sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Giona Easyhaler 100 mikrogramů/dávka prášek k inhalaci

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna odměřená dávka obsahuje budesonidum 100 mikrogramů.

Inhalační systém Easyhaler zajistí, že podaná dávka (ex-actuator) obsahuje stejné množství léčivé
látky jako odměřená dávka (ex-reservoir).

Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktózy

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek k inhalaci.

Bílý nebo téměř bílý prášek.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4. 1 Terapeutické indikace

Léčba mírného, středně těžkého a těžkého persistujícího astmatu.

Upozornění: Přípravek není vhodný pro léčbu akutních astmatických záchvatů.

4. 2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Léčebný účinek nastupuje několik dnů po zahájení léčby a dosahuje maxima po několika týdnech
léčby.

Při převádění pacienta na Giona Easyhaler z jiného inhalačního přípravku se k léčbě má přistupovat
individuálně. Je nutné brát v úvahu předchozí léčivou látku, dávkování a způsob její aplikace.

Pacientům má být předepsána počáteční dávka budesonidu k inhalaci, která odpovídá závažnosti nebo
úrovni kontroly nad jejich onemocněním. Dávka má být upravována do té doby, než bude dosaženo
kontroly nad onemocněním a poté snížena na nejnižší účinnou udržovací dávku pro kontrolu astmatu.

Počáteční dávka pro dospělé (včetně starších pacientů a dospívajících ve věku 12 až 17 let) s lehkou
formou astmatu (stupeň 2) a pro děti od 6 do 11 let činí 200-400 mikrogramů/den. V případě potřeby
je možné dávku zvýšit až na 800 mikrogramů/den. Pro dospělé pacienty se středně těžkou (stupeň 3)
a těžkou (stupeň 4) formou astmatu může být počáteční dávka stanovena až na 1600 mikrogramů/den.
Udržovací dávka má být upravena tak, aby odpovídala individuálním potřebám pacienta s ohledem na
závažnost onemocnění a individuální klinickou odpověď pacienta.


Dávkování dvakrát denně

Dospělí s lehkou, středně těžkou a těžkou formou astmatu (včetně starších pacientů a dospívajících ve
věku 12 až 17 let): Obvyklá udržovací dávka je 100–400 mikrogramů dvakrát denně. V období
zhoršení průběhu astmatu může být denní dávka zvýšena až na 1600 mikrogramů rozdělených do dvou
dávek a následně po stabilizaci astmatu znovu snížena.

Děti od 6 do 11 let: Obvyklá udržovací dávka je 100-200 mikrogramů dvakrát denně. V případě
potřeby je možné denní dávku zvýšit až na 800 mikrogramů, podávat v rozdělených (dvou) dávkách
a následně po stabilizaci astmatu ji znovu snížit.

Dávkování jednou denně

Dospělí pacienti s lehkou a středně těžkou formou astmatu (včetně starších pacientů a dospívajících ve
věku 12 až 17 let): Obvyklá udržovací dávka pro pacienty, jež nebyli dosud léčeni inhalačními
kortikosteroidy, je 200–400 mikrogramů jednou denně. Pacienti, u nichž je onemocnění již
kontrolováno inhalačními kortikosteroidy (např. budesonidem nebo beklometason-dipropionátem)
podávanými dvakrát denně, mohou jednou denně užít dávku až 800 mikrogramů.

Děti od 6 do 11 let s lehkou až středně těžkou formou astmatu: U pacientů neléčených steroidy nebo
pacientů, jejichž onemocnění je kontrolováno inhalačními kortikosteroidy (např. budesonidem nebo
beklometason-dipropionátem) podávanými dvakrát denně je obvyklá udržovací dávka 200–mikrogramů jednou denně.

Pacient má být převeden na jednu denní dávku ekvivalentní celkové denní dávce (s ohledem na
léčivou látku a způsob jejího podání). Dávka má být následně redukována na minimální dávku
nezbytnou pro udržení dobré kontroly nad astmatem. Pacienti mají být instruováni, aby užívali
jednorázovou denní dávku večer. Je důležité, aby pacienti užívali tuto dávku důsledně a každý večer
ve stejný čas.

