Linoseptic
Akutní toxicita
Ve studiích akutní toxicity kombinace 0,1% oktenidinu a 2% fenoxyethanolu byla po perorální
aplikaci zjištěna hodnota LD50 15 ml/kg.
Pro oktenidin-dihydrochlorid byla u potkanů určena hodnota LD50 800 mg/kg tělesné hmotnosti po
jednorázové perorální aplikaci a hodnota LD50 10 mg/kg tělesné hmotnosti po jednorázové i.v.
aplikaci.
Fenoxyethanol vykazuje velmi nízkou akutní toxicitu po perorální i dermální aplikaci. Po
perorálním podání fenoxyethanolu byla hodnota LD50 1,3 g/kg tělesné hmotnosti u potkanů a mg/kg tělesné hmotnosti u myší. Po aplikaci na kůži byla hodnota LD50 více než 14 g/kg tělesné
hmotnosti u potkanů a 5 ml/kg tělesné hmotnosti u králíků.
Subchronická a chronická toxicita
Ve studiích chronické toxicity oktenidin-dihydrochloridu byla detekována zvýšená mortalita po
perorálním podání počínaje dávkami 2 mg/kg/den u myší a psů. Byla spojena se zánětlivým
krvácivým poškozením plic. Mechanismus vzniku pneumotoxických změn je nejasný.
Opakované lokální podání oktenidin-dihydrochloridu na orální sliznici psů v průběhu 4 týdnů
nezpůsobila žádné toxické reakce. Při perorální terapii potkanů dávkami 10-50 mg/kg/den
oktenidinu po dobu 14 dní bylo pozorováno pouze zvětšení střev tvorbou plynu, což je typické u
antimikrobiálních látek. Perorální aplikace 18 mg/kg/den u psů plemene bígl po dobu 5 týdnů měla
za následek zvracení a řídkou stolici.
Perorální aplikace 400 mg/kg/den fenoxyethanolu u potkanů po dobu 90 dní byla spojena s ledvinovou
toxicitou a změnami v groomingu. U králíků byla při perorálních dávkách fenoxyethanolu > mg/kg/den po dobu 10 dnů zaznamenána hemolýza.
Při dermální aplikaci dávky 1000 mg/kg/den u králíků po dobu 14 dní byly zaznamenány
hematologické změny (rozpad erytrocytů) u 7 králíků, kteří zemřeli nebo byli utraceni ve vážném
chorobném stavu, ale ne u tří přeživších králíků.
Po opakované aplikaci kombinace 0,1% oktenidin-dihydrochloridu a 2% fenoxyethanolu na rány u lidí
nebo zvířat nebyly pozorovány žádné příznaky. Při navržené aplikaci zůstane přípravek Linoseptic na
ošetřeném tělesném povrchu jen v malém množství.
Reprodukční toxicita
Studie na březích potkanech a králících neukázaly žádné teratogenní ani embryotoxické
účinky oktenidin-dihydrochloridu. Parametry fertility a reprodukce byly rovněž beze změn.
Vzhledem k použitým množstvím lze fenoxyethanol klasifikovat jako neškodný. Například ve studii
teratogenity u králíků byly topické aplikace 300 mg/kg po dobu 13 dní snášeny bez příznaků u matek a
plodů.
Tumorogenní potenciál
Potkani, jimž byl podáván oktenidin perorálně sondou jedenkrát denně v dávkách do 8 mg/kg po
dobu 2 let nevykazovali žádné známky karcinogenního potenciálu.
Po dermální aplikaci u myší po dobu 18 měsíců nebyly pozorovány žádné lokální ani systémové
známky tumorogenního účinku.
Mutagenita
Oktenidin-dihydrochlorid neukázal žádné mutagenní vlastnosti v Amesově testu, v testu na buňkách
myšího lymfomu, v testu chromozomové aberace ani v mikronukleárním testu. Fenoxyethanol
neukázal mutagenitu v Amesově testu ani v mikronukleárním testu u myší.
Lokální toxicita
Buehlerův test neukázal známky senzitizujícího potenciálu u oktenidin-dihydrochloridu. Nebyly
rovněž nalezeny žádné známky fotosenzitizujícího potenciálu.
Roztok 0,1% oktenidin-dihydrochloridu nezpůsoboval podráždění lidské pokožky a nenarušoval
procesy hojení ran.
Fenoxyethanol mírně dráždí kůži králíků. 10% fenoxyethanol nezpůsoboval přecitlivělost při
Magnussonově a Kligmanově testu u morčat.
Zředěný fenoxyethanol není dráždivý pro lidskou kůži ani rány. Kontakt s až 5% fenoxyethanolem
nezpůsobuje přecitlivělost lidské kůže.