Medicinální oxid dusný siad
Zvláštní upozornění
V pracovním prostředí má být udržována co možná nejnižší koncentrace oxidu dusného odpovídající místním
předpisům.
V současné době není možné určit jasný příčinný vztah mezi expozicí nízkým koncentracím oxidu dusného a
zdravotním rizikem pro zdravotnické pracovníky. Nelze úplně vyloučit, že chronická expozice nízkým
koncentracím oxidu dusného ve špatně větraných prostorách může být spojena se vznikem malignit, některých
chronických onemocnění a snížením fertility.
Operační sály, ve kterých se často používá oxid dusný, musí mít ventilaci nebo systém pro odtah přebytečného
plynu, který umožní udržení koncentrace oxidu dusného v okolním prostředí pod limity národních směrnic.
Oxid dusný smí být podáván pouze tam, kde je možné ho kombinovat s kyslíkem a v přítomnosti personálu
vyškoleného v poskytování první pomoci.
Zvláštní opatření pro použití
Experimentálně bylo prokázáno, že oxid dusný má slabě depresivní účinky na kontrakce myokardu, což je
kompenzováno slabým nárůstem sympatické stimulace srdce, takže není zaznamenán vliv na oběhové funkce.
Nicméně, oxid dusný musí být podáván s opatrností pacientům se srdečním selháním nebo závažnou srdeční
dysfunkcí.
Oxid dusný nemá být používán dlouhodobě, například jako sedativum na jednotkách intenzivní péče.
Dlouhodobé používání překračující 6 hodin má být, vzhledem k inhibičnímu účinku na metabolismus vitaminu
B12/kyseliny listové, pečlivě zváženo.
Oxid dusný může ve vysokých koncentracích (> 50 %) vést ke ztrátě laryngeálních reflexů a ke ztrátě vědomí.
Často způsobuje bezvědomí a v koncentracích vyšších než 60–70 % se zvyšuje riziko poruchy laryngeálních
reflexů.
Oxid dusný nemá být používán v průběhu laserové chirurgie v dýchacích cestách z důvodů rizika explozivního
požáru.
Pokud se objeví během anestezie cyanóza, doporučuje se zastavit aplikaci oxidu dusného, a jestliže cyanóza
neustoupí, je třeba u pacienta provést řízenou ventilaci.
Po celkové anestezii skládající se z vysokého procenta z oxidu dusného je riziko hypoxemie. Je třeba
kontrolovat dýchací funkce (apnoe, dyspnoe) a známky intoxikace. Podává se 100% kyslík, je-li třeba, provádí
se řízená ventilace, dokud pacient nejeví adekvátní známky zotavení. Inhalovaná koncentrace kyslíku musí být
měřena. Je rovněž doporučeno hlídat saturaci tepenné krve kyslíkem (pulsní oxymetrie).
Oxid dusný indukuje zvýšení tlaku ve středouší.
Opakované podávání oxidu dusného nebo expozice oxidu dusnému mohou vést k závislosti. U pacientů se
zneužíváním návykových látek v anamnéze nebo u zdravotnických pracovníků, kteří jsou vystaveni působení
oxidu dusného v zaměstnání, je třeba postupovat s opatrností.
Oxid dusný způsobuje inaktivaci vitaminu B12, což je kofaktor methionin syntázy. Následně je narušen
metabolismus folátů a po dlouhodobém podávání oxidu dusného je rovněž narušena syntéza DNA.
Dlouhodobé nebo časté užívání oxidu dusného může vést k megaloblastickým změnám dřeně, myeloneuropatii
a subakutní kombinované degeneraci míchy. Oxid dusný nemá být používán bez důkladného klinického a
hematologického sledování. V takových případech má být vyžádána odborná konzultace hematologa.
Hematologické hodnocení má zahrnovat hodnocení megaloblastické změny v červených krvinkách a
hypersegmentace neutrofilů. Neurologická toxicita se může vyskytnout bez anémie nebo makrocytózy a s
hladinami vitaminu B12 v normálním rozmezí. U pacientů s nediagnostikovaným subklinickým deficitem
vitaminu B12 došlo k výskytu neurologické toxicity po jednorázové expozici oxidu dusnému během anestezie.