Linezolid krka

Bezpečnost a účinnost linezolidu u dětí a dospívajících (ve věku < 18 let) nebyla stanovena.
V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze učinit
žádná doporučení ohledně dávkování.

Starší pacienti
Není nutná žádná úprava dávkování.

Porucha funkce ledvin
Není nutná žádná úprava dávkování (viz body 4.4 a 5.2).

Těžká porucha funkce ledvin (tj. CLCR < 30 ml/min):
Není nutná žádná úprava dávkování. Vzhledem k neznámému klinickému významu vyšších expozic (až
desetinásobek) dvěma primárním metabolitům linezolidu u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin
má být linezolid používán u těchto pacientů se zvláštní opatrností a pouze tehdy, když předpokládaný
přínos převýší možné riziko.
Protože se zhruba 30 % podané dávky linezolidu odstraní během 3 hodin hemodialýzy, má být linezolid
podáván dialyzovaným pacientům až po dialýze. Primární metabolity linezolidu jsou do jisté míry
hemodialýzou odstraňovány, ale jejich koncentrace po dialýze je stále ještě zřetelně vyšší než jejich
koncentrace u pacientů s normální funkcí ledvin nebo lehkou či středně těžkou poruchou funkce ledvin.
Proto má být linezolid používán u dialyzovaných pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin se zvláštní
opatrností a pouze tehdy, když předpokládaný přínos převýší možné riziko.
V současnosti nejsou zkušenosti s podáváním linezolidu pacientům, kteří se podrobují kontinuální
ambulantní peritoneální dialýze nebo alternativní léčbě renálního selhání (jiné než hemodialýza).


Porucha funkce jater:
Není nutná žádná úprava dávkování. Klinické údaje jsou však omezené, a proto se použití linezolidu
u těchto pacientů doporučuje pouze tehdy, když předpokládaný přínos převýší možné riziko (viz body
4.4 a 5.2).

Způsob podání

Doporučená dávka linezolidu má být podána intravenózně dvakrát denně.
Cesta podání: Intravenózní podání.
Infuzní roztok se aplikuje v průběhu 30 až 120 minut.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Linezolid nemá být podáván pacientům, kteří užívají nějaký léčivý přípravek inhibující
monoaminooxidázu A nebo B (např. fenelzin, isokarboxazid, selegilin, moklobemid) nebo v průběhu
dvou týdnů po užití takového léčivého přípravku.

Pokud není k dispozici zařízení pro pečlivé sledování pacienta a monitorování krevního tlaku, nemá být
linezolid podáván pacientům s následujícími klinickými diagnózami nebo při souběžné medikaci níže
uvedenými přípravky:
- Pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, feochromocytomem, karcinoidem, tyreotoxikózou, bipolární
depresí, schizoafektivní poruchou nebo akutními stavy zmatenosti.
- Pacienti užívající některé z následujících léků: inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (viz bod
4.4), tricyklická antidepresiva, agonisté serotoninových receptorů 5-HT1 (triptany), přímo a nepřímo
působící sympatomimetika (včetně adrenergních bronchodilatancií, pseudoefedrinu
a fenylpropanolaminu), vazopresory (např. epinefrin, norepinefrin), dopaminergní látky (např. dopamin,
dobutamin), pethidin nebo buspiron.

Údaje ze studií na zvířatech naznačují, že linezolid a jeho metabolity mohou přecházet do mateřského
mléka, a proto má být kojení před zahájením léčby a během ní přerušeno (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Myelosuprese
U pacientů používajících linezolid byla hlášena myelosuprese (včetně anémie, leukopenie, pancytopenie
a trombocytopenie). V případech, kdy je výsledek znám, hematologické parametry vzrostly, po vysazení
linezolidu, k hodnotám před léčbou. Zdá se, že riziko těchto účinků souvisí s délkou léčby. Starší
pacienti léčení linezolidem mohou mít vyšší riziko rozvoje krevních dyskrazií než mladší pacienti.
Trombocytopenie se může vyskytnout častěji u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin bez ohledu na
to, zda pacient podstupuje dialýzu nebo ne, a u pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce
jater. Proto se doporučuje pečlivé monitorování krevního obrazu u pacientů, kteří: již mají anémii,
granulocytopenii nebo trombocytopenii; užívají souběžně léky, které mohou snižovat hladinu
hemoglobinu, zhoršovat krevní obraz nebo nepříznivě ovlivňovat množství trombocytů nebo jejich
funkci; mají těžkou poruchu funkce ledvin nebo středně těžkou až těžkou poruchu funkce jater; jsou
léčeni déle než 10-14 dní. Tito pacienti mají být léčeni linezolidem pouze tehdy, pokud je možné pečlivé
monitorování hladin hemoglobinu, krevního obrazu a počtu trombocytů.
Pokud se během léčby linezolidem objeví závažná myelosuprese, má být léčba přerušena, pokud není
její pokračování považováno za absolutně nezbytné. V takovém případě je nutné použít vhodná léčebná
opatření a intenzivně kontrolovat krevní obraz.
U pacientů léčených linezolidem se navíc doporučuje provádět každý týden kontrolu krevního obrazu
(včetně hladiny hemoglobinu, trombocytů a celkového a diferenciálního počtu leukocytů) nezávisle na
hodnotách krevního obrazu při zahájení léčby.

