Levemir flextouch
PŘÍLOHA I
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Levemir Penfill100 jednotek/ml injekční roztok v zásobní vložce
Levemir FlexPen 100 jednotek/ml injekční roztok v předplněném peru.
Levemir InnoLet 100 jednotek/ml injekční roztok v předplněném peru.
Levemir FlexTouch 100 jednotek/ml injekční roztok v předplněném peru.
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Levemir Penfill
ml roztoku obsahuje insulinum detemirum* 100 jednotek obsahuje 3 ml odpovídající 300 jednotkám.
Levemir FlexPen/Levemir Innolet/Levemir FlexTouch
ml roztoku obsahuje insulinum detemirum* 100 jednotek obsahuje 3 ml odpovídající 300 jednotkám.
*Inzulin detemir je vyráběn rekombinantní DNA technologií v Saccharomyces cerevisiae.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Injekční roztok
Vodný roztok je čirý a bezbarvý.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Levemir je indikován k léčbě diabetes mellitus u dospělých, dospívajících a dětí ve věku od 1 roku.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Účinnost inzulinových analogů, včetně inzulinu detemir, se vyjadřuje v jednotkách, zatímco účinnost
humánních inzulinů se vyjadřuje v mezinárodních jednotkách. 1 jednotka inzulinu detemir odpovídá
mezinárodní jednotce humánního inzulinu.
Levemir může být použit samostatně jako bazální inzulin nebo v kombinaci s bolusovým inzulinem.
Může být také používán v kombinaci s perorálními antidiabetiky a/nebo agonisty receptoru GLP-1.
Pokud je Levemir používán v kombinaci s perorálními antidiabetiky či pokud je přidáván k agonistům
receptoru GLP-1, je doporučeno užívat Levemir jednou denně s počáteční dávkou 0,1–0,2 jednotky/kg
nebo 10 jednotek u dospělých pacientů. Dávka přípravku Levemir má být upravena titrováním na
základě individuálních potřeb pacienta.
Pokud jsou agonisté receptoru GLP-1 přidáváni k přípravku Levemir, doporučuje se snížit dávku
přípravku Levemir o 20 %, aby se minimalizovalo riziko hypoglykemie. Následně má být individuálně
upraveno dávkování.
Pro individuální úpravu dávky jsou pro dospělé doporučovány dva následující titrační postupy:
Titrační postup pro dospělé s diabetem 2. typu
Průměrná SMPG⨀㸀, 6,阀4,1阀6,0V případě jednoho měření SMPG3,阀4, <3,⨀Plasmatická koncentrace glukózy stanovená pacientem
Jednoduchý postup pro dospělé s diabetem 2. typu při provádění titrace pacientem
Průměrná SMPG* před snídaní>6,14,4阀6,1<4,4⨀Plasmatická koncentrace glukózy stanovená pacientem
Je-li Levemir užíván jako část inzulinového režimu bazal-bolus, má být podáván jednou nebo dvakrát
denně v závislosti na pacientově potřebě. Dávkování přípravku Levemir má být upraveno
individuálně.
Úprava dávky může být nutná, pokud pacienti podstupují zvýšenou fyzickou aktivitu, mění svou
obvyklou dietu nebo během souběžného onemocnění.
Pokud si pacienti upravují dávku z důvodu zlepšení kontroly hladiny glukózy, musí být poučeni o tom,
že je nutno si všímat příznaků hypoglykemie.
Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti Levemir může být používán staršími pacienty. Monitorování glukózy u starších pacientů má být
intenzivnější a dávkování přípravku Levemir má být upraveno individuálně.
Porucha funkce ledvin a jater
Porucha funkce ledvin nebo jater může snížit pacientovu potřebu inzulinu.
Monitorování glukózy u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater má být intenzivnější a
dávkování přípravku Levemir má být upraveno individuálně.
Pediatrická populace
Levemir lze používat u dospívajících a dětí ve věku od 1 roku inzulinu na Levemir je zapotřebí zvážit na individuálním základě snížení dávky bazálního a
bolusového inzulinu, aby se minimalizovalo riziko hypoglykemie Monitorování glukózy u dětí a dospívajících má být intenzivnější a dávkování přípravku Levemir má
být upraveno individuálně.
Bezpečnost a účinnost přípravku Levemir u dětí ve věku do 1 roku nebyla stanovena.
Nejsou dostupné žádné údaje.
