Digoxin 0,250 léčiva
Poměr rizika ku prospěchu léčby je třeba pečlivě zvážit u:
- městnavé nedostatečnosti srdce zaviněné mechanickou překážkou bez současné fibrilace síní
(těsnou mitrální stenózou se sinusovou tachykardií, stenózou aortálních chlopní, aneurysmatem,
opakovanými embolizacemi do plic, cor pulmonale při respirační insuficienci, perikarditidou),
- akutní hypoxémie,
- akutního infarktu myokardu,
- akutní myokarditidy,
- vyššího věku nemocných,
- poruch elektrolytové a acidobazické rovnováhy (hypokalémie, hyperkalémie, hypomagnezémie,
hypokalcémie, hyperkalcémie, acidózy),
- sick-sinus syndromu,
- plánované kardioverze,
- pacientů s myxedémem,
- pacientů s komorovou tachykardií a komorovými extrasystolami.
U pacientů s renální insuficiencí je třeba upravit dávkování podle hodnoty clearance kreatininu (viz
bod 4.2 Dávkování).
U akutního selhání levé komory srdeční podání diuretik a vazodilatancií obvykle předchází aplikaci
digoxinu.
Při akutním selhání pravé komory není většinou digoxin dobře účinný.
U akutního infarktu myokardu není podání digoxinu vhodné, pouze při současném selhání myokardu
a při fibrilaci síní.
Opatrnost je nutná při podávání Digoxinu 0,250 Léčiva pacientům s onemocněním štítné žlázy.
Počáteční a udržovací dávky by měly být sníženy, pokud je funkce štítné žlázy snížena. Při
hypertyreóze může být nutné zvýšit dávky, a to z důvodu relativní digoxinové rezistence.
U pacientů se závažným respiračním poškozením může být zvýšena citlivost myokardu vůči
digitalisovým glykosidům.
Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy
s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají
tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.