CASARO HCT -

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Casaro HCT 16 mg/12,5 mg tablety
Casaro HCT 32 mg/12,5 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ ̈

Casaro HCT 16 mg/12,5 mg:
Jedna tableta obsahuje 16 mg kandesartan-cilexetilu a 12,5 mg hydrochlorothiazidu.
Pomocná látka se známým účinkem:
Jedna tableta obsahuje 61,2 mg monohydrátu laktózy.

Casaro HCT 32 mg/12,5 mg:
Jedna tableta obsahuje 32 mg kandesartan-cilexetilu a 12,5 mg hydrochlorothiazidu.
Pomocná látka se známým účinkem:
Jedna tableta obsahuje 112,1 mg monohydrátu laktózy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Casaro HCT 16 mg/12,5 mg:
Broskvové až světle oranžové, oválné, bikonvexní, nepotahované tablety se zkosenými hranami (délka
přibližně 9,5 mm a šířka přibližně 4,5 mm) s půlicí rýhou na obou stranách.

Casaro HCT 32 mg/12,5 mg:
Světle žluté až žluté, oválné, bikonvexní, nepotahované tablety se zkosenými hranami (délka přibližně
11,0 mm a šířka přibližně 6,5 mm) s půlicí rýhou na obou stranách.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Casaro HCT je indikován k:
- léčbě primární hypertenze u dospělých, jejichž krevní tlak není dostatečně kontrolován
monoterapií kandesartan-cilexetilem nebo hydrochlorothiazidem.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování při hypertenzi

Doporučená dávka přípravku Casaro HCT je jedna tableta denně.

Doporučuje se titrace dávky jednotlivými složkami (kandesartan-cilexetilem a hydrochlorothiazidem).
Pokud je to klinicky vhodné, lze zvážit přímý přechod z monoterapie na přípravek Casaro HCT. Při

přechodu z monoterapie hydrochlorothiazidem se doporučuje titrace dávky kandesartan-cilexetilu.
Přípravek Casaro HCT může být podáván pacientům, jejichž krevní tlak není dostatečně kontrolován
monoterapií kandesartan-cilexetilem nebo hydrochlorothiazidem nebo přípravkem Casaro HCT v
nižších dávkách.

Většiny antihypertenzního účinku se obvykle dosáhne do 4 týdnů po zahájení léčby.

Zvláštní populace
Starší osoby
U starších pacientů není nutná žádná úprava dávky.

Pacienti s deplecí intravaskulárního objemu
U pacientů s rizikem vzniku hypotenze, jako jsou pacienti s možnou deplecí intravaskulárního objemu,
se doporučuje titrace dávky kandesartan-cilexetilu (u těchto pacientů lze zvážit počáteční dávku 4 mg
kandesartan-cilexetilu).

Porucha funkce ledvin
U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30-ml/min/1,73 m2 tělesného povrchu (BSA, body surface area) se doporučuje titrace dávky.
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min/1,73 m2 BSA) je
přípravek Casaro HCT kontraindikován (viz bod 4.3).

Porucha funkce jater
U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater se doporučuje titrovat dávku kandesartan-
cilexetilu.
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater a/nebo cholestázou je přípravek Casaro HCT
kontraindikován (viz bod 4.3).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Casaro HCT u dětí ve věku od narození do 18 let nebyla dosud
stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Perorální podání.
Casaro HCT lze užít nezávisle na jídle.
Biologická dostupnost kandesartanu není ovlivněna jídlem.
Mezi hydrochlorothiazidem a jídlem není žádná klinicky významná interakce.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo
na léčivé látky odvozené od sulfonamidů. Hydrochlorothiazid je léčivou látkou odvozenou od
sulfonamidů.
- Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).
- Těžká porucha funkce ledvin (clearance kreatininu <30 ml/min/1,73 m2 BSA).
- Těžká porucha funkce jater a/nebo cholestáza.
- Refrakterní hypokalémie a hyperkalcémie.
- Dna.
- Souběžné užívání přípravku Casaro HCT s přípravky obsahujícími aliskiren je
kontraindikováno u pacientů s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < ml/min/1,73 m2) (viz body 4.5 a 5.1).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Duální blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému (RAAS)

Existují důkazy, že souběžné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalémie a snížené funkce ledvin (včetně akutního renálního
selhání). Duální blokáda RAAS prostřednictvím kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů
receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má se léčba uskutečnit pouze pod
dohledem specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování renálních funkcí, elektrolytů a
krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být užívány souběžně u pacientů s
diabetickou nefropatií.

Porucha funkce ledvin
Stejně jako u jiných přípravků inhibujících renin-angiotenzin-aldosteronový systém lze u citlivých
pacientů léčených přípravkem Casaro HCT očekávat změny funkce ledvin (viz bod 4.3).

Transplantace ledvin
Existují omezené klinické zkušenosti s podáváním přípravku Casaro HCT pacientům po transplantaci
ledvin.

Stenóza renální arterie
Léčivé přípravky ovlivňující renin-angiotenzin-aldosteronový systém, včetně inhibitorů receptorů pro
angiotenzin II (AIIRAs), mohou zvyšovat hladinu močoviny v krvi a sérový kreatinin u pacientů s
oboustrannou stenózou renální artérie nebo stenózou renální artérie u solitární ledviny.

Deplece intravaskulárního objemu
U pacientů s deplecí intravaskulárního objemu a/nebo deplecí sodíku se může objevit symptomatická
hypotenze, podobně jako u jiných léčiv ovlivňujících renin-angiotenzin-aldosteronový systém. Léčba
přípravkem Casaro HCT se proto nedoporučuje, dokud se tento stav neupraví.

Anestezie a chirurgické zákroky
U pacientů léčených antagonisty angiotenzinu II se může po dobu anestezie a chirurgického zákroku
vyskytnout hypotenze na základě blokády renin-angiotenzinového systému. Ve velmi vzácných
případech může jít o těžkou hypotenzi, která může vyžadovat podání intravenózních tekutin a/nebo
vazopresorů.

