Levobupivacaine kabi

Sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Levobupivacaine Kabi 5 mg/ml injekční/infuzní roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml roztoku obsahuje levobupivacainum 5 mg jako levobupivacaini hydrochloridum.
Jedna ampulka s 10 ml roztoku obsahuje levobupivacainum 50 mg jako levobupivacaini
hydrochloridum.

Pomocná látka se známým účinkem:
Tento léčivý přípravek obsahuje 3,6 mg sodíku v ml, což odpovídá 0,18 % doporučeného maximálního
denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.


Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční/infuzní roztok.
Čirý bezbarvý roztok.
pH 4,0-6,Osmolarita: 271–372 mosmol/l


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Dospělí a dospívající (≥ 12 let věku)

Anestezie v chirurgii
- Velké chirurgické zákroky (svodná anestezie), např. epidurální (včetně anestezie při císařském řezu),
intratekální, perineurální (periferní nervová blokáda)
- Malé chirurgické zákroky např. infiltrační anestezie (včetně peribulbární blokády v oční chirurgii)

Léčba bolesti
- Kontinuální epidurální infuze, jednorázově či opakovaně podaný epidurální bolus zejména při
pooperační analgezii a analgezii v průběhu porodu.

Děti (< 12 let věku)
Analgezie: perineurální (ilioinguinální/iliohypogastrická blokáda).

U pediatrické populace < 6 měsíců věku nejsou k dispozici žádné údaje.

4.2 Dávkování a způsob podání

Levobupivakain má být podáván pouze kvalifikovaným lékařem či pod jeho dohledem.


Dávkování
Níže uvedená tabulka uvádí dávkování při nejčastěji používaných blokádách. K dosažení analgetického
účinku (např. epidurální podání při léčbě bolesti) se doporučují nižší koncentrace i menší dávky. Tam,
kde je nutná hluboká a dlouhotrvající anestezie pro dosažení vysokého stupně motorické blokády (např.
při epidurální nebo peribulbární anestezii), lze použít vyšší koncentrace. Před aplikací a v jejím průběhu
je třeba provést opatrnou aspiraci, aby nedošlo k intravaskulárnímu podání léčiva.

K dispozici jsou pouze omezené zkušenosti týkající se bezpečnosti při podávání levobupivakainu po
dobu delší než 24 hodin. Za účelem minimalizace rizika závažných neurologických komplikací je nutné
pečlivě sledovat pacienta a dobu podávání levobupivakainu (viz bod 4.4).

Maximální dávka
Maximální dávkování musí být stanoveno s ohledem na tělesnou hmotnost a fyzický stav pacienta, s
ohledem na koncentraci látky, oblast a způsob podání. Existuje individuální variabilita v nástupu a trvání
blokády. Zkušenosti z klinických studií ukazují, že k nástupu senzorické blokády dostatečné k
chirurgickým výkonům dochází po 10-15 minutách po epidurálním podání a k vymizení účinku za 6-hodin po podání.

Doporučená maximální jednorázová dávka je 150 mg. Pokud zákrok vyžaduje déletrvající motorickou
a senzorickou blokádu, lze dávky podat opakovaně. Maximální doporučená dávka v průběhu 24 hodin
je 400 mg. Dávka použitá k léčbě pooperační bolesti nesmí překročit 18,75 mg/h.

Porodnictví
K anestezii při císařském řezu nesmí být použity koncentrace vyšší než 5,0 mg/ml (viz bod 4.3).
Maximální doporučená dávka je 150 mg.

U analgezie během porodu nesmí dávka podaná v epidurální infuzi překročit 12,5 mg/hodinu.

Pediatrická populace
U dětí (< 12 let věku) je maximální doporučená analgetická dávka (pro ilioinguinální/iliohypogastrickou
blokádu) 1,25 mg/kg pro každou stranu těla.
Maximální dávkování má být upraveno podle tělesné hmotnosti, tělesné konstituce a fyzického stavu
pacienta/dítěte.

Bezpečnost a účinnost podávání levobupivakainu u dětí v jiných indikacích nebyla stanovena.

Zvláštní skupiny pacientů
U oslabených, starších a akutně nemocných pacientů mají být podány nižší dávky levobupivakainu
odpovídající fyzickému stavu pacienta.