Vzhledem k nedostatku údajů není možné pacientům doporučit přechod od novějších inhalačních
kortikosteroidů na Giona Easyhaler podávaný jednou denně.

Pacientům, zejména pacientům užívajícím lék jednou denně, se má poradit, že v případě zhoršení
astmatu (např. zvýšení frekvence použití bronchodilatátoru nebo přetrvávající respirační symptomy)
mají zdvojnásobit svoji dávku kortikosteroidů tak, že ji užijí dvakrát denně. Pacientům se má
doporučit, aby v takovém případě co nejdříve kontaktovali svého lékaře.

Na úlevu od akutních příznaků astmatu pacienti mají mít vždy k dispozici rychle působící inhalační
bronchodilatátor.

Pacienti udržováni na perorálních glukokortikoidech
Převedení pacientů léčených perorálními kortikosteroidy na inhalační kortikosteroidy a jejich následné
přivykání na tuto formu vyžaduje zvláštní péči. Před zahájením podávání vysokých dávek inhalačních
kortikosteroidů dvakrát denně, doplňujících obvyklou udržovací dávku systémových kortikosteroidů,
pacienti mají být v přiměřeně stabilním stavu. Přibližně za 10 dnů začíná vysazování systémových
kortikosteroidů, které se provádí postupným snižováním denní dávky (například o 2,5 miligramů
prednisolonu nebo podobného léku každý měsíc) na nejnižší možnou úroveň. Perorální kortikosteroidy
lze zcela nahradit inhalačními.

Způsob podání
K inhalačnímu podání. Pro zajištění optimálního účinku má být přípravek Giona Easyhaler prášek
k inhalaci používán pravidelně.



Instrukce pro použití a manipulaci


Pacient má být poučen o správném používání inhalátoru svým lékařem nebo lékárníkem.

Easyhaler je vdechem poháněný inhalátor, což znamená, že při vdechu pacienta přes náustek je léčivá
látka nesená vdechovaným vzduchem do dýchacích cest.

Poznámka: Pacienta je nutné instruovat:
- Aby si pozorně přečetl instrukce pro použití v příbalové informaci pro pacienta, která je součástí
každého balení inhalátoru.
- Že po otevření fóliového sáčku se doporučuje uchovávat inhalátor v ochranném pouzdře, aby se
zajistila stabilita prášku během používání a zamezilo se poškození inhalátoru.
- Aby před každou inhalací inhalátorem důkladně protřepal a zmáčknutím uvolnili dávku.
- Aby z náustku inhalátoru inhaloval vsedě nebo ve stoje silným a hlubokým nádechem, čímž se
zajistí, že se do plic dostane optimální dávka.
- Aby nikdy do náustku inhalátoru nevydechoval, čímž by mohlo dojít k redukci podané dávky.
Pokud by k tomu došlo, pacient má být instruován, aby poklepáním náustku proti desce stolu nebo
proti dlani vyklepal prášek z náustku a poté zopakoval postup podání dávky.
- Aby nikdy neuvolňoval dávku zmáčknutím inhalátoru více než jednou, aniž by došlo k inhalaci
prášku. Pokud by k tomu došlo, pacient má být instruován, aby poklepáním náustku proti desce stolu
nebo proti dlani vyklepal prášek z náustku a poté zopakoval postup podání dávky.
- Aby po každém použití nasadil zpět kryt náustku a uzavřel inhalátor do ochranného pouzdra a tím
zabránil náhodnému uvolnění dávky (což může při následném použití způsobit nadměrné nebo
nedostatečné dávkování).
- Aby si po každé inhalaci předepsané dávky vypláchl ústa vodou anebo vyčistil chrup, čímž se
minimalizuje riziko vzniku orofaryngeální kandidózy nebo chrapotu.
- Aby náustek pravidelně čistil suchým hadříkem. Na čištění se nesmí použít voda, jelikož prášek je
citlivý na vlhkost.
- Aby Giona Easyhaler vyměnil za nový, jestliže počítadlo ukazuje 0, a to i přesto že v inhalátoru se
ještě nachází prášek.

