Olanzapin actavis

Známky a příznaky
Mezi velmi časté příznaky předávkování (výskyt > 10 %) patří tachykardie, agitovanost/agresivita,
dysartrie, různé extrapyramidové symptomy a nižší stupeň vědomí mezi sedací a komatem.
Další medicínsky významné důsledky předávkování jsou delirium, křeče, koma, možný neuroleptický
maligní syndrom, útlum dýchání, aspirace, hypertenze nebo hypotenze, srdeční arytmie (< 2 % případů
předávkování) a zástava dýchání a srdeční činnosti. Smrtelné případy se vyskytly už po akutním
předávkování dávkou 450 mg, ale rovněž bylo popsáno přežití po akutním předávkování dávkou 2 gramy
perorálního olanzapinu.

Léčba
Proti olanzapinu neexistuje žádné specifické antidotum. Nedoporučuje se vyvolání zvracení. Mohou být
indikovány jiné standardní postupy používané při léčbě předávkování (např. výplach žaludku, podání
aktivního uhlí). Ukázalo se, že současné podání aktivního uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu
po perorálním podání o 50 - 60 %.

Podle klinického stavu je třeba zahájit symptomatickou léčbu a sledování vitálních funkcí jako je léčba
hypotenze, oběhového zhroucení a podpora funkce dýchání. Nesmí se použít adrenalin, dopamin nebo jiná
beta-sympatomimetika, protože stimulace beta-adrenergních receptorů může prohloubit hypotenzi.
Sledování kardiovaskulárních parametrů je nezbytné kvůli diagnostice možných poruch srdečního rytmu.
Pacient musí být až do zotavení pod stálým lékařským dohledem a musí být sledovány jeho vitální funkce.