Při léčbě pooperačních bolestí je třeba do celkové dávky započítat i dávku podanou během chirurgického
výkonu.

Relevantní údaje u pacientů s poruchou funkce jater nejsou k dispozici (viz body 4.4 a 5.2).

Tabulka s doporučeným dávkováním

Dospělí a dospívající (≥ 12 let věku)
Koncentra
ce (mg/ml)Dávka Motorický blok
Anestezie v chirurgii
Epidurální (pomalý) bolusv chirurgii
-u dospělých


5,0-7,

10-20 ml (50-150 mg)


střední až úplný

Pomalá epidurální aplikace3 při
císařském řezu
5,
15-30 ml (75-150 mg) střední až úplný
Intratekální anestezie 5,0 3 ml (15 mg) střední až úplný
Periferní nervová blokáda 2,5-5,0 1-40 ml (2,5-150 mg max.) střední až úplný
Anestezie v oftalmologii
(peribulbární blok)
7,5 5–15 ml (37,5-112,5 mg) střední až úplný

Lokální infiltrace
- u dospělých

2,
1-60 ml (2,5-150 mg max.)

−
Léčba bolesti4
Porodní analgezie (epidurální
bolus5)

2,
6-10 ml (15-25 mg)

minimální až střední
Porodní analgezie (epidurální
infuze)
1,
4-10 ml/h (5-12,5 mg/h) minimální až střední

Pooperační bolest

1,2,10-15 ml/h (12,5-18,75 mg/h)
5-7,5 ml/h (12,5–18,75 mg/h)
minimální až střední

1Injekční/infuzní roztok levobupivakainu je dostupný v koncentracích 5,0 a 7,5 mg/ml. Přípravek Bupivacaine
Kabi v síle 7,5 mg/ml není v ČR registrován, na trhu jsou k dispozici jiné přípravky s obsahem levobupivakainu v
síle 7,5 mg/ml
2Podávaný po dobu 5 minut (viz také text).
3Podávaná po dobu 15-20 minut.
4Je-li levobupivakain kombinován s jinými látkami, např. opioidy při léčbě bolesti, je třeba dávku levobupivakainu
snížit a raději použít roztok o nižší koncentraci (např. 1,25 mg/ml).
5Minimální doporučený interval mezi intermitentními injekcemi je 15 minut.
6Informace o ředění viz bod 6.6.

Pediatrická populace (< 12 let věku)
Koncentra
ce(mg/ml)Dávka Motorický blok

Ilioinguinální/iliohypogastrická
blokáda u dětí <12 let věku2,

5,0,5 ml/kg pro každou stranu
těla (1,25 mg/kg pro každou
stranu těla)

0,25 ml/kg pro každou
stranu těla (1,25 mg/kg pro
každou stranu těla)


−
1Injekční/infuzní roztok levobupivakainu je dostupný v koncentracích 5,0 a 7,5 mg/ml. Přípravek Bupivacaine
Kabi v síle 7,5 mg/ml není v ČR registrován, na trhu jsou k dispozici jiné přípravky s obsahem levobupivakainu v
síle 7,5 mg/ml. Přípravek s obsahem levobupivakainu v síle 2,5 mg/ml není v ČR registrován.
2K dispozici nejsou žádné údaje pro pediatrickou populaci < 6 měsíců věku.

Způsob podání
Přípravek Levobupivacaine Kabi je indikován k epidurálnímu, intratekálnímu a perineurálnímu podání
(periferní nervový blok) a k lokální infiltraci (včetně peribulbární aplikace) (viz tabulka dávkování
výše).

Před i během podávání ve formě bolusu je potřeba provést opakovaně aspiraci. Bolus má být aplikován
pomalu v postupně se zvyšujících dávkách rychlostí 7,5-30 mg/min. Po celou dobu je třeba sledovat
vitální funkce pacienta a udržovat s ním verbální kontakt.

Dojde-li k projevům toxicity, musí být aplikace léčiva okamžitě přerušena.

Návod k ředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace


Je nutno vzít v úvahu obecné kontraindikace související s lokální anestezií, bez ohledu na druh použitého
lokálního anestetika.

Roztok levobupivakainu je kontraindikován u pacientů se známou hypersenzitivitou na levobupivakain,
lokální anestetika amidového typu nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 (viz bod
4.8).

