ACICLOVIR AUROVITAS -

Sp.zn.sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Aciclovir Aurovitas 400 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna 400mg tableta obsahuje aciclovirum 400 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Bílé až téměř bílé, kulaté (průměr 11,8 mm), bikonvexní, nepotahované tablety s vyraženým "AR" a
"400" na jedné straně oddělené půlící rýhou a na druhé straně hladké. Tabletu lze rozdělit na stejné
dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Aciclovir Aurovitas je indikován k léčbě infekcí kůže a sliznic vyvolaných virem herpes
simplex, včetně primární a rekurentní genitální herpetické infekce (mimo infekcí vyvolaných tímto
virem u novorozenců a závažných infekcí vyvolaných tímto virem u imunokompromitovaných dětí).

Přípravek Aciclovir Aurovitas je indikován k supresi rekurentních infekcí (prevence rekurence)
vyvolaných virem herpes simplex u imunokompetentních pacientů.

Přípravek Aciclovir Aurovitas je indikován k profylaxi infekcí vyvolaných virem herpes simplex
imunokompromitovaných pacientů.

Přípravek Aciclovir Aurovitas je indikován k léčbě infekcí vyvolaných virem varicella zoster (
(varicella, herpes zoster).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Dávkování u dospělých

Léčba infekcí vyvolaných virem herpes simplex:
Obvykle se podává 200 mg acikloviru pětkrát denně, přibližně ve 4hodinových intervalech s
vynecháním noční dávky. V léčbě se obvykle pokračuje po dobu pěti dní, při těžkých primárních
infekcích je však nutné dobu léčby prodloužit.
U těžce imunokompromitovaných pacientů (např. po transplantaci kostní dřeně) nebo u pacientů s
poruchou absorpce ze střeva lze dávku zdvojnásobit na 400 mg acikloviru, popřípadě lze zvážit i
možnost intravenózní aplikace.



Podávání je nutné zahájit co nejdříve po nástupu infekce. Při rekurenci se v optimálním případě léčba
zahajuje již v prodromálním období nebo při prvním zjištění lézí.

Suprese infekce herpes simplex u imunokompetentních pacientů:
Obvykle se podává 200 mg acikloviru čtyřikrát denně přibližně v šestihodinových intervalech.
U řady pacientů postačuje podávání 400 mg acikloviru dvakrát denně, přibližně v dvanáctihodinových
intervalech.
Efektivní může být titrační snížení dávek na 200 mg acikloviru podávaných třikrát denně, přibližně v
osmihodinových intervalech, nebo i dvakrát denně v přibližně dvanáctihodinových intervalech.

U některých pacientů může i při celkové denní dávce 800 mg acikloviru dojít k exacerbaci infekce.

Léčbu je třeba pravidelně přerušovat po 6 až 12 měsících, aby bylo možné pozorovat možné změny v
normálním vývoji onemocnění.

Profylaxe infekce virem herpes simplex u imunokompetentních pacientů:
Obvykle podává 200 mg acikloviru čtyřikrát denně, přibližně v šestihodinových intervalech.
U těžce imunokompromitovaných pacientů (např. po transplantaci kostní dřeně) nebo u pacientů s
poruchou absorpce ze střeva lze dávku zdvojnásobit na 400 mg acikloviru, případně lze zvážit
intravenózní aplikaci.
Délka profylaktického podávání se řídí délkou rizikového období.


Léčba infekcí virem varicella zoster:
Obvykle se podává 800 mg acikloviru pětkrát denně, přibližně ve čtyřhodinových intervalech s
vynecháním noční dávky. V léčbě se pokračuje po dobu sedmi dnů.
U těžce imunokompromitovaných pacientů (např. po transplantaci kostní dřeně) nebo u pacientů s
poruchou absorpce ze střeva je třeba zvážit možnost intravenózní aplikace.

Podávání je třeba zahájit co nejdříve po nástupu infekce. Výsledky léčby jsou lepší, pokud se léčba
zahájí ihned po výsevu vyrážky. Léčba planých neštovic u imunokompetentních pacientů má začít do
24 hodin po nástupu vyrážky.

Pediatrická populace

K léčbě a profylaxi infekce virem herpes simplex u imunokompetentních pacientů:
Dětem ve věku 2 let a starším se mají podávat dávky pro dospělé a kojencům a dětem mladším 2 let se
mají podávat dávky odpovídající polovině dávek pro dospělé.

