Memantin sandoz

Absorpce: Memantin má absolutní biologickou dostupnost přibližně 100 %. Tmax je 3 až 8 hodin. Nic
nenasvědčuje ovlivnění absorpce memantinu potravou.

Distribuce: Denní dávky 20 mg vedou k rovnovážným plasmatickým koncentracím memantinu v
rozmezí 70 až 150 ng/ml (0,5 až 1 μmol) s velkými interindividuálními odchylkami. Při podávání
denních dávek v rozmezí 5 až 30 mg byla vypočítána průměrná hodnota poměru mozkomíšní mok
(CSF)/sérum ve výši 0,52. Distribuční objem je zhruba 10 litrů/kg. Přibližně 45 % memantinu se váže
na plasmatické bílkoviny.

Biotransformace: U člověka se v krevním oběhu nachází 80 % memantinu v nezměněné formě.
Hlavními metabolity u člověka jsou N-3,5-dimethylgludantan, směs isomerů 4- a
6-hydroxymemantinu a 1-nitroso-3,5-dimethyladamantanu. Žádný z těchto metabolitů nevykazuje
aktivitu antagonisty NMDA. In vitro nebyl zjištěn žádný metabolický pochod katalyzovaný
cytochromem P 450.

Ve studii s perorálně podávaným značeným memantinem 14C bylo průměrně 84 % podané dávky
detekováno během 20 dnů, více než 99 % se vyloučilo ledvinami.


Eliminace: Memantin se eliminuje monoexponenciálně s terminálním poločasem t½ 60 až 100 hodin.
U dobrovolníků s normální funkcí ledvin činí celková clearance (Cltot) 170 ml/min/1,73 m² a je
částečně dosažena tubulární sekrecí.

V ledvinách dochází též k tubulární reabsorpci, pravděpodobně zprostředkované kationtovými
transportními proteiny. Podíl renální eliminace memantinu v prostředí zásadité moči se může snížit 7-
až 9násobně (viz bod 4.4). Zásaditá moč může být následkem zásadní změny stravovacích zvyklostí,
např. při přechodu z masité stravy na vegetariánskou nebo při požití velkého množství alkalizujících
žaludečních pufrů.

Linearita: Studie u dobrovolníků prokázaly lineární farmakokinetiku v dávkovém rozmezí 10-40 mg.

Farmakokinetický/farmakodynamický vztah: Při dávce 20 mg denně dosahují hladiny memantinu
v cerebrospinálním moku hodnoty inhibiční konstanty memantinu (ki), která je v mozkové kůře
čelního laloku člověka 0,5 μmol.