Ve studiích podávání ze soucitu (compassionate use) byl u pacientů používajících linezolid po dobu
delší než doporučených 28 dnů hlášen zvýšený výskyt závažné anémie. Těmto pacientům bylo častěji
zapotřebí podat krevní transfuzi. Případy anémie vyžadující krevní transfuzi byly rovněž hlášeny po
uvedení na trh. Více případů se objevilo u pacientů, kterým byl linezolid podáván déle než 28 dní.
Po uvedení na trh byly hlášeny případy sideroblastické anémie. V případech, kdy byl znám okamžik
nástupu onemocnění, používala většina pacientů linezolid po dobu delší než 28 dnů. Po vysazení
linezolidu se většina těchto pacientů zcela nebo částečně zotavila bez ohledu na to, zda pacienti
podstupovali léčbu anémie nebo ne.

Rozdíly v mortalitě v klinické studii u pacientů s krevními infekcemi vyvolanými grampozitivními
mikroorganismy souvisejícími se zavedením katetru
V otevřené studii u pacientů se závažnými infekcemi spojenými s intravaskulárním katetrem byla
pozorována zvýšená mortalita u pacientů, kterým byl podáván linezolid ve srovnání
s vankomycinem/dikloxacilinem/oxacilinem [78/363 (21,5 %) oproti 58/363 (16,0 %)]. Hlavním
faktorem ovlivňujícím míru mortality byla výchozí grampozitivní infekce. Míra mortality byla obdobná
u pacientů s infekcemi vyvolanými čistě grampozitivními organismy (poměr rizik 0,96; 95% interval
spolehlivosti: 0,58–1,59), avšak byla významně vyšší (p = 0,0162) ve skupině s linezolidem u pacientů
s infekcemi vyvolanými jinými patogeny nebo u pacientů, u nichž nebyl prokázán kauzální infekční
patogen (poměr rizik 2,48; 95% interval spolehlivosti: 1,38–4,46). Největší rozdíl byl zaznamenán v
průběhu léčby a během 7 dnů následujících po ukončení podávání hodnoceného léčiva. Během studie
ve skupině s linezolidem získalo více pacientů infekci vyvolanou gramnegativním patogenem a více
pacientů zemřelo v důsledku gramnegativní či polymikrobiální infekce. Z toho důvodu má být linezolid
podán pacientům s komplikovanými infekcemi kůže a měkkých tkání s prokázanou nebo možnou
souběžnou infekcí gramnegativními organismy, pouze pokud nejsou dostupné žádné jiné možnosti léčby
(viz bod 4.1). V těchto případech musí být souběžně zahájena léčba proti gramnegativním organismům.

Průjem a kolitida související s antibiotiky
Průjem a kolitida související s antibiotiky, včetně pseudomembranózní kolitidy a průjmu vyvolaného
bakterií Clostridium difficile, byly hlášeny při podávání téměř všech antibiotik včetně linezolidu,
v rozsahu od mírného průjmu až po fatální kolitidu. Tuto diagnózu je proto důležité zvážit u pacientů,
kteří mají těžký průjem během používání linezolidu nebo po něm. V případě podezření na průjem či
kolitidu související s antibiotiky nebo jejich potvrzení je třeba probíhající léčbu antibakteriálními
přípravky včetně linezolidu vysadit a ihned zahájit vhodná léčebná opatření. Léky inhibující střevní
peristaltiku jsou v tomto případě kontraindikovány.

Laktátová acidóza
Při podávání linezolidu byl hlášen výskyt laktátové acidózy. Pacienti, u kterých se během používání
linezolidu rozvinou známky a příznaky metabolické acidózy včetně opakující se nauzey a zvracení,
bolesti břicha, nízké hladiny hydrogenuhličitanu nebo hyperventilace, musí být neprodleně lékařsky
ošetřeni. Dojde-li k laktátové acidóze, je třeba zvážit přínos další léčby linezolidem v porovnání
s možnými riziky.

Mitochondriální dysfunkce
Linezolid inhibuje syntézu mitochondriálního proteinu. V důsledku této inhibice se mohou vyskytnout
nežádoucí účinky jako laktátová acidóza, anémie a neuropatie (zrakového nervu a periferní). Tyto
příhody jsou častější, je-li léčivý přípravek používán déle než 28 dní.

Serotoninový syndrom
Byla zaznamenána spontánní hlášení serotoninového syndromu při souběžném používání linezolidu
a serotonergních látek, včetně antidepresiv, jako jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání
serotoninu (SSRI), a opioidů (viz bod 4.5). Proto je souběžné podávání linezolidu a serotonergních látek
kontraindikováno (viz bod 4.3) kromě případů, kdy je podávání obou látek nezbytné.
V takových případech musí být pacienti pečlivě pozorováni, zda se u nich neprojevují známky
a příznaky serotoninového syndromu, jako např. poruchy kognitivních funkcí, hyperpyrexie,
hyperreflexie nebo porucha koordinace. Pokud se takové známky nebo příznaky objeví, má lékař zvážit

vysazení jedné nebo obou látek. Po vysazení souběžně podávané serotonergní látky se mohou projevovat
příznaky z vysazení.