4. 3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na budesonid nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 (laktóza
obsahující malé množství mléčných bílkovin).

4. 4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Giona Easyhaler není určen pro léčbu akutní dyspnoe nebo status asthmaticus. Tyto stavy vyžadují
inhalaci krátkodobě působícího bronchodilatátoru.

Pacienti si mají uvědomit, že inhalační prášek Giona Easyhaler je určen k preventivní léčbě, a proto se
musí pro optimální účinek používat pravidelně, přestože je pacient bez příznaků, a nesmí být náhle
vysazen.

U pacientů, kteří vyžadují vyšší dávky pohotovostní léčby kortikosteroidy nebo prodlouženou léčbu
nejvyšší doporučenou dávkou inhalačních kortikosteroidů, může také existovat riziko poškození
adrenální funkce. U těchto pacientů se mohou vyskytovat známky a příznaky adrenální nedostatečnosti
při závažném stresu. V období stresu nebo elektivní chirurgie musí být uvážena doplňková léčba
systémovými kortikosteroidy.

U pacientů dříve závislých na léčbě perorálními kortikosteroidy může dojít, jako výsledek
prodloužené systémové léčby kortikosteroidy, k narušení adrenální funkce. K zotavení po ukončení
léčby perorálními kortikosteroidy může být potřeba značného času a proto také riziko, způsobené
poškozenou adrenokortikální funkcí u pacientů závislých na léčbě perorálními steroidy, může při
převedení léčby na budesonid přetrvávat značnou dobu. V těchto případech musí být pravidelně
monitorována funkce hypotalamicko-hypofýzo-adrenokortikální (HPA) osy.


Při převádění pacientů z perorální léčby na inhalační budesonid se mohou objevit příznaky, které byly
dříve potlačeny systémovými glukokortikosteroidy, například alergická rýma, ekzém, bolesti svalů
a kloubů. V takovém případě je nutná souběžná specifická léčba.

Někteří pacienti se během vysazování systémových kortikosteroidů subjektivně necítí dobře, a to
i přesto, že jejich respirační funkce zůstává nezměněna nebo se dokonce zlepší. Tito pacienti mají být
povzbuzováni, aby pokračovali v léčbě inhalačním budesonidem a ve vysazování perorálního
kortikosteroidu dokud se neobjeví klinické příznaky, které by naznačovaly opak, například příznaky
které mohou naznačovat adrenální nedostatečnost.

Stejně jako u jiných inhalačních terapií může inhalační léčba vyvolat bronchospasmus, který se
projevuje okamžitým zhoršením sípotu a dušností po aplikaci dávky. Paradoxní bronchospasmus
reaguje na léčbu rychle působícím inhalačním bronchodilatátorem, který se má použít ihned.
V takovém případě musí být léčba budesonidem okamžitě přerušena, pacient má být vyšetřen,
a v případě potřeby musí být zahájena alternativní terapie.

Jestliže dojde i přes dobré monitorování léčby ke vzniku akutní epizody dyspnoe, je nutné použít
rychle působící inhalační bronchodilatátor a přehodnotit léčebný režim pacienta. Nepodaří-li se
astmatické symptomy adekvátně kontrolovat i přes maximální dávky inhalovaných kortikosteroidů,
může být pro pacienty vhodná krátkodobá léčba systémovými kortikosteroidy. V takovém případě je
nutné udržovat léčbu inhalačními kortikosteroidy souběžně se systémovou léčbou.

Systémové účinky inhalovaných kortikosteroidů se mohou projevit zejména při dlouhodobém
podávání vysokých dávek. Pravděpodobnost výskytu těchto účinků je větší u perorálních
kortikosteroidů. Případnými systémovými účinky jsou Cushingův syndrom, Cushingoidní znaky,
adrenální suprese, retardace růstu u dětí a dospívajících, pokles minerální kostní denzity, katarakta,
glaukom a vzácněji řada psychologických a behaviorálních účinků včetně psychomotorické
hyperaktivity, poruch spánku, úzkosti, deprese a agresivity (zejména u dětí).