Porucha funkce jater
Při používání thiazidů u pacientů s poruchou funkce jater nebo progresivním onemocněním jater je
třeba opatrnosti, jelikož i malé změny rovnováhy tekutin a elektrolytů mohou vést k hepatálnímu
kómatu. U pacientů s poruchou funkce jater nejsou s podáváním přípravku Casaro HCT žádné klinické
zkušenosti.

Stenóza aortální a mitrální chlopně (obstrukční hypertrofická kardiomyopatie)
Podobně jako u jiných vasodilatancií, je u pacientů s hemodynamicky významnou stenózou aortální
nebo mitrální chlopně nebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií zapotřebí zvýšená opatrnost.

Primární hyperaldosteronismus
Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obecně nereagují na antihypertenziva, která působí
prostřednictvím inhibice renin-angiotenzin-aldosteronového systému. Použití přípravku Casaro HCT
se proto u této populace nedoporučuje.

Nerovnováha elektrolytů
Ve vhodných intervalech mají být sledovány hladiny elektrolytů v séru. Thiazidy, včetně
hydrochlorothiazidu, mohou způsobit nerovnováhu tekutin nebo elektrolytů (hyperkalcémie,
hypokalémie, hyponatrémie, hypomagnesémie a hypochloremická alkalóza).

Thiazidová diuretika mohou snižovat vylučování vápníku močí a mohou vyvolat přechodné a mírné
zvýšení koncentrací vápníku v séru. Významná hyperkalcémie může být známkou skrytého
hyperparatyroidismu. Před testováním paratyroidálních funkcí se thiazidy mají vysadit.


Hydrochlorothiazid, v závislosti na dávce, zvyšuje vylučování draslíku močí, což může vést k
hypokalémii. Zdá se, že v kombinaci s kandesartan-cilexetilem je tento účinek hydrochlorothiazidu
méně výrazný. Riziko hypokalémie může být zvýšeno u pacientů s cirhózou jater, u pacientů se
zvýšenou diurézou, u pacientů s nedostatečným perorálním příjmem elektrolytů a při souběžném
užívání kortikosteroidů nebo adrenokortikotropního hormonu (ACTH).

Léčba kandesartan-cilexetilem může působit hyperkalémii, zvláště u pacientů se srdečním selháním
a/nebo poruchou funkce ledvin. Souběžné použití přípravku Casaro HCT a inhibitorů ACE, aliskirenu,
kalium šetřících diuretik, doplňků s obsahem draslíku nebo náhrad soli nebo dalších léčiv, které
mohou zvyšovat hladiny draslíku v séru (např. sodná sůl heparinu, kotrimoxazol, označovaný též jako
trimethoprim/sulfamethoxazol), mohou vést ke zvýšeným hladinám draslíku v séru. Monitorování
hladin draslíku má být prováděno podle potřeby.

Bylo prokázáno, že thiazidy zvyšují vylučování hořčíku močí, což může způsobit hypomagnesémii.

Metabolické a endokrinní účinky
Léčba thiazidovými diuretiky může narušit glukózovou toleranci. Může být potřebné upravit dávku
antidiabetik včetně insulinu. Během léčby thiazidy se může projevit latentní diabetes mellitus. S
léčbou thiazidovými diuretiky je spojováno zvýšení hladiny cholesterolu a triglyceridů. Při dávkách
obsažených v přípravku Casaro HCT byly pozorovány jen minimální účinky. Thiazidová diuretika
zvyšují koncentraci kyseliny močové v séru, a tak mohou u citlivých jedinců vyvolat záchvat dny.

Fotosenzitivita
Během užívání thiazidových diuretik byly hlášeny případy fotosenzitivních reakcí (viz bod 4.8).
Pokud se během léčby fotosenzitivní reakce vyskytnou, doporučuje se léčbu ukončit. Pokud je
nezbytné opětovné podávání, doporučuje se chránit místa exponovaná slunci nebo umělému záření
UVA.

Nemelanomové kožní nádory
Ve dvou epidemiologických studiích vycházejících z Dánského národního registru karcinomů bylo se
zvyšující se kumulativní dávkou hydrochlorothiazidu (HCTZ) pozorováno zvýšené riziko
nemelanomových kožních nádorů (NMSC, non-melanoma skin cancer) [bazocelulární karcinomy
(BCC, basal cell carcinoma) a skvamocelulární dlaždicobuněčné karcinomy (SCC, squamous cell
carcinoma)]. Možnou příčinou vzniku NMSC by mohlo být fotosenzibilizační působení HCTZ.
Pacienti užívající HCTZ mají být poučeni o riziku NMSC a mají dostat doporučení, aby pravidelně
kontrolovali, zda se jim na kůži neobjevily nové léze, a aby okamžitě hlásili každou podezřelou kožní
lézi. Z důvodu minimalizace rizika vzniku kožního nádoru pacientům mají být doporučena možná
preventivní opatření, jako je omezení expozice slunečnímu a ultrafialovému záření a v případě
expozice adekvátní ochrana.
Podezřelé kožní léze mají být okamžitě vyšetřeny, případně včetně histologického vyšetření
odebraného vzorku tkáně. Použití HCTZ může být také nutné opětovně posoudit u pacientů, kteří v
minulosti prodělali NMSC (viz též bod 4.8).

Choroidální efuze, akutní myopie a glaukom s uzavřeným úhlem
Hydrochlorothiazid, sulfonamid, může způsobit idiosynkratickou reakci vedoucí k choroidální efuzi s
defektem zorného pole, přechodné myopii a akutnímu glaukomu s uzavřeným úhlem. Příznaky
zahrnují náhlý pokles zrakové ostrosti nebo bolest očí a obvykle se objevují během hodin až týdnů po
zahájení léčby. Neléčený akutní glaukom s uzavřeným úhlem může vést k trvalé ztrátě zraku. Primární
léčba spočívá v co nejrychlejším vysazení léčiva. Pokud se nitrooční tlak nepodaří dostat pod kontrolu,
je třeba zvážit rychlou medikamentózní nebo chirurgickou léčbu. Rizikové faktory pro rozvoj akutního
glaukomu s uzavřeným úhlem mohou zahrnovat alergie na sulfonamidy nebo peniciliny v anamnéze.

