Betaferon

Žádné formální klinické zkoušky nebo farmakokinetické studie nebyly u dětí nebo dospívajících
provedeny. Avšak omezená publikovaná data naznačují, že bezpečnostní profil u dospívajících ve věku od
12 do 16 let dostávajících obden dávku 8,0 milionů IU Betaferonu subkutánně je podobný jako u


dospělých lidí. Nejsou žádné informace o podávání Betaferonu dětem ve věku do 12 let. Proto by
Betaferon neměl být u této skupiny pacientů používán

Všeobecně se na začátku léčby doporučuje titrace dávky.

Pacient by měl začít dávkou 62,5 mikrogramů zvyšovat do 250 mikrogramů jakémukoliv významnému nežádoucímu účinku.Pro dosažení adekvátní účinnosti by se mělo dosáhnout
dávky 250 mikrogramů
Titrační balení, které se skládá ze čtyř trojitých balíčků, je k dispozici pro dobu titrace a počáteční léčbu
pacienta přípravkem Betaferon. Toto balení pokrývá potřebu pacienta pro prvních 12 injekcí. Trojité
balíčky jsou označeny různými barvami
Tabulka A: Harmonogram pro titraci dávky*
Den léčby Dávka Objem
1, 3, 57, 9, 1113, 15, 1719, 21, 23*Dobu titrace lze upravit, jestliže se vyskytne jakýkoliv závažný nežádoucí účinek.

Optimální dávka nebyla ještě zcela určena.

V současné době není známo, jak dlouho by měl být pacient léčen. Existují data z 5ti letého klinicky
kontrolovaného sledování u pacientů s relaps - remitentní RS a z 3 letého klinicky kontrolovaného
sledování u pacientů se sekundárně progresivní RS. Účinnost léčby byla prokázána po dobu prvních dvou
let u pacientů s relaps - remitentní RS. Dostupná data z léčby v dalších třech letech podporují dostatečnou
léčebnou účinnost Betaferonu po celou dobu sledování.
U pacientů s jedinou klinickou příhodou připomínající roztroušenou sklerózu se progrese do klinicky
definitivní roztroušené sklerózy výrazně prodloužila na dobu až pěti let

Léčba se nedoporučuje u pacientů s relaps-remitentní formou roztroušené sklerózy, kteří prodělali méně
než 2 relapsy během posledních dvou let, nebo u pacientů se sekundárně progresivní formou, jejichž
onemocnění nebylo aktivní v předchozích dvou letech. O déletrvající léčbě musí v individuálních
případech rozhodnout lékař.

Pokud pacient neodpovídá na léčbu, například trvalou progresí v EDSS Scaletřikrát aplikovat léčbu ACTH nebo kortikosteroidy, léčba Betaferonem by měla být ukončena.

Způsob podání

Pro subkutánní injekci.
Návod k rekonstituci tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace

− Pacienti, kteří mají v anamnéze hypersensitivitu na přirozený či rekombinantní interferon beta, na
lidský albumin nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
− Pacienti trpící závažnou depresivní poruchou a/nebo suicidálním myšlenkami − Pacienti s dekompenzovaným onemocněním jater
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

Poruchy imunitního systému
Podávání cytokinů pacientům s již dříve existující monoklonální gamapatií bylo spojeno s rozvojem
syndromu systémového kapilárního průsaku s příznaky podobnými šoku a majícímu za následek smrt.

Gastrointestinální poruchy
Ve vzácných případech byla při užívání Betaferonu pozorována pankreatitida, často spojená s
hypertriacylglycerolemií.

Poruchy nervového systému
Betaferon by měl být podáván s opatrností pacientům, kteří trpěli dříve nebo trpí nyní depresivními
poruchami, zvláště těm, u kterých se již projevily suicidální myšlenky a suicidální myšlenky se vyskytují se zvýšenou frekvencí u pacientů trpících roztroušenou sklerózou a ve
spojitosti s použitím interferonů. Pacienty, kteří jsou léčeni Betaferonem, je třeba upozornit, že musí
okamžitě hlásit svému lékaři jakékoliv známky deprese nebo suicidálních myšlenek. Pacienty trpící
depresí je třeba během léčby Betaferonem pečlivě sledovat a náležitě léčit. Případné přerušení léčby
Betaferonem by mělo být zváženo
Betaferon by měl být podáván s opatrností pacientům, kteří mají v anamnéze záchvaty křečí, a těm, kteří
užívají antiepileptickou léčbu, zvláště jestliže jejich nemoc není antiepileptiky adekvátně kontrolována

Tento přípravek obsahuje lidský albumin, a proto představuje možné riziko přenosu virových onemocnění.
Riziko přenosu Creutzfeld-Jacobovy nemoci
Laboratorní vyšetření
Doporučuje se pravidelně provádět funkční vyšetření štítné žlázy u pacientů s dysfunkcí štítné žlázy
v anamnéze nebo pokud existuje klinická indikace.

