Cidofovir tillomed

Cidofovir 75 mg/ml koncentrát pro infuzní roztok je určen pro intravenózní infuzi a nesmí být podáván
jinými způsoby, včetně intraokulární injekce nebo lokální aplikace. Přípravek by měl být podáván pouze
do žil s odpovídajícím průtokem krve, aby bylo možné rychlé ředění a distribuci.

Bezpečnost a účinnost cidofoviru nebyla prokázána u jiných nemocí než CMV retinitidy u dospělých s
AIDS.

Renální insuficience / hemodialýza
Léčba cidofovirem nesmí být zahájena u pacientů s clearancí kreatininu ≤ 55 ml/min nebo proteinurií ≥
2+ (≥ 100 mg/dl), protože optimální indukční a udržovací dávky u pacientů se středně těžkou až těžkou
poruchou funkce ledvin nejsou známy. Účinnost a bezpečnost cidofoviru v takových podmínkách nebyla
stanovena.

Bylo prokázáno, že „high flux“ hemodialýzou lze dosáhnout snížení hladin cidofoviru v séru přibližně
o 75 %. Hemodialýzou se odstraní 51,9 ± 11,0 % podané dávky.

Nefrotoxicita
Nefrotoxicita závislá na dávce představuje hlavní toxický účinek omezující velikost dávky cidofoviru
(viz bod 4.8). Bezpečnost cidofoviru nebyla hodnocena u pacientů, kteří dostávali jiné známé
potenciálně nefrotoxické látky (např. tenofovir, aminoglykosidy, amfotericin B, foskarnet, intravenózní
pentamidin, adefovir a vankomycin).

Cidofovir se nemá podávat současně s léčivými přípravky obsahujícími tenofovir-disoproxyl-fumarát
z důvodu rizika Fanconiho syndromu (viz bod 4.5).

Léčbu potenciálně nefrotoxickými látkami je doporučeno ukončit nejméně 7 dní před zahájením léčby
cidofovirem.

U pacientů léčených dávkami 3,0 mg/kg, 5,0 mg/kg nebo 10 mg/kg bez současného podávání
probenecidu došlo k poškození buněk proximálních tubulů včetně glykosurie, poklesu hladiny fosfátu,
kyseliny močové a bikarbonátu v séru a zvýšení kreatininu v séru. U některých pacientů byly příznaky
nefrotoxicity částečně reverzibilní. Současné podávání probenecidu je nezbytné pro zmírnění případné
nefrotoxicity cidofoviru na míru, kdy je přijatelný poměr přínosu a rizika léčby cidofovirem.

Prevence nefrotoxicity
Léčba musí být doplněna podáváním perorálního probenecidu a adekvátní intravenózní prehydratací
fyziologickým roztokem (viz bod 6.6 pro informace o získání probenecidu) s každou dávkou cidofoviru.
Všechny klinické studie týkající se klinického hodnocení účinnosti cidofoviru byly prováděny se

současným podáváním probenecidu. Tři hodiny před dávkou cidofoviru se podávají 2 g probenecidu a
g se podá za 2 a 8 hodin po ukončení hodinové infuze cidofoviru (celková dávka je tedy 4 g
probenecidu). Aby se snížila možnost vzniku nauzey a/nebo zvracení spojených s podáním probenecidu,
pacientům je doporučeno najíst se před každou dávkou probenecidu. Může být nezbytné podání
antiemetika.

U pacientů, u kterých se projeví alergické nebo hypersenzitivní symptomy na probenecid (např. vyrážka,
horečka, zimnice a anafylaxe), je třeba zvážit profylaktické nebo terapeutické použití vhodného
antihistaminika a / nebo paracetamolu.

Podávání cidofoviru je kontraindikováno u pacientů, kteří nejsou schopni dostávat probenecid z důvodu
klinicky významné přecitlivělosti na léčivou látku nebo léčivý přípravek nebo na jiné léčivé přípravky
na bázi sulfonamidů. Použití cidofoviru bez současného podávání probenecidu nebylo dosud klinicky
zkoumáno. Desenzibilizace na probenecid se nedoporučuje.

