Janartan

Interakce spojené s valsartanem a hydrochlorothiazidem

Souběžné použití se nedoporučuje
Lithium
Během souběžného použití inhibitorů ACE a thiazidu, včetně hydrochlorothiazidu, bylo hlášeno
reverzibilní zvýšení sérových koncentrací lithia a toxicity. Vzhledem k nedostatku zkušeností se
souběžným použitím valsartanu a lithia se tato kombinace nedoporučuje. Je-li použití této kombinace
nezbytné, doporučuje se pečlivé sledování sérových hladin lithia.

Souběžné použití vyžadující opatrnost
Jiná antihypertenziva
Kombinace valsartanu a hydrochlorothiazidu může zvyšovat účinky jiných antihypertenzních látek
(například guanetidinu, methyldopy, vazodilatátorů, inhibitorů angiotensin konvertujícího enzymu
(ACEI), blokátorů angiotensinového receptoru II (ARB), beta-blokátorů, blokátorů vápníkových
kanálů a přímých inhibitorů reninu (DRI)).

Presorické aminy (například noradrenalin, adrenalin)
Je možná snížená reakce na presorické aminy. Klinický význam tohoto účinku je nejistý a není
dostatečný k vyloučení jejich použití.

Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID) včetně selektivních inhibitorů COX-2, kyseliny
acetylsalicylové (>3 g/d) a neselektivních NSAID
NSAID mohou zeslabovat antihypertenzní účinek antagonistů angiotensinu II i hydrochlorothiazidu,
pokud se podávají souběžně. Dále může souběžné užívání přípravku Janartan a nesteroidních
protizánětlivých léků (NSAID) vést ke zhoršení renálních funkcí a zvýšení sérové hladiny draslíku.
Proto se na počátku léčby doporučuje monitorování renálních funkcí, stejně jako dostatečná hydratace
pacienta.

Interakce spojené s valsartanem

Duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS)
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotensin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Souběžné použití, které se nedoporučuje
Diuretika šetřící draslík, doplňky draslíku, náhrady soli obsahující draslík a jiné látky, které mohou
zvyšovat hladiny draslíku
Pokud je podávání léčivého přípravku, který ovlivňuje hladiny draslíku, v kombinaci s valsartanem
považováno za nezbytné, doporučuje se monitorování hladin draslíku v krevní plazmě.



Transportéry
Výsledky z in vitro studie naznačují, že valsartan je substrátem jaterního absorpčního transportního
systému OATP1B1/OATP1B3 a jaterního efluxního transportéru MRP2. Klinický význam tohoto
zjištění není znám. Souběžné podávání inhibitorů transportéru (např. rifampin, cyklosporin) nebo
efluxního transportéru (např. ritonavir) může zvýšit systémovou expozici k valsartanu. Věnujte
náležitou péči zahájení nebo ukončení souběžné léčby těmito léky.

Bez interakcí
Ve studiích lékových interakcí s valsartanem nebyly zjištěny žádné klinicky významné interakce mezi
valsartanem a kteroukoli z následujících látek: cimetidin, warfarin, furosemid, digoxin, atenolol,
indometacin, hydrochlorothiazid, amlodipin, glibenklamid. Digoxin a indometacin by mohly
interagovat s hydrochlorothiazidovou složkou přípravku Janartan (viz interakce týkající se
hydrochlorothiazidu).

Interakce spojené s hydrochlorothiazidem

Souběžné použití vyžadující opatrnost
Léčivé přípravky ovlivňující sérové hladiny draslíku Hypokalemický účinek hydrochlotothiazidu
může být zvýšen souběžným podáním kaliuretických diuretik, kortikosteroidů, laxativ, ACTH,
amfotericinu, karbenoxolonu, penicilinu G, kyseliny salicylové a jejích derivátů.
Pokud jsou tyto léčivé přípravky předepisovány spolu s kombinací hydrochlorothiazid-valsartan,
doporučuje se monitorování plazmatických hladin draslíku (viz bod 4.4).

Léčivé přípravky, které mohou vyvolat torsades de pointes
Vzhledem k riziku hypokalemie je třeba hydrochlorothiazid podávat s opatrností, pokud je podáván
souběžně s léčivými přípravky, které mohou vyvolat torsades de pointes, zejména antiarytmik třídy Ia
a třídy III a některých antipsychotik.