Roztok levobupivakainu nesmí být použit k intravenózní regionální anestezii (Bierův blok).

Roztok levobupivakainu je kontraindikován u pacientů se závažnou hypotenzí, jako např. při
kardiogenním či hypovolemickém šoku.

Roztok levobupivakainu je kontraindikován pro použití v porodnictví pro paracervikální blok (viz bod
4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Veškeré typy lokální a regionální anestezie za použití levobupivakainu mají být prováděny pouze na
dobře technicky vybavených pracovištích vyškoleným odborným personálem, který má dostatek
zkušeností se zvládáním příslušných anesteziologických postupů a je schopen diagnostikovat a
terapeuticky zvládnout jakýkoliv neočekávaný nežádoucí účinek, jež se může vyskytnout.

Levobupivakain může vyvolat akutní alergické reakce, kardiovaskulární účinky a neurologické
poškození (viz bod 4.8).

Levobupivakain má být podáván s opatrností při regionální anestezii u pacientů s poruchami
kardiovaskulárních funkcí, např. se závažnými srdečními arytmiemi (viz bod 4.3).

U pacientů s preexistujícím onemocněním CNS může po vstupu lokálních anestetik do centrálního
nervového systému intratekální nebo epidurální cestou dojít ke zhoršení některé z těchto poruch. Z
tohoto důvodu má být důkladně klinicky posouzeno, zda u těchto pacientů volit epidurální nebo
intratekální anestezii.

Epidurální anestezie
Při epidurálním podání má být koncentrovaný roztok levobupivakainu (0,5–0,75%) podáván ve
zvyšujících se dávkách 3 až 5 ml s dostatečným časovým odstupem mezi jednotlivými dávkami z
důvodu odhalení toxických projevů při jeho neúmyslné intravaskulární či intratekální aplikaci. V
souvislosti s lokálními anestetiky, včetně levobupivakainu, byly hlášeny případy závažné bradykardie,
hypotenze a oslabeného dýchání se srdeční zástavou (z nichž některé byly fatální). Je-li nutno podat
větší množství přípravku, například při epidurálním bloku, doporučuje se podat tzv. testovací dávku 5 ml lidokainu s adrenalinem. Neúmyslnou intravaskulární aplikaci lze potom rozpoznat podle
přechodného vzestupu tepové frekvence a nechtěnou intratekální aplikaci podle známek spinální
blokády.

Před podáním a během každé doplňkové injekce, přidané do infuze během kontinuálního nebo
intermitentního podávání léku, je nutno provést aspiraci. Dokonce, i když je aspirace krve negativní,
stále existuje možnost intravaskulární aplikace léku. V průběhu epidurální anestezie je před podáním
plné dávky doporučeno podat počáteční testovací dávku a sledovat její účinky.

Epidurální anestezie bez ohledu na typ použitého lokálního anestetika může způsobit hypotenzi a
bradykardii. Všichni pacienti musí mít zajištěn žilní přístup a vždy musí být k dispozici potřebné
roztoky, vazopresory, anestetika s antikonvulzivními vlastnostmi, myorelaxancia, atropin, pomůcky
k resuscitaci a kvalifikovaný personál (viz bod 4.9).

Epidurální analgezie

Z období po uvedení levobupivakainu na trh byly hlášeny případy syndromu cauda equina a další
známky neurotoxicity (viz bod 4.8), které časově souvisely s podáváním levobupivakainu k epidurální
analgezii po dobu 24 hodin nebo déle. Tyto příhody byly závažnější a v některých případech měly i
trvalé následky, pokud byl levobupivakain podáván po dobu přesahující 24 hodin. Z toho důvodu lze
levobupivakain podávat po dobu delší než 24 hodin pouze po pečlivém zvážení a pouze tehdy, pokud
možný přínos podání levobupivakainu pro pacienta převažuje možná rizika.
Před každým podáním lokálního anestetika je nutné provést aspiraci krve nebo cerebrospinální tekutiny
(podle místa blokády), a to jak před podáním první dávky, tak i všech následných dávek, aby se zabránilo
intavaskulární a intratekální aplikaci. Negativní aspirace nicméně nezaručuje, že k intravaskulární či
intratekální aplikaci nedošlo. Levobupivakain má být používán s opatrností u pacientů, kterým jsou
podávána jiná lokální anestetika nebo látky strukturálně podobné lokálním anestetikům amidového typu,
protože může dojít ke sčítání toxických účinků těchto léčiv.