Akutní respirační toxicita
Po užití hydrochlorothiazidu byly hlášeny velmi vzácné závažné případy akutní respirační toxicity,
včetně syndromu akutní respirační tísně (ARDS, acute respiratory distress syndrome). Plicní edém se
obvykle projeví v průběhu několika minut až hodin po užití hydrochlorothiazidu. Při nástupu jsou

příznaky dušnost, horečka, zhoršení funkce plic a hypotenze. V případě podezření na diagnózu ARDS
má být přípravek Casaro HCT vysazen a má být podána vhodná léčba. Hydrochlorothiazid nemá být
podáván pacientům, u kterých se již dříve po užití hydrohlorothiazidu vyskytl ARDS.

Obecné
U pacientů, jejichž vaskulární tonus a renální funkce závisejí především na aktivitě renin-angiotenzin-
aldosteronového systému (např. pacienti s těžkým městnavým srdečním selháním nebo základním
renálním onemocněním, včetně stenózy renální artérie), je léčba jinými léčivy, která ovlivňují tento
systém, včetně antagonistů angiotenzinu II (AIIRAs), spojena s projevy akutní hypotenze, azotémie,
oligurie nebo vzácně akutního renálního selhání. Podobně jako u jiných antihypertenziv může
nadměrné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nebo ischemickou
cerebrovaskulární chorobou vést k infarktu myokardu nebo k náhlé mozkové cévní příhodě.

U pacientů s alergií nebo bronchiálním astmatem v anamnéze i u pacientů bez této anamnézy se
mohou vyskytnout hypersenzitivní reakce na hydrochlorothiazid, jsou však pravděpodobnější u
pacientů s touto anamnézou.

Při užívání thiazidových diuretik byla pozorována exacerbace nebo aktivace systémového lupus
erythematodes.

Antihypertenzní účinek přípravku Casaro HCT může být zvýšen jinými antihypertenzivy.

Těhotenství
Léčba antagonisty angiotenzinu II (AIIRAs) nemá být během těhotenství zahajována. Pokud není
pokračování léčby AIIRAs považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství mají být
převedeny na alternativní antihypertenzní léčbu, která má ověřený bezpečnostní profil pro použití v
těhotenství. Pokud je diagnostikováno těhotenství, léčba AIIRAs má být ukončena okamžitě a pokud
je to vhodné, má být zahájena alternativní léčba (viz body 4.3 a 4.6).

Pomocné látky
Casaro HCT obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy,
úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Mezi sloučeniny, které byly zkoumány v klinických farmakokinetických studiích patří warfarin,
digoxin, perorální antikonceptiva (tj. ethinylestradiol/levonorgestrel), glibenklamid a nifedipin.
V těchto studiích nebyly zjištěny žádné klinicky významné farmakokinetické interakce.

Lze předpokládat, že účinky hydrochlorothiazidu vedoucí k depleci draslíku mohou být potencovány
dalšími léčivými přípravky, které jsou spojovány se ztrátami draslíku a hypokalémií (např. další
kaliuretická diuretika, laxativa, amfotericin, karbenoxolon, sodná sůl penicilinu G, deriváty kyseliny
salicylové, steroidy, ACTH).

Souběžné podávání přípravku Casaro HCT a kalium-šetřících diuretik, doplňků s obsahem draslíku
nebo náhrad soli nebo dalších léčiv, které mohou zvyšovat hladiny draslíku v séru (např. sodná sůl
heparinu, kotrimoxazol, označovaný též jako trimethoprim/sulfamethoxazol), mohou vést ke
zvýšeným hladinám draslíku v séru. Monitorování hladin draslíku má být prováděno podle potřeby
(viz bod 4.4).

Diuretiky navozená hypokalémie a hypomagnesémie predisponují k možným kardiotoxickým
účinkům digitalisových glykosidů a antiarytmik. Pokud se přípravek Casaro HCT podává souběžně s
těmito léčivými přípravky a nebo s následujícími léčivými přípravky, které mohou navodit torsade de
pointes, doporučuje se pravidelné sledování draslíku v séru:

- Antiarytmika třídy Ia (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid)
- Antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid)
- Některá antipsychotika (např. thioridazin, chlorpromazin, levomepromazin, trifluoperazin,
cyamemazin, sulpirid, sultoprid, amisulprid, tiaprid, pimozid, haloperidol, droperidol)
steroidal anti‑inflammatory drugs) (tj. selektivní inhibitory COX-2, kyselina acetylsalicylová (> g/den) a neselektivní NSAIDs) může dojít k oslabení antihypertenzního účinku.
Podobně jako u inhibitorů ACE, může souběžné užívání AIIRAs a NSAIDs vést ke zvýšení rizika
zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního renálního selhání, a dále ke zvýšení hladin
draslíku v séru, především u pacientů s již existující sníženou renální funkcí. Tato kombinace se má
podávat s opatrností, zejména u starších pacientů. Pacienti mají být adekvátně hydratováni a je
zapotřebí zvážit monitorování renálních funkcí ihned po zahájení souběžné léčby a potom v
pravidelných intervalech.
Diuretický, natriuretický a antihypertenzní účinek hydrochlorothiazidu je prostřednictvím NSAIDs
tlumen.

Vstřebávání hydrochlorothiazidu je sníženo kolestipolem nebo cholestyraminem.

Hydrochlorothiazid může potencovat účinky nedepolarizujících periferních myorelaxancií (např.
tubokurarinu).

Thiazidová diuretika mohou zvyšovat hladiny kalcia v důsledku snížení jeho exkrece. V případě
nutnosti předepsání doplňků kalcia nebo vitaminu D je třeba sledovat hladiny kalcia v séru a podle
toho upravit dávkování.

Thiazidy mohou zvyšovat hyperglykemický účinek beta-blokátorů a diazoxidu.

Anticholinergika (např. atropin, biperiden) mohou zvyšovat biologickou dostupnost diuretik
thiazidového typu snížením gastrointestinální motility a rychlosti vyprazdňování žaludku.