Přechod z jiných inzulinových léčivých přípravků
Při přechodu z jiných intermediárně nebo dlouhodobě působících inzulinových léčivých přípravků
může být nutná úprava dávky a načasování podávání
Během přechodu a několik týdnů poté je doporučeno důkladné monitorování glukózy
Je možné, že bude třeba upravit souběžnou antidiabetickou léčbu perorálních antidiabetik nebo souběžně podávaných krátkodobě/rychle působících inzulinových
léčivých přípravků
Způsob podání
Levemir je dlouhodobě působící inzulinový analog používaný jako bazální inzulin. Levemir je určen
pouze pro subkutánní podání. Levemir nesmí být podáván intravenózně, neboť to může vést k těžké
hypoglykemii. Vyvarujte se také intramuskulárního podání. Levemir není určen pro použití
v inzulinových infuzních pumpách.
Levemir se aplikuje subkutánní injekcí do břišní stěny, stehna, horní části paže, oblasti deltového
svalu nebo oblasti hýždí. Místa vpichu mají být vždy obměňována v rámci téže oblasti, aby se snížilo
riziko lipodystrofie a kožní amyloidózy dávce, místě vpichu, prokrvení, teplotě a fyzické aktivitě. Injekce může být aplikována kdykoliv
během dne, avšak každý den ve stejnou dobu. Pacientům, kteří vyžadují k optimalizaci hladiny
glukózy v krvi dávkování dvakrát denně, může být večerní dávka podána večer nebo před spaním.
Podrobný návod k použití viz příbalová informace.
Levemir Penfill
Podání aplikátorem inzulinu
Levemir Penfill je určen k použití spolu s aplikátory Novo Nordisk a jehlami NovoFine nebo
NovoTwist. Levemir Penfill je vhodný pouze pro subkutánní injekce aplikované pomocí pera pro
opakované použití. Pokud je nutné podání pomocí stříkačky, je třeba použít injekční lahvičku.
Levemir FlexPen
Podání aplikátorem inzulinu FlexPen
Levemir FlexPen je předplněné, barevně značené pero, které je určeno k použití spolu s
jednorázovými jehlami NovoFine nebo NovoTwist o délce do 8 mm. Dávky lze nastavit od 1 do
60 jednotek v přírůstcích po 1 jednotce. Levemir FlexPen je vhodný pouze pro subkutánní injekce.
Pokud je nutné podání pomocí stříkačky, je třeba použít injekční lahvičku.
Levemir InnoLet
Podání aplikátorem inzulinu InnoLet
Levemir InnoLet je předplněné pero, které je určeno k použití spolu s jednorázovými jehlami
NovoFine nebo NovoTwist o délce do 8 mm. Dávky lze nastavit od 1 do 50 jednotek v přírůstcích po
jednotce. Levemir InnoLet je vhodný pouze pro subkutánní injekce. Pokud je nutné podání pomocí
stříkačky, je třeba použít injekční lahvičku.
Levemir FlexTouch
Podání aplikátorem inzulinu FlexTouch
Levemir FlexTouch je předplněné, barevně značené pero, které je určeno k použití spolu s
jednorázovými jehlami NovoFine nebo NovoTwist o délce do 8 mm. Dávky lze nastavit od 1 do
80 jednotek v přírůstcích po 1 jednotce. Levemir FlexTouch je vhodný pouze pro subkutánní injekce.
Pokud je nutné podání pomocí stříkačky, je třeba použít injekční lahvičku.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Před cestou mezi různými časovými pásmy se má pacient poradit s lékařem. Cestování mezi různými
časovými pásmy může totiž znamenat, že pacient bude muset užívat inzulin a přijímat jídla
v odlišných časech.
Hyperglykemie
Nedostatečné dávkování nebo přerušovaná léčba, zejména u diabetu 1. typu, může vést k
hyperglykemii a diabetické ketoacidóze. První symptomy hyperglykemie se obvykle v průběhu hodin
nebo dní stupňují. Mezi ně patří žízeň, zvýšená frekvence močení, nauzea, zvracení, ospalost, zarudlá
suchá kůže, sucho v ústech, ztráta chuti k jídlu, či acetonový zápach dechu. U diabetu 1. typu mohou
vést neléčené hyperglykemické stavy až k diabetické ketoacidóze, která je potenciálně letální.
Hypoglykemie
Vynechání jídla nebo neplánovaná namáhavá fyzická zátěž mohou vést k hypoglykemii.
