pacientek s karcinomem prsu nebo ovaria. V klinické studii pacientů s AIDS-KS byl hlášen jediný případ
srdečního selhání v souvislosti s paklitaxelem.

Používá-li se paklitaxel v kombinaci s doxorubicinem nebo trastuzumabem při počáteční léčbě metastatického
karcinomu prsu, musí se věnovat pozornost sledování srdeční funkce. Pacienti, kteří jsou kandidáty pro léčbu
paklitaxelem v této kombinaci, se musejí podrobit vstupnímu vyšetření srdce zahrnujícímu anamnézu,
fyzikální vyšetření, elektrokardiogram (EKG), echokardiogram a/nebo MUGA-sken (vícenásobný akviziční
sken). Srdeční funkce se musí během léčby dále sledovat (tzn. každé tři měsíce). Sledování pomůže
identifikovat pacienty, u nichž se rozvíjí porucha srdeční činnosti a ošetřující lékař má při rozhodování o
frekvenci sledování komorových funkcí pečlivě stanovit kumulativní dávku (mg/m2) podávaného
antracyklinu. Jakmile vyšetření ukáže zhoršení srdeční funkce, a to i asymptomatické, je třeba, aby ošetřující
lékař pečlivě vyhodnotil klinický přínos další léčby ve vztahu k možnému poškození srdce včetně poškození
nevratného. Pokud se rozhodne pokračovat v léčbě, je vhodné zajistit častější kontrolu srdeční funkce (např.
každé 1-2 cykly). Podrobnější informace viz SPC pro trastuzumab nebo doxorubicin.

Periferní neuropatie se sice objeví často, závažné příznaky se však vyvinou vzácně. Ve vážných případech se
doporučuje snížení dávky o 20 % (25 % u pacientů s KS) pro všechny další léčebné cykly paklitaxelu. U
pacientů s NSCLC a u pacientek s karcinomem ovaria léčených primárně paklitaxelem mělo jeho podání
formou 3-hodinové infuze v kombinaci s cisplatinou za následek zvýšený výskyt závažné neurotoxicity ve
srovnání s monoterapií paklitaxelem a (nebo) cyklofosfamidem s následným podáním cisplatiny.

Pacienti s poruchami funkce jater mohou být vystaveni zvýšenému riziku toxicity, zejména ve formě
dřeňového útlumu stupně III-IV. Nejsou žádné důkazy o tom, že by se toxicita paklitaxelu zvýšila, podává-li
se přípravek formou 3-hodinové infuze pacientům s mírnou poruchou funkce jater. Podává-li se paklitaxel
formou déle trvající infuze, může se u pacientů se středně závažným až velmi závažným poškozením jater
vyvinout výraznější útlum kostní dřeně.
Pacienty je třeba pečlivě sledovat, zda u nich nevzniká výrazná deprese kostní dřeně (viz bod 4.2). K
doporučení změny dávkování u pacientů s mírnými až středně závažnými poruchami funkce jater nejsou k
dispozici dostatečné údaje (viz bod 5.2).
Pro pacienty se závažnou výchozí cholestázou nejsou k dispozici žádné údaje. Pacienti se závažnými
poruchami funkce jater se paklitaxelem léčit nemají.

Vzhledem k tomu, že paklitaxel obsahuje ethanol (401,7 mg/ml), je třeba uvážit možný vliv na centrální
nervový systém a další účinky.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, aby nedošlo k intraarteriálnímu podání paklitaxelu, protože ve
studiích místní snášenlivosti na zvířatech intraarteriální aplikace přípravku vyvolala závažné tkáňové reakce.

Pseudomembranózní kolitida byla hlášena vzácně, a to včetně případů, kdy se pacienti současně neléčili
antibiotiky. Tuto reakci je třeba uvážit při diferenciální diagnostice závažného nebo setrvávajícího průjmu,
vzniklého během podávání paklitaxelu nebo krátce po něm.

Paklitaxel může v kombinaci s ozařováním plic (bez ohledu na sled léčby) podporovat vznik intersticiální
pneumonitidy.

U pacientů s KS je závažná mukozitida vzácná. Dojde-li k vážným reakcím, má se dávka paklitaxelu snížit o
25 %.

Paclitaxel Ebewe obsahuje glyceromakrogol-ricinoleát a ethanolTento léčivý přípravek obsahuje
glyceromakrogol-ricinoleát, který může způsobit těžké alergické reakce.

Tento léčivý přípravek obsahuje 401,7 mg alkoholu (ethanolu) v jednom ml. Množství alkoholu v 1 ml
tohoto léčivého přípravku odpovídá 10 ml piva nebo 4 ml vína.

Škodlivé pro pacienty závislé na alkoholu.

Má být vzato v úvahu u dětí a vysoce rizikových skupin, jako jsou pacienti s onemocněním jater nebo
epilepsií.

Dávka 396 mg tohoto léčivého přípravku podaná dospělému s tělesnou hmotností 70 kg vede k expozici
379 mg/kg ethanolu, což může způsobit zvýšení koncentrace alkoholu v krvi přibližně o 63 mg/100 ml.

Pro porovnání, u dospělého, který vypije sklenici vína nebo 500 ml piva, je koncetrace alkoholu v krvi
přibližně 50 mg/100 ml. Protože je tento léčivý přípravek obvykle podáván pomalu déle než 3 hodiny,
mohou být účinky alkoholu sníženy.

Množství alkoholu v tomto léčivém přípravku může změnit účinky jiných léků.

Současné podávání s léky obsahujícími např. propylenglykol nebo ethanol může vést k akumulaci ethanolu a
vyvolat nežádoucí účinky, zejména u malých dětí s nízkou nebo nezralou metabolickou kapacitou.

Množství alkoholu v tomto přípravku může ovlivnit schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.