Dinutuximab beta apeiron
Farmakoterapeutická skupina: cytostatika, monoklonální protilátky, ATC kód: L01FX
Mechanismus účinku
Dinutuximab beta je chimerická monoklonální protilátka třídy IgG1, která se zaměřuje konkrétně na
karbohydrátovou doménu disialogangliosidu 2 exprimována.
Farmakodynamické účinky
Studie in vitro prokázaly, že dinutuximab beta váže buněčné linie neuroblastomu, které exprimují GDa indukují jednak komplementem zprostředkovanou cytotoxicitu CDCcell-mediated cytoxicity – ADCCvčetně buněk periferní krve obsahujících jádro a granulocytů od normálních lidských dárců,
zprostředkovává dinutuximab beta lýzu buněčných linií lidského neuroblastomu a melanomu, a to v
závislosti na podávané dávce. Ve studiích in vivo se navíc prokázalo, že dinutuximab beta by mohl
potlačovat metastázy v játrech v syngenním modelu jaterních metastáz u myší.
Neurotoxicita spojená s dinutuximabem beta je pravděpodobně výsledkem indukce mechanické
alodynie, která může být zprostředkována reaktivitou přípravku s antigenem GD2, jenž se nachází na
povrchu periferních nervových vláken a myelinu.
Klinická účinnost
Účinnost dinutuximabu beta byla hodnocena v randomizované kontrolované studii, která srovnávala
aplikaci tohoto přípravku spolu s IL-2 a bez IL-2 v rámci léčby první linie u pacientů s vysoce
rizikovým neuroblastomem, a ve dvou studiích s jednou skupinou pacientů s relabujícím/refrakterním
onemocněním.
Relabující nebo refrakterní pacienti
V rámci programu, ve kterém byl přípravek podáván z humánních důvodů compassionate usepomocí kontinuální 10denní intravenózní infuze v rámci 5týdenního léčebného cyklu současně se
subkutánně podávaným IL-2 následovalo perorální podání isotretinoinu Stejný léčebný režim byl použit i ve studii II. fáze
Celkem mělo z těchto 98 pacientů 40 primární refrakterní neuroblastom, 49 relabující neuroblastom a
dalších 9 pacientů bylo zařazeno po terapii první linie. Jednalo se o 61 chlapců a 37 dívek ve věku od do 26 let amplifikace MYCN chybělapřičemž medián doby od diagnózy do prvního relapsu činil přibližně 14 měsíců. Léčba onemocnění před
imunoterapií zahrnovala intenzivní chemoterapii, po níž následovala transplantace autologních
kmenových buněk, radioterapie a chirurgický zákrok. Při zahrnutí do studie mělo 72 pacientů
měřitelnou chorobu a u 26 pacientů nebylo možné onemocnění zjistit.
Míra přežití typy onemocnění. Celková míra reakce prokázaným onemocněním při zařazení do studie byla 36 % příznivější u pacientů s refrakterním onemocněním onemocněním
Tabulka 1: Přežití bez příznaků onemocnění a celková míra přežití u pacientů s relabujícím nebo
refrakterním onemocněním
1. studiePřežití bez
příznaků
onemocnění