U dětí je třeba dbát na to, aby dávky inzulinu fyzické aktivitě a tím bylo minimalizováno riziko hypoglykemie.
Hypoglykemie se může objevit, pokud je dávka inzulinu příliš vysoká ve vztahu k potřebě inzulinu.
V případě hypoglykemie či v případě podezření na hypoglykemii nesmí být Levemir podán. Poté, co u
pacienta dojde ke stabilizaci hladiny glukózy v krvi, má být zvážena úprava dávky 4.9
Pacienti, kterým se regulace hladiny glukózy v krvi významně zlepšila, např. zintenzívněnou
inzulinovou terapií, mohou zpozorovat změnu v obvyklých varovných symptomech hypoglykemie a
mají být o tom adekvátně informováni. U pacientů s dlouholetým diabetem mohou běžné varovné
symptomy vymizet.
Souběžná nemoc, především infekce a horečnaté stavy, obvykle zvyšuje pacientovu potřebu inzulinu.
Přidružené onemocnění ledvin, jater či onemocnění postihující nadledviny, podvěsek mozkový nebo
štítnou žlázu může vyžadovat změny v dávce inzulinu.
Pokud je pacient převeden na jiný typ inzulinových léčivých přípravků, může dojít ke změně či
potlačení časných varovných příznaků hypoglykemie oproti těm, které se u pacienta projevovaly u
předchozího inzulinu.
Převedení z jiných inzulinových léčivých přípravků
Převod pacienta na jiný typ nebo značku inzulinu má probíhat pod přísným lékařským dozorem.
Změny v síle, značce a/nebo metodě výroby změnit dávkování. Pacienti převádění na přípravek Levemir z jiných typů inzulinu mohou vyžadovat
změnu dávkování oproti jejich běžnému inzulinovému léčivému přípravku. Pokud je potřeba
přizpůsobit dávkování, může k tomu dojít při první dávce nebo během prvních týdnů či měsíců.
Reakce v místě vpichu
Tak jako při každé léčbě inzulinem se mohou objevit reakce v místě vpichu, které se projevují
bolestivostí, zarudnutím, kopřivkou, zánětem, modřinami, otoky a svěděním. Pravidelné obměňování
injekčního místa v rámci jedné oblasti může napomoci tyto reakce omezit nebo jim zabránit. Reakce
obvykle vymizí do několika dnů nebo týdnů. Ve vzácných případech si mohou reakce v místě vpichu
vyžádat vysazení přípravku Levemir.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Pacienti musí být poučeni, aby průběžně střídali místo vpichu za účelem snížení rizika vzniku
lipodystrofie a kožní amyloidózy. Existuje možné riziko zpomalení absorpce inzulinu a zhoršení
kontroly hladiny glukózy po vpíchnutí inzulinu do míst s těmito reakcemi. Byly hlášeny případy, kdy
náhlá změna místa vpichu do nedotčené oblasti vedla k hypoglykémii. Po změně místa vpichu
z dotčené do nedotčené oblasti se doporučuje monitorování glukózy v krvi a je možné zvážit úpravu
dávky antidiabetik.
Hypoalbuminemie
O pacientech s těžkou hypoalbuminémií jsou k dispozici jen omezené údaje. U těchto pacientů je
doporučeno důkladné monitorování.
Kombinace přípravku Levemir s pioglitazonem
Pokud byl pioglitazon užíván v kombinaci s inzulinem, byly hlášeny případy srdečního selhání a to
zvláště u pacientů s rizikovými faktory pro vznik srdečního selhání. Tuto skutečnost je nutno vzít
v úvahu, pokud je zvažována léčba pioglitazonem v kombinaci s přípravkem Levemir. Pokud je tato
kombinace použita, mají být pacienti sledováni s ohledem na známky a příznaky srdečního selhání,
zvýšení hmotnosti a edém. Pioglitazon má být vysazen, pokud se objeví jakékoliv zhoršení srdečních
příznaků.
Zamezení náhodným záměnám/chybám v medikaci
Pacienti musí být poučeni, že mají před každou injekcí zkontrolovat štítek na inzulinu, aby se vyhnuli
náhodné záměně přípravku Levemir za jiné inzulinové přípravky.
Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Je známa řada léčivých přípravků, které ovlivňují metabolismus glukózy.