Proto je důležité, aby byla dávka inhalačních kortikosteroidů snížena na nejnižší dávku, při níž je
zachována efektivní kontrola nad astmatem.

Porucha zraku
U systémového i lokálního použití kortikosteroidů může být hlášena porucha zraku. Pokud se u
pacienta objeví symptomy, jako je rozmazané vidění nebo jiné poruchy zraku, má být zváženo
odeslání pacienta k očnímu lékaři za účelem vyšetření možných příčin, mezi které patří katarakta,
glaukom nebo vzácná onemocnění, např. centrální serózní chorioretinopatie (CSCR), která byla
hlášena po systémovém i lokálním použití kortikosteroidů.

Během léčby inhalačními kortikosteroidy se mohou vyskytnout orální kandidózy. Aby se snížilo riziko
vzniku ústních kandidóz a chrapotu je třeba doporučit pacientovi, aby si po každé aplikaci inhalačních
kortikosteroidů důkladně vypláchnul ústa nebo vyčistil chrup. Ústní kandidóza může vyžadovat
vhodnou antimykotickou léčbu a u některých pacientů může být nutné přerušení léčby (viz bod 4.2).

K exacerbaci klinických příznaků astmatu může dojít vlivem akutní bakteriální infekce respiračního
traktu a může být nezbytná léčba vhodnými antibiotiky. V takovém případě mohou pacienti potřebovat
zvýšení dávky inhalačního budesonidu a může být také nezbytná krátkodobá terapie perorálními
kortikosteroidy. Na úlevu akutních příznaků astmatu je možné použít rychle působící inhalační
bronchodilatátor.

Před zahájením léčby přípravkem Giona Easyhaler je třeba věnovat zvláštní péči a zajistit adekvátní
specifickou terapeutickou kontrolu u pacientů s aktivní a klidovou plicní tuberkulózou. Podobně
i pacienti s mykotickými, virovými nebo jinými infekcemi dýchacích cest vyžadují zvláštní péči
a Giona Easyhaler mají používat pouze, pokud probíhá souběžná adekvátní léčba těchto infekcí.

U pacientů s rozsáhlou slizniční sekrecí v respiračním traktu může být nezbytná krátkodobá terapie
perorálními kortikosteroidy.


Snížená jaterní funkce ovlivňuje eliminaci kortikosteroidů a způsobuje nižší rychlost eliminace a vyšší
systémovou expozici. U těchto pacientů se mohou projevit systémové účinky, a proto má být
pravidelně monitorována funkce HPA osy.

Má se vyhnout souběžné léčbě ketokonazolem, inhibitory HIV proteázy anebo jinými silnými
inhibitory CYP3A. Pokud to není možné, má být časový interval mezi podáním vzájemně působících
léků co nejdelší (viz bod 4.5).

Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktózy, vrozeným deficitem laktázy anebo glukózo-
galaktózovou malabsorpcí nemají užívat tento přípravek.

Laktóza, pomocná látka přípravku, obsahuje malé množství mléčných bílkovin, a tudíž může způsobit
alergické reakce.

Pediatrická populace
Doporučuje se pravidelné monitorování výšky dětí, které dlouhodobě užívají inhalační
kortikosteroidy. V případě zpomalení růstu je potřeba přehodnotit léčebný režim s cílem snižování
dávky inhalačních kortikosteroidů, je-li to možné, na nejnižší dávku, při níž je zachována efektivní
kontrola nad astmatem. Navíc se má zvážit potřeba odeslání pacienta na vyšetření k dětskému
respiračnímu specialistovi.

