Furon

Zvýšenou pozornost při podávání furosemidu je třeba věnovat pacientům s hypotenzí a rovněž použití
léku při výrazné hyperurikémii nebo manifestní dně je možné jen v odůvodněných případech. U pacientů
s jaterní cirhózou a ascitem je nejlépe zahájit léčbu za hospitalizace, neboť vlivem terapie může dojít k
elektrolytové a vodní dysbalanci, a tím k rozvoji hepatálního kómatu. Ztráty draslíku, ke kterým během
léčby dochází, je třeba hradit zvýšeným obsahem kalia v potravě, kombinací s kalium šetřícími diuretiky
nebo substitucí draslíku. Množství dodaného kalia by mělo přesahovat jeho ztráty diurézou. Při
narůstající azotémii a oligurii je nutno léčbu furosemidem přerušit. Furosemid může vyvolat tinitus a
může působit reverzibilně nebo ireverzibilně ototoxicky.
U manifestního diabetu může dojít ke zhoršení a u latentního k manifestaci této choroby.
Při dlouhodobém užívání furosemidu musí být pravidelně kontrolovány kreatinin, kyselina močová,
glukóza, kalium, natrium a kalcium v séru.

U pacientů léčených furosemidem, zejména u starších pacientů, pacientů užívajících další léky, které
mohou způsobit hypotenzi, a u pacientů s jiným zdravotním stavem, který představuje riziko hypotenze,
se může vyskytnout symptomatická hypotenze vedoucí k závratím, mdlobám nebo ztrátě vědomí.

Pomocná látka
Monohydrát laktosy

Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy
s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktasy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento
přípravek užívat.


Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.