Následující látky mohou snížit pacientovu potřebu inzulinu:
Perorální antidiabetické léčivé přípravky, agonisté receptoru GLP-1, inhibitory monoaminooxidázy
steroidy a sulfonamidy.
Následující látky mohou zvýšit pacientovu potřebu inzulinu:
Perorální antikoncepce, thiazidy, glukokortikoidy, thyreoidální hormony, sympatomimetika, růstový
hormon a danazol.
Betablokátory mohou skrýt hypoglykemické symptomy.
Oktreotid/lanreotid může jak zvýšit, tak snížit potřebu inzulinu.
Alkohol může zesílit nebo snížit hypoglykemický účinek inzulinu.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Použití přípravku Levemir u těhotných žen s diabetem bylo zkoumáno v klinickém hodnocení
a v prospektivní neintervenční poregistrační studii bezpečnosti u těhotných žen, které používají Levemir, s více než 4 500 výsledky těhotenství nenaznačují žádné
zvýšené riziko malformační nebo fetální/neonatální toxicity. Během těhotenství může být zvažována
léčba přípravkem Levemir, pokud je to klinicky potřebné.
Všeobecně se doporučuje u těhotných žen s diabetem zvýšená kontrola a monitorování glukózy v krvi
během těhotenství a při plánování těhotenství. Potřeba inzulinu obvykle v prvním trimestru klesá a
zvyšuje se následně během druhého a třetího trimestru. Po porodu se potřeba inzulinu za normálních
okolností rychle vrátí k hodnotám před těhotenstvím.
Kojení
Není známo, zda se inzulin detemir vylučuje do lidského mateřského mléka. Nepředpokládají se žádné
metabolické účinky požitého inzulinu detemir na kojeného novorozence/dítě, protože inzulin detemir
je jako peptid v lidském gastrointestinálním traktu rozložen na aminokyseliny.
Kojící ženy mohou vyžadovat úpravu dávkování inzulinu a diety.
Fertilita
Studie prováděné na zvířatech nenaznačují škodlivé účinky na fertilitu.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Schopnost pacienta koncentrovat se a reagovat může být narušena jako důsledek hypoglykemie. To
může představovat riziko v situacích, kdy tato schopnost nabývá zvláštní důležitosti obsluhování strojů
Pacienti mají být upozorněni na to, aby byli opatrní a vyvarovali se řízení při hypoglykemii. To je
obzvláště důležité u těch, kteří mají sníženou nebo chybějící citlivost vůči příznakům hypoglykemie
nebo mají časté epizody hypoglykemie. Zda je vhodné řídit, má být za těchto okolností zváženo.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
Nežádoucí účinky pozorované u pacientů užívajících Levemir jsou především způsobené
farmakologickým účinkem inzulinu. Celkový procentuální podíl léčených pacientů, u nichž se
očekávají nežádoucí účinky, se odhaduje na 12 %.
Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem během léčby je hypoglykemie vybraných nežádoucích účinkůZ klinických průzkumů je známo, že významná hypoglykemie, definovaná nutností intervence třetí
strany, se vyskytuje zhruba u 6% pacientů léčených přípravkem Levemir.
Reakce v místě vpichu se během léčby přípravkem Levemir vyskytují častěji, než je tomu u
humánních inzulinových přípravků. Tyto reakce zahrnují bolestivost, zarudnutí, kopřivku, zánět,
modřiny, otoky a svědění v místě vpichu. Většina těchto reakcí v místě vpichu je nezávažných a
přechodné povahy, tj. normálně během pokračující léčby vymizí, a to v několika dnech nebo týdnech.
Na počátku inzulinové léčby se mohou vyskytnout poruchy refrakce a edém. Tyto reakce jsou obvykle
přechodné povahy. Rychlé zlepšení kontroly hladiny glukózy v krvi může být spojeno s akutní
bolestivou neuropatií, která je obvykle reverzibilní. Intenzifikace inzulinové terapie s prudkým
zlepšením glykemické kontroly může být spojena s přechodným zhoršením diabetické retinopatie,
zatímco dlouhodobé zlepšení glykemické kontroly snižuje riziko progrese diabetické retinopatie.
