Biseptol

Vzhledem k lékové formě nemá být BISEPTOL podáván dětem do 3 let věku.
Při snížené funkci ledvin se dávkování upravuje.
Streptokoková faryngitida nemá být kotrimoxazolem léčena, protože jím nelze dosáhnout eradikace streptokoků.
Byly hlášeny život ohrožující reakce Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) a toxická epidermální nekrolýza (TEN) po
užití kotrimoxazolu. Pacienti mají být upozorněni na známky a příznaky těchto závažných kožních reakcí a mají
být důkladně sledováni s ohledem na možný výskyt kožních reakcí. Nejvyšší riziko rozvoje SJS nebo TEN je v
prvních týdnech léčby. Pokud se objeví známky a příznaky SJS nebo TEN (např. zhoršující se kožní vyrážka, často
s puchýři nebo slizničními lézemi), léčba kotrimoxazolem 100/20 má být přerušena. Nejlepších výsledků při
zvládání SJS a TEN je možné dosáhnout včasným stanovením diagnózy a okamžitým vysazením suspektních
přípravků. Časné vysazení léčby zlepšuje prognózu. Pokud se u pacienta rozvinul SJS nebo TEN během užívání
kotrimoxazolu, pak nesmí být kotrimoxazol již nikdy znovu nasazen.
Jako obecné bezpečnostní opatření mají být u pacientů léčených sulfonamidy prováděny časté kontroly krevního
obrazu.
U pacientů s poruchami funkce jater nebo ledvin, při deficitu kyseliny listové (např. u velmi starých pacientů, u
alkoholiků, u pacientů léčených antikonvulzivy, u pacientů s malabsorpčním syndromem a u podvyživených osob),
u jedinců s těžkými alergickými projevy a u pacientů s bronchiálním astmatem musí být kotrimoxazol podáván s
opatrností.
U pacientů s deficitem glukózo-6-fosfátdehydrogenázy může kotrimoxazol vyvolat hemolýzu.
U velmi starých pacientů je zvýšeno riziko vzniku vážných nežádoucích účinků, včetně poškození ledvin nebo jater.
Nejčastějšími nežádoucími účinky kotrimoxazolu u velmi starých osob jsou těžké kožní reakce, útlum kostní dřeně
a trombocytopenie s purpurou anebo bez ní. Současné užívání diuretik zvyšuje riziko vzniku purpury.
U pacientů s AIDS léčených kotrimoxazolem pro infekci Pneumocystis jiroveci se vyskytují častěji nežádoucí
účinky, a to zvláště vyrážky, horečka, leukopenie, zvýšení hladin transamináz v séru, hyperkalemie a
hyponatremie.
Sulfonamidy jsou chemicky podobné některým antityreoidálním látkám, diuretikům (acetazolamidu a thiazidům) a
perorálním antidiabetikům, což může podmiňovat zkříženou alergii.
Pacienti mají být poučeni o nutnosti dostatečného příjmu tekutin jako prevenci krystalurie a tvorby ledvinových
kamenů.
Respirační toxicita
Během léčby kotrimoxazolem byly hlášeny velmi vzácně závažné případy respirační toxicity, které se někdy
rozvinuly do syndromu akutní respirační tísně (ARDS). Známkou předcházející syndromu akutní respirační tísně
může být nástup plicních příznaků, jako jsou kašel, horečka a dyspnoe, ve spojení s radiologickými známkami
plicních infiltrátů a zhoršením funkce plic. V takovém případě je třeba léčbu kotrimoxazolem přerušit a podat
odpovídající léčbu.
Hemofagocytární lymfohistiocytóza
U pacientů léčených kotrimoxazolem byly velmi vzácně hlášeny případy hemofagocytární lymfohistiocytózy.
Hemofagocytární lymfohistiocytóza je život ohrožující syndrom patologické imunitní aktivace, který je
charakterizován klinickými známkami a příznaky rozsáhlého systémového zánětu (jako jsou horečka,
hepatosplenomegalie, hypertriacylglycerolemie, hypofibrinogenemie, vysoká hladina feritinu v séru, cytopenie a
hemofagocytóza). Pacienty, u nichž se objeví časné projevy patologické imunitní aktivace, je třeba okamžitě
vyšetřit. Je-li diagnostikována hemofagocytární lymfohistiocytóza, je třeba léčbu kotrimoxazolem ukončit.