4. 5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Metabolismus budesonidu je primárně zprostředkován enzymem CYP3A4. Inhibitory tohoto enzymu,
např. itrakonazol, ketokonazol, ritonavir, nelfinavir, cyklosporin, ethinylestradiol, kobicistat
a troleandomycin, proto mohou několikrát zvýšit systémovou expozici budesonidu (viz bod 4.4).

Toto ovlivnění má malý klinický význam při krátkodobé léčbě (1–2 týdny), ale musí být bráno
v úvahu při léčbě dlouhodobé.

Očekává se, že souběžná léčba s inhibitory CYP3A, včetně léčivých přípravků obsahujících kobicistat,
zvyšuje riziko systémových nežádoucích účinků. Je nutné vyvarovat se používání této kombinace,
pokud přínos nepřeváží zvýšené riziko vzniku systémových nežádoucích účinků kortikosteroidů.
V takovém případě je třeba pacienty sledovat z hlediska systémových nežádoucích účinků
kortikosteroidů.

Vzhledem k nedostatku údajů podporujících doporučení k dávkování, nesmí k takové kombinaci
docházet. Pokud to není možné, odstup mezi léčbami musí být tak dlouhý, jak je možné, a může být
také uváženo snížení dávky budesonidu.

Omezené údaje o interakcích inhalačního budesonidu ve vysokých dávkách naznačují, že významně
zvýšené plazmatické koncentrace (průměrně 4x) se mohou vyskytnout při podávání itrakonazolu
v dávce 200 mg jednou denně současně s inhalačním budesonidem (jednotlivá dávka 1 000 μg).
Zvýšené plazmatické koncentrace a zesílený účinek kortikosteroidů byl pozorován také u žen léčených
estrogeny a kontracepčními steroidy, ale žádný účinek se nevyskytl při kombinaci budesonidu
současně s nízkými dávkami kombinovaných perorálních kontraceptiv.

Protože může být adrenální funkce potlačena, může test stimulací ACTH pro diagnózu insuficience
hypofýzy ukazovat falešné výsledky (nízké hodnoty).

4. 6 Těhotenství a kojení

Těhotenství

Většina výsledků z prospektivní epidemiologické studie a údaje z celosvětového postmarketingového
sledování neumožnily detekovat zvýšené riziko nežádoucích účinků na plod a novorozence po

používání inhalačního budesonidu během těhotenství. Pro plod i pro matku je důležité dodržovat
odpovídající léčbu astmatu během těhotenství. Podobně jako při podávání jiných léčiv, je nutné
i v případě budesonidu v průběhu těhotenství zvážit potenciální prospěch pro matku a riziko pro plod.
Na udržení adekvátní kontroly astmatu se má používat nejnižší účinná dávka budesonidu.

Studie glukokortikoidů na zvířatech prokázaly vyvolání malformací (viz bod 5.3), což je
pravděpodobně irelevantní ve vztahu k člověku užívajícímu doporučené dávky.

Studie na zvířatech při expozici pod rozsahem teratogenní dávky rovněž prokázaly, že nadbytek
glukokortikoidů v prenatálním období má za následek zvýšené riziko retardace nitroděložního růstu,
kardiovaskulárního onemocnění v dospělosti, trvalých změn v denzitě receptorů glukokortikoidu,
přeměny a chování neurotransmiterů.

Kojení
Budesonid je vylučován do mateřského mléka, avšak v rozmezí doporučených terapeutických dávek
přípravku se nepředpokládá účinek na kojence. Budesonid může být podáván v době kojení.
Udržovací léčba inhalačním budesonidem (200 nebo 400 mikrogramů 2x denně) u astmatických
kojících žen způsobuje zanedbatelnou systémovou expozici budesonidu u kojenců.

Ve farmakokinetické studii byla odhadovaná denní dávka kojence 0,3 % denní dávky matky pro obě
dávkovací hladiny a průměrná plazmatická koncentrace u kojenců byla odhadnuta na koncentrace v plazmě matky, za předpokladu úplné perorální dostupnosti u kojence. Koncentrace
budesonidu ve vzorcích kojenců byly nižší než je měřitelný kvantifikační limit.

Expozice budesonidu u kojenců se předpokládá v terapeutických dávkách nízká, a to na základě údajů
o inhalačním budesonidu a faktu, že budesonid vykazuje lineární farmakokinetické vlastnosti při
terapeutických dávkovacích intervalech po nasálním, inhalačním, perorálním a rektálním podání.

Inhalační budesonid se má podávat kojícím matkám pouze v případě, že jeho očekávaný přínos použití
u matky výrazně převyšuje jakékoliv riziko pro dítě.

4. 7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Žádné účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly pozorovány.

4. 8 Nežádoucí účinky

Možné nežádoucí reakce jsou uvedeny podle tříd orgánových systémů a seřazeny podle frekvence.

Velmi časté (≥ 1/10)
Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
Velmi vzácné (< 1/10 000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit)



Časté Méně časté Vzácné Velmi
vzácné
Není známo
Infekce a
infestace
orofaryngeá
lní
kandidóza

Poruchy
imunitního
systému
hypersenzitivní
reakce (včetně
vyrážky, kontaktní


dermatitidy,
kopřivky,
angioedému
a anafylaktických
reakcí)
Endokrinní
poruchy
hypokorticismus,
hyperkorticismus,
známky a příznaky
účinků
systémových
kortikosteroidů,
včetně adrenální
suprese a retardace
růstu**

Psychiatrické
poruchy
úzkost**
deprese**

změny chování
(zejména u dětí),
neklid,
nervozita
psychomotorická
hyperaktivita,
poruchy spánku,
agresivita,
podrážděnost,
psychózy
Poruchy oka katarakta***,
rozmazané vidění
(viz také bod 4.4)
glaukom
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
kašel,
podráždění
krku
chrapot, dysfonie,
bronchospasmus
(viz bod 4.4)

Gastrointestinál
ní poruchy
obtížné
polykání

Poruchy kůže a
podkožní tkáně
svědění, erytém,
pohmožděniny

Poruchy svalové
a kosterní
soustavy a
pojivové tkáně
svalové křeče snížení
kostní
denzity

Poruchy
nervového
systému
tremor


Léčba inhalačním budesonidem může mít za následek orofaryngeální kandidózu. Zkušenosti ukázaly,
že kandidóza se objevuje v menší míře, pokud je inhalace podaná před jídlem a/nebo pokud si pacient
po inhalaci důkladně vypláchne ústa. U většiny těchto případů se doporučuje lokální antimykotická
léčba bez nutnosti přerušení léčby inhalačním budesonidem.

Po inhalačních kortikosteroidech se mohou příležitostně objevit projevy nebo příznaky nežádoucích
účinků systémových glukokortikosteroidů, pravděpodobně v závislosti na dávce, době expozice,
současné nebo předchozí expozici kortikosteroidů a individuální vnímavosti.
Tyto příznaky mohou zahrnovat adrenální supresi, retardaci růstu u dětí a dospívajících, pokles
minerální kostní denzity, kataraktu, glaukom a náchylnost k infekcím. Může se zhoršit schopnost
přizpůsobit se stresu. Popsané systémové účinky se s mnohem menší pravděpodobností vyskytují
u inhalačního budesonidu než u perorálních kortikosteroidů.

*Pediatrická populace
Vzhledem k riziku růstové retardace u pediatrické populace musí být růst sledován, jak je popsáno
v bodě 4.4.


**Data z klinických studií u 13 119 pacientů s inhalačním budesonidem a u 7 278 pacientů s placebem
byla shromážděna. Frekvence úzkosti byla 0,52% po užití inhalačního budesonidu a 0,63% po užití
placeba; z toho byla deprese 0,67% po užití inhalačního budesonidu a 1,15% po užití placeba.

***V placebu kontrolovaných studiích byla ve skupině s placebem méně často hlášena katarakta.


Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4. 9 Předávkování

Příznaky předávkování

Akutní toxicita budesonidu je nízká. Chronické užívání nadměrných dávek může mít za následek
systémové účinky glukokortikosteroidů, jako jsou zvýšená náchylnost k infekcím, hyperkorticismus
a adrenální suprese. Může se objevit i atrofie adrenálního kortexu a zhoršení schopnosti přizpůsobit se
stresu.