Rozsáhlý regionální nervový blok
Pacient má mít zavedený i.v. katetr napojený na infuzi k zajištění funkční žilní cesty. Má být použita
nejnižší dávka lokálního anestetika, která ještě vede k účinné anestezii, z důvodu zamezení vysokým
plazmatickým hladinám léku a závažným nežádoucím účinkům. Je nutno vyvarovat se rychlému podání
většího objemu roztoku lokálního anestetika a pokud je to možné, má být dávka podána vždy
frakcionovaně.

Použití v oblasti hlavy a krku
I malé dávky lokálního anestetika aplikovaného do oblasti hlavy a krku, zahrnující blokády
retrobulbární, zubní a blokádu ganglion stellatum, mohou vést k nežádoucím účinkům, jež jsou
srovnatelné s příznaky systémové toxicity pozorovanými při nechtěném intravaskulárním podání
vyšších dávek. Injekční aplikace vyžaduje maximální opatrnost. Tyto reakce mohou být způsobeny v
důsledku retrográdního toku do krevního oběhu mozku při intraarteriálním podání lokálního anestetika.
Také mohou být způsobeny napíchnutím dura mater optického nervu při retrobulbárním bloku a
difundováním části anestetika subdurálním prostorem do středního mozku. Při těchto typech bloků musí
být pacienti kontinuálně sledováni a je nutno monitorovat jejich dechové funkce a krevní oběh. K léčbě
možných nežádoucích účinků musí být okamžitě dostupné pomůcky k resuscitaci a kvalifikovaný
personál.

Použití při oftalmologických výkonech
Lékaři provádějící retrobulbární blok si mají být vědomi toho, že po aplikaci lokálního anestetika byly
hlášeny případy zástavy dechu. Jako u všech ostatních anestetických výkonů, i při retrobulbárním bloku
musí být vždy zajištěna okamžitá dostupnost zařízení, léků a kvalifikovaného personálu ke zvládnutí
útlumu či zástavy dechu, křečí, stimulace nebo deprese srdeční činnosti. Tak jako u ostatních
anestetických výkonů, i při oftalmologickém bloku musí být u pacienta kontinuálně sledovány možné
známky těchto nežádoucích účinků.

Chondrolýza
U pacientů, kteří dostávali pooperační intraartikulární kontinuální infuzi lokálních anestetik byly po
uvedení na trh hlášeny případy chondrolýzy. Většina hlášených případů chondrolýzy se týkala
ramenního kloubu. Vzhledem k mnoha přispívajícím faktorům a také nesrovnalostem ve vědecké
literatuře týkající se mechanismu účinku, nebyla příčina stanovena. Intraartikulární kontinuální infuze
není schválenou indikací pro levobupivacaine.

Zvláštní skupiny pacientů

Oslabení, starší a akutně nemocní pacienti: u oslabených, starších a akutně nemocných pacientů má být
levobupivakain používán s opatrností (viz bod 4.2).

Porucha funkce jater: vzhledem k tomu, že levobupivakain je metabolizován v játrech, má být používán
s opatrností u pacientů s onemocněním jater nebo omezeným krevním průtokem játry, např. u alkoholiků
nebo u pacientů s jaterní cirhózou (viz bod 5.2).




4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Z in vitro studií vyplývá, že metabolismus levobupivakainu je zprostředkován izoformami CYP3A4 a
CYP1A2. Ačkoliv nebyly provedeny žádné klinické studie, lze očekávat, že metabolismus
levobupivakainu může být ovlivněn inhibitory CYP3A4, jako je např. ketokonazol a inhibitory
CYP1A2, jako jsou např. methylxanthiny.

Levobupivakain má být používán se zvýšenou opatrností u pacientů léčených antiarytmiky s lokálně
anestetickými účinky, např. mexiletinem, nebo antiarytmiky III. třídy, protože jejich toxické účinky se
mohou vzájemně sčítat.

Nebyly provedeny žádné klinické studie, které by hodnotily levobupivakain v kombinaci s adrenalinem.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Roztok levobupivakainu je kontraindikován pro použití v porodnictví pro paracervikální blok.
Vzhledem ke zkušenostem s bupivakainem víme, že při paracervikálním bloku se může objevit
bradykardie u plodu (viz bod 4.3).