Thiazidy mohou zvyšovat riziko vzniku nežádoucích účinků způsobených amantadinem.

Thiazidy mohou snižovat renální exkreci cytotoxických léčivých přípravků (např. cyklofosfamidu,
methotrexátu) a zesilovat jejich myelosupresivní účinky.

Souběžné požití alkoholu, barbiturátů nebo anestetik může zhoršit posturální hypotenzi.

Léčba thiazidovými diuretiky může snížit glukózovou toleranci. Může být nutné upravit dávkování
antidiabetik, včetně insulinu. Metformin se má užívat s opatrností vzhledem k riziku laktátové
acidózy, která může být způsobená selháním renální funkce souvisejícím s hydrochlorothiazidem.

Hydrochlorothiazid může způsobit snížení arteriální odpovědi na presorické aminy (např. adrenalin),
nikoli však natolik, aby se vyloučil presorický účinek.

Hydrochlorothiazid může zvýšit riziko akutní renální insuficience, obzvláště při vysokých dávkách
jodovaných kontrastních látek.

Souběžná léčba cyklosporinem může zvýšit riziko hyperurikémie a dnavých komplikací.


Souběžná léčba baklofenem, amifostinem, tricyklickými antidepresivy nebo neuroleptiky může vést ke
zvýšení antihypertenzního účinku a může indukovat hypotenzi.

Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda renin-angiotenzin-aldosteronového systému
(RAAS) prostřednictvím kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin
II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalémie a
snížená renální funkce (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky
ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Antagonisté receptorů pro angiotenzin II (AIIRAs):
Používání AIIRAs se během prvního trimestru těhotenství nedoporučuje (viz bod 4.4). Použití AIIRAs
je během druhého a třetího trimestru těhotenství kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4).

Epidemiologické důkazy ohledně rizika teratogenity po expozici inhibitorům ACE během prvního
trimestru těhotenství nebyly jednoznačné; malé zvýšení rizika však nelze vyloučit. Ačkoli neexistují
kontrolované epidemiologické údaje o riziku u AIIRAs, mohou u této skupiny léčivých látek existovat
podobná rizika. Pokud není pokračování léčby prostřednictvím AIIRAs považováno za nezbytné,
pacientky plánující těhotenství mají být převedeny na alternativní antihypertenzní léčbu se zavedeným
bezpečnostním profilem pro použití v těhotenství. Když je těhotenství diagnostikováno, léčba AIIRAs
má být ihned ukončena, a je-li to vhodné, má být zahájena alternativní léčba.

Je známo, že expozice léčbě AIIRAs ve druhém a třetím trimestru těhotenství vyvolává humánní
fetotoxicitu (snížená renální funkce, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu
(renální selhání, hypotenze, hyperkalémie) (viz bod 5.3).
Pokud dojde k expozici AIIRAs v době od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvuková
kontrola renální funkce a lebky.
Děti, jejichž matky užívaly AIIRAs, mají být pečlivě sledovány z hlediska hypotenze (viz body 4.3 a
4.4).

Hydrochlorothiazid:
O používání hydrochlorothiazidu během těhotenství, zvláště v prvním trimestru, jsou dostupné
omezené zkušenosti. Studie na zvířatech nejsou dostačující.
Hydrochlorothiazid prostupuje placentou. Na základě farmakologického mechanismu účinku
hydrochlorothiazidu může jeho užívání v druhém a třetím trimestru těhotenství oslabit fetoplacentální
perfuzi a může způsobit fetální a neonatální účinky, jako je ikterus, poruchy elektrolytové rovnováhy a
trombocytopenie.
Hydrochlorothiazid nemá být užíván při těhotenském edému, těhotenské hypertenzi nebo
preeklampsii, a to kvůli riziku snížení objemu plasmy a hypoperfuze placenty, bez přínosných účinků
na průběh choroby.
Hydrochlorothiazid nemá být užíván při esenciální hypertenzi u těhotných žen s výjimkou vzácných
situací, kdy nelze použít jiný způsob léčby.

Kojení
Antagonisté receptorů pro angiotenzin II (AIIRAs):
Protože o používání kandesartanu během kojení nejsou k dispozici žádné informace, přípravek Casaro
HCT se nedoporučuje a přednost se dává alternativním způsobům léčby se zavedenějším
bezpečnostním profilem pro použití během kojení, zvláště při kojení novorozence nebo předčasně
narozeného dítěte.

Hydrochlorothiazid:
Hydrochlorothiazid se v malém množství vylučuje do lidského mateřského mléka. Thiazidy ve
vysokých dávkách způsobující intenzivní diurézu mohou zastavit tvorbu mléka. Užívání přípravku
Casaro HCT se během kojení nedoporučuje.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Žádné studie hodnotící vliv kandesartanu na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny.
Při řízení vozidel nebo obsluze strojů je třeba vzít v úvahu, že během léčby přípravkem Casaro HCT
se mohou příležitostně objevit závratě nebo únava.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky pozorované v kontrolovaných klinických studiích s kandesartan-cilexetilem/
hydrochlorothiazidem byly mírné a přechodné. Nutnost přerušení léčby v důsledku výskytu
nežádoucích příhod byla podobná ve skupině s kandesartan-cilexetilem/hydrochlorothiazidem (2,3–3,%) a ve skupině s placebem (2,7–4,3 %).

V klinických studiích s kandesartan-cilexetilem/hydrochlorothiazidem byly nežádoucí účinky
omezeny jen na takové, které byly předtím hlášeny s kandesartan-cilexetilem a/nebo
hydrochlorothiazidem.

Tabulka níže uvádí nežádoucí účinky kandesartan-cilexetilu z klinických studií a z hlášení po uvedení
přípravku na trh. V souhrnné analýze údajů z klinických studií u hypertenzních pacientů byly
nežádoucí účinky kandesartan-cilexetilu definovány na základě výskytu o nejméně 1 % vyšším než při
podávání placeba.

