Montelukast stada

Farmakoterapeutická skupina: Jiná systémová léčiva onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích
cest, antagonisté leukotrienových receptorů
ATC kód: R03DC
Mechanismus účinku
Cysteinylové leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou silné zánětlivé eikosanoidy, které jsou
uvolňovány z různých buněk, včetně žírných buněk a eosinofilů.
Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na cysteinyl-leukotrienové (CysLT) receptory.
Receptor CysLT typu 1 (CysLT1) se nachází v dýchacích cestách člověka (včetně buněk hladkého
svalu dýchacích cest a makrofágů dýchacích cest) a na dalších prozánětlivých buňkách (včetně
eosinofilů a některých myeloidních kmenových buněk). Byla zjištěna korelace mezi CysLT a
patofyziologií astmatu a alergické rýmy. Při astmatu patří mezi leukotrieny zprostředkované účinky
bronchokonstrikce, sekrece hlenu, vaskulární permeabilita a zmnožení eosinofilů. Při alergické rýmě
se po expozici alergenu uvolňují CysLT z nosní sliznice během reakce jak časné, tak i pozdní fáze, a
souvisejí se symptomy alergické rýmy. Bylo zjištěno, že intranazální expozice CysLT zvětšuje
rezistenci nosní části dýchacích cest a zhoršuje symptomy neprůchodnosti nosu.

Farmakodynamické účinky
Montelukast je perorálně účinnou sloučeninou, která se s vysokou afinitou a selektivitou váže na
receptor CysLT1.

V klinických hodnoceních montelukast inhibuje bronchokonstrikci navozenou inhalovanými LTD4 v
dávkách pouhých 5 mg. Bronchodilatace byla pozorována do 2 hodin po perorálním podání.
Bronchodilatační účinek navozený β-agonistou byl aditivní k bronchodilatačnímu účinku
navozenému montelukastem. Léčba montelukastem inhibovala jak časnou, tak pozdní fázi
bronchokonstrikce navozené antigenním podnětem. Montelukast, v porovnání s placebem, snižoval u
dospělých a pediatrických pacientů počty eosinofilů v periferní krvi. Ve zvláštní studii léčba
montelukastem významně snižovala počty eosinofilů v dýchacích cestách (měřeno ve sputu) a v
periferní krvi, přičemž zlepšoval klinickou kontrolu astmatu.

Klinická účinnost a bezpečnost
7/9
Ve studiích u dospělých montelukast v dávce 10 mg jednou denně, v porovnání s placebem,
vykázal významná zlepšení ranní FEV1 (změna výchozích hodnot 10,4 % oproti 2,7 %), dopolední
maximální výdechové rychlosti (PEFR) (změna výchozích hodnot 24,5 litrů/min oproti 3,3 litrů/min)
a významné snížení celkové spotřeby β-agonistů (změna výchozích hodnot -26,1 % oproti -4,6 %).
Zlepšení pacienty hlášených skóre denních a nočních astmatických symptomů bylo významně lepší
než u placeba.

Studie u dospělých prokázaly u montelukastu schopnost adice ke klinickému účinku inhalačních
kortikosteroidů (% změny výchozích hodnot FEV1 pro inhalační beklometason plus montelukast v
porovnání s beklometasonem: 5,43 % oproti 1,04 %, v uvedeném pořadí; v porovnání s použitím β -
agonisty: -8,70 % oproti 2,64 %). V porovnání s inhalačním beklometasonem (200 μg dvakrát denně
s využitím spaceru) prokázal montelukast rychlejší počáteční odpověď, i když v průběhu
12týdenní studie beklometason poskytoval vyšší průměrný léčebný účinek (% změny výchozích
hodnot FEV1 u montelukastu v porovnání s beklometasonem: 7,49 % oproti 13,3 %, v uvedeném
pořadí; v porovnání s použitím β-agonisty: -28,28 % oproti -43,89 %). V porovnání s
beklometasonem však vysoké procento pacientů léčených montelukastem dosáhlo podobných
klinických odpovědí (např. 50 % pacientů léčených beklometasonem dosáhlo zlepšení FEVpřibližně o 11 % nebo více v porovnání s výchozími hodnotami, zatímco přibližně 42 % pacientů
léčených montelukastem dosáhlo stejné odpovědi).

Účinnost montelukastu při léčbě sezónní alergické rýmy byla hodnocena v klinické studii u
dospělých a dospívajících pacientů od 15 let věku s astmatem a sezónní alergickou rýmou. Ve studii,
ve které byl montelukast 10 mg tableta podáván jednou denně, se prokázalo statisticky významné
zlepšení souhrnného denního skóre nosních symptomů ve srovnání s placebem. Souhrnné denní
skóre nosních symptomů je průměr skóre denních nosních symptomů (průměrný výskyt příznaků
ucpání nosu, výtok z nosu, kýchání a svědění v nose) a skóre nočních symptomů (průměrný výskyt
příznaků ucpání nosu při probuzení, potíže s usínáním a probouzení se v noci). Celkové hodnocení
alergické rýmy pacienty a lékaři bylo ve srovnání s placebem významně lepší. Zhodnocení účinnosti
na astma nebylo v této studii primární.

V 8týdenní studii u pediatrických pacientů od 6 do 14 let věku montelukast v dávce 5 mg jednou
denně v porovnání s placebem významně zlepšoval respirační funkce (změna výchozích hodnot
FEV1 8,71 % oproti 4,16 %; změna výchozích hodnot dopolední PEFR 27,9 litrů/min oproti 17,litrů/min) a snižoval používání β-agonistů „dle potřeby“ (změna výchozích hodnot -11,7 % oproti
+8,2 %).

Významné snížení námahou indukované bronchokonstrikce bylo prokázáno ve 12týdenní studii u
dospělých (maximální pokles FEV1 22,33 % u montelukastu oproti 32,40 % u placeba; čas do
návratu k výchozím hodnotám FEV1 s odchylkou do 5 % byl 44,22 min oproti 60,64 min). Tento
účinek byl během 12 týdnů trvání studie setrvalý. Snížení námahou indukované bronchokonstrikce
bylo rovněž prokázáno v krátkodobé studii u pediatrických pacientů (maximální pokles FEV1
18,27 % oproti 26,11 %; čas do návratu k výchozím hodnotám FEV1 s odchylkou do 5 % byl
17,76 min oproti 27,98 min). Účinek v obou studiích byl prokázán na konci dávkovacího intervalu
jednou denně.

U astmatických pacientů citlivých na kyselinu acetylsalicylovou současně léčených inhalačními
a/nebo perorálními kortikosteroidy vedla léčba montelukastem v porovnání s placebem k
významnému zlepšení zvládání astmatu (změna výchozích hodnot FEV1 8,55 % oproti -1,74 % a
pokles z výchozích hodnot celkového používání β -agonistů -27,78 % oproti 2,09 %).