Klinické údaje o používání levobupivakainu v prvním trimestru těhotenství nejsou k dispozici. Studie
na zvířatech nenaznačují teratogenní působení, ukázaly však embryofetální toxicitu při hladinách
systémové expozice ve stejném rozmezí jako při klinickém použití (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro
člověka není známo. Levobupivakain proto nemá být podáván v časném stadiu těhotenství, pokud to
není nezbytně nutné.

Nicméně dosud, i přes bohatou klinickou zkušenost s používáním bupivakainu v porodnické operativě
(na konci těhotenství nebo při porodu), nebyl jeho fetotoxický účinek pozorován.

Kojení
Není známo, zda se levobupivakain nebo jeho metaboolity vylučují do lidského mateřského mléka.
Stejně jako bupivakain, i levobupivakain je pravděpodobně minimálně vylučován do mateřského mléka.
Tudíž je kojení po lokální anestezii možné.

Fertilita
Nejsou k dispozici žádné údaje nebo jsou k dispozici pouze omezené údaje ke zhodnocení vlivu
levobupivakainu na fertilitu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Levobupivakain může mít výrazný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pacienty je třeba
upozornit, aby neřídili ani neobsluhovali stroje, dokud neodezní veškeré účinky anestezie a
bezprostřední následky chirurgického zákroku.

4.8 Nežádoucí účinky

Profil nežádoucích účinků levobupivakainu je stejný jako u jiných přípravků z této skupiny. Nejčastěji
hlášenými nežádoucími účinky jsou hypotenze, nauzea, anemie, zvracení, závratě, bolest hlavy, pyrexie,
pooperační bolesti, bolest zad a fetální distres při použití v porodnictví (viz tabulka níže).


Nežádoucí účinky hlášené spontánně nebo pozorované v klinických studiích jsou popsány v následující
tabulce. V rámci každé třídy orgánových systémů jsou nežádoucí účinky seřazeny podle frekvence
výskytu za použití následující konvence:
Velmi časté (≥ 1/10)
Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Třída orgánového systému Frekvence
výskytu
Nežádoucí účinek

Poruchy krve a lymfatického
systému
Velmi časté Anemie

Poruchy imunitního systému

Není známo

Není známo
Alergické reakce (v závažných případech
anafylaktický šok)
Hypersenzitivita
Poruchy nervového systému Časté
Časté
Není známo
Není známo
Není známo
Není známo
Není známo
Není známo
Není známo
Závratě
Bolest hlavy
Křeče
Ztráta vědomí
Somnolence
Synkopa
Parestezie
Paraplegie
ParalýzaPoruchy oka Není známo
Není známo
Není známo
Není známo
Rozmazané vidění
PtózaMiózaEnoftalmusSrdeční poruchy Není známo
Není známo
Není známo
Není známo
Není známo
Atrioventrikulární blok
Srdeční zástava
Ventrikulární tachyarytmie
Tachykardie
Bradykardie
Cévní poruchy Velmi časté
Není známo
Hypotenze
Zrudnutí (flush)Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Není známo
Není známo
Není známo
Není známo
Zástava dechu
Laryngeální edém
Apnoe
Kýchání
Gastrointestinální poruchy Velmi časté
Časté
Není známo
Není známo
Nauzea
Zvracení
Orální hypestezie
Ztráta kontroly svěračePoruchy kůže a podkožní tkáně Není známo
Není známo
Není známo
Není známo
Není známo
Není známo
Angioedém
Kopřivka
Svědění
Hyperhidróza
AnhidrózaErytém
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Časté
Není známo
Není známo
Bolest zad
Svalové záškuby
Svalová slabost
Poruchy ledvin a močových cest Není známo Dysfunkce močového měchýře
Stavy spojené s těhotenstvím,
šestinedělím a perinatálním
obdobím
Časté

Fetální distres
Poruchy reprodukčního systému
a prsu
Není známo

PriapismusCelkové poruchy a reakce v
místě aplikace
Časté

Pyrexie

Vyšetření Není známo
Není známo
Snížený srdeční výdej
Změny na elektrokardiogramu
Poranění, otravy a procedurální
komplikace
Časté

Pooperační bolest

1Toto může být známkou nebo příznakem syndromu cauda equina (viz informace v bodě 4.8).
2Toto může být známkou nebo příznakem přechodného Hornerova syndromu (viz informace v bodě 4.8).