Četnosti výskytu použité v tabulkách v sekci 4.8 jsou: velmi časté (≥1/10), časté (≥ 1/100 to < 1/10),
méně časté (≥ 1/1000 to < 1/100), vzácné (≥ 1/10000 to < 1/1000), velmi vzácné (< 1/10000) a není
známo (z dostupných údajů nelze určit).

Třídy orgánových systémů Četnost Nežádoucí účinek
Infekce a infestace Časté Respirační infekce
Poruchy krve a lymfatického
systému Velmi vzácné Leukopenie, neutropenie a agranulocytóza
Poruchy metabolismu a výživy Velmi vzácné Hyperkalémie, hyponatrémie
Poruchy nervového systému Časté Závrať/vertigo, bolest hlavy
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy Velmi vzácné Kašel
Gastrointestinální poruchy Velmi vzácné Nauzea Není známo Průjem
Poruchy jater a žlučových cest Velmi vzácné Zvýšené hodnoty jaterních enzymů, abnormální jaterní funkce nebo hepatitida
Poruchy kůže a podkožní tkáně Velmi vzácné Angioedém, rash, urtikárie, pruritus
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně Velmi vzácné Bolest zad, artralgie, myalgie
Poruchy ledvin a močových
cest Velmi vzácné
Porucha funkce ledvin včetně renálního
selhání u citlivých pacientů (viz bod 4.4)

Tabulka níže uvádí nežádoucí účinky monoterapie hydrochlorothiazidem obvykle v dávkách 25 mg
nebo vyšších.

Třídy orgánových systémů Četnost Nežádoucí účinek
Novotvary benigní, maligní a
blíže neurčené (zahrnující
cysty a polypy)
Není známo
Nemelanomové kožní nádory (bazocelulární
karcinomy a skvamocelulární
dlaždicobuněčné karcinomy)
Poruchy krve a lymfatického
systému Vzácné
Leukopenie, neutropenie/agranulocytóza,
trombocytopenie, aplastická anémie, útlum
kostní dřeně, hemolytická anémie
Poruchy imunitního systému Vzácné Anafylaktické reakce

Poruchy metabolismu a výživy Časté
Hyperglykémie, hyperurikémie, poruchy
rovnováhy elektrolytů (včetně hyponatrémie
a hypokalémie)
Psychiatrické poruchy Vzácné Poruchy spánku, deprese, neklid
Poruchy nervového systému Časté Točení hlavy, vertigo Vzácné Parestézie
Poruchy oka
Vzácné Přechodné rozostřené vidění
Není známo Akutní myopie, akutní glaukom s uzavřeným úhlem, choroidální efuze
Srdeční poruchy Vzácné Srdeční arytmie
Cévní poruchy
Méně časté Posturální hypotenze
Vzácné Nekrotizující angiitida (vaskulitida, kožní vaskulitida)
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Vzácné Respirační tíseň (včetně pneumonitidy a plicního edému)
Velmi vzácné Syndrom akutní respirační tísně (ARDS) (viz bod 4.4)
Gastrointestinální poruchy Méně časté
Anorexie, ztráta chuti k jídlu, podráždění
žaludku, průjem, zácpa
Vzácné Pankreatitida
Poruchy jater a žlučových cest Vzácné Žloutenka (intrahepatální cholestatická žloutenka)
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté Rash, urtikárie, fotosenzitivní reakce
Vzácné Toxická epidermální nekrolýza
Není známo Systémový lupus erythematodes, kožní lupus erythematodes
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně Vzácné Svalový spasmus
Poruchy ledvin a močových
cest
Časté Glykosurie
Vzácné Porucha funkce ledvin a intersticiální nefritida
Celkové poruchy a reakce v
místě aplikace
Časté Slabost
Vzácné Horečka
Vyšetření
Časté Zvýšení hladiny cholesterolu a triglyceridů
Vzácné Zvýšení hladiny močoviny v krvi (BUN, blood urea nitrogen) a sérového kreatininu

Popis vybraných nežádoucích účinků
Nemelanomový kožní nádor: Na základě dostupných údajů z epidemiologických studií byla
pozorována kumulativní a na dávce závislá souvislost mezi HCTZ a NMSC (viz body 4.4 a 5.1).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Příznaky
Na základě farmakologických úvah je pravděpodobné, že hlavním projevem předávkování
kandesartan-cilexetilem může být symptomatická hypotenze a závrať. V jednotlivých hlášených

případech předávkování (až 672 mg kandesartan-cilexetilu) u dospělého pacienta došlo k plnému
zotavení.
Hlavními projevy předávkování hydrochlorothiazidem jsou akutní ztráta tekutin a elektrolytů. Mohou
být též pozorovány příznaky jako jsou závrať, hypotenze, žízeň, tachykardie, ventrikulární arytmie,
sedace/porucha vědomí a svalové křeče.

Léčba
Nejsou k dispozici žádné specifické informace o léčbě předávkování přípravkem Casaro HCT. V
případě předávkování se však navrhují následující opatření.

Pokud je to indikováno, má být zváženo vyvolání zvracení nebo výplach žaludku. V případě vzniku
symptomatické hypotenze je třeba zahájit symptomatickou léčbu a monitorovat vitální funkce. Pacient
má být položen do supinační polohy s dolními končetinami výše než trup. Pokud to není dostačující,
má být zvětšen objem intravaskulární tekutiny podáním infúze fyziologického roztoku. Sérové
elektrolyty a acidobazická rovnováha mají být monitorovány a v případě potřeby upraveny. Pokud ani
výše popsaná opatření nejsou dostačující, je možné podat sympatomimetika.

Kandesartan nelze odstranit hemodialýzou. Není známo, do jaké míry lze hemodialýzou odstranit
hydrochlorothiazid.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: léčiva ovlivňující renin-angiotenzinový systém, blokátory receptorů pro
angiotenzin II (ARBs) a diuretika, ATC kód: C09DA
Mechanismus účinku
Angiotenzin II je primárním vazoaktivním hormonem renin-angiotenzin-aldosteronového systému a
má úlohu v patofyziologii hypertenze a jiných kardiovaskulárních onemocnění. Má také úlohu v
patogenezi hypertrofie a poškození cílových orgánů. Hlavní fyziologické účinky angiotenzinu II, jako
je vazokonstrikce, stimulace sekrece aldosteronu, regulace homeostázy solí a vody a stimulace
buněčného růstu jsou zprostředkovány prostřednictvím receptoru typu 1 (AT1).