K léčbě herpetické infekce u novorozenců se doporučuje intravenózní podávání acikloviru.


Léčba varicelly u dětí:
let a starší 800 mg acikloviru 4x denně
- 5 let 400 mg acikloviru 4x denně
mladší než 2 roky 200 mg acikloviru 4x denně

V léčbě se pokračuje po dobu pěti dnů.

Přesnější výši dávky lze stanovit jako 20 mg acikloviru/kg tělesné hmotnosti podávaných čtyřikrát
denně, maximálně 800 mg čtyřikrát denně.

K dispozici nejsou žádné údaje ohledně suprese infekce virem herpes simplex nebo infekce virem
varicella zoster u imunokompromitovaných dětí.

Dávkování u starších pacientů:


U starších pacientů je třeba vzít v úvahu možnost snížení funkce ledvin, proto se má dávka upravit
(viz bod Porucha funkce ledvin).

U starších pacientů, kteří dostávají vysoké dávky acikloviru perorálně, je nutné udržovat přiměřenou
hydrataci.

Porucha funkce ledvin
S opatrností je třeba podávat aciklovir pacientům s poruchou funkce ledvin. Je nutné udržovat
přiměřenou hydrataci.

Při léčbě infekcí herpes simplex virem u pacientů s poruchou funkce ledvin nevedou doporučené
perorální dávky ke kumulaci acikloviru nad hranici, která byla stanovena jako bezpečná pro
intravenózní infuzi. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu pod 10 ml/min)
se však doporučuje dávku upravit na 200 mg acikloviru dvakrát denně podávaných v přibližně
dvanáctihodinových intervalech.

Při léčbě infekcí varicella zoster virem se u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance
kreatininu pod 10 ml/min) doporučuje upravit dávku na 800 mg dvakrát denně, tedy intervalem
podávání přibližně 12 hodin, a u pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance
kreatininu v rozmezí 10 až 25 ml/min) na 800 mg třikrát denně, podávaných
v přibližně osmihodinových intervalech.

Způsob podání
Tablety Aciclovir Aurovitas jsou určeny pro perorální podání.
Tablety je třeba polknout celé a s malým množstvím vody. Ujistěte se, že pacienti s vysokými
dávkami acikloviru jsou dostatečně hydratováni.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na aciklovir nebo valaciklovir nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě
6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Podávání přípravku pacientům s poruchou funkce ledvin a starším pacientům:
Aciklovir je vylučován cestou renální clearance, proto musí být u pacientů s poruchou funkce ledvin
dávka snížena (viz bod

4.2 Dávkování a způsob podání). U starších pacientů je třeba vzít v úvahu

možnost snížení funkce ledvin, proto se má u této skupiny pacientů zvážit snížení dávky. Jak u
starších pacientů, tak u pacientů s poruchou funkce ledvin, je zvýšené riziko rozvoje neurologických
nežádoucích účinků, a proto má být výskyt těchto nežádoucích účinků pečlivě sledován. U hlášených
případů byly tyto reakce při ukončení léčby většinou reverzibilní (viz bod 4.8).

Prodloužená nebo opakovaná léčba aciklovirem může u těžce imunokompromitovaných pacientů vést
k selekci virových kmenů se sníženou citlivostí, které nemusí odpovědět na pokračující léčbu
aciklovirem (viz bod 5.1).

Stav hydratace: U pacientů, kteří dostávají vysoké perorální dávky acikloviru, je nutné udržovat
přiměřenou hydrataci.

Riziko poruchy funkce ledvin se při užívání jiných nefrotoxických léčivých přípravků zvyšuje.

Údaje, které jsou v současné době dostupné z klinických studií, nestačí k závěru, že léčba aciklovirem
snižuje výskyt komplikací souvisejících s planými neštovicemi u imunokompetentních pacientů.

Sodík


Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Aciklovir je primárně eliminován v nezměněném stavu močovými cestami, a to tubulární sekrecí.
Přípravky podávané souběžně, které se eliminují stejným mechanismem, mohou zvyšovat
plazmatickou koncentraci acikloviru. Probenecid a cimetidin zvyšují tímto mechanismem AUC
acikloviru a snižují jeho renální clearance. Bylo prokázáno, že při paralelním podávání přípravků
dochází ke zvýšení AUC acikloviru a inaktivního metabolitu mofetil-mykofenolátu,
imunosupresivního agens užívaného u transplantovaných pacientů. Vzhledem k rozsáhlému
terapeutickému indexu acikloviru však není zapotřebí dávkování upravovat.