Seznam nežádoucích účinků v tabulce
Nežádoucí účinky uvedené níže jsou založeny na údajích z klinických studií a jsou klasifikovány
podle MedDRA frekvence výskytu a třídy orgánových systémů. Frekvence výskytu jsou definovány
podle následující konvence: Velmi časté <1/100nelze určit
Poruchy imunitního systémukopřivka, vyrážka, erupce*
Velmi vzácné 阀Poruchy metabolismu a výživy
Velmi časté 阀
Poruchy nervového systému
Poruchy oka
Méně časté – refrakční poruchy
Méně časté – diabetická retinopatie
Poruchy kůže a podkožní tkáně Méně časté – Lipodystrofie*
Není známo – Kožní amyloidóza*†
Celkové poruchy a reakce v
místě aplikace
Časté – reakce v místě vpichuMéně časté – edém
* viz bod 4.8, Popis vybraných nežádoucích účinků
† Nežádoucí účinky z postmarketingových zdrojů.
Popis vybraných nežádoucích účinků
Alergické reakce, potenciálně alergické reakce, kopřivka, vyrážka, erupce
Alergické reakce, potenciálně alergické reakce, kopřivka, vyrážka a erupce jsou méně časté, pokud je
Levemir používán v režimu bazál-bolus. Pokud je však užíván v kombinaci s perorálními
antidiabetiky, byl ve třech klinických studiích pozorován výskyt alergických reakcí a potenciálně
alergických reakcí s frekvencí 2,2 %.
Anafylaktické reakce
Výskyt generalizovaných hypersenzitivních reakcí gastrointestinální nevolnosti, angioneurotického edému, dechových obtíží, palpitace a snížení krevního
tlaku
Hypoglykemie
Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem je hypoglykemie. Může se objevit v případě, že dávka
inzulinu je příliš vysoká oproti potřebě inzulinu. Těžká hypoglykemie může vést k bezvědomí a/nebo
křečím a může vyústit v přechodné nebo trvalé poškození mozkové funkce nebo dokonce k úmrtí.
Symptomy hypoglykemie se obvykle objevují náhle. Mohou zahrnovat studený pot, chladnou bledou
pokožku, únavu, nervozitu nebo třes, úzkost, neobvyklou vyčerpanost nebo slabost, zmatenost,
problémy s koncentrací, ospalost, přílišný hlad, změny vidění, bolest hlavy, nauzeu a palpitace.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
V místě vpichu se může vyvinout lipodystrofie amyloidóza vedoucí ke zpomalení lokální absorpce inzulinu. Průběžná střídání místa vpichu v dané
oblasti aplikace může pomoci omezit tyto reakce nebo jim předejít
Pediatrická populace
Na základě zdrojů z postmarketingového sledování a z klinických studií nenaznačují frekvence, typ a
závažnost nežádoucích účinků pozorovaných u pediatrické populace jakékoliv rozdíly oproti širším
zkušenostem v obecné diabetické populaci.
Další populační specifika
Na základě zdrojů z postmarketingového sledování a z klinických studií nenaznačují frekvence, typ a
závažnost nežádoucích účinků pozorovaných u starších pacientů a u pacientů s poruchou funkce
ledvin či jater jakékoliv rozdíly oproti širším zkušenostem v obecné populaci.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích
účinků uvedeného v Dodatku V.
4.9 Předávkování
Přesnou nadměrnou dávku inzulinu nelze definovat, neboť hypoglykemie se může vyvíjet postupně
přes jednotlivá stádia, pokud jsou podávány příliš vysoké dávky oproti pacientovým potřebám:
• Mírné hypoglykemické epizody se mohou léčit podáním glukózy nebo výrobků obsahujících
cukr perorálně. Proto se doporučuje, aby měl diabetik vždy u sebe výrobky obsahující cukr.
• Těžké epizody hypoglykemie, kdy pacient upadl do bezvědomí, mohou být léčeny glukagonem
podanou intravenózně kvalifikovaným zdravotníkem. Pokud pacient neodpovídá na glukagon
do 10 až 15 minut, musí být podána glukóza intravenózně. Po dosažení vědomí je
doporučováno podávat pacientovi uhlohydráty perorálně, aby se zabránilo relapsu.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: léčiva k terapii diabetu. Inzuliny a analoga pro injekci, dlouhodobě
působící: ATC kód: A10AE05.
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky
Levemir je rozpustný dlouhodobě působící inzulinový analog s prodlouženým trváním účinku, který
se používá jako bazální inzulin.
Účinek přípravku Levemir na snížení hladiny glukózy v krvi je způsoben usnadněným vychytáváním
glukózy, které následuje po navázání inzulinu na receptory svalových a tukových buněk, a současnou
inhibicí výdeje glukózy z jater.
