Arketis

Serotonergní léky
Tak jako u ostatních léků ze skupiny SSRI, může současné podávání se serotonergními léky vést
k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.4). Pokud jsou serotonergní
léky jako L-tryptofan, triptany, buprenorfin, tramadol a petidin, linezolid, methylthioninium chlorid
(methylenová modř), SSRI, lithium a přípravky obsahující třezalku tečkovanou - Hypericum perforatum
podávány současně s paroxetinem, doporučuje se opatrnost a pečlivé klinické sledování pacienta.
Opatrnost se doporučuje také u fentanylu užívaného při celkové anestezii nebo při léčbě chronické
bolesti. Současné užívání paroxetinu a IMAO je kontraindikováno z důvodu rizika vzniku
serotoninového syndromu (viz bod 4.3).
Pimozid
Při podání jedné nízké dávky pimozidu (2 mg) spolu s 60 mg paroxetinu byly během studie pozorovány
v průměru 2,5krát vyšší hladiny pimozidu. To lze vysvětlit známými CYP2D6 inhibičními vlastnostmi
paroxetinu. Vzhledem k nízkému terapeutickému indexu pimozidu a jeho známé schopnosti prodlužovat
interval QT je současné použití pimozidu a paroxetinu kontraindikováno (viz bod 4.3).
Enzymy metabolizující léky
Metabolismus a farmakokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice enzymů
metabolizujících léky. Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů
metabolizujících léky, musí se zvážit podání dávek na spodní hranici doporučeného dávkování.
Pokud se má lék podávat současně se známými induktory enzymů metabolizujících léky (např.
s karbamazepinem, rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem,
není potřebná úprava úvodního dávkování. Jakákoliv úprava dávkování paroxetinu (ať už po zahájení
léčby nebo po přerušení podávání induktoru enzymů) se má řídit klinickým účinkem (snášenlivost
a účinnost).
Neuromuskulární blokátory
SSRI mohou snižovat plazmatickou aktivitu cholinesterázy, což vede k prodloužení neuromuskulárně
blokačního působení mivakuria a suxamethonia.
Fosamprenavir/ritonavir
Současné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg podávané dvakrát denně
a paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým dobrovolníkům po dobu 10 dní vede
k signifikantnímu snížení plazmatických hladin paroxetinu přibližně o 55 %. Plazmatické hladiny
fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání s paroxetinem blízké referenčním
hodnotám jiných studií, což naznačuje, že paroxetin neměl signifikantní vliv na metabolismus
fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu dlouhodobého současného podávání paroxetinu
a fosamprenaviru/ritonaviru (přesahujícího 10 dní) nejsou k dispozici.
Procyklidin
Každodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plazmatické hladiny procyklidinu. Pokud se projeví
anticholinergní účinky, musí se dávka procyklidinu snížit.
Antikonvulziva
Karbamazepin, fenytoin, valproát sodný: Nezdá se, že by současné podávání mělo účinek na
farmakokinetický nebo farmakodynamický profil u pacientů s epilepsií.

Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2DTak jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, inhibuje paroxetin jaterní enzym CYP2Dcytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně
podávaných léků, které jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá tricyklická
antidepresiva (např. klomipramin, nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika (např.
perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika typu 1c (např.
propafenon a flekainid) a metoprolol. Nedoporučuje používat paroxetin v kombinaci s metoprololem,
který se podává při srdeční nedostatečnosti, a to z důvodu nízkého terapeutického indexu metoprololu
u této indikace.
V literatuře byla popsána farmakokinetická interakce mezi inhibitory CYP2D6 a tamoxifenem
projevující se 65–75% snížením plazmatických hladin jednoho z aktivních metabolitů tamoxifenu –
endoxifenu. V některých studiích bylo hlášeno snížení účinnosti tamoxifenu při současném použití
s některými SSRI. Protože nelze vyloučit snížení účinku tamoxifenu, jeho současné podávání se silnými
inhibitory CYP2D6 (včetně paroxetinu) je třeba se pokud možno vyhnout (viz bod 4.4).
Alkohol
Tak jako u ostatních psychotropních léků se pacienti musí upozornit na to, že se během užívání
paroxetinu mají vyvarovat konzumace alkoholu.
Perorální antikoagulancia
Mezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce.
Současné použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační aktivitě
a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí používat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni perorálními
antikoagulancii (viz bod 4.4).
NSAID/kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační léky
Mezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci.
Současné použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku
krvácení (viz bod 4.4).
Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky,
o kterých víme, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko
krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většina TCA, kyselina
acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), stejně jako u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy
krvácení nebo stavy, které je mohou predisponovat ke krvácení.
Pravastatin
V klinických studiích byly pozorovány interakce mezi paroxetinem a pravastatinem naznačující, že
současné podávání paroxetinu a pravastatinu může vést ke zvýšení hladiny glukosy v krvi. Pacienti
s diabetes mellitus užívající současně paroxetin a pravastatin mohou vyžadovat úpravu dávek
perorálních hypoglykemických přípravků a/nebo inzulinu (viz bod 4.4).