K běžně požadovanému laboratornímu vyšetření u pacientů s roztroušenou sklerózou se doporučuje
provést kompletní rozbor krve a stanovení diferenciálního počtu bílých krvinek, stanovení krevních
destiček, chemického složení krve, včetně jaterních testů před zahájením léčby Betaferonem a v pravidelných intervalech po zahájení léčby, následně pak
v pravidelných intervalech po vymizení klinických příznaků.

U pacientů s anémii, trombocytopenií, leukopenií intenzivnější sledování celkového počtu krvinek s diferenciálním počtem bílých krvinek a počtu destiček.
U pacientů, u nichž dojde ke vzniku neutropenie, by sledování mělo být přísnější kvůli riziku horečky či
infekce. Byly hlášeny případy trombocytopenie s výrazným poklesem počtu krevních destiček.

Poruchy jater a žlučových cest
V klinických studiích se u pacientů léčených Betaferonem velmi často vyskytlo asymptomatické zvýšení
sérových transamináz, ve většině případů bylo mírné a přechodné. Jako u jiných interferonů beta, bylo u
pacientů léčených Betaferonem vzácně uváděno závažné poškození jater, včetně případů jaterního selhání.
Nejzávažnější případy se vyskytovaly často u pacientů, kteří byli vystaveni jiným lékům a látkám se
známou spojitostí s hepatotoxicitou nebo v přítomnosti chorobných stavů onemocnění, závažná infekce a sepse, abusus alkoholu
U pacientů by měly být sledovány známky jaterního poškození. Zvýšení sérových transamináz je důvodem
k pečlivému monitorování a vyšetření. Je-li zvýšení hladin signifikantní nebo je-li spojeno s klinickými
příznaky, jako je například žloutenka, mělo by se zvážit přerušení léčby Betaferonem. Nejsou-li klinické
projevy poškození jater, lze po úpravě hladin jaterních enzymů zvážit obnovení terapie při řádném
průběžném sledování jaterních funkcí.

Poruchy ledvin a močových cest
Při podávání interferonu beta je třeba zachovávat opatrnost a pečlivě sledovat pacienty se závažnou
poruchou funkce ledvin.

Nefrotický syndrom
Během léčby přípravky obsahujícími interferon beta byly hlášeny případy nefrotického syndromu
spojeného s různými nefropatiemi, které zahrnují kolabující fokálně segmentální glomerulosklerózu
a membranózní glomerulopatii mohou se objevit po několika letech léčby interferonem beta. Doporučuje se pravidelně sledovat časné
příznaky nebo symptomy, např. edém, proteinurii a poruchy funkce ledvin, zejména u pacientů s vysokým
rizikem onemocnění ledvin. Je vyžadována rychlá léčba nefrotického syndromu a je třeba zvážit ukončení
léčby přípravkem Betaferon.

Srdeční poruchy
Také při podávání přípravku Betaferon pacientům, kteří mají preexistující srdeční onemocnění, je třeba
opatrnosti. Pacienti s již existujícím signifikantním srdečním onemocněním, například s kongestivním
srdečním selháváním, s onemocněním koronárních artérií nebo s arytmií, by měli být sledováni z hlediska
případného zhoršování jejich kardiálních funkcí, zejména při zahájení léčby Betaferonem.
I když Betaferon nemá žádnou známou přímo působící kardiální toxicitu, příznaky syndromu
připomínajícího chřipku spojované s beta interferony mohou být stresujícím faktorem u pacientů s již
dříve existujícím signifikantním kardiálním onemocněním. Po uvedení na trh byly velmi vzácně popsány
případy zhoršení kardiálních funkcí u pacientů s již dříve existujícím srdečním onemocněním, které byly
dočasně spojeny se zahájením léčby Betaferonem.

Vzácně byly hlášeny případy kardiomyopatie: dojde-li k jejímu výskytu a existuje-li podezření na
souvislost s Betaferonem, léčba by měla být ukončena.

Trombotická mikroangiopatie V souvislosti s přípravky obsahujícími interferon beta byly hlášeny případy trombotické mikroangiopatie
projevující se jako trombotická trombocytopenická purpura hypertenze, horečka, symptomy týkající se centrální nervové soustavy zhoršená funkce ledvin. Mezi laboratorní nálezy naznačující TMA patří snížený počet krevních destiček,
zvýšená hladina laktát dehydrogenázy erytrocytydalší kontrolu počtu krevních destiček, hladiny LDH v séru, krevních nátěrů a funkce ledvin. U přípravků
obsahujících interferon beta byly navíc hlášeny případy HA nesouvisející s TMA, včetně imunitní HA.
Byly hlášeny život ohrožující a fatální případy. V různých časových obdobích během léčby byly hlášeny
případy TMA a/nebo HA, které se mohou objevit několik týdnů až několik let po zahájení léčby
interferonem beta.
Jestliže je diagnostikována TMA a/nebo HA a je podezření na vztah k Betaferonu, je třeba okamžitě
zahájit léčbu přípravkem Betaferon.

