Theraflu
Užívání vyšších než doporučených dávek může způsobit závažné zdravotní problémy. Rychlá lékařská
pomoc je zásadní i v případě, kdy nejsou přítomny žádné známky nebo příznaky předávkování.
Paracetamol:
Pacienti NEMAJÍ současně užívat žádné další přípravky obsahující paracetamol z důvodu rizika
závažného poškození jater v případě předávkování.
Při akutním předávkování může paracetamol způsobit hepatotoxické účinky nebo dokonce nekrózu
jater a jaterní selhání, které může vyžadovat transplantaci jater nebo vést k úmrtí. Předávkování
paracetamolem, včetně vysokých celkových dávek dosahovaných v průběhu dlouhodobého užívání,
může vést k nefropatii s ireverzibilním selháním jater.
K poškození jater může dojít u dospělých, kteří užili 10 g nebo více paracetamolu. U pacientů
s rizikovými faktory (viz níže) může vést k poškození jater i požití 5 g nebo více paracetamolu.
Příznaky předávkování paracetamolem v průběhu prvních 24 hodin jsou bledost, nauzea, zvracení a
anorexie. Bolest břicha může být prvním příznakem jaterního poškození, které se obvykle neprojeví
v průběhu 24 až 48 hodin a někdy může být opožděné až na 4 až 6 dní po požití. Maximální poškození
jater se obvykle projevuje 72 až 96 hodin po požití. Mohou se objevit abnormality metabolizmu glukózy
a metabolická acidóza. V případě závažné otravy může jaterní selhání progredovat do encefalopatie,
krvácení, hypoglykemie, otoku mozku a úmrtí. Byly hlášeny případy pankreatitidy.
Plazmatické koncentrace paracetamolu je třeba měřit 4 hodiny po požití nebo později (časnější
koncentrace jsou nespolehlivé). Léčbu N-acetylcysteinem lze použít až do 48 hodin po požití
paracetamolu, maximální účinek je však dosahován 8 hodin po požití. Učinnost antidota po této době
prudce klesá. Pokud je to nutné, lze podat N-acetylcystein intravenózně dle zavedeného dávkovacího
schématu. Jestliže pacient nezvrací, může být vhodnou alternativou podání perorálního metioninu
zejména ve vzdálenějších oblastech, mimo prostředí nemocnice. Léčbu pacientů, u kterých se závažná
jaterní dysfunkce projevila do 24 hodin od požití, je třeba konzultovat s Toxikologickým informačním
střediskem nebo hepatologickou klinikou.
Další informace týkající se zvláštních skupin pacientů:
Riziko otravy existuje zejména u pacientů s onemocněním jater, u chronických alkoholiků nebo
u pacientů s chronickou malnutricií. V těchto případech může být předávkování fatální.
Riziko je vyšší, pokud je u pacienta pravděpodobná deplece glutathionu:
▪ dlouhodobě užívá karbamazepin, fenobarbital, fenytoin, primidon, rifampicin, třezalku
tečkovanou nebo další léky, které indukují jaterní enzymy;
▪ pravidelně konzumuje alkohol v nadměrném množství;
▪ v případě např. poruchy příjmu potravy, cystické fibrózy, HIV infekce, hladovění nebo kachexie.
Fenylefrin:
Následky předávkování fenylefrinem jsou primárně způsobeny sympatomimetickým účinkem, který
zahrnuje hemodynamické změny, kardiovaskulární kolaps a respirační depresi. Mohou se objevit
symptomy jako je ospalost, která může být následována agitovaností (zejména u dětí); zmatenost,
poruchy zraku, halucinace, vyrážka, nauzea, zvracení, přetrvávající bolesti hlavy, nervozita, závratě,
nespavost, hypertenze, bradykardie, cirkulační poruchy, arytmie, záchvaty, