Fromilid 250

U dětí ve věku od 6 měsíců do 12 let byly provedeny klinické studie pro užívání klarithromycin ve formě
perorální suspenze. Použití tabletové či intravenózní formy klarithromycinu nebylo u dětí do 12 let věku
studováno.
Rovněž není k dispozici dostatek dat pro použití intravenózní formy klarithromycinu u pediatrické
populace do 18 let. Pro děti mladší 6 měsíců není k dispozici dostatek klinických zkušeností (viz také
bod 5.3).

Porucha funkce jater
Není potřeba úprava dávka v případě lehké a středně těžké poruchy funkce jater, pokud je funkce ledvin
normální.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou ledvin s clearance kreatininu menší než 30 ml/min se má dávka klarithromycinu
snížit na polovinu, tzn. 250 mg jednou denně nebo 250 mg dvakrát denně u závažnějších infekcí. Léčba
u těchto pacientů nemá trvat déle než 14 dní. Protože tableta přípravku Fromilid 500 mg nemůže být
dělena na dvě stejné poloviny, denní dávka nemůže být redukována na dávku nižší než 500 mg denně,
a proto tito pacienti nemohou užívat Fromilid 500 mg, ale je nutno použít Fromilid 250 mg (viz bod
4.3).

Způsob podání

Tablety se polykají celé a zapíjejí se tekutinou. Nemají se lámat.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo další makrolidová antibiotika nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.1.

Souběžné užívání klarithromycinu a následujících léků: astemizol, cisaprid, domperidon, pimozid a
terfenadin, protože to může vést k prodloužení QT intervalu a srdečním arytmiím, včetně komorové


tachykardie, komorové fibrilace a arytmií typu torsades de pointes (viz bod 4.5).

Souběžné podávání s tikagrelorem nebo ranolazinem.

Souběžné podávání klarithromycinu a lomitapidu je kontraindikováno (viz bod 4.5).

Souběžné podávání klarithromycinu a ergotaminu nebo dihydroergotaminu je kontraindikováno, neboť
může dojít k ergotaminové toxicitě.

Souběžné podávání perorálně podávaného midazolamu spolu s klarithromycinem.

Klarithromycin nesmí být podáván pacientům s anamnézou prodloužení QT intervalu (vrozené nebo
zdokumentované získané prodloužení QT intervalu) nebo komorové srdeční arytmie včetně torsades de
pointes (viz body 4.4 a 4.5).

Souběžné podávání klarithromycinu s inhibitory HMG-CoA reduktázy (statiny, tedy lovastatinem či
simvastatinem), které podléhají rozsáhlé metabolizaci pomocí CYP3A4 z důvodu zvýšeného rizika
myopatie, včetně rhabdomyolýzy (viz bod 4.5).

Klarithromycin nesmí být podáván pacientům s poruchami elektrolytové rovnováhy (hypokalemie nebo
hypomagnesemie, kvůli riziku prodloužení intervalu QT).

Těžká porucha funkce jater souběžně s postižením funkce ledvin.

Souběžné podávání s kolchicinem, stejně jako u jiných silných inhibitorů CYP3A4.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Klarithromycin nemá být předepisován těhotným ženám bez důkladného zvážení přínosu proti rizikům,
zejména během prvních tří měsíců těhotenství (viz bod 4.6).

Porucha funkce ledvin
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin je třeba opatrnosti (viz bod 4.2).

Porucha funkce jater
Klarithromycin je metabolizován zejména játry. Proto je třeba opatrnosti při podávání tohoto antibiotika
pacientům s poruchou funkce jater. Je třeba opatrnosti při podávání klarithromycinu pacientům se
středně těžkou až těžkou poruchou funkce ledvin (viz body 4.2 a 5.2).

U pacientů užívajících klarithromycin byly hlášeny případy jaterní dysfunkce, včetně zvýšení jaterních
enzymů, hepatocelulární a/nebo cholestatické hepatitidy (se žloutenkou nebo bez ní). Toto postižení
jater může být závažné a je obvykle reverzibilní.

Byly hlášeny případy fatálního selhání jater (viz bod 4.8). Je možné, že někteří pacienti trpěli
preexistujícím onemocněním jater nebo mohli užívat jiné hepatotoxické léčivé přípravky. Pacienty je
třeba poučit o tom, že mají ukončit léčbu a kontaktovat svého lékaře, pokud se u nich vyskytnou
jakékoliv známky či příznaky rozvoje onemocnění jater, jako jsou anorexie, žloutenka, tmavě zbarvená
moč, pruritus nebo bolest břicha.