Hypersenzitivní reakce
Mohou se objevit závažné hypersenzitivní reakce bronchospazmus, anafylaxe a kopřivkapřerušena a měl by být zahájen odpovídající lékařský zásah.

Reakce v místě aplikace injekce
U pacientů léčených Betaferonem infekce a nekrózy v místě aplikace injekce. Nekróza v místě aplikace injekce může být rozsáhlá a může
postihnout i svalové fascie společně s tukovou tkání, a proto může způsobit vznik jizvy. Někdy je třeba
odstranit mrtvou tkáň z rány, méně často je nutné provést transplantaci kožního štěpu. Zhojení může trvat
až 6 měsíců.

Jestliže u pacienta dojde k jakémukoliv porušení kůže, které může být spojeno například s otokem či
vytékáním tekutiny z místa vpichu, pacient by měl být poučen, aby o tom informoval svého lékaře
předtím, než bude v injekčním podávání Betaferonu pokračovat.

Má-li pacient vícečetné léze, léčba Betaferonem by měla být přerušena, dokud nedojde ke zhojení. Pacient
s jednou lézí může pokračovat v léčbě Betaferonu v případě, že nekróza není příliš rozsáhlá, protože u
některých pacientů došlo ke zhojení nekrózy v místě vpichu i bez přerušení léčby Betaferonem.

Pro minimalizaci rizika infekce v místě aplikace injekce a nekrózy v místě aplikace injekce je třeba
upozornit pacienty na to, aby:
- používali aseptickou injekční techniku,
- obměňovali místa injekčního vpichu po každé dávce.

Výskyt reakcí v místě vpichu může být snížen při použit autoinjektoru. V pivotní studii pacientů s jedinou
klinickou příhodou připomínající roztroušenou sklerózu byl u většiny pacientů použit autoinjektor. Reakce
v místě vpichu stejně jako nekrózy v místě vpichu byly pozorovány méně často v této studii než v jiných
pivotních studiích.

Postup při aplikaci samotným pacientem je třeba pravidelně kontrolovat, zvláště pokud se vyskytnou
reakce v místě vpichu.

Imunogenita
Jako u všech terapeutických proteinů, i v tomto případě existuje možnost imunogenity. Vzorky séra
v kontrolovaných klinických studiích byly odebírány každé 3 měsíce ke sledování vývoje protilátek proti
Betaferonu.

V různých kontrolovaných klinických studiích s relaps-remitentní roztroušenou sklerózou a sekundárně
progresivní roztroušenou sklerózou došlo u 23 % až 41 % pacientů ke vzniku sérové neutralizační aktivity
proti interferonu beta-1b potvrzené nálezem nejméně dvou po sobě následujících pozitivních titrů; u 43 %
až 55 % těchto pacientů došlo ke konverzi na stabilní negativní stav protilátek jdoucích negativních titrů
Rozvoj neutralizační aktivity v těchto studiích je spojen se snížením klinické účinnosti jen s ohledem na
množství relapsů. Některé analýzy naznačují, že tento efekt může být vyšší u pacientů s vyšším titrem
neutralizační aktivity.

Ve studii s pacienty s jedinou klinickou příhodou připomínající roztroušenou sklerózu byla pozorována
neutralizační aktivita, měřená každých 6 měsíců, alespoň jedenkrát u 32% okamžitě Betaferonem; z nich se 60 % dostupného hodnocení za období 5 let. Během této doby byl rozvoj neutralizační aktivity spojen
s výrazným nárůstem nových aktivních lézí a objemu T2 lézí, měřených pomocí magnetické rezonance.
Nicméně se předpokládá, že tato skutečnost není spojena se snížením klinické účinnosti vzniku klinicky definitivní roztroušené sklerózy relapsů
S rozvojem neutralizační aktivity nebyly spojeny žádné nové nežádoucí účinky.

In vitro byla prokázána zkřížená interakce mezi Betaferonem a přirozeným interferonem beta. Toto
testování však neproběhlo in vivo a jeho klinický význam je nejistý. Údaje získané od pacientů, u kterých
došlo k rozvoji neutralizační aktivity a kteří dokončili léčbu Betaferonem, jsou nepříliš četné a
neprůkazné.

Rozhodnutí v léčbě pokračovat nebo ji ukončit by mělo být založeno na všech aspektech stavu
onemocnění pacienta spíše než na samotném stavu neutralizační aktivity.

Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku“.