Hyponatremie a SIADH
U některých pacientů léčených linezolidem byla pozorována hyponatremie a/nebo syndrom
nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). U pacientů s rizikem hyponatremie, jako jsou
starší pacienti nebo pacienti užívající léky, které mohou snižovat hladinu sodíku v krvi (např. thiazidová
diuretika, jako je hydrochlorothiazid), se doporučuje pravidelně monitorovat hladiny sodíku v krvi.

Periferní neuropatie a neuropatie zrakového nervu
U pacientů léčených linezolidem byla hlášena periferní neuropatie, neuropatie zrakového nervu
a optická neuritida progredující někdy až ke ztrátě zraku. Tato hlášení zahrnovala především pacienty
léčené po dobu delší, než je maximální doporučená délka trvání léčby 28 dní.
Všichni pacienti mají být poučeni, že mají oznámit jakékoli příznaky postižení zraku, např. změny
zrakové ostrosti, změny barevného vidění, rozmazané vidění nebo defekty zorného pole. V těchto
případech se doporučuje okamžité zhodnocení stavu a podle potřeby vyšetření u očního lékaře. Pokud
pacient používá linezolid po dobu delší než doporučených 28 dní, je třeba pravidelně kontrolovat jeho
zrakové funkce.
Pokud se objeví periferní neuropatie nebo neuropatie zrakového nervu, další podávání linezolidu má být
zváženo s ohledem na potenciální rizika.
Zvýšené riziko neuropatií může nastat i u pacientů, kteří jsou souběžně s linezolidem léčeni nebo
v nedávné době byli léčeni antimykobakteriálními přípravky k léčbě tuberkulózy.

Křeče
Byly hlášeny případy výskytu křečí u pacientů léčených linezolidem. Ve většině těchto případů byly
hlášeny záchvaty v anamnéze nebo rizikové faktory záchvatů. Pacienti mají být poučeni o nutnosti
informovat svého lékaře, pokud někdy v minulosti měli záchvaty.

Inhibitory monoaminooxidázy
Linezolid je reverzibilní neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (IMAO), nicméně v dávkách
používaných k antibakteriální terapii nevykazuje antidepresivní účinek. K dispozici jsou jen velmi
omezené údaje z interakčních studií a o bezpečnosti linezolidu v případě podání pacientům s již
existujícími stavy, které by je mohly vystavit riziku plynoucímu z inhibice MAO, nebo se souběžnou
medikací, která by je mohla vystavit témuž riziku. Proto se použití linezolidu za těchto okolností
nedoporučuje, pokud není možné pečlivé sledování a monitorování pacienta (viz body 4.3 a 4.5).

Podávání v kombinaci s potravinami bohatými na tyramin
Pacienti mají být poučeni, že nemají konzumovat velké množství potravin bohatých na tyramin (viz bod
4.5).

Superinfekce
Účinek linezolidu na běžnou střevní flóru nebyl v klinických studiích hodnocen.
Použití antibiotik může příležitostně vést k přerůstání necitlivých mikroorganismů. Například přibližně
% pacientů léčených doporučenými dávkami linezolidu mělo v klinických studiích lékem způsobenou
kandidózu. Pokud se během léčby objeví superinfekce, je třeba zavést vhodná opatření.

Zvláštní skupiny pacientů
Pacientům s těžkou poruchou funkce ledvin má být linezolid podáván pouze se zvláštní opatrností
a pouze tehdy, když předpokládaný přínos léčby převýší možné riziko (viz body 4.2 a 5.2).
Pacientům s těžkou poruchou funkce jater se linezolid doporučuje podávat pouze tehdy, když
předpokládaný přínos léčby převýší možné riziko (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha fertility

Linezolid reverzibilně snižuje fertilitu a indukuje abnormální morfologii spermatu u dospělých
potkaních samců při expozici hladinám přibližně stejným, jaké jsou očekávány u člověka. Možné účinky
linezolidu na mužský reprodukční systém nejsou známy (viz bod 5.3).

Klinické studie
Bezpečnost a účinnost linezolidu při podávání po dobu delší než 28 dní nebyla stanovena.
Do kontrolovaných klinických studií nebyli zahrnuti pacienti s diabetickými lézemi nohy, dekubity nebo
ischemickými lézemi, závažnými popáleninami nebo gangrénou. Zkušenosti s použitím linezolidu v
léčbě těchto stavů jsou proto omezené.

Pomocné látky
300 ml roztoku obsahuje 13,7 g glukosy. Toto je nutno vzít v úvahu u pacientů s diabetem mellitem.
300 ml roztoku také obsahuje 114 mg sodíku (5 mmol), což odpovídá 5,7 % doporučeného maximálního
denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.