Léčivé přípravky ovlivňující sérové hladiny sodíku
Hyponatremický účinek diuretik může být zvýšen souběžným podáním léčiv, jako jsou antidepresiva,
antipsychotika, antiepileptika atd. Při dlouhodobém podávání těchto látek je třeba opatrnosti.

Digitalisové glykosidy
Thiazidy indukovaná hypokalemie či hypomagnezemie se mohou objevit jako nežádoucí účinky
zvyšující výskyt srdečních arytmií způsobených digitalisem (viz bod 4.4).

Soli vápníku a vitamin D
Podávání thiazidových diuretik včetně hydrochlorothiazidu spolu s vitaminem D nebo solemi vápníku
může potencovat vzestup sérových hladin vápníku. Souběžné podávání thiazidových diuretik se
solemi vápníku může u pacientů s predispozicí k hyperkalcemii způsobit hyperkalcemii zvýšením
tubulární reabsorpce vápníku (např. hyperparathyroidismus, malignity nebo stavy podmíněné
vitaminem D).

Antidiabetika (perorální léčivé přípravky a insulin)
Thiazidy mohou pozměnit glukózovou toleranci. Může být nutná úprava dávek antidiabetik.
Metformin se má užívat s opatrností vzhledem k riziku laktátové acidózy vyvolané možným funkčním
renálním selháním v souvislosti s hydrochlorothiazidem.

Beta-blokátory a diazoxid
Souběžné užívání thiazidových diuretik včetně hydrochlorothiazidu s beta-blokátory může zvýšit
riziko hyperglykemie. Thiazidová diuretika včetně hydrochlorothiazidu mohou zvyšovat
hyperglykemizující účinek diazoxidu.

Léčivé přípravky používané k léčbě dny (probenecid, sulfinpyrazon a alopurinol)
Může být zapotřebí úprava dávek urikosurik, protože hydrochlorothiazid může zvyšovat sérové
hladiny kyseliny močové. Může být nezbytné zvýšení dávkování probenecidu nebo sulfinpyrazonu.


Souběžné podávání thiazidových diuretik včetně hydrochlorothiazidu může zvýšit výskyt reakcí
z přecitlivělosti na alopurinol.

Anticholinergní látky a jiné léčivé přípravky ovlivňující žaludeční motilitu
Biologická dostupnost thiazidových diuretik může být zvýšena anticholinergními látkami (např.
atropin, biperidin), zřejmě v důsledku snížení gastrointestinální motility a rychlosti vyprazdňování
žaludku. Naopak se předpokládá, že prokinetická léčiva jako je cisaprid mohou snižovat biologickou
dostupnost thiazidových diuretik.

Amantadin
Thiazidy včetně hydrochlorothiazidu mohou zvýšit riziko nežádoucích účinků amantadinu.

Iontoměničové pryskyřice
Absorpce thiazidových diuretik, včetně hydrochlorothiazidu, je snížena kolestyraminem nebo
kolestipolem. To může způsobit subterapeutické účinky thiazidových diuretik. Rozložení dávek
hydrochlorothiazidu a pryskyřic tak, že hydrochlorothiazid je podán nejméně 4 hodiny před nebo 4-hodin po podání pryskyřice by však potenciálně minimalizovalo interakci.

Cytotoxické látky
Thiazidy, včetně hydrochlorothiazidu, mohou snižovat renální exkreci cytotoxických látek (např.
cyklofosfamid, methothrexát) a potencovat tak jejich myelosupresivní účinky.

Nedepolarizující periferní myorelaxancia (např. tubokurarin)
Thiazidy, včetně hydrochlorothiazidu, potencují účinek látek relaxujících kosterní svalovinu, jako jsou
deriváty kurare.

Cyklosporin
Souběžná léčba cyklosporinem může zvýšit riziko hyperurikemie a komplikací typu dny.

Alkohol, barbituráty nebo narkotika
Souběžné podání thiazidových diuretik s látkami, které mají také účinek na snížení krevního tlaku
(např. snížením aktivity sympatického nervového systému nebo přímou vazodilatační aktivitou) může
potencovat ortostatickou hypotenzi.

Methyldopa
Existují izolovaná hlášení výskytu hemolytické anémie u pacientů léčených souběžně methyldopou
a hydrochlorothiazidem.

Jodové kontrastní látky
V případě diuretiky indukované dehydratace existuje zvýšené riziko akutního renálního selhání,
zejména u vysokých dávek jodových látek. Před podáním by pacienti měli být rehydratováni.