Experimentální studie u pěti mužů ukazuje, že současná léčba aciklovirem zvyšuje AUC celkově
podaného theofylinu přibližně o 50 %. Během současné léčby s aciklovirem se doporučuje měřit
plazmatické koncentrace.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Užití acikloviru se doporučuje pouze, pokud potenciální přínosy převáží možnost neznámých rizik.

Registr užívání acikloviru v těhotenství po jeho uvedení na trh dokumentoval dopad na těhotenství u
žen, jimž byla podávána některá z lékových forem acikloviru. Výsledky z registru neukázaly zvýšení
počtu defektů u novorozenců matek léčených aciklovirem ve srovnání s celkovou populací; žádný z
defektů nebyl unikátní, ani se neukázal konzistentní vzor, který by poukazoval na společnou příčinu.

Systémové podání acikloviru nevedlo v mezinárodně uznávaných testech k embryotoxickým nebo
teratogenním účinkům u králíků, potkanů ani myší. V nestandardních testech u potkanů byly
pozorovány abnormality plodu, pouze však po vysokých subkutánních dávkách, které vedly i k
maternální toxicitě. Klinický význam těchto nálezů není zřejmý.

Opatrnost však má být prováděna vyvážením potenciálních přínosů léčby proti možným rizikům.
Závěry z reprodukčních toxikologických studií jsou uvedeny v bodu

5.3.

Kojení
Po perorálním podání dávky 200 mg acikloviru pětkrát denně byl aciklovir zjištěn v mateřském mléce
v koncentracích, jež odpovídaly 0,6 až 4,1násobku plazmatických koncentrací. Tyto koncentrace by
mohly pro kojence představovat dávky acikloviru až 0,3 mg/kg tělesné hmotnosti/den, aciklovir se
proto kojícím ženám podává pouze se zvýšenou opatrností.

Fertilita
Neexistují žádné informace o účinku acikloviru na fertilitu u žen.

Ve studii 20 mužů s normálním počtem spermií bylo prokázáno, že aciklovir podávaný perorálně v
dávkách až 1 g denně až po dobu šesti měsíců nemá klinicky významný vliv na počet, motilitu nebo
morfologii spermií.

Viz klinické studie v bodě 5.2.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Při hodnocení schopnosti pacienta řídit nebo obsluhovat stroje je nutno zvážit klinický stav pacienta a
profil nežádoucích účinků acikloviru.

Studie hodnotící účinky acikloviru na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny.


Z farmakologie léčivé látky však nelze předpovědět škodlivý účinek na zmíněné aktivity, ale má se
brát v úvahu profil nežádoucích účinků.

4.8 Nežádoucí účinky

Kategorie frekvencí přiřazené níže uvedeným nežádoucím účinkům jsou pouze orientační, protože u
většiny účinků nejsou dostupná data pro výpočet jejich výskytu. Navíc se incidence nežádoucích
účinků může měnit v závislosti na indikaci. Ke klasifikaci nežádoucích účinků podle frekvence
výskytu byla použita následující konvence: velmi časté ≥ 1/10, časté ≥ 1/100 až < 1/10, méně časté ≥
1/1 000 až < 1/100, vzácné 1/10 000 až < 1/1 000, velmi vzácné < 1/10 000.

Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi vzácné: anemie, leukopenie, trombocytopenie

Poruchy imunitního systému
Vzácné: anafylaxe

Psychiatrické poruchy a poruchy nervového systému
Časté: bolest hlavy, závratě
Velmi vzácné: agitovanost, zmatenost, třes, ataxie, dysartrie, halucinace, psychotické příznaky, křeče,
somnolence, encefalopatie, kóma

Výše zmíněné příznaky jsou obecně reverzibilní a obvykle jsou hlášeny u pacientů s poruchou funkce
jater nebo s jinými predisponujícími faktory (viz bod

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Vzácné: dyspnoe

Gastrointestinální poruchy
Časté: nauzea, zvracení, průjem, bolest břicha

Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: reverzibilní zvýšení hladin bilirubinu a jaterních enzymů
Velmi vzácné: hepatitida a žloutenka

