Glepark

Farmakoterapeutická skupina: antiparkinsonika, agonisté dopaminu, kόd ATC: N04BC
Mechanismus účinku
Pramipexol je agonista dopaminu, který se s vysokou selektivitou a specificitou váže na podskupinu
dopaminových receptorů D2, přičemž vykazuje vysokou afinitu k receptorům D3 a úplnou vnitřní aktivitu.

Pramipexol zmírňuje motorické poruchy spojené s Parkinsonovou nemocí stimulací dopaminových
receptorů v bazálních gangliích. Studie prováděné na zvířatech prokázaly, že pramipexol inhibuje syntézu,
uvolňování a přeměnu dopaminu.
Mechanismus účinku pramipexolu při léčbě syndromu neklidných nohou není známý.
Neurofarmakologický nález nasvědčuje zapojení primárního dopaminergního systému.



Farmakodynamické vlastnosti
U zdravých dobrovolníků byl pozorován pokles prolaktinu závislý na dávce. V klinické studii u zdravých
dobrovolníků, kde byly pramipexol tablety s prodlouženým uvolňováním titrovány rychleji (každé 3 dny)
než je doporučeno u 3,15 mg báze pramipexolu (4,5 mg soli) denně, bylo pozorováno zvýšení krevního
tlaku a srdeční frekvence. U pacientů ve studiích takový účinek pozorován nebyl.

Klinická účinnost a bezpečnost u Parkinsonovy nemoci
Pramipexol u pacientů zmírňuje projevy a příznaky idiopatické Parkinsonovy nemoci. Placebem
kontrolované klinické studie zahrnuly přibližně 1800 pacientů léčených pramipexolem ve stadiu I – V dle
Hoehnové a Yahra. Kromě těchto bylo přibližně 1000 pacientů v pokročilejších stádiích, byli současně
léčeni levodopou a měli motorické komplikace.

V časném a pokročilém stádiu Parkinsonovy nemoci trvala účinnost pramipexolu v kontrolovaných
klinických studiích přibližně šest měsíců. V otevřených prodloužených studiích, které trvaly více než tři
roky, nedošlo k výskytu žádných známek snížené účinnosti. V kontrolované dvojitě zaslepené klinické
studii trvající dva roky počáteční léčba pramipexolem značně oddálila nástup motorických komplikací a v
porovnání s počáteční léčbou levodopou snížila jejich výskyt. Toto oddálení motorických komplikací
prostřednictvím pramipexolu by mělo být porovnáno s větším zlepšením motorických funkcí
prostřednictvím levodopy (dle měření průměrné změny skόre UPDRS). Celková incidence halucinací a
somnolence byla většinou vyšší v době podávání zvýšených dávek u skupiny pacientů užívajících
pramipexol. V době podávání udržovacích dávek však nebyl zaznamenán žádný významný rozdíl. Tento
fakt by se měl při zahajování léčby pramipexolem u pacientů s Parkinsonovou nemocí uvážit.

Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií
s pramipexolem u všech podskupin pediatrické populace s Parkinsonovou nemocí (informace o použití u
dětí viz bod 4.2).

Klinická účinnost a bezpečnost u syndromu neklidných nohou
Účinnost pramipexolu byla hodnocena ve čtyřech klinických studiích kontrolovaných placebem u
přibližně 1000 pacientů se středně těžkým až velmi těžkým idiopatickým syndromem neklidných nohou.

Základem pro posouzení účinnosti byly průměrné změny od výchozích hodnot ve škále IRLS (Restless
Legs Syndrome Rating Scale) a ve škále CGI-I (Clinical Global Impression-Improvement). V obou
hodnocených veličinách byly pozorovány statisticky významné změny ve srovnání s placebem ve
skupinách s dávkami pramipexolu 0,25 mg, 0,5 mg and 0,75 mg soli pramipexolu. Po 12 týdnech léčby se
výchozí skóre IRLS zlepšilo z 23,5 na 14,1 bodů pro placebo a z 23,4 na 9,4 bodů pro pramipexol (dávky
sloučeny). Upravený průměrný rozdíl byl -4,3 bodu (CI 95% -6,4; -2,1 bodu, p-hodnota <0,0001). CGI-I
podíly respondentů (zlepšený, velice zlepšený) byly 51,2 % pro placebo a 72,0 % pro pramipexol (rozdíl
20 % CI 95%: 8,1 %; 31,8 %, p<0,0005). Účinnost byla pozorována již při dávce 0,088 mg báze (0,mg soli) denně po prvním týdnu léčby.

Pramipexol významně redukoval počet periodických pohybů končetin během času na lůžku v placebem
kontrolované polysomnografické studii trvající přes 3 týdny.
Dlouhodobější účinnost byla hodnocena v placebem kontrolované klinické studii. Po 26 týdnech léčby byl
upravený průměrný rozdíl v celkovém skóre IRLS 13,7 bodu pro skupinu s pramipexolem a 11,1 bodu pro
placebovou skupinu se statisticky významným (p = 0,008) průměrným léčebným rozdílem -2,6. CGI-I
podíly respondentů (více zlepšený, velice zlepšený) byly 50,3 % (80/159) pro placebo a 68,5 % (111/162)
pro pramipexol (p = 0,001), což odpovídá počtu 6 pacientů potřebných léčit (NNT) (CI 95 %: 3,5; 13,4).



Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s pramipexol u
jedné nebo více podskupin pediatrické populace se syndromem neklidných nohou (informace o použití u
dětí viz bod 4.2).

Klinická účinnost a bezpečnost u Tourettova syndromu
Účinnost pramipexolu (0,0625 - 0,5 mg/denně) u pediatrických pacientů ve věku 6-17 let s Tourettovým
syndromem byla hodnocena v 6týdenní, dvojitě zaslepené, randomizované, placebem kontrolované studii
s flexibilním dávkováním. Celkem 63 pacientů bylo randomizováno (43 byl podáván pramipexol, placebo). Primárním hodnocenou veličinou byla změna od výchozích hodnot skóre TTS (Total Tic Score)
na škále Yale Global Tic Severity Scale (YGTSS). Nebyl pozorován žádný rozdíl u pramipexolu ve
srovnání s placebem ani pro primární hodnocenou veličinu ani pro sekundární hodnocené veličiny, včetně
celkového skóre YGTSS, Global Impression of Improvement (PGI-I), Clinical Global Impression (CGI-I)
nebo Clinical Global Impressions of Severity of Illness (CGI-S). Nežádoucí účinky vyskytující se nejméně
u 5% pacientů ve skupině s pramipexolem a častěji ve skupině pacientů léčených pramipexolem než u
pacientů užívajících placebo byly: bolest hlavy (27,9%, placebo 25,0%), somnolence (7,0%, placebo
5,0%), nauzea (18,6%, placebo 10,0%), zvracení (11,6%, placebo 0,0%), bolest v horní části břicha (7,0%,
placebo 5,0%), ortostatická hypotenze (9,3%, placebo 5,0%), myalgie (9,3%, placebo 5,0%), poruchy
spánku (7,0%, placebo 0,0%), dušnost (7,0%, placebo 0,0%) a infekce horních cest dýchacích (7,0%,
placebo 5,0%). Další významné nežádoucí účinky vedoucí k přerušení medikace ve studii u pacientů
užívajících pramipexol byly stav zmatenosti, poruchy řeči a zhoršení stavu (viz bod 4.2).