Kolchicin
Po uvedení klarithromycinu na trh se vyskytla hlášení o kolchicinové toxicitě při souběžném užití
klarithromycinu a kolchicinu, zejména u starších pacientů, z nichž některé se vyskytly u pacientů
s renální insuficiencí. U několika takových pacientů byly hlášeny i případy úmrtí (viz bod 4.Kolchicin). Souběžné podávání klarithromycinu a kolchicinu je kontraindikováno (viz bod 4.3). Užití
kolchicinu je kontraindikováno u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a jater, kteří souběžně
užívají inhibitory P-glykoproteinů nebo silné inhibitory CYP3A4.



Zkřížená rezistence a zkřížená hypersenzitivita s jinými antibiotiky
Je nutné dávat pozor na možnost zkřížené rezistence mezi klarithormycinem a ostatními makrolidy, také
linkomycinem a klindamycinem.

Dlouhodobé užívání klarithromycinu může vést k osídlení a přerůstání necitlivých bakterií nebo hub.
Pokud dojde k superinfekci, má být zavedena vhodná léčba.

Je třeba opatrnosti s ohledem na souběžné podávání klarithromycinu a triazolobenzodiazepinů a
intravenózně nebo pe rorálně podávaný midazolam. Perorálně podávaný midazolam je
kontraindikován (viz bod 4.5).

Pozornost je třeba dávat na možnost zkřížené rezistence mezi klarithromycinem a dalšími makrolidy, a
také linkomycinem a klindamycinem.

Pseudomembranózní kolitida
Pseudomembranózní kolitida byla hlášena při použití téměř všech antibakteriálních léků, včetně
makrolidových antibiotik, a může být různého rozsahu od lehké formy až po formu život ohrožující.
Průjem, jehož původcem je Clostridium difficile vyvolávající průjmová onemocnění (CDAD) byl hlášen
při užívání téměř všech antibakteriálních léčiv včetně klarithromycinu, a může být různé závažnosti od
mírného průjmu až po fatální kolitidu. Léčba antibakteriálními přípravky mění normální střevní flóru,
což může vést k přemnožení bakterií C. difficile. CDAD je třeba zvážit u všech pacientů, u kterých se
vyskytuje průjem po použití antibiotik. Důkladná zdravotní anamnéza je potřebná, protože bylo
zaznamenáno, že se CDAD mohou objevit za dva měsíce po podávání antibiotik. Proto má být zváženo
ukončení léčby klarithromycinem bez ohledu na indikace. Je třeba provést mikrobiální testy a zahájit
adekvátní léčbu. Lékům inhibujícím peristaltiku je třeba se vyhnout.
Dlouhodobé užívání může, stejně jako u ostatních antibiotik, vést ke kolonizaci se zvýšeným
množstvím rezistentních bakterií a mykóz. Pokud se objeví superinfekce, je nutné zajistit vhodnou
léčbu.

Kardiovaskulární příhody
Při léčbě makrolidy, včetně klarithromycinu, byly pozorovány prodloužená srdeční repolarizace
a prodloužený QT interval, které zvyšují riziko vzniku srdeční arytmie a torsades de pointes (viz bod
4.8). Jelikož následující situace mohou vést ke zvýšenému riziku komorových arytmií (včetně torsades
de pointes), je použití klaritromycinu kontraindikováno: u pacientů užívajících astemizol, cisaprid,
domperidon, pimozid a terfenadin, u pacientů s hypokalemií a u pacientů s anamnézou prodlouženého
QT nebo s anamnézou komorové arytmie (viz bod 4.3).

Kromě toho má být klarithromycin používán s opatrností;
- U pacientů s ischemickou chorobou srdeční, těžkou srdeční insuficiencí, poruchami vedení
srdečního vzruchu nebo s klinicky relevantní bradykardií.
- U pacientů, kteří souběžně užívají další léčivé přípravky působící prodloužení QT intervalu jiných
než kontraindikovaných.

