Jovesto

Farmakoterapeutická skupina: antihistaminika – H1 antagonisté, ATC kód: R06A X
Mechanismus účinku
Desloratadin je nesedativní, dlouhodobě účinkující antagonista histaminových receptorů se
selektivním antagonistickým působením na periferní H1-receptory. Po perorálním podání selektivně
blokuje periferní histaminové H1-receptory, neboť léčivá látka neprostupuje do centrálního
nervového systému.
Antialergické účinky desloratadinu byly prokázány ve studiích in vitro. K těmto účinkům patří
inhibice uvolňování prozánětlivých cytokinů, jako jsou IL-4, IL-6, IL-8 a IL-13, z lidských žírných
buněk/basofilů, jakož i inhibice exprese adhezívní molekuly P-selektinu na endoteliálních buňkách.
Klinický význam těchto pozorování je třeba teprve potvrdit.

Klinická účinnost a bezpečnost
V klinických studiích s opakovaným podáváním dávek desloratadinu, v nichž bylo podáváno až mg denně po dobu 14 dnů, nebyly pozorovány žádné statisticky ani klinicky relevantní
kardiovaskulární účinky přípravku. V klinickofarmakologické studii, v níž byl desloratadin podáván
v dávce 45 mg denně (devítinásobek doporučované klinické dávky) po dobu deseti dnů, nebyl
zjištěn žádný případ prodloužení intervalu QTc.

Ve studiích s opakovaným podáváním desloratadinu společně s ketokonazolem a erythromycinem
nebyly pozorovány žádné klinicky relevantní změny plazmatických koncentrací desloratadinu.

Desloratadin pouze v malé míře přechází do centrálního nervového systému. V kontrolovaných
klinických studiích při podávání v doporučené dávce 5 mg denně nedochází ve srovnání s placebem
k žádnému zvýšení výskytu ospalosti. V klinických studiích při jednorázovém podání denní dávky
7,5 mg neovlivňuje psychomotorickou výkonnost. Ve studii, ve které byl desloratadin 5 mg
jednorázově podán dospělým, neovlivňoval desloratadin standardní hodnoty letové výkonnosti
včetně exacerbace subjektivní ospalosti nebo úkonů souvisejících s létáním.

V klinickofarmakologických studiích, v nichž byl desloratadin podáván společně s alkoholem,
nedocházelo k zhoršení alkoholem navozeného poklesu výkonnosti ani ospalosti. Mezi skupinou
pacientů, jíž byl podáván desloratadin, a skupinou dostávající placebo, nebyly zjištěny žádné
významné rozdíly ve výsledcích psychomotorických testů, bez ohledu na to, zda byl současně
podáván alkohol nebo nikoli.

U pacientů s alergickou rýmou vedlo podávání desloratadinu k ústupu příznaků, jako je kýchání,
výtok z nosu a svědění nosu, jakož i svědění oka, slzení a zarudnutí očí a svědění na patře.
Desloratadin účinně kontroluje symptomy po dobu 24 hodin.

Pediatrická populace
Účinnost tablet desloratadinu nebyla v klinických hodnoceních u dospívajících pacientů ve věku až 17 let jednoznačně prokázána.

Kromě zavedených klasifikačních termínů sezónní a celoroční může být alergická rýma alternativně
klasifikována podle trvání příznaků jako intermitentní alergická rýma a perzistující alergická rýma.
Intermitentní alergická rýma je definována jako přítomnost příznaků méně než 4 dny za týden nebo
méně než 4 týdny. Perzistující alergická rýma je definována jako přítomnost příznaků 4 dny nebo
více za týden a více než 4 týdny.

Desloratadin byl účinný ve zmírnění celkové zátěže představované sezónní alergickou rýmou,
hodnocenou na základě dotazníku hodnotícího kvalitu života při rinokonjunktivitidě. K největšímu
zlepšení došlo ve sféře praktických problémů a denních aktivit, limitovaných symptomy.

Chronická idiopatická urtikarie byla studována jako klinický model nemocí s urtikarií, protože
jejich patogeneze je bez ohledu na etiologii obdobná a protože chronické pacienty lze snadněji
zařazovat do prospektivního hodnocení. Jelikož je uvolňování histaminu kauzálním faktorem všech
nemocí s urtikarií, předpokládá se, že desloratadin bude účinně poskytovat symptomatickou úlevu
nejen u chronické idiopatické urtikarie, ale i u ostatních nemocí s urtikarií, jak doporučují klinické
směrnice.

Ve dvou placebem kontrolovaných šestitýdenních studiích, kterých se zúčastnili pacienti
s chronickou idiopatickou urtikarií, vedlo podávání desloratadinu na konci prvního dávkovacího
intervalu k ústupu svědění a snížení počtu a rozsahu kopřivkových pupenů. V každé studii účinek
přetrvával po dobu 24 hodinového dávkovacího intervalu. Stejně jako ve studiích s ostatními
antihistaminiky podávanými pacientům s chronickou idiopatickou urtikarií byla vyloučena malá
část pacientů, kteří byli identifikováni jako pacienti neodpovídající na antihistaminika. Zlepšení
svědění o více než 50 % bylo pozorováno u 55 % pacientů léčených desloratadinem ve srovnání s
19 % pacientů léčených placebem. Léčba desloratadinem také signifikantně snížila interferenci
spánku a denní aktivity, jak bylo změřeno čtyřbodovou stupnicí, používanou k hodnocení těchto
proměnných.