Nežádoucí účinky lokálních anestetik amidového typu jsou vzácné, mohou však vzniknout v důsledku
předávkování nebo neúmyslného intravaskulárního podání a mohou být závažné.

Byla pozorována zkřížená senzitivita mezi jednotlivými zástupci ze skupiny lokálních anestetik
amidového typu (viz bod 4.3).

Nechtěné intratekální podání lokálního anestetika může způsobit vysokou spinální anestezii.

Kardiovaskulární účinky souvisejí s útlumem převodního systému srdečního a snížením excitability a
kontraktility myokardu. Tomu obvykle předcházejí příznaky významné CNS toxicity, např. křeče, ale
vzácně může dojít k srdeční zástavě i bez prodromálních účinků na CNS.

Neurologické poškození je vzácnou, ale prokázanou komplikací lokální, zvláště epidurální a spinální
anestezie. Může k němu dojít přímým poraněním míchy nebo míšních nervů, následkem syndromu
přední spinální arterie, podáním dráždivé látky či nesterilního roztoku. Vzácně se jedná o trvalé
poškození.

V souvislosti s léčbou levobupivakainem byly hlášeny případy prolongované slabosti nebo poruch
senzorických funkcí, z nichž některé mohou být trvalé. Je obtížné určit, zda jsou dlouhodobé následky
způsobeny lékovou toxicitou nebo nerozpoznaným traumatem v průběhu operace nebo jinými
mechanickými faktory, jako je zavedení katetru nebo manipulace s ním.

V souvislosti s podáním levobupivakainu byly hlášeny případy syndromu cauda equina nebo známky a
příznaky možného poranění koncové části míchy či míšních nervových kořenů (včetně parestezie,
slabosti nebo paralýzy dolních končetin, inkontinence stolice a/nebo moči a priapismu). Tyto příhody
byly závažnější a v některých případech měly i trvalé následky, pokud byl levobupivakain podáván po
dobu delší než 24 hodin (viz bod 4.4).
Nelze však určit, zda jsou tyto účinky způsobeny působením levobupivakainu, mechanickým traumatem
míchy nebo míšních nervových kořenů nebo hromaděním krve v dolní části míšního vaku.

V souvislosti s použitím lokálních anestetik, včetně levobupivakainu, byly hlášeny případy přechodného
Hornerova syndromu (ptóza, mióza, enoftalmus, unilaterální pocení a/nebo zrudnutí). Tyto případy
odezní po ukončení léčby.


Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:


Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek


4.9 Předávkování

Při nechtěné intravaskulární aplikaci lokálního anestetika může dojít k okamžité toxické reakci. V
případě předávkování nemusí být maximální koncentrace v plazmě dosaženo dříve než 2 hodiny po
podání, v závislosti na místě podání, proto mohou být známky toxicity zpožděny. Působení léku může
být prodlouženo.

K systémovým nežádoucím účinkům při předávkování nebo nechtěném intravaskulárním podání, které
byly hlášeny u anestetik s dlouhodobým účinkem, patří účinky na CNS a kardiovaskulární účinky.

Účinky na CNS
Křeče je třeba léčit okamžitě intravenózním podáním thiopentalu či diazepamu v odpovídající dávce.
Thiopental a diazepam působí útlum CNS, dýchání a srdeční činnosti. Jejich aplikace může proto vést
k apnoi. Inhibitory nervosvalového přenosu může lékař použít pouze tehdy, je-li schopen zajistit
průchodnost dýchacích cest a komplexní péči o paralyzovaného pacienta.

Nejsou-li křeče neprodleně léčeny, mohou spolu s následnou hypoxií, hyperkapnií a kardiodepresivním
účinkem lokálního anestetika způsobit srdeční arytmii, fibrilaci komor nebo srdeční zástavu.

Kardiovaskulární účinky
Hypotenzi lze předejít nebo ji alespoň zmírnit předchozím dostatečným zavodněním a/nebo pomocí
vazopresorů. Dojde-li ke vzniku hypotenze, je třeba intravenózně podat roztoky krystaloidů nebo
koloidů a/nebo postupně se zvyšující dávky vazopresorů, např. efedrin 5−10 mg. Je třeba neprodleně
léčit i jakoukoliv další možnou příčinu hypotenze.

