Eliskardia

Warfarin: Současné podávání prasugrelu s jinými kumarinovými deriváty než warfarin nebylo
studováno. Kvůli možnosti zvýšení rizika krvácení by se měly warfarin (nebo jiné kumarinové
deriváty) a prasugrel současně podávat jen s opatrností (viz bod 4.4).

Nesteroidní antiflogistika (NSAID): Současné podávání s dlouhodobě užívanými NSAID nebylo
studováno. Kvůli možnosti zvýšení rizika krvácení se mají chronicky užívaná NSAID (včetně
inhibitorů COX-2) a přípravek Eliskardia současně podávat pouze s opatrností (viz bod 4.4).

Přípravek Eliskardia lze současně podávat s léčivými přípravky metabolizovanými enzymy
cytochromu P450 (včetně statinů) nebo s léčivými přípravky, které indukují nebo inhibují enzymy
cytochromu P450. Přípravek Eliskardia je také možné podávat současně s ASA, heparinem,
digoxinem a léčivými přípravky, který zvyšují žaludeční pH, včetně inhibitorů protonové pumpy a Hblokátorů. Prasugrel sice nebyl studován ve specifických studiích zaměřených na interakce, byl ale v
klinickém hodnocení fáze 3 podáván současně s nízkomolekulárním heparinem, bivalirudinem a
inhibitory GP IIb/IIIa (nejsou k dispozici žádné informace o druhu použitého inhibitoru GP IIb/IIIa),
aniž by se prokázaly klinicky významné nežádoucí interakce.

Účinky jiných léčivých přípravků na přípravek Eliskardia
Kyselina acetylsalicylová: Přípravek Eliskardia se má podávat současně s kyselinou acetylsalicylovu
(ASA). Ačkoliv je možná farmakodynamická interakce s ASA, která vede ke zvýšenému riziku
krvácení, průkaz účinnosti a bezpečnosti prasugrelu pochází od pacientů současně léčených ASA.

Heparin: Jednotlivá bolusová nitrožilní dávka nefrakcionovaného heparinu (100 U/kg) významně
nezměnila prasugrelem zprostředkovávanou inhibici agregace destiček. Stejně tak prasugrel významně
neměnil vliv heparinu na koagulační parametry. Oba léčivé přípravky tedy lze podávat současně.
Pokud se přípravek Eliskardia podává současně s heparinem, je možné zvýšení rizika krvácení.

Statiny: Atorvastatin (80 mg denně) neměnil farmakokinetiku prasugrelu a jeho inhibici destičkové
agregace. U statinů, které jsou substráty CYP3A, se tedy nepředpokládá, že by nějak ovlivňovaly
farmakokinetiku prasugrelu nebo inhibici agregace destiček tímto přípravkem.

Léčivé přípravky, které zvyšují žaludeční pH: Denní současné podávání ranitidinu (H2 blokátor) nebo
lansoprazolu (inhibitor protonové pumpy) neměnilo AUC ani Tmax aktivního metabolitu prasugrelu,
ale ranitidin snižoval jeho Cmax o 14 % a lansoprazol o 29 %. V klinickém hodnocení fáze 3 byl
prasugrel aplikován bez ohledu na současné podávání inhibitoru protonové pumpy nebo H2 blokátoru.
Podání nasycovací dávky 60 mg prasugrelu bez současné aplikace inhibitorů protonové pumpy může
vést k rychlejšímu nástupu účinku.

Inhibitory CYP3A: Ketokonazol (400 mg denně), selektivní a silný inhibitor CYP3A4 a CYP3A5,
neovlivňoval prasugrelem zprostředkovávanou inhibici destičkové agregace či AUC a Tmax aktivního
metabolitu prasugrelu, ale snižoval jeho Cmax o 34 % až 46 %. U inhibitorů CYP3A, jako jsou azolová
antimykotika, inhibitory HIV proteázy, klaritromycin, telitromycin, verapamil, diltiazem, indinavir,
ciprofloxacin a grepová šťáva, se proto nepředpokládá, že by měly významný vliv na farmakokinetiku
aktivního metabolitu.


Léky indukující enzymy cytochromu P450: Rifampicin (600 mg denně), silný induktor CYP3A a
CYP2B6 a induktor CYP2C9, CYP2C19 a CYP2C8, významně neměnil farmakokinetiku prasugrelu.
U známých induktorů CYP3A, jako je rifampicin, karbamazepin a jiné induktory enzymů cytochromu
P450 se tedy nepředpokládá, že by významně ovlivňovaly farmakokinetiku aktivního metabolitu.

Morfin a další opioidy:
U pacientů s akutním koronárním syndromem, kteří byli léčeni morfinem, byla pozorována zpožděná
a snížená expozice vůči perorálním inhibitorům P2Y12 včetně prasugrelu a jeho metabolitů. Tato
interakce může být spojena se sníženou gastrointestinální motilitou a může se týkat i dalších opioidů.
Klinická relevance není známa, ale data naznačují potenciál ke snížení účinnosti prasugrelu u
pacientů, kterým je současně podáván prasugrel a morfin. U pacientů s akutním koronárním
syndromem, u kterých nemůže být morfin vynechán a rychlá inhibice P2Y12 je považována za
kruciální, lze zvážit parenterální použití inhibitoru P2Y12.

Účinky přípravku Eliskardia na jiné léčivé přípravky
Digoxin: Prasugrel nemá žádný klinicky významný vliv na farmakokinetiku digoxinu.

Léčivé přípravky metabolizované enzymem CYP2C9: Prasugrel neinhiboval CYP2C9, neovlivňoval
tedy ani farmakokinetiku S-warfarinu. Kvůli možnému zvýšení rizika krvácení by se warfarin a
prasugrel měly současně podávat s opatrností (viz bod 4.4).

Léčivé přípravky metabolizované enzymem CYP2B6: Prasugrel je slabý inhibitor CYP2B6. U
zdravých subjektů prasugrel snižoval o 23 % expozici hydroxybupropionu, metabolitu bupropionu,
jehož tvorbu katalyzuje enzym CYP2B6. Tento účinek bude mít pravděpodobný klinický význam
pouze tehdy, pokud by byl prasugrel podáván současně s léčivými přípravky, u kterých je CYP2Bjedinou metabolickou cestou a které mají úzké terapeutické okno (např. cyklofosfamid, efavirenz).