Milgamma n
Po perorálním užití benfotiaminu probíhá ve střevě působením fosfatáz defosforylace na S-
benzoylthiamin (SBT). Ten je rozpustný v lipidech a má proto vysokou permeabilitu. SBT je
resorbován bez podstatné přeměny na thiamin.
Enzymatická debenzoylace na thiamin probíhá až později, přičemž působením thiaminkinázy dochází
k přeměně na kokarboxylázu. V organismu je denně odbouráván cca 1 mg thiaminu. Přebytek
thiaminu je vylučován močí.
Absence dostatečného množství kokarboxylázy v krvi má za následek hromadění intermediárních
produktů odbourávání, jako pyruvátu, laktátu a ketoglutarátu v krvi a tkáních, na které reaguje
obzvlášť citlivě svalstvo, myokard a CNS. Benfotiamin působí proti kumulaci těchto toxických látek.
Již jediná aplikace benfotiaminu prokazuje analgetický efekt.
Pro stanovení vitamínu B6 je vhodný tryptophanový zatěžovací test. Po perorálním užití 0,1 g L-
tryptophanu na kg tělesné váhy činí vyloučení kyseliny xanthurenové obecně méně než 30 mg/hodin. Vyšší hladina vylučování kyseliny xanthurenové poukazuje na nedostatek vitamínu B6.
Pyridoxin, pyridoxal a pyridoxamin jsou velmi rychle absorbovány, fosforylovány a oxidovány na
pyridoxal-5-fosfát (PALP) a pyridoxal. Hlavní produkt vylučování představuje kyselina pyridoxinová.
Vitamín B12 uvolňovaný během procesu trávení potravy se váže na intrinsic faktor (IF). Tento
glykoprotein je tvořen parietálními buňkami žaludku. Komplex vitamínu B12 – IF je rezistentní vůči
proteolytickým enzymům a dostává se do distálního ilea, kde se váže na specifické receptory, čímž
dochází k resorpci vitamínu. Vitamín B12 je přiváděn mukózou ke kapilární cirkulaci, kde se váže na
transportní protein transkobalamin. Tento komplex je rychle přijímán játry, kostní dření a dalšími
proliferujícími buňkami.
Strana 4 (celkem 5)
Absorpce je narušena u pacientů s chybějícím intrinsic faktorem, u pacientů s malabsorpcí nebo
s onemocněními či malformacemi střeva, po gastrektomii nebo při vytváření autoimunních protilátek.
Z potravy se absorbuje zpravidla jen 1,5-3,5 g vitamínu B12.
Vitamín B12 je vylučován žlučníkem a podléhá enterohepatálnímu oběhu. Vitamín B12 přechází do
placenty.
Biologická dostupnost
Výrazně lepší biologickou dostupnost benfotiaminu dokládá nová porovnávací studie od BITSCHE,
1989, uskutečněná na 12 mladých osobách mužského pohlaví. Resorbované množství benfotiaminu se
zvyšuje úměrně užívané dávce. Substance nepodléhá na rozdíl od thiaminů saturační kinetice. Zatímco
ve vodě rozpustného vitamínu B1 je resorbováno maximálně jen 10 mg, činí biologická dostupnost
benfotiaminu takřka 100%. Navíc je benfotiamin v tkáních déle retinován.
Rovněž v porovnání s ostatními v lipidech rozpustnými deriváty thiaminu má benfotiamin
jednoznačné výhody. Bitsch v roce 1992 tak mohl v porovnávací studii metodou Cross-over dokázat,
že např. hodnota AUC (plocha pod koncentračním časovým profilem) činila po podání benfotiaminu
v plazmě 4násobek příslušné hodnoty fursulthiaminu; maximální koncentrace thiaminu (Cmax)
v plazmě byla po podání benfotiaminu více než 2násobná v porovnání s hodnotami fursulthaminu.
Pro určení stavu vitamínu B1 jsou vhodná měření aktivit enzymů v erytrocytech v závislosti na TPP,
jako např. transketoláza a rozsah její reaktivity. Koncentrace v plazmě se pohybují mezi
2-4 g/100 ml.
Hodnoty séra u PALP se u dospělých pohybují v průměru kolem 1,2 g/100 ml.
Koncentrace vitamínu B6 v krvi je průměrně 6 mol/100 ml.
Hypervitaminózy nebo vedlejší účinky nebyly pozorovány ani po podání denních dávek obsahujících
g po dobu týdnů a měsíců.
Obvykle se koncentrace v plazmě vitamínu B12 pohybují mezi 200-900 pg/ml, při nedostatku
< 200 pg/ml. Cirkulující vitamín B12 odpovídá jen 0,1 % celkového množství vitamínů.
Denní potřeba vitamínu B12 je cca 1 g. Vitamín B12 necirkulující v organismu se ukládá především
v játrech. Je-li „body-pool“ 3-5 mg, činí obsah v játrech 50-90 %.
Resorpci vitamínu B12 brzdí kolchicin, ethanol a neomycin (zde se indikuje parenterální indikace).
Rovněž perorální antidiabetika typu biguanidu a kyseliny p-aminosalicylové, stejně jako
chloramfenikol a vitamín C interferují s resorpcí vitamínu B12.
Biologický poločas rozpadu cyanokobalaminu v plazmě je 123 hodin.