Léčba předávkování

V případě akutního předávkování, a to i nepřiměřenou dávkou, se klinické problémy neočekávají.
Léčba inhalačním budesonidem má pokračovat při zachování doporučených dávek pro kontrolu
astmatu. Funkce HPA osy se zregeneruje během několika dnů.

Ve stresových situacích může být nezbytné preventivní podání kortikosteroidů (např. vysoké dávky
hydrokortisonu). Pacienti s adrenokortikální atrofií jsou sledováni jako steroid dependentní a dávka
systémového kortikosteroidu musí být pro ně upravena na přiměřenou udržovací hladinu, dokud se
jejich stav nestabilizuje.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5. 1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Glukokortikoidy. ATC kód: R03BA02.

Budesonid je glukokortikoid, který má velký místní protizánětlivý účinek.

Místní protizánětlivý účinek
Přesný mechanismus působení kortikosteroidů na zánět provázející astma není úplně známý.
Důležitou roli hrají pravděpodobně inhibice uvolňování mediátorů zánětu a inhibice imunitní
odpovědi zprostředkované cytokiny.

Nástup účinku
Po jedné inhalované dávce budesonidu z inhalátoru je zlepšení plicní funkce dosaženo během několika
hodin. Při terapeutickém používání inhalačního budesonidu se zlepšení plicní funkce dostavilo během
dnů od zahájení léčby, ačkoli maximální účinek lze očekávat až po 4 týdnech léčby.

Reaktivita dýchacích cest

Budesonid snižuje reaktivitu dýchacích cest na histamin a methacholin u přecitlivělých pacientů.

Astma vyvolané fyzickou zátěží
Léčba inhalačním budesonidem je účinnou prevencí astmatu vyvolaného fyzickou zátěží.


Funkce hypothalamo-hypofýzo-adrenální osy
Studie na zdravých dobrovolnících s přípravkem Giona Easyhaler prokázala na dávce závislý vliv
budesonidu na koncentraci kortizolu v plazmě a moči. V doporučeném dávkování má budesonid podle
výsledků ACTH testu významně menší vliv na funkci kůry nadledvin než prednisolon 10 mg.

Pediatrická populace
Omezené údaje z dlouhodobých studií u dětí a dospívajících léčených inhalačním budesonidem
prokázaly, že není ovlivněna dosažená výška postavy v dospělosti. Bylo pozorováno malé a přechodné
počáteční zpomalení růstu (asi 1 cm), které se zpravidla objevuje během prvního roku léčby (viz bod
4.4.).

U 157 dětí (ve věku 5-16 let) léčených průměrnou denní dávkou 504 μg po dobu 3-6 let bylo
provedeno vyšetření štěrbinovou lampou. Výsledky vyšetření byly porovnány s výsledky u 111 dětí
stejného věku s astmatem. Podávání inhalačního budesonidu nebylo spojeno s vyšším výskytem zadní
subkapsulární katarakty.

5. 2 Farmakokinetické vlastnosti

Aktivita přípravku Giona Easyhaler je dána výchozí účinnou látkou, budesonidem, který je
v přípravku přítomen jako směs dvou epimerů (22R a 22S). Ve studiích sledujících afinitu
glukokortikoidových receptorů bylo prokázáno, že aktivita epimeru 22R je dvakrát vyšší než aktivita
epimeru 22S. Tyto dvě formy budesonidu navzájem nekonvertují. Terminální poločas je stejný pro
oba epimery (2-3 hodiny). U pacientů s astmatem se přibližně 15-25 % inhalované dávky budesonidu
z Easyhaleru dostane do plic. Největší část inhalované dávky zůstává v orofarynxu a je spolknuta,
pokud si pacient nevypláchne ústa.

