Ceftriaxon sandoz
Roztoky pro ředění obsahující vápník, jako je např. Ringerův roztok nebo Hartmannův roztok, nesmí
být používány k rekonstituci obsahu injekčních lahviček s přípravkem Ceftriaxon Sandoz ani k
dalšímu ředění rekonstituovaného roztoku pro intravenózní podání, protože se může vytvořit
9/19
precipitát. K precipitaci vápenaté soli ceftriaxonu může dojít i po mísení ceftriaxonu s roztoky
obsahujícími vápník ve stejné lince pro intravenózní podání. Ceftriaxon nesmí být podáván současně s
intravenózními roztoky obsahujícími vápník, včetně kontinuálních infuzí obsahujících vápník, jako je
například parenterální výživa podávaná přes Y spojku. U jiných pacientů než u novorozenců však
mohou být ceftriaxon a roztoky obsahující vápník podávány postupně, jeden po druhém, pokud se
infuzní linky mezi infuzemi důkladně propláchnou kompatibilní tekutinou. Studie in vitro s použitím
plazmy dospělých a plazmy z pupečníkové krve novorozenců prokázaly, že u novorozenců je zvýšené
riziko precipitace vápenaté soli ceftriaxonu (viz body 4.2, 4.3, 4.4, 4.8 a 6.2).
Společné podávání s perorálními antikoagulancii může zvyšovat antagonistické účinky proti vitamínu
K a riziko krvácení. Doporučuje se časté sledování INR (International Normalised Ratio) a následná
úprava dávkování antagonistů vitaminu K podle těchto výsledků, oboje jak v průběhu léčby
ceftriaxonem, tak i po jejím ukončení (viz bod 4.8).
Existují rozporné důkazy o možném zvýšení renální toxicity aminoglykosidů při jejich použití spolu s
cefalosporiny. V takových případech je nutno v klinické praxi přesně dodržovat doporučené sledování
hladin aminoglykosidů (a funkce ledvin).
Ve studii in vitro byly pozorovány antagonistické efekty v kombinaci chloramfenikolu a ceftriaxonu.
Klinický význam těchto nálezů není znám.
Nejsou dostupné žádné zprávy o interakcích mezi ceftriaxonem a perorálně podávanými přípravky
obsahujícími vápník nebo interakci mezi intramuskulárně podávaným ceftriaxonem a přípravky
obsahujícími vápník (intravenózními nebo perorálními).
U pacientů léčených ceftriaxonem může dojít ve vzácných případech k falešné pozitivitě Coombsova
testu.
Ceftriaxon stejně jako ostatní antibiotika může vést k falešně pozitivním výsledkům testů na
galaktosemii.
Podobně mohou poskytovat falešně pozitivní výsledky neenzymatické metody stanovení glukózy v
moči. Z tohoto důvodu je třeba během léčby ceftriaxonem provádět stanovení hladiny glukózy v moči
enzymaticky.
Po souběžném podávání vysokých dávek ceftriaxonu a silných diuretik (např. furosemidu) nebylo
pozorováno žádné poškození funkce ledvin.
Souběžné podávání probenecidu nesnižuje vylučování ceftriaxonu.