Maalox
Antacida reagují s některými perorálně užívanými přípravky.
Současné podání s antacidy snižuje gastrointestinální absorpci léčivých přípravků. Jako preventivní
opatření se proto doporučuje užívat antacida s časovým odstupem před nebo po užívání jiných
léčivých přípravků.
Kombinace vyžadující zvýšenou opatrnost:
Antacida obsahující hliník mohou zabraňovat správné absorpci jiných léčivých látek, především:
H2 antagonistů, atenololu, bisfosfonátů, cefdiniru, cefpodoximu, chlorochinu, cyklinů, monohydrátu
dasatinibu, diflunisalu, digoxinu, dexamethasonu, eltrombopag olaminu, elvitegraviru, ethambutolu,
fluorochinolonů, glukokortikoidů, indometacinu, solí železa, izoniazidu, ketokonazolu, levotyroxinu,
linkosamidů, metoprololu, nilotinibu, fenothiazinových neuroleptik, penicilaminu, propranololu,
draselné soli raltegraviru, rilpivirinu, riocigvátu, rosuvastatinu, fluoridu sodného a protivirové léčby
kombinací tenofovir-alafenamidfurnarát/emtricitabin/sodná sůl biktegraviru.
Je doporučeno se vyhnout kombinaci s inhibitory integrázy (dolutegravir, raltegravir, biktegravir)
(doporučené dávkování najdete v jejich Souhrnech údajů o přípravku).
Preventivním opatřením je dodržování časového odstupu mezi užitím jakéhokoliv perorálně
podávaného léku a antacidem nejméně dvě hodiny (u fluorochinolonů čtyři hodiny).
Kombinace, které je nutno brát v úvahu:
Alkalizace moči v důsledku podávání hydroxidu hořečnatého může modifikovat exkreci některých
léčiv, a proto byla zaznamenána zvýšená exkrece salicylátů.
Při současném užívání přípravku Maalox a chinidinu může dojít ke zvýšení hladiny chinidinu v séru
a k předávkování chinidinem.
Polystyrensulfonát (kayexalát):
Při současném užívání polystyrensulfonátu (kayexalátu) je zapotřebí opatrnosti kvůli potenciálním
rizikům snížené schopnosti resinu vázat draslík, metabolické alkalózy u pacientů se selháním ledvin
(hlášeno u hydroxidu hlinitého i hydroxidu hořečnatého) a střevní obstrukce (hlášena u hydroxidu
hlinitého).
Užívání hydroxidu hlinitého a citrátů může mít za následek zvýšenou hladinu hliníku v séru, zejména
u pacientů s poruchou funkce ledvin.