Absorpce:
Po perorálním podání budesonidu je maximálních plazmatických koncentrací dosaženo přibližně za až 2 hodiny a absolutní systémová dostupnost je 6-13 %. V plazmě je 85-95 % budesonidu vázáno na
plazmatické bílkoviny. Na rozdíl od toho se po inhalačním podání dosáhne maximální koncentrace
v plazmě za 30 minut. Většina budesonidu dopraveného do plic je systémově absorbována.

Distribuce:
Distribuční objem budesonidu je přibližně 3 l/kg. Vazba na plazmatické bílkoviny je průměrně 85-%.

Biotransformace a eliminace:
K eliminaci budesonidu dochází při metabolismu. Budesonid je rychle a intenzivně metabolizován
v játrech přes cytochrom P4503A4 na dva hlavní metabolity. In vitro glukokortikoidová aktivita těchto
metabolitů je nižší než 1 % aktivity původní sloučeniny. V lidských plicích a v sérových přípravcích
byla pozorována zanedbatelná inaktivace metabolismu.
Budesonid je vylučován močí a stolicí ve formě konjugovaných a nekonjugovaných metabolitů.

Linearita
Kinetika budesonidu je v klinicky relevantních dávkách závislá na podané dávce.

Pediatrická populace
U 4-6letých dětí s astmatem je systémová clearance budesonidu přibližně 0,5 l/min. V přepočtu na
tělesnou hmotnost je clearance u dětí asi o 50 % vyšší než u dospělých. U dětí s astmatem je
terminální biologický poločas budesonidu po inhalaci přibližně 2,3 hodiny. To je přibližně stejné jako
u zdravých dospělých.


Zvláštní skupiny pacientů
Míra rizika po podání budesonidu může být zvýšena u pacientů s onemocněním jater.


5. 3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje budesonidu získané na základě konvenčních farmakologických studiích bezpečnosti,
toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity a kancerogenního potenciálu neodhalily žádné
zvláštní riziko pro člověka.

V reprodukčních studiích kortikosteroidů, jako je budesonid, na zvířatech se ukázalo, že způsobuje
malformace (rozštěp patra, kosterní malformace). Podobné účinky na člověka při terapeutických
dávkách nejsou pravděpodobné.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6. 1 Seznam pomocných látek

Monohydrát laktózy (obsahuje malé množství mléčných bílkovin).

6. 2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6. 3 Doba použitelnosti

Doba použitelnosti přípravku v neporušeném obalu: 3 roky
Doba použitelnosti přípravku po prvním otevření fóliového sáčku: 6 měsíců. Neuchovávejte při teplotě
nad 30°C a chraňte před vlhkostí.

6. 4 Zvláštní opatření pro uchovávání

V neporušeném obalu určeném k prodeji
Uchovávejte v původním obalu.

Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho prvním otevření jsou uvedeny v bodě 6.3.

6. 5 Druh obalu a obsah balení

Vícedávkový práškový inhalátor sestává ze sedmi plastových dílů a pružiny z nerezavějící oceli.
Plastové materiály inhalátoru jsou: kryt – polyester; kryt dávkovací komory – LDPE; dávkovací
komora – polykarbonát; dávkovací válec a počítadlo dávek – acetyl; náustek – styren butadien; kryt
náustku – polypropylen. Plastové materiály ochranného pouzdra jsou polypropylen a termoplastický
elastomer. Inhalátor je zataven ve fóliovém sáčku (PET, Al a PE) a zabalen s nebo bez ochranného
pouzdra v papírové krabičce.

Velikost balení:

Giona Easyhaler 100 mikrogramů/dávka prášek k inhalaci:

• 200 dávek + ochranné pouzdro
• 1 x 200 dávek
• 2 x 200 dávek
• 600 dávek (3 x 200 dávek)

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.


6. 6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Orion Corporation
Orionintie FI-02200 Espoo
Finsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

14/169/02-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 26. 6. Datum posledního prodloužení registrace: 29. 11.
10. DATUM REVIZE TEXTU

28. 6.