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté: svědění, vyrážka (včetně fotosenzitivity)
Méně časté: kopřivka, zrychlené vypadávání vlasů. Zrychlené vypadávání vlasů bylo spojováno s
rozsáhlou různorodostí onemocnění a medikace. Přímá spojitost s léčbou aciklovirem je nejistá.
Vzácné: angioedém

Poruchy ledvin a močových cest
Vzácné: zvýšení hladiny urey a kreatininu v krvi
Velmi vzácné: akutní renální selhání, renální bolest. Renální bolest může být spojena s renálním
selháním a krystalurií.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: únava, horečka

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha

Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Známky a příznaky
Aciklovir se pouze částečně absorbuje v gastrointestinálním traktu. Po jednorázové dávce až 20 g
acikloviru většinou nedošlo k vývoji toxických příznaků. Při náhodném opakovaném perorálním
podání vysokých dávek acikloviru po dobu několika dnů došlo k vývoji gastrointestinálních projevů
(jako nauzey a zvracení) nebo neurologických příznaků (jako bolesti hlavy a zmatenosti).

Předávkování aciklovirem podávaným intravenózně vedlo ke zvýšení hladiny sérového kreatininu,
dusíku močoviny v krvi a následnému selhání ledvin. Ve spojení s intravenózním předávkováním byly
popsány neurologické účinky včetně zmatenosti, halucinací, agitovanosti, záchvatů a kómatu.

Léčba
Pacient má být pečlivě sledován pro možný vznik toxických projevů. Hemodialýza významně zvyšuje
vylučování acikloviru z krve, a proto má být zvážena jako léčebná volba v případě symptomatického
předávkování.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: přímo působící antivirotika, nukleosidy a nukleotidy, kromě inhibitorů
reverzní transkriptázy. ATC kód: J05AB01.

Aciklovir je syntetický analog purinového nukleosidu s inhibičním účinkem in vitro a in vivo proti
lidským herpetickým virům, a to včetně virů herpes simplex (HSV) typu 1 a 2, viru varicella zoster
(VZV).Inhibiční účinek acikloviru proti HSV-1, HSV-2 a VZV je vysoce selektivní. Enzym
tymidinkináza (TK) zdravých neinfikovaných buněk nevyužívá aciklovir účinně jako substrát, proto je
toxicita vůči savčím hostitelským buňkám nízká; avšak TK kódovaná viry HSV a VZV přeměňuje
aciklovir na aciklovir-monofosfát, což je nukleosidový analog, který se dále přeměňuje na difosfát a
nakonec buněčnými enzymy na trifosfát. Aciklovir-trifosfát interferuje s polymerázou DNA viru a
inhibuje replikaci DNA viru s výsledným ukončením řetězce po jeho inkorporaci do DNA viru.

U jedinců s těžkou poruchou imunity může delší nebo opakovaná léčba aciklovirem vést k selekci
virových kmenů s omezenou senzitivitou, které nemusí reagovat na pokračující léčbu aciklovirem.
Většina klinicky izolovaných kmenů s omezenou senzitivitou vykazovala relativní nedostatek virové
TK, byly však popsány i kmeny s pozměněnou TK nebo s polymerázou DNA viru. In vitro expozice
izolovaných kmenů HSV acikloviru může také vést ke vzniku méně citlivých kmenů. Vztah mezi
senzitivitou izolovaných kmenů HSV stanovenou in vitro a klinickou odpovědí na léčbu aciklovirem
není jasný.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Aciklovir se ze střeva vstřebává pouze částečně. Průměrné maximální plazmatické koncentrace v
rovnovážném stavu (Cmax ss) po dávkách 200 mg podávaných po 4 hodinách byly 3,1 μmol (0,7 μg/ml)
a obdobné minimální koncentrace (Cmin ss) činily 1,8 μmol (0,4 μg/ml). Odpovídající hodnoty C max ss
po podání dávek 400 a 800 mg podávaných ve 4hodinových intervalech byly 5,3 μmol (1,2 μg/ml) a μmol (1,8 μg/ml), odpovídající hodnoty Cmin ss byly 2,7 μmol (0,6 μg/ml) a 4 μmol (0,9 μg/ml).

