Morphin biotika 1%
Opatrnost je nutná při bronchiálním astmatu, biliární kolice, otravě křečovými jedy a při hypertrofii
prostaty. Morfin by se neměl podávat při terapii inhibitory monoaminooxidázy a ještě dva týdny po
jejím ukončení. U pacientů s vážnou poruchou jater a narušenou funkcí ledvin je nutné dávky
redukovat.
Při endokrinologických chorobách (Addisonova choroba, myxedém) je potřebné počítat se zvýraz-
něním a prodloužením účinku. Morfin by se neměl podávat kojícím matkám a dětem do 6 měsíců.
Akutní hrudní syndrom u pacientů se srpkovitou anémií
Vzhledem k možné souvislosti mezi akutním hrudním syndromem a užíváním morfinu u pacientů se
srpkovitou anémií léčených morfinem během vazookluzivní krize je nutné pečlivě sledovat příznaky
akutního hrudního syndromu.
Nedostatečnost nadledvin
Opioidní analgetika mohou způsobit reverzibilní nedostatečnost nadledvin vyžadující sledování a
substituční léčbu glukokortikoidy. Příznaky nedostatečnosti nadledvin mohou zahrnovat např.
nevolnost, zvracení, nedostatek chuti k jídlu, únavu, slabost, závratě nebo nízký krevní tlak.
Snížené hladiny pohlavních hormonů a zvýšená hladina prolaktinu
Dlouhodobé užívání opioidních analgetik může být spojeno se sníženými hladinami pohlavních
hormonů a zvýšenou hladinou prolaktinu. Příznaky zahrnují snížené libido, impotenci nebo amenoreu.
Hyperalgezie, která neodpovídá na další zvýšení dávky morfinu, se může objevit zejména u vysokých
dávek. Může být zapotřebí snížit dávku morfinu nebo změnit opioid.
Riziko plynoucí ze souběžného užívání sedativních léčivých přípravků, jako jsou benzodiazepiny nebo
podobné léčivé přípravky:
Souběžné užívání přípravku Morphin Biotika a sedativních léčivých přípravků, jako jsou
benzodiazepiny či podobné léčivé přípravky, může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a úmrtí.
Vzhledem k těmto rizikům je třeba tyto sedativní léčivé přípravky souběžně předepisovat pouze
pacientům, pro něž neexistují jiné možnosti léčby. Je-li rozhodnuto o předepsání přípravku Morphin
Biotika souběžně se sedativními léčivými přípravky, je třeba použít nejnižší účinnou dávku, přičemž
léčba by měla být co nejkratší.
Pacienty je třeba pečlivě sledovat s ohledem na příznaky respirační deprese a sedace. V této
souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich ošetřující osoby o těchto příznacích
(viz bod 4.5).
Perorální antiagregační léčba inhibitorem P2Y
Během prvního dne souběžné léčby inhibitorem P2Y12 a morfinem byla pozorována snížená účinnost
léčby inhibitorem P2Y12 (viz bod 4.5).
Morfin má potenciál zneužití podobný jako v případě ostatních silných agonistických opioidů a je
třeba jej používat se zvláštní opatrností u pacientů s anamnézou zneužívání alkoholu nebo drog.
Závislost a syndrom z vysazení léku (abstinenční syndrom)
Užívání opioidních analgetik může být spojeno s rozvojem fyzické a/nebo psychické závislosti nebo
snášenlivosti. Riziko se zvyšuje s délkou užívání léku a s vyššími dávkami. Příznaky lze
minimalizovat úpravou dávky nebo lékové formy a postupným vysazením morfinu. Jednotlivé
příznaky viz bod 4.8.
Rifampicin může snížit plazmatické koncentrace morfinu. Během léčby rifampicinem a po jejím
ukončení je třeba monitorovat analgetický účinek morfinu a upravit dávky morfinu.