opći: ziconotide
Djelatna tvar: ATC grupa: N02BG08 - ziconotide
Sadržaj aktivne tvari: 100MCG/ML, 25MCG/ML
Ambalaža: Vial
PŘÍLOHA I
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Prialt 25 mikrogramů/ml infuzní roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Jeden ml roztoku obsahuje ziconotidum 25 μg Jedna injekční lahvička o objemu 20 ml obsahuje ziconotidum 500 μg
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA Infuzní roztok Čirý, bezbarvý roztok.
4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Prialt je indikován k léčbě silné, chronické bolesti u dospělých, kteří vyžadují intratekální analgezii.
4.2 Dávkování a způsob podání Terapie zikonotidem by měla být prováděna pouze lékařem se zkušenostmi s intratekálním podáváním léčivých přípravků.
Pacienti mají podstoupit neuropsychiatrické vyšetření před a po zahájení intratekální léčby
zikonotidem i během ní, a také neprodleně v případě výskytu jakýchkoli známek či příznaků deprese.
Dávkování
Výchozí dávka
Podávání zikonotidu je třeba zahájit v dávce max. 2,4 μg/den a titrovat u každého pacienta
individuálně podle analgetické odezvy a nežádoucích účinků.
Titrace dávky
Před každou titrací dávky zhodnoťte požadavky na novou dávku a upravte průtok infuzní pumpy tak,
abyste zajistili její podání.
Dávku lze titrovat v přírůstcích po max. 2,4 μg/den až do maximální dávky 21,6 μg/den. Minimální
interval mezi zvýšeními dávky je 24 hodin, doporučený interval je z bezpečnostních důvodů 48 hodin
či více.
Maximální denní dávka je 21,6 μg/den Medián dávky potřebné k odezvě je přibližně 6,0 μg/den, přičemž přibližně 75 % pacientů s odezvou
vyžadovalo dávku max. 9,6 μg/den v placebem kontrolovaných klinických studiích. Hlášení z klinické
praxe však naznačují, že pacientům s odezvou může stačit menší denní dávka, přibližně 3,4,5 μg/den nebo i méně, čímž lze omezit výskyt závažných nežádoucích účinků.
Dávku intratekálního zikonotidu upravte podle intenzity bolesti, odpovědi pacienta na léčbu a výskytu
nežádoucích účinků.
Obecné zvládání nežádoucích účinkůJe-li to nezbytné, lze pro zvládnutí nežádoucích účinků dávku snížit o jakékoliv množství zastavení infuze
Pravidlo k zastavení léčbyLéčbu je třeba zastavit v případě chybějící či nedostatečné účinnosti, která je definována tak, že při
maximální tolerované dávce se bolest sníží o méně než 20 %. Poměr přínosu a rizika musí lékař vždy
posoudit individuálně.
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin nebyly prováděny žádné studie. U pacientů s poruchou funkce
ledvin je třeba při podávání zikonotidu postupovat opatrně.
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater nebyly prováděny žádné studie. U pacientů s poruchou funkce jater
je třeba při podávání zikonotidu postupovat opatrně.
Starší pacienti U starších pacientů není třeba dávku přípravku upravovat. Je však třeba vzít v úvahu, že u pacientů ve
věku ≥ 65 let je častější výskyt ledvinové či jaterní nedostatečnosti.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost zikonotidu u dětí ve věku 0 až 18 let nebyla stanovena.
Nejsou dostupné žádné údaje.
Způsob podání
Intratekální podání.
Zikonotid se musí podávat jako kontinuální infuze intratekálním katetrem za použití externí nebo
interně implantované mechanické infuzní pumpy vhodné pro podání přesného objemu infuze.
Vzhledem k tomu, že při dlouhodobější katetrizaci v intratekálním prostoru existuje větší riziko
meningitidy při použití externího katetrizačního infuzního systému, doporučují se při dlouhodobějším
podávání zikonotidu interní systémy pokud nelze implantovat interní systém.
Je-li nutné podávat nízké dávky zikonotidu, např. na začátku titrace, musí se zikonotid před použitím
naředit v injekčním roztoku chloridu sodného 9 mg/ml
Návod k naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.
4.3 Kontraindikace Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Kombinace s IT chemoterapií Preexistující psychóza po podávání zikonotidu v anamnéze.
Sebevražedné myšlenky či pokusy o sebevraždu při užívání zikonotidu v anamnéze 4.4 a 4.8
Infekce v místě mikroinfuze, nekontrolovaná krvácející diatéza, a obstrukce páteřního kanálu, která
narušuje cirkulaci mozkomíšního moku.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Pacienti mají podstoupit neuropsychiatrické vyšetření před a po zahájení intratekální léčby
zikonotidem i během ní, a také neprodleně v případě výskytu jakýchkoli známek či příznaků deprese
Ošetřovatelé mají okamžitě kontaktovat lékaře, pokud se u pacienta objeví příznaky potenciálně život
ohrožující nežádoucí příhody.