U dospělých činí terminální plazmatický poločas acikloviru po intravenózní aplikaci přibližně 2,hodiny. Většina látky se vylučuje v nezměněné podobě ledvinami. Renální clearance acikloviru je
podstatně vyšší než clearance kreatininu, což ukazuje, že k vylučování léku ledvinami přispívá kromě
glomerulární filtrace i tubulární sekrece. Jediným významným metabolitem acikloviru je

karboxymetoxy-methylguanin, který představuje přibližně 10 až 15 % dávky získané z moči. Při
podání acikloviru 1 hodinu po aplikaci 1 g probenecidu se terminální poločas prodlužuje o 18 % a
plocha pod křivkou průběhu plazmatické koncentrace v čase se zvětšuje o 40 %.

Průměrné maximální plazmatické koncentrace (Cmax ss) v rovnovážném stavu u dospělých byly po
podání jednohodinové infuze acikloviru v dávce 2,5 mg/kg 22,7 μmol (5,1 μg/ml), v dávce 5 mg/kg
43,6 μmol (9,8 μg/ml) a v dávce 10 mg/kg 92 μmol (20,7 μg/ml). Odpovídající minimální
koncentrace (Cmin ss) po 7 hodinách byly 2,2 μmol (0,5 μg/ml), 3,1 μmol (0,7 μg/ml) , resp. 10,2 μmol
(2,3 μg/ml).

U dětí starších než 1 rok byly po podání dávky 5 mg/kg místo 250 mg/m2 a dávky 10 mg/kg místo mg/m2 zjištěny obdobné maximální (Cmax) i minimální (Cmin ss) koncentrace.
U novorozenců a mladších kojenců (0 až 3 měsíce věku) léčených dávkami 10 mg/kg podávaných v
parenterální infuzi v jednohodinových periodách každých 8 hodin byla zjištěna Cmax ss 61,2 μmol (13,μg/ml) a Csmin s 10,1 μmol (2,3 μg/ml). Terminální plazmatický poločas byl u těchto pacientů 3,hodin. V separátní skupině novorozenců léčených dávkou 15 mg/kg podávanou každých 8 hodin, byl
prokázán vzestup přibližně úměrný dávce, Cmax byla 83,5 μmol (18,8 μg/ml) a Cmin 14,1 μmol (3,μg/ml). U starších osob celková clearance klesá s rostoucím věkem, což je spojeno s poklesem
clearance kreatininu, i když změna terminálního plazmatického poločasu acikloviru je malá.

U pacientů s chronickým selháním funkce ledvin dosahoval průměrný terminální poločas acikloviru
hodnoty 19,5 hodiny. Průměrný poločas acikloviru během hemodialýzy byl 5,7 hodiny. Plazmatické
koncentrace acikloviru klesly během dialýzy přibližně o 60 %.

V likvoru dosahují koncentrace acikloviru hodnot odpovídajících přibližně 50 % plazmatických
koncentrací. Vazba acikloviru na plazmatické proteiny je poměrně nízká (9 až 33 %) a lékové
interakce vyvolané vytěsňováním z vazebných míst se nepředpokládají.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Mutagenita
Výsledky testů mutagenity in vitro a in vivo ukazují, že aciklovir u člověka pravděpodobně
nezpůsobuje genetické změny.

Kancerogenita
Dlouhodobé studie prováděné u myší a u potkanů neprokázal kancerogenitu acikloviru.

Teratogenita
V mezinárodně akceptovaných standardních testech nemělo systémové podávání acikloviru u potkanů,
králíků ani u myší žádné embryotoxické ani teratogenní účinky. V nestandardním testu na potkanech
se vyskytly fetální abnormality, avšak jenom jako následek tak vysokých subkutánních dávek, které
vedly známkám toxicity i u matek. Klinický význam těchto pozorování není jistý.

Fertilita
Vysoce reverzibilní nežádoucí účinky na spermatogenezi spojené s celkovou toxicitou byly u potkanů
a psů popsány pouze při dávkách acikloviru vysoce překračujících terapeuticky používané dávky.
Dvougenerační studie na myších neprokázaly žádný vliv perorálně podávaného acikloviru na fertilitu.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulosa Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
Povidon K

Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Tablety přípravku Aciclovir Aurovitas jsou k dispozici v blistrech z průhledné PVC-Al fólie.

Velikost balení:
10, 25, 30, 35, 50, 70 a 100 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Aurovitas, spol. s r.o.
Karlovarská 161 00 Praha Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

42/385/17-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 9.5.

10. DATUM REVIZE TEXTU

25. 9.