Farmakodynamické účinky
Kandesartan-cilexetil je proléčivo, které se během absorpce z gastrointestinálního traktu esterovou
hydrolýzou rychle konvertuje na farmakologicky aktivní látku, kandesartan. Kandesartan je AIIRA
selektivní pro receptory AT1, s pevnou vazbou na tyto receptory a pomalou disociací z receptoru. Nemá
žádnou agonistickou aktivitu.

Kandesartan neovlivňuje ACE nebo jiné enzymové systémy obvykle spojené s užíváním inhibitorů
ACE. Protože neovlivňuje degradaci kininů, ani metabolismus dalších látek, např. substance P, je
nepravděpodobné, že by AIIRA byly spojené s kašlem. V kontrolovaných klinických studiích
srovnávajících kandesartan-cilexetil a inhibitory ACE byla incidence kašle nižší ve skupině léčené
kandesartan-cilexetilem. Kandesartan se neváže na jiné receptory pro hormony nebo jiné iontové
kanály, které jsou důležité v kardiovaskulární regulaci, a ani je neblokuje. Antagonismus receptorů pro
angiotenzin II (AT1) vyvolává na dávce závislý vzestup plasmatických hladin reninu, angiotenzinu I a
II a pokles plasmatických hladin aldosteronu.

Nemelanomový kožní nádor
Z dostupných údajů uvedených v epidemiologických studiích vyplývá, že byla pozorována
kumulativní a na dávce závislá spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC. V jedné studii byla zahrnuta
populace složená ze 71 533 případů BCC a z 8 629 případů SCC, odpovídajících 1 430 833, resp. 462 kontrolám v populaci. Užívání vysokých dávek HCTZ (≥50 000 mg kumulativních) bylo spojeno
s korigovanou mírou pravděpodobnosti (OR, odds ratio) 1,29 (95% konfidenční interval (CI,
confidence interval): 1,23–1,35) u BCC a 3,98 (95% CI: 3,68–4,31) u SCC. Jednoznačný vztah mezi

kumulativní dávkou a odezvou byl pozorován jak v případě BCC, tak SCC. Jiná studie naznačuje
možné spojení mezi karcinomem rtu (SCC) a expozicí HCTZ: Celkem 633 případů karcinomu rtu
odpovídalo 63 067 kontrolám v populaci, přičemž byla použita strategie výběru z rizikových skupin.
Vztah mezi kumulativní dávkou a odezvou byl předveden s korigovanou OR 2,1 (95% CI: 1,7–2,6),
která vzrostla na 3,9 (3,0–4,9) při vysokých dávkách (~25 000 mg) a na 7,7 (5,7–10,5) v případě
nejvyšší kumulované dávky (~100 000 mg) (viz též bod 4.4).

Klinická účinnost a bezpečnost
Účinek kandesartan-cilexetilu podávaného jednou denně v dávce 8–16 mg (průměrná dávka 12 mg) na
kardiovaskulární morbiditu a mortalitu byl hodnocen v randomizované klinické studii u 4 937 starších
pacientů (ve věku 70–89 let, z toho 21 % ve věku 80 let a starších) s mírnou až středně závažnou
hypertenzí trvající v průměru 3,7 let (Study on COgnition and Prognosis in the Elderly). Pacienti
užívali kandesartan nebo placebo spolu s další antihypertenzní léčbou, přidanou dle potřeby. Ve
skupině pacientů, kteří užívali kandesartan, klesl krevní tlak ze 166/90 na 145/80 mm Hg, v kontrolní
skupině ze 167/90 na 149/82 mm Hg. V primárních koncových ukazatelích, při závažných
kardiovaskulárních příhodách (kardiovaskulární mortalita, ischemická mozková příhoda bez
smrtelných následků a infarkt myokardu bez smrtelných následků) nebyly zjištěny žádné statisticky
významné rozdíly. Vyskytlo se 26,7 příhod na 1000 pacientoroků ve skupině pacientů léčených
kandesartanem, v porovnání s 30,0 příhod na 1000 pacientoroků v kontrolní skupině (relativní riziko
0,89; 95% CI 0,75 až 1,06; p = 0,19).

Hydrochlorothiazid inhibuje aktivní reabsorpci sodných iontů, převážně v distálních tubulech ledvin, a
zvyšuje tak exkreci sodných a chloridových iontů a vody. Renální exkrece draselných a hořečnatých
iontů se zvyšuje s rostoucí dávkou diuretika, zatímco vápník se reabsorbuje ve zvýšené míře.
Hydrochlorothiazid snižuje objem plasmy a extracelulární tekutiny a snižuje srdeční výdej a krevní
tlak. Při dlouhodobé léčbě přispívá snížení periferní rezistence ke snížení krevního tlaku.

Výsledky velkých klinických studií ukázaly, že dlouhodobá léčba hydrochlorothiazidem snižuje riziko
kardiovaskulární morbidity a mortality.

Kandesartan a hydrochlorothiazid mají aditivní antihypertenzní účinek.

U pacientů s hypertenzí vede podávání přípravku Casaro HCT k na dávce závislému, dlouhodobému
poklesu arteriálního krevního tlaku bez reflexního zvýšení tepové frekvence. Nejsou žádné známky
toho, že by po prvním podání docházelo ke vzniku závažné nebo přehnané hypotenze nebo tzv.
„rebound“ efektu po přerušení léčby. Po jednorázovém podání dávky přípravku Casaro HCT se
obvykle projeví antihypertenzní účinek v průběhu 2 hodin. Při kontinuální léčbě je většiny
antihypertenzního účinku dosaženo v průběhu 4 týdnů a tento antihypertenzní účinek přetrvává
v průběhu dlouhodobé léčby. Přípravek Casaro HCT užívaný jednou denně účinně a rovnoměrně
snižuje krevní tlak po celý 24 hodinový dávkový interval, s malým rozdílem mezi maximálním a
minimálním účinkem během dávkového intervalu. Ve dvojitě zaslepených randomizovaných
klinických studiích byla kontrola krevního tlaku dosažena u signifikantně více pacientů ve skupině
léčené přípravkem Casaro HCT v dávce 16 mg/12,5 mg jednou denně, než ve skupině léčené
kombinací losartan/hydrochlorothiazid 50 mg/12,5 mg jednou denně.