Dlouhodobé používáníPřestože byl zikonotid studován v dlouhodobých, otevřených klinických studiích účinnosti a
bezpečnosti, kontrolované studie delší než 3 týdny nebyly prováděny dlouhodobé lokální toxické účinky na míchu nebyly vyloučeny a preklinická data jsou v tomto ohledu
omezená
Riziko infekcePodávání léčivých přípravků intratekální například meningitidy, které mohou být život ohrožující. Meningitida vyvolaná vniknutím organismů
cestou katetru nebo bezděčnou kontaminací infuzního systému je známou komplikací při intratekálním
podávání léčivých přípravků, zejména u externích systémů.
Pacienti a lékaři musí sledovat, zdali se neobjeví typické příznaky a známky meningitidy.
Optimální intratekální umístění hrotu katetru nebylo stanoveno. Nižší umístění hrotu katetru, například
na lumbální úrovni, může snížit výskyt neurologických nežádoucích účinků souvisejících se
zikonotidem. Proto je třeba umístění hrotu katetru pečlivě zvážit, aby byl možný adekvátní přístup ke
spinálním nociceptivním segmentům při minimalizaci koncentrací léčivého přípravku na cerebrálních
úrovních.
Celkovou chemoterapii a IT zikonotid dostával pouze malý počet pacientů. U pacientů s celkovou
chemoterapií je třeba při podávání zikonotidu postupovat opatrně
Elevace kreatinkinázyElevace kreatinkinázy, které jsou obvykle asymptomatické, jsou běžné mezi pacienty používajícími
zikonotid intratekálně. Progresivní elevace kreatinkinázy je méně častá. Nicméně se doporučuje
sledování kreatinkinázy. V případě progresivní elevace nebo klinicky významné elevace v souvislosti
s klinickými příznaky myopatie a rabdomyolýzy je třeba zvážit přerušení podávání zikonotidu.
Hypersenzitivní reakceBěhem klinických studií nebyly pozorovány hypersenzitivní reakce, ani anafylaxe, a imunogenicita
zikonotidu podávaného IT cestou se zdá být nízká. Nicméně nelze vyloučit potenciální závažné
alergické reakce a byla zachycena spontánní hlášení anafylaktických reakcí.
Kognitivní a neuropsychiatrické nežádoucí účinkyKognitivní a neuropsychiatrické nežádoucí účinky, zejména zmatenost, jsou u pacientů léčených
zikonotidem běžné. Kognitivní porucha se v typických případech objevuje po několika týdnech léčby.
U pacientů léčených zikonotidem byly hlášeny epizody akutních psychiatrických poruch, například
halucinace, paranoidní reakce, hostilita, agresivita, delirium, psychóza a manické reakce. Dávka
zikonotidu se musí snížit či používání přerušit, jestliže se rozvinou známky či příznaky kognitivní
poruchy nebo neuropsychiatrických nežádoucích účinků, ale je třeba vzít v úvahu i další příčiny
přispívající k tomuto vývoji. Kognitivní účinky zikonotidu jsou obvykle reverzibilní během 1 až týdnů po přerušení podávání léčivého přípravku, ale v některých případech mohou přetrvávat.
Doporučuje se, aby před zahájením a po zahájení intratekálního podávání zikonotidu pacienti
absolvovali neuropsychiatrické vyšetření.
U pacientů se silnou chronickou bolestí dochází k vyšší incidenci sebevražd a pokusů o sebevraždu
než u celkové populace. Zikonotid může způsobovat či zhoršovat depresi u citlivých pacientů. U
pacientů s anamnézou sebevražedného jednání před zahájením léčby je vyšší riziko suicidálních
myšlenek nebo suicidálního chování, a je proto třeba zajistit pečlivou monitoraci během léčby.
Pacienty chování vyhledali lékařskou pomoc. Pacientům, kteří se při léčbě zikonotidem v minulosti pokusili o
sebevraždu, nemá být tato látka už podávána. Zikonotid je u pacientů, kteří se při léčbě zikonotidem
v minulosti pokusili o sebevraždu nebo měli suicidální myšlenky, kontraindikován
Deprese centrálního nervového systému Při používání zikonotidu pacienti trpěli sníženými úrovněmi vědomí. Pacient obvykle zůstává při
vědomí a dýchání není potlačeno. Tato příhoda může po určité době zcela zmizet, ale je nutno
zikonotid vysadit, dokud se příhoda nevyřeší. Opětovné podávání zikonotidu se u těchto pacientů
nedoporučuje. Vysazení konkomitantních léčivých přípravků s tlumivým účinkem na CNS se musí
rovněž zvážit, protože mohou přispívat ke snížené úrovni vzrušivosti.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Studie specifických klinických interakcí léčivého přípravku nebyly se zikonotidem prováděny. Ovšem
nízké koncentrace zikonotidu v plazmě, metabolizmus ze strany všudypřítomných peptidáz a poměrně
nízká vazba na plazmatické proteiny metabolickém základě nebo interakce typu vytěsňování z plazmatických proteinů mezi zikonotidem a
jinými léčivými přípravky.