Při závažné bradykardii postačí k úpravě srdeční frekvence na přijatelné hodnoty obvykle 0,3–1,0 mg
atropinu.

K léčbě srdečních arytmií přistupujte obvyklým způsobem a při fibrilaci komor je třeba provést
kardioverzi.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: lokální anestetika, amidy.
ATC kód: N01BB10

Levobupivakain je dlouhodobě působící lokální anestetikum a analgetikum. Blokuje vedení vzruchu v
senzitivních i motorických nervech především ovlivněním napěťově řízených sodíkových kanálů v
buněčné membráně. Blokuje také kaliové a kalciové kanály. Ovlivňuje přenos a vedení vzruchu i v
jiných tkáních, z hlediska výskytu nežádoucích účinků je významné především ovlivnění
kardiovaskulárního a centrálního nervového systému.

Levobupivakain se po podání chová jako zásada, kdežto racemát bupivakainu se chová jako
hydrochloridová sůl. To vede k většímu množství léčivé látky v roztoku levobupivakanu přibližně o
13 % ve srovnání s bupivakainem. V klinických studiích vykazoval levobupivakain při stejné nominální
koncentraci podobné klinické účinky jako bupivakain.


V klinických farmakologických studiích používajících model blokády ulnárního nervu byl účinek
levobupivakainu ekvipotentní s bupivakainem.

Jsou pouze omezené zkušenosti z hlediska bezpečnosti s léčbou levobupivakainem po dobu přesahující
24 hodin.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
V klinických studiích byla kinetika distribuce levobupivakainu po intravenózní aplikaci v podstatě
stejná jako u bupivakainu.

Plazmatická koncentrace levobupivakainu po jeho podání závisí na dávce, a jelikož je absorpce z místa
aplikace ovlivněna prokrvením tkáně, tak také na cestě podání. Zkušenosti z klinických studií ukazují
nástup senzorické blokády adekvátní chirurgickému zákroku 10-15 minut po epidurálním podání s
časem regrese v rozmezí 6-9 hodin.

V rámci klinických farmakologických studií byl při intravenózním podání 40 mg levobupivakainu
průměrný poločas přibližně 80 ± 22 min., Cmax 1,4 ± 0,2 μg/ml a AUC 70 ± 27 μg.min/ml.

Po epidurálním podání levobupivakainu v dávkách 75 mg (0,5 %) a 112,5 mg (0,75 %) a také po podání
levobupivakainu v dávkách 1 mg/kg (0,25 %) a 2 mg/kg (0,5%), jež byly použity k blokádě brachiálního
plexu, byly průměrná Cmax a AUC (v čase 0-24 hodin) přibližně úměrné velikosti dávky. Po epidurálním
podání levobupivakainu v dávce 112,5 mg (0,75 %) činily průměrná Cmax 0,58 μg/ml a průměrná AUC
3,56 μg.h/ml.

Distribuce
Vazba levobupivakainu na plazmatické bílkoviny u člověka byla hodnocena in vitro. Při koncentracích
v rozsahu 0,1-1,0 μg/ml dosahovala více než 97 %.
Distribuční objem po intravenózním podání činil 67 litrů.

Biotransformace
Nejsou k dispozici relevantní údaje u pacientů s poruchou funkce jater (viz bod 4.4).

Levobupivakain je extenzivně metabolizován. Ve stolici ani v moči jej v jeho nezměněné podobě nelze
detekovat. Hlavní metabolit levobupivakainu, 3-hydroxylevobupivakain, je vylučován do moči ve formě
konjugátů kyseliny glukuronové a esteru kyseliny sírové. Studie in vitro prokázaly, že levobupivakain
je prostřednictvím izoformy CYP3A4 metabolizován na desbutyl-levobupivakain a prostřednictvím
izoformy CYP1A2 na 3-hydroxylevobupivakain. V těchto studiích byla prokázána podobnost
metabolizmu levobupivakainu a bupivakainu.

O racemizaci levobupivakainu in vivo nejsou žádné důkazy.

Eliminace
Nejsou k dispozici žádné údaje u pacientů s poruchou funkce ledvin. Levobupivakain je výrazně
metabolizován a v nezměněné formě se do moči nevylučuje.