Epidemiologické studie zkoumající riziko nežádoucích kardiovaskulárních dopadů při užívání
makrolidů poskytují variabilní výsledky. Z některých observačních studií však vyplývá vzácné
krátkodobé riziko arytmie, infarktu myokardu a kardiovaskulární mortality spojené s makrolidy, včetně
klarithromycinu. Tato zjištění je třeba vzít při předepisování klarithromycinu v úvahu stejně jako jeho
léčebné přínosy.

Pneumonie
Z hlediska výskytu rezistence bakterie Streptococcus pneumoniae na makrolidy je důležité, aby
testování citlivosti bylo provedeno při předepsání klarithromycinu k léčbě komunitní pneumonie.
V případě nozokomiální pneumonie se má klarithromycin užívat pouze v kombinaci s dalšími vhodnými
antibiotiky.



Infekce kůže a měkkých tkání mírné až střední závažnosti
Tyto infekce jsou nejčastěji způsobovány bakteriemi Staphylococcus aureus a Streptococcus pyogenes,
z nichž oba původci mohou být rezistentní k makrolidům. Z tohoto důvodu je důležité vždy provést test
citlivosti. V případech, kdy není možné použít beta-laktamová antibiotika (např. alergie), mají být léky
první volby jiná antibiotika, jako je např. klindamycin. V současnosti se předpokládá, že makrolidy hrají
roli pouze u některých kožních a měkkotkáňových infekcí, jako jsou infekce způsobené bakterií
Corynebacterium minutissimum, acne vulgaris a u erysipelu v situacích, kdy není možná léčba
penicilinem.

V případě závažných akutních hypersenzitivních reakcí, jako jsou anafylaxe, závažné kožní nežádoucí
účinky (např. akutní generalizovaná exantematózní pustulóza, Stevensův-Johnsonův syndrom, toxická
epidermální nekrolýza a léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky), je třeba léčbu
klarithromycinem okamžitě přerušit a bezodkladně zahájit odpovídající léčbu.

Klarithromycin se má užívat s opatrností při souběžném podávání léků způsobujících indukci enzymu
cytochromu CYP3A4 (viz bod 4.5).

Opatrnosti je zapotřebí při souběžném podávání klarithromycinu a ostatních ototoxických látek,
především aminoglykosidů. V průběhu a po ukončení léčby má být prováděno monitorování
vestibulárních funkcí a sluchu.

Inhibitory HMG‐CoA reduktázy (statiny)
Souběžné užití klarithromycinu spolu s lovastatinem nebo simvastatinem je kontraindikováno (viz bod
4.3). Při podávání klarithromycinu s ostatními statiny je třeba opatrnosti. U pacientů užívajících
klarithromycin a statiny byla hlášena rhabdomyolýza. Pacienty je třeba monitorovat s ohledem na
známky a příznaky myopatie.
V situacích, kdy se nelze vyhnout souběžnému užívání klarithromycinu se statiny, doporučuje se
předepsat statin k podávání v nejnižších možných dostupných dávkách. Může být zváženo použití
statinu, který není závislý na metabolismu CYP3A (např. fluvastatin) (viz bod 4.5).

Perorální hypoglykemika/inzulin
Souběžné užití klarithromycinu a perorálních hypoglykemik (jako jsou deriváty sulfonylurey) a/nebo
inzulinu může vést k významné hypoglykemii. Doporučuje se důsledné monitorování glykemie (viz bod
4.5).

Perorální antikoagulancia
Spontánní hlášení z postmarketingového období naznačují, že souběžné užívání klarithromycinu a
perorálních antikoagulancií může účinky perorálních antikoagulancií zvyšovat. Existuje riziko závažné
hemoragie a významného prodloužení INR a protrombinového času v případě, že je klarithromycin
podáván souběžně s warfarinem (viz bod 4.5). INR a protrombinový čas je třeba často monitorovat po
dobu, kdy pacienti dostávají souběžně klarithromycin a perorální antikoagulancia.
Při souběžném podávání klarithromycinu a přímo působících perorálních antikoagulancií, jako jsou
dabigatran, rivaroxaban a apixaban, je zejména u pacientů s vysokým rizikem krvácení (viz bod 4.5)
zapotřebí zvýšená opatrnost.

Použití jakékoli antimikrobiální terapie, jako je např. klarithromycin, pro léčbu infekce H. pylori, může
selektovat organismy rezistentní na léky.