O interakci mezi IT chemoterapií a IT zikonotidu nejsou k dispozici žádné klinické údaje. Zikonotid je
kontraindikován v kombinaci s IT chemoterapií
Celkovou chemoterapii a IT zikonotid dostával pouze malý počet pacientů. U pacientů s celkovou
chemoterapií je třeba při podávání zikonotidu postupovat opatrně
Neočekává se, že léčivé přípravky, které nepříznivě ovlivňují specifické peptidázy/proteázy, budou
mít vliv na expozici zikonotidu v plazmě. Na základě velmi omezených klinických výzkumů se
ukazuje, že ani inhibitory angiotensin konvertujících enzymů a inhibitory HIV-proteázy expozici zikonotidu v plazmě.
Zikonotid neinteraguje s receptory opiátů. Pokud dojde k přerušení podávání opiátů při zahájení léčby
zikonotidem, vysazení opiátů by mělo být postupné. U pacientů, u kterých je léčba IT opiáty
vysazována, je třeba dávku opiátů podávaných IT infuzí postupně snižovat v průběhu několika týdnů a
nahradit ji farmakologicky ekvivalentní dávkou opiátů podávaných perorálně. Přidávání IT zikonotidu
ke stabilním dávkám IT morfinu Studii 202 byla pozorována vysoká míra neuropsychiatrických nežádoucích účinků
z nich byly závažné, přestože šlo o nízké dávky zikonotidu. Při přidávání IT zikonotidu do IT morfinu
bylo rovněž pozorováno zvracení a anorexie a periferní edém. Přídavek IT morfinu ke stabilním
dávkám IT zikonotidu je snášen lépe
Byl pozorován zvýšený výskyt somnolence při konkomitantním podávání zikonotidu se systémovým
baklofenem, klonidinem, bupivakainem nebo propofolem, prozatím se tedy jejich souběžné používání
nedoporučuje.
O konkomitantním použití částečných agonistů opioidů k dispozici žádné klinické údaje.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení Těhotenství
Údaje o podávání zikonotidu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici.
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu Podávání zikonotidu v těhotenství a u žen v reprodukčním věku, které nepoužívají antikoncepci, se
nedoporučuje.
Kojení
Není známo, zda se zikonotid/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka.
Riziko pro kojené novorozence/děti nelze vyloučit.
Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno
rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit podávání přípravku Prialt.
Fertilita
U lidí nebyly provedeny žádné specifické studie se zikonotidem pro zhodnocení jeho účinků na
fertilitu. Ve studii samčí a samičí fertility u potkanů nebyly u samců zaznamenány žádné účinky na
fertilitu, zatímco u samic bylo pozorováno zmenšení žlutých tělísek. U samic byla sledována
implantační místa a počty živých embryí
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Prialt má mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Zikonotid může způsobovat zmatenost, somnolenci a další neurologické nežádoucí účinky, proto se
pacienti musí upozornit, aby neřídili ani neobsluhovali stroje, budou-li účinky ovlivněni.
4.8 Nežádoucí účinky Shrnutí bezpečnostního profiluBezpečnost zikonotidu podávaného jako kontinuální intratekální infuze byla hodnocena u více než
400 pacientů účastnících se klinických studií zaměřených na akutní a chronickou bolest. Doba léčby
se pohybovala od jednohodinové bolusové infuze po kontinuální používání po více než 6 let. Střední
doba expozice byla 43 dnů. Rychlost dávkování infuze se pohybovala od 0,03 - 912 μg/den se střední
koncovou rychlostí dávkování 7,2 μg/den.
V klinických studiích 88 % pacientů trpělo nežádoucími účinky. Nejčastějšími nežádoucími účinky
v dlouhodobých klinických studiích byly závratě zmatenosti bolesti hlavy účinků byla mírně až středně závažná a během doby odezněla.
Tabulka se seznamem nežádoucích účinkůPokud není uvedeno jinak, je v tabulce uvedena míra výskytu nežádoucích účinků zjištěná
v intratekálních klinických studiích se zikonotidem každé skupiny frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající četnosti výskytu.
Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není známo
Třída
orgánových
systémůVelmi časté Časté Méně časté Není známo
Infekce ainfestace
sepse,
meningitida
Poruchy
imunitního
systému D Q D I \ O D N W L F N i