Po intravenózním podání byla průměrná celková plazmatická clearance levobupivakainu 39 litrů/hodinu
a jeho terminální poločas byl 1,3 hodiny.
Během 48 hodin po intravenózním podání se vyloučilo průměrně 95 % látky močí (71 %) a stolicí
(24 %).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti


Ve studii embryofetální toxicity u potkanů byla pozorována zvýšená incidence dilatace ledvinových
pánviček, dilatace ureterů, dilatace čichové komory a výskytu nadpočetných žeber v torakolumbální
oblasti. V této studii byly hladiny systémové expozice ve stejném rozmezí jako při klinickém použití.
Nebyl prokázán vztah mezi podáváním levobupivakainu a výskytem malformací.

Při standardním testování mutagenity a klastogenity nebyla prokázána genotoxicita levobupivakainu.
Kancerogenita testována nebyla.


6. FARMACEUTICKÉ INFORMACE

6.1 Seznam pomocných látek

Chlorid sodný
Hydroxid sodný (k úpravě pH)
Kyselina chlorovodíková (k úpravě pH)
Voda pro injekci

6.2 Inkompatibility

Ředění levobupivakainu alkalickým roztokem může způsobit jeho precipitaci, a proto nesmí být
levobupivakain ředěn nebo podáván společně s hydrogenuhličitanem sodným.
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny
v bodě 6.6.

6.3 Doba použitelnosti

roky

Doba použitelnosti po prvním otevření: Přípravek musí být použit okamžitě.

Doba použitelnosti po naředění:

Chemická a fyzikální stabilita přípravku Levobupivacaine Kabi po naředění roztokem chloridu sodného
mg/ml (0,9%) na výslednou koncentraci 0,625 mg/ml a 1,25 mg/ml byla prokázána po dobu 30 dnů
při teplotách 2 °C – 8 °C, tak i teplotách 20 °C – 25 °C.
Chemická a fyzikální stabilita přípravku Levobupivacaine Kabi po naředění roztokem chloridu sodného
mg/ml (0,9%) na výslednou koncentraci 0,625 mg/ml a 1,25 mg/ml a po smíchání:
- s klonidin-hydrochloridem 8,4 μg/ml, morfin-sulfátem 50 μg/ml, fentanyl-citrátem 2-4 μg/ml, byla
prokázána po dobu 30 dnů při teplotách 2 °C – 8 °C, tak i teplotách 20 °C –25 °C.
- se sufentanilem o koncentraci 0,4 μg/ml, byla prokázána po dobu 30 dnů při teplotách 2 °C – 8 °C
a po dobu 7 dnů při teplotách 20 °C – 25 °C.

Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, jsou doba a
podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím na odpovědnosti uživatele a normálně by
neměly být delší než 24 hodin při 2 °C – 8 °C, pokud ředění a přidání aditiv neproběhlo za
kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Podmínky uchovávání naředěného léčivého přípravku jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení


10ml polypropylenové ampulky zatavené ve sterilním blistru. Balení obsahuje 5, 10 nebo 20 ampulek.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Pouze k jednorázovému použití. Veškerý nepoužitý roztok zlikvidujte.
Nepoužívejte, je-li obal poškozen.

Roztok/naředěný roztok musí být před použitím vizuálně zkontrolován. Mají být použity pouze čiré
roztoky bez přítomnosti viditelných částic.

Je-li potřeba, aby byl povrch ampulky sterilní, použijte ampulku ze sterilního blistru. Povrch ampulky
není sterilní, jestliže došlo k porušení sterilního blistru.

K ředění roztoku levobupivakainu používejte injekční roztok chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%). Ředění
provádějte za aseptických podmínek.

Klonidin 8,4 μg/ml, morfin 0,05 mg/ml, fentanyl 2-4 μg/ml a sufentanil 0,4 μg/ml jsou kompatibilní
s levobupivakainem v injekčním roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%).
Doba použitelnosti přípravku po naředění je uvedena v bodě 6.3.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Fresenius Kabi s.r.o., Na Strži 1702/65, Nusle, 140 00 Praha 4, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

01/330/14-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 24. 9. Datum posledního prodloužení registrace: 15. 10.

10. DATUM REVIZE TEXTU

20. 3.