Vizilatan duo

Farmakoterapeutická skupina: oftalmologika–beta-blokátory–timolol, kombinace
ATC kód: S01ED
Mechanismus účinku
Vizilatan Duo obsahuje dvě složky: latanoprost a timolol-maleinát. Tyto dvě složky snižují nitrooční
tlak (IOP) různými mechanizmy účinku a kombinovaný účinek působí aditivní redukci nitroočního tlaku
ve srovnání s podáním každé látky odděleně.

Latanoprost, je analog prostaglandinu F2α, selektivní agonista FP receptorů pro prostanoidy, který
snižuje nitrooční tlak mechanismem zvýšení odtoku nitrooční tekutiny z oka. Hlavní mechanismus
účinku látky je založen na zvýšení odtoku nitrooční tekutiny uveosklerální cestou. U člověka bylo navíc
zjištěno i určité zvýšení snadnosti odtoku (snížení trabekulární odtokové rezistence). Latanoprost nemá
významnější vliv na produkci nitrooční tekutiny, hematookulární bariéru nebo nitrooční krevní oběh.
Chronické podávání latanoprostu opicím po extrakapsulární extrakci čočky nemělo žádný vliv na
retinální cévy, což bylo stanoveno fluorescenční angiografií. Latanoprost nevyvolává únik fluoresceinu
do zadního segmentu pseudofakických očí u lidí v průběhu krátkodobé léčby.

Timolol je beta-1 a beta-2 (neselektivní) blokátor adrenergních receptorů, který nemá významnější
vnitřní sympatomimetickou aktivitu, přímý myokardiálně depresivní nebo membrány stabilizujíci
účinek. Timolol snižuje nitrooční tlak snížením tvorby tekutiny v ciliárním epitelu. Přesný mechanizmus
účinku není jasně stanoven, ale pravděpodobně se jedná o inhibici zvýšené syntézy cyklického AMP,
způsobenou endogenní beta-adrenergní stimulací. Timolol výrazněji neovlivňuje propustnost
hematookulární bariéry pro plazmatické proteiny. U králíků neměl timolol po dlouhodobé léčbě účinek
na regionální krevní průtok okem.

Farmakodynamické účinky

Klinická účinnost a bezpečnost
Ve studiích ke stanovení dávky působila kombinace latanoprost/timolol ve formě očních kapek
signifikantně vyšší pokles průměrného diurnálního nitroočního tlaku v porovnání s latanoprostem a
timololem podanými v monoterapii jednou denně. Ve dvou dobře kontrolovaných, dvojitě zaslepených,
šestiměsíčních klinických studiích byl účinek latanoprost/timololu na snižování IOP porovnáván s
účinkem latanoprostu a timololu v monoterapii u pacientů s IOP nejméně 25 mmHg nebo vyšším. Po
2–4 týdnech iniciální léčby timololem (průměrný pokles IOP od zahájení 5 mmHg), byl po 6 měsících
léčby kombinací latanoprost/timolol (2×denně) pozorován další pokles průměrného diurnálního IOP o
3,1 mm; 2,0 mm a 0,6 mmHg. Účinek kombinace latanoprost/timolol na snížení IOP přetrvával během
šestiměsíční navazující otevřené studie.

Existující data naznačují, že večerní podávání může mít na snížení nitroočního tlaku větší vliv než
podávání ráno. Při zvažování, zda doporučit ranní nebo večerní podávání, je třeba vzít v úvahu životní
styl pacienta a pravděpodobnost dodržování předepsané doby podání. Je třeba mít na paměti, že v
případě nedostatečné účinnosti fixní kombinace studie naznačují, že podávání samotného timololu 2krát
denně a latanoprostu jednou denně může být stále účinné.

Nástup účinku latanoprostu/timololu se projeví do 1 hodiny a maximální účinek se projeví během 6–hodin. Bylo prokázáno, že po opakovaném podání adekvátní účinek na snížení IOP přetrvává až hodin po podání dávky.