Kromě probenecidu musí dostat pacienti celkem 1 litr 0,9 % (normálního) fyziologického roztoku
intravenózně bezprostředně před každou infuzí cidofoviru. Pacienti, kteří mohou tolerovat další přísun
tekutin, mohou dostat s každou dávkou cidofoviru celkem až 2 litry 0,9 % fyziologického roztoku
intravenózně. První litr fyziologického roztoku se podává po dobu 1 hodiny bezprostředně před infuzí
cidofoviru a, pokud se podá druhý litr, pak se podává infuze po dobu 1-3 hodin počínaje spolu s infuzí
nebo bezprostředně po infuzi cidofoviru.

Léčba cidofovirem by měla být přerušena a doporučuje se intravenózní hydratace, jestliže sérový
kreatinin vzroste o ≥ 44 μmol/l (≥ 0,5 mg/dl) nebo pokud se vyvíjí perzistující proteinurie ≥ 2+. U
pacientů vykazujících ≥ 2+ proteinurii by měla být provedena intravenózní hydratace a vyšetření
opakovat. Pokud je po hydrataci stále pozorována proteinurie ≥ 2+, je třeba léčbu cidofovirem přerušit.
Pokračující podávání cidofoviru pacientům s perzistující proteinurií ≥ 2+ po intravenózní hydrataci
může mít za následek další poškození proximálního tubulu, včetně glykosurie, poklesu sérových fosfátů,
kyseliny močové a bikarbonátu v séru a zvýšení kreatininu v séru.

Při změnách funkce ledvin je třeba léčbu přerušit a případně i ukončit. U pacientů, kteří se plně uzdravili
z nefrotoxicity způsobené cidofovirem, nebyl dosud hodnocen poměr přínosu a rizika nového zahájení
léčby cidofovirem.

Sledování pacienta
Zdá se, že proteinurie je časným a citlivým indikátorem nefrotoxicity vyvolané cidofovirem.
Pacientům léčeným cidofovirem musí být prováděna vyšetření sérového kreatininu a koncentrace
bílkoviny v moči ze vzorků odebraných do 24 hodin před podáním každé dávky cidofoviru. Před každou
dávkou cidofoviru je nutné rovněž vyšetřit diferenciální krevní obraz (viz bod 4.8).

Oční příhody
Pacientům užívajícím cidofovir je doporučeno docházet na pravidelné oční vyšetření kvůli možnému
výskytu uveitidy/iritidy a oční hypotonie. V případě uveitidy/iritidy je nutné cidofovir vysadit,
nereaguje-li pacient na léčbu topickými kortikosteroidy nebo se onemocnění zhoršuje, případně pokud
se uveitida/iritida po úspěšné léčbě znovu objeví.

Jiné
Cidofovir je nutné považovat za potenciální lidský karcinogen (viz bod 5.3).

Při zvažování léčby cidofovirem u pacientů s diabetes mellitus je nutná opatrnost vzhledem k možnému
zvýšenému riziku vzniku oční hypotonie.

Muži musí být informováni, že cidofovir způsobil u zvířat snížení hmotnosti varlat a hypospermii. I
když tento nález nebyl v klinických studiích s cidofovirem pozorován, mohou se tyto změny vyskytnout
u lidí a způsobit neplodnost. Mužům je nutné doporučit používat během léčby cidofovirem a 3 měsíce
po léčbě bariérovou metodu antikoncepce (viz body 4.6 a 5.3).


Aby se zabránilo přenosu HIV, měla by být nadále používána vhodná opatření.

Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje přibližně 2,5 mmol (nebo 57 mg) sodíku v jedné injekční lahvičce, což
je třeba vzít v úvahu u pacientů, kteří musí dodržovat dietu s nízkým obsahem sodíku.