Ve dvojitě zaslepených randomizovaných klinických studiích byl výskyt nežádoucích účinků,
obzvláště kašle, při léčbě přípravkem Casaro HCT nižší než při léčbě kombinací inhibitorů ACE a
hydrochlorothiazidu.

Ve dvou klinických studiích (randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných
studiích paralelních skupin) zahrnujících 275, respektive 1 524 randomizovaných pacientů, měla
kombinace kandesartan-cilexetil/hydrochlorothiazid 32 mg/12,5 mg a 32 mg/25 mg za následek
snížení krevního tlaku o 22/15 mm Hg, respektive o 21/14 mm Hg a byl signifikantně účinnější než
příslušné samostatné látky.

V randomizované, dvojitě zaslepené klinické studii paralelních skupin s 1975 randomizovanými
pacienty, kteří nebyli dostatečně kontrolováni dávkou 32 mg kandesartan-cilexetilu jednou denně,

mělo přidání hydrochlorothiazidu 12,5 mg nebo 25 mg za následek další snížení krevního tlaku.
Kombinace kandesartan-cilexetil/hydrochlorothiazid 32 mg/25 mg byla signifikantně účinnější než
kombinace 32 mg/12,5 mg, celkové průměrné snížení krevního tlaku bylo 16/10 mmHg, respektive
13/9 mmHg.

Kombinace kandesartan-cilexetil/hydrochlorothiazid je u pacientů stejně účinná bez ohledu na věk
nebo pohlaví.

V současné době nejsou k dispozici žádné údaje o použití kombinace kandesartan-
cilexetil/hydrochlorothiazid u pacientů s renálním onemocněním/nefropatií, sníženou funkcí levé
komory/městnavým srdečním selháním a u pacientů po infarktu myokardu.

Dvě velké randomizované, kontrolované klinické studie (ONTARGET (ONgoing Telmisartan Alone
and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON‑D (The Veterans Affairs
Nephrology in Diabetes)) zkoumaly použití inhibitoru ACE v kombinaci s blokátorem receptorů pro
angiotenzin II.

ONTARGET byla studie provedená u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo diabetes mellitus 2. typu doprovázeného prokázaným
poškozením cílových orgánů. VA NEPHRON‑D byla studie u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a
diabetickou nefropatií.

Tyto studie neprokázaly žádný významný příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární výsledky
a mortalitu, bylo však pozorováno zvýšené riziko hyperkalémie, akutního poškození ledvin a/nebo
hypotenze ve srovnání s monoterapií. Vzhledem k jejich podobným farmakodynamickým vlastnostem
jsou tyto výsledky relevantní i pro jiné inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzinu II proto nemají být podávány souběžně u
pacientů s diabetickou nefropatií.

ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease Endpoints)
byla studie navržená k testování přínosu přidání aliskirenu ke standardní léčbě inhibitorem ACE nebo
blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním nebo oběma. Studie byla předčasně ukončena
kvůli zvýšenému riziku nežádoucích výsledků. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly
číselně častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a nežádoucí příhody a závažné
nežádoucí příhody (hyperkalémie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s
aliskirenem než ve skupině s placebem.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Souběžné podávání kandesartan-cilexetilu a hydrochlorothiazidu nemá klinicky významný vliv na
farmakokinetiku kteréhokoli z těchto léčivých přípravků.

Absorpce
Kandesartan-cilexetil:
Po perorálním podání je kandesartan-cilexetil konvertován na altivní léčivou látku kandesartan. Po
perorálním podání roztoku kandesartan-cilexetilu je absolutní biologická dostupnost přibližně 40 %.
Relativní biologická dostupnost po podání tablet kandesartan-cilexetilu je v porovnání se stejným
perorálním roztokem přibližně 34 % s velmi malou variabilitou.
Střední hodnota dosažení maximální plasmatické koncentrace (Cmax) po podání tablet je 3–4 hodiny.
Plocha pod křivkou plasmatických koncentrací kandesartanu v závislosti na čase (AUC) není
významně ovlivněna příjmem potravy.

Hydrochlorothiazid:
Hydrochlorothiazid je rychle absorbován z gastrointestinálního traktu s absolutní biologickou
dostupností přibližně 70 %. Souběžný příjem potravy zvyšuje absorpci přibližně o 15 %. Biologická
dostupnost se může snižovat u pacientů se srdečním selháním a výraznými edémy.


Distribuce
Kandesartan-cilexetil:
Kandesartan je silně vázán na plazmatické bílkoviny (z více než 99 %). Zdánlivý distribuční objem
kandesartanu je 0,1 l/kg.

Hydrochlorothiazid:
Hydrochlorothiazid se asi ze 60 % váže na plazmatické bílkoviny. Zdánlivý distribuční objem je
přibližně 0,8 l/kg.

Biotransformace a eliminace
Kandesartan-cilexetil:
Kandesartan je eliminován převážně v nezměněné formě močí a žlučí a pouze v menší míře je
metabolizován v játrech (CYP2C9). Dostupné interakční studie neukazují žádný vliv na CYP2C9 a
CYP3A4. Na základě in vitro údajů se neočekává interakce in vivo s léčivy, jejichž metabolismus je
zprostředkován izoenzymy cytochromu P450 CYP1A2, CYP2A6, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6,
CYP2E1 nebo CYP3A4. Terminální poločas eliminace kandesartanu (t1/2) je přibližně 9 hodin. Po
opakovaném podání nedochází ke kumulaci léčiva.

Po podání kandesartan-cilexetilu v kombinaci s hydrochlorothiazidem se poločas kandesartanu nemění
(přibližně 9 hodin). Po opakovaných dávkách kombinace nedochází ve srovnání s monoterapií k
dodatečné akumulaci kandesartanu.