Profil působení přípravku Levemir v čase je statisticky významně méně variabilní, a proto lépe
předvídatelný, než u inzulinu NPH intraindividuální variability tabulce 1
Tabulka 1. Intraindividuální variabilita profilu působení přípravku Levemir a NPH u pacienta
v čase
Farmakodynamický bod
obratu
䰀敶敭CV Inzulin NPH
CV AUC GIR,0GIRmax⨪⨀Plocha pod křivkou **Pro rychlost infúze glukózy p<0,001 pro všechna srovnání s přípravkem
Levemir
Prodloužený účinek přípravku Levemir je zprostředkován silným sdružováním molekul inzulinu
detemir v místě vpichu a vazbou na albumin prostřednictvím postranních řetězců mastných kyselin.
Inzulin detemir je ve srovnání s inzulinem NPH distribuován do periferních cílových tkání pomaleji.
Tyto kombinované mechanismy prodloužení délky účinku poskytují lépe reprodukovatelný profil
absorpce a účinku u inzulinu detemir ve srovnání s inzulinem NPH.
Farmakodynamické parametry pro Levemir a NPH
Doba působení †odhadované hodnoty
Čas od okamžiku vpíchnutí inzulinu Rychlost infuze glukózy
j./kg j./kg j./kg m.j./kg
Obrázek 1 Profily účinku přípravku Levemir u pacientů s diabetem 1. typu
Trvání účinku je až 24 hodin v závislosti na dávce, což umožňuje podávání jednou až dvakrát denně.
Pokud se podává dvakrát denně, nastane ustálený stav po podání 2–3 dávek. U dávek v intervalu 0,0,4 jednotky/kg zhruba 14 hodin po podání dávky.
Proporcionalita dávky ve farmakodynamické odezvě účinek
V dlouhodobých klinických studiích byla prokázána nižší variabilita hladin plazmatické glukózy
nalačno mezi jednotlivými dny při léčbě přípravkem Levemir ve srovnání s inzulinem NPH.
Studie u pacientů s diabetem 2. typu léčených bazálním inzulinem v kombinaci s perorálními
antidiabetiky prokázaly, že glykemická kontrola s inzulinem NPH a inzulinem glargin a je spojená s menším hmotnostním přírůstkem denně, zatímco inzulin glargin byl podáván jednou denně. 55 % pacientů léčených přípravkem
Levemir dokončilo léčbu trvající 52 týdnů v režimu dvou podání denně.
Tabulka 2. Změny v tělesné hmotnosti po inzulinové léčbě
Trvání studie Levemir jednou
denně
Levemir
dvakrát denně
NPH inzulin202652 týdnů +2,3 kg +3,7 kg +4,0 kg
Ze studií hodnotících užívání perorálních antidiabetik vyplynulo, že při kombinované léčbě s
přípravkem Levemir existuje nižší riziko lehkých nočních hypoglykémií ve srovnání s inzulinem NPH
a to o 61-65 %.
Byla provedena otevřená randomizovaná klinická studie u pacientů s diabetes mellitus 2. typu, kteří
nedosáhli cílových hodnot perorálními antidiabetiky. Klinická studie byla zahájena 12týdenním
přípravným obdobím s kombinací liraglutidu s metforminem, během něhož 61 % pacientů dosáhlo
HbA1c<7 %. U 39 % pacientů, kteří cílových hodnot nedosáhli, byla provedena randomizace tak, že
jim buď byla přidána léčba přípravkem Levemir podávaným 1x denně nebo pokračovali s léčbou
liraglutidem s metforminem po dobu 52 týdnů. Přidání přípravku Levemir se po 52 týdnech projevilo
dalším snížením HbA1c z 7,6 % na 7,1 %. Nedošlo k závažným hypoglykemickým příhodám. Závažná
hypoglykemická příhoda je definována jako příhoda, kde pacient nebyl schopen zvládnout léčbu
hypoglykemie sám a jestliže bylo nutno podat glukagon nebo intravenózně glukózu. Viz tabulka 3.
Tabulka 3. Data získaná z klinické studie - Levemir přidán k liraglutidu+metforminu
Týden
studie
Větev
䰀敶敭liraglutid +
metformin
n=Větev
metformin
n=P-hodnota
Průměrná změna HbA1c R S U R W L