Edarbi
Po perorálním podání je azilsartan-medoxomil v trávicím ústrojí a/nebo během absorpce rychle
hydrolyzován na léčivou látku azilsartan. Z in vitro studií vyplynulo, že karboxymethylenbutenolidása
se podílí na hydrolýze ve střevě a v játrech. Kromě toho se na hydrolýze azilsartan-medoxomilu na
azilsartan podílejí plazmatické esterázy.
Absorpce
Podle koncentrací azilsartanu v plazmě se absolutní perorální biologická dostupnost
azilsartan-medoxomilu odhaduje přibližně na 60 %. Po perorálním podání azilsartan-medoxomilu je
maximální koncentrace azilsartanu v plazmě biologickou dostupnost azilsartanu vliv
Distribuce
Distribuční objem azilsartanu činí přibližně 16 litrů. Azilsartan se ve vysoké míře plazmatické proteiny, zejména na sérový albumin. Vazba na proteiny je konstantní při koncentracích
azilsartanu v plazmě značně převyšujících rozmezí dosahované s doporučenými dávkami.
Biotransformace
Azilsartan je metabolizován na dva primární metabolity. Hlavní metabolit v plazmě, označovaný jako
metabolit M-II, vzniká O-dealkylací, kdežto vedlejší metabolit, označovaný jako metabolit M-I, se
vytváří dekarboxylací. Systémová expozice hlavnímu a vedlejšímu metabolitu u člověka činila
přibližně 50 % a méně než 1 % vzhledem k azilsartanu. Žádný z těchto dvou metabolitů nepřispívá
k farmakologické aktivitě azilsartan-medoxomilu. Hlavním enzymem odpovědným za metabolismus
azilsartanu je CYP2C9.
Eliminace
Po perorálním podání azilsartan-medoxomilu značeného uhlíkem 14C se přibližně 55 % radioaktivity
vyloučilo ve stolici a přibližně 42 % v moči, přičemž 15 % dávky se v moči vyloučilo ve formě
azilsartanu. Eliminační poločas azilsartanu je přibližně 11 hodin, renální clearance je přibližně
2,3 ml/min. Ustálených hladin azilsartanu se dosáhne během 5 dní, přičemž opakované užívání jednou
denně nemá za následek akumulaci v plazmě.
Linearita/nelinearita
Úměrnost dávky a expozice byla pro azilsartan stanovena v rozmezí dávek azilsartan-medoxomilu od
20 mg do 320 mg po jednodávkovém nebo vícedávkovém podání.
Charakteristika u specifických skupin pacientů
Pediatrická populace
Populační farmakokinetika azilsartanu po perorálních dávkách azilsartan-medoxomilu byla hodnocena
u dětí s hypertenzí ve věku 6 < 18 let ve studii s jednorázovou dávkou i ve studiích s více dávkami
10 mg až do maximální dávky 80 mg po dobu 6 týdnů. Obecně byl pozorován proporcionální nárůst
maximální koncentrace závislá na tělesné hmotnosti, obecně byla vyšší a byla pozorována u pediatrických pacientů s tělesnou
hmotností ≤ 50 kg v porovnání s pacienty s tělesnou hmotností > 50 kg. Expozice azilsartanu byla
podobná u dětí a dospělých při použití alometrického škálování.
Starší osoby
Ve farmakokinetice azilsartanu nejsou mezi mladými významné rozdíly.
Porucha funkce ledvin
U pacientů s mírnou, středně těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin byla celková expozice
azilsartanu s ledvinovým onemocněním v konečném stádiu nebyl pozorován žádný nárůst zkušenosti s pacienty s těžkou poruchou funkce ledvin nebo v konečném stádiu ledvinového
onemocnění neexistují
Porucha funkce jater
U osob s mírnou podávání přípravku Edarbi po dobu 5 dní k nepatrnému zvýšení expozice azilsartanu 1,3 až 1,6 krát - viz bod 4.2studován.
Pohlaví
Ve farmakokinetice azilsartanu nejsou mezi pacienty mužského a ženského pohlaví významné rozdíly.
Není tedy třeba dávku podle pohlaví upravovat.
Rasa
Ve farmakokinetice azilsartanu nejsou mezi černošskou a bělošskou populací významné rozdíly. Není
tedy třeba dávku podle pohlaví upravovat.