Neurogamma

Benfotiamin
Absorpce
Na rozdíl od ve vodě rozpustných derivátů thiaminu se benfotiamin absorbuje pasivní difuzí
zejména v duodenu. Absorpce je úměrná dávce, což vede k vyšším koncentracím v krvi a tkáních,
než jsou ekvimolární množství thiaminu, i když se podávají komparativně nízké dávky.
Benfotiamin je proléčivo, ve kterém je thiazolový kruh, který odpovídá za vitaminové vlastnosti,
během pasáže slizniční bariérou uzavřen. V tucích rozpustný S-benzoylthiamin vzniká disociací
monofosfátové skupiny benfotiamin ve střevní sliznici.

Distribuce
Celkový obsah thiaminu v těle je okolo 30 mg. V krvi je 75 % v erytrocytech, 15 % v leukocytech
a 10 % v plasmě. Většina thiaminu je ve formě thiamindifosfátu (okolo 80 %), přičemž
thiamintrifosfát tvoří až 5 až 10 % a thiamin a thiaminmonofosfát zbytek. Tyto čtyři formy se
mohou přeměňovat jedna v druhou.

Biotransformace


S-benzoylthiamin se transformuje na O-benzoylthiamin a na thiamin enzymatickou debenzoylací
závislou na pH a nezávislou na dalších enzymech. Thiamin se v tkáních rychle přeměňuje na
difosfátové a v menší míře na trifosfátové estery. Všechen thiamin přesahující potřeby tkání a
vazebnou a skladovací kapacitu je rychle vyloučen do moči ve volné formě.

Eliminace
Thiamin se vylučuje do moči. Poločas thiaminu v těle je 9,5 až 18,5 dne. Vedle volného thiaminu a
malého množství thiamindifosfátu a thiamindisulfidu byl popsáno okolo 20 metabolitů thiaminu.

Pyridoxin-hydrochlorid
Absorpce
Fosforylované formy vitaminu B6 v potravě se v tenkém střevě enzymaticky hydrolyzují a pasivní
difuzí se absorbují jako pyridoxin, pyridoxal a pyridoxamin. Rozsah absorpce se po resekci
žaludku nebo u pacientů s malabsorpčním syndromem snižuje. V tračníku k žádné absorpci
nedochází.

Distribuce
Pyridoxin-hydrochlorid se v krevní plasmě nachází z asi 60 % jako pyridoxal-5’-fosfát (PLP),
z 15 % jako pyridoxin (PN) a ze 14 % jako pyridoxal (PL) a z větší části je vázán na albumin.
Transportní formou je PL. K prostupu přes buněčnou membránu se PLP navázaný na albumin
hydrolyzuje alkalickými fosfatázami na PL. V erytrocytech je PLP navázán zejména na
hemoglobin. Hlavním orgánem, kde dochází k transformaci PN a pyridoxaminu přijatého
v potravě, jsou játra. Vitamin B6 se skladuje v játrech, přičemž okolo 50 % je rovněž přítomno ve
svalech, kde je navázáno na glykogenfosforylázu. PN je rovněž skladován v mozku, kde k příjmu
dochází prostřednictvím saturovatelného procesu. Bylo prokázáno, že plasmatické hladiny PN
vitamerů úzce odrážejí koncentrace PN v játrech. Celková tělesná zásoba u dospělých je mezi 6 a
27 mg. V tkáních jsou tři formy vitaminu B6 přítomny hlavně jako 5-fosforylované deriváty PL a
pyridoxaminu. Vazba na proteiny hraje v distribuci a eliminaci metabolitů vitaminu B6 dominantní
roli. PLP je v plasmě téměř úplně navázán na proteiny, zatímco PL je navázán pouze částečně a PN
je zcela volný.

Biotransformace
Po perorálním podání podstupuje pyridoxin-hydrochlorid v játrech významnou metabolizaci na
pyridoxalfosfát, pyridoxaminfosfát a kyselinu 4-pyridoxovou. Většina absorbovaného
nefosforylovaného vitaminu B6 jde do jater. PN, PL a PM se PL kinázou konvergují na PNP, PLP
a PMP. PNP, který se normálně nachází pouze ve velmi nízkých koncentracích, a PMP se oxidují
na PLP prostřednictvím PNP oxidázy. PMP rovněž vzniká z PLP prostřednictvím
transaminázových reakcí. PLP je v tkáních navázán na různé proteiny; což jej chrání před
působením fosfatáz.

Eliminace
Hlavní cestou eliminace vitaminu B6 je renální exkrece. Pyridoxal se v játrech oxiduje za vzniku
kyseliny 4-pyridoxové, která tvoří 64 % dávky vyloučené močí. Pyridoxin-hydrochlorid se také
vylučuje do moči, ale pyridoxal samotný se reabsorbuje v renálních tubulech.