Celková plasmatická clearance kandesartanu je asi 0,37 ml/min/kg, renální clearance je asi 0,ml/min/kg. Na renální eliminaci kandesartanu se podílí jak glomerulární filtrace, tak aktivní tubulární
sekrece. Po perorálním podání radioaktivně značeného 14C-kandesartan-cilexetilu je přibližně 26 %
dávky vyloučeno močí ve formě kandesartanu a 7 % ve formě neaktivních metabolitů, zatímco asi
56 % dávky je vyloučeno stolicí ve formě kandesartanu a 10 % ve formě neaktivních metabolitů.

Hydrochlorothiazid:
Hydrochlorothiazid není metabolizován a je téměř úplně vyloučen v nezměněné formě glomerulární
filtrací a aktivní tubulární sekrecí. Terminální poločas eliminace hydrochlorothiazidu (t1/2) je přibližně
hodin. V průběhu 48 hodin se eliminuje močí přibližně 70 % podané dávky.
Po podání hydrochlorothiazidu v kombinaci s kandesartan-cilexetilem se poločas hydrochlorothiazidu
nemění (přibližně 8 hodin). Po opakovaných dávkách kombinace nedochází ve srovnání s monoterapií
k dodatečné akumulaci hydrochlorothiazidu.

Linearita/nelinearita
Kandesartan-cilexetil:
Sérové koncentrace kandesartanu se zvyšují lineárně se zvyšujícími se dávkami v rozmezí
terapeutických dávek.

Farmakokinetika u zvláštních populací
Kandesartan-cilexetil:

Pohlaví
Ve farmakokinetice kandesartanu nebyly pozorovány žádné rozdíly související s pohlavím.

Starší osoby
U starších osob (nad 65 let věku) se ve srovnání s mladými subjekty zvyšují hodnoty Cmax a AUC o
50 %, resp. 80 %. Odpověď krevního tlaku a výskyt nežádoucích účinků jsou však po podání dávky
přípravku Casaro HCT u mladých i starších pacientů podobné (viz bod 4.2).

Porucha funkce ledvin
U pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce ledvin se při opakovaném podání zvyšují
hodnoty Cmax a AUC přibližně o 50 %, resp. 70 %, nicméně t1/2 v porovnání s pacienty s normální
funkcí ledvin změněn nebyl. Odpovídající změny u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin byly

přibližně 50 %, resp. 110 %. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin byl terminální tkandesartanu přibližně dvakrát delší. Farmakokinetika kandesartanu u hemodialyzovaných pacientů
byla podobná jako u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin.

Porucha funkce jater
Ve dvou studiích, které zahrnovaly pacienty s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater, bylo
pozorováno zvýšení AUC kandesartanu přibližně o 20 % v jedné studii a o 80 % ve druhé studii (viz
bod 4.2). U pacientů s těžkou poruchou funkce jater nejsou žádné zkušenosti.

Hydrochlorothiazid:

Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin je terminální t1/2 hydrochlorothiazidu prodloužen.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

U této kombinace nebyly v porovnání s každou ze složek zjištěny žádné kvalitativní nové nálezy
ohledně toxicity. V předklinických bezpečnostních studiích vykazoval kandesartan samotný ve
vysokých dávkách účinek na ledviny a na parametry červeného krevního obrazu u myší, potkanů, psů
a opic. Kandesartan působil redukci parametrů červeného krevního obrazu (erytrocyty, hemoglobin,
hematokrit). Kandesartan vyvolal účinky na ledviny (jako např. regenerace, dilatace tubulů, basofilní
tubuly, zvýšení plasmatických koncentrací močoviny a kreatininu), které mohou být sekundární k
hypotenznímu účinku, vedoucí k pozměnění renální perfuze. Přidání hydrochlorothiazidu zvyšuje
nefrotoxicitu kandesartanu. Kandesartan může též vyvolat hyperplazii/hypertrofii juxtaglomerulárních
buněk. Tyto změny byly považovány za důsledek farmakologického účinku kandesartanu a mají jen
malý klinický význam.

U kandesartanu byla v pokročilých stádiích těhotenství byla pozorována fetotoxicita. Přidání
hydrochlorothiazidu signifikantně neovlivnilo výsledky fetálních vývojových studií na potkanech,
myších nebo králících (viz bod 4.6).

Kandesartan i hydrochlorothiazid vykazují ve velmi vysokých koncentracích/dávkách genotoxickou
aktivitu. Údaje z in vitro a in vivo genotoxických testů naznačují, že je nepravděpodobné, že by
kandesartan a hydrochlorothiazid za klinických podmínek vykazovaly mutagenní nebo klastogenní
aktivitu.

U kandesartanu nebyla prokázána kancerogenita.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Casaro HCT 16 mg/12,5 mg:
Monohydrát laktózy
Kukuřičný škrob
Hypromelóza Kalcium-stearát
Červený oxid železitý (E172)
Žlutý oxid železitý (E172)
Hyprolosa
Dihydrát dinatrium edetátu
Mikrokrystalická celulóza, sušená

Casaro HCT 32 mg/12,5 mg:
Monohydrát laktózy
Kukuřičný škrob

Kalcium-stearát
Žlutý oxid železitý (E172)
Hydroxypropylcelulóza
Dihydrát dinatrium edetátu
Vápenatá sůl karmelózy
Ethylcelulóza
Mikrokrystalická celulóza, sušená

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Neuchovávejte při teplotě nad 25 °C.

6.5 Druh obalu a obsah balení

OPA/Al/PVC/Al blistr nebo PVC/PVdC/Al blistr, krabička.

Velikost balení: 7, 14, 28, 30, 56, 70, 90 and 98 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Medreg s.r.o.
Na Florenci Nové Město
110 00 Praha Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Casaro HCT 16 mg/12,5 mg: 58/070/21-C
Casaro HCT 32 mg/12,5 mg: 58/071/21-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 1. 9.

10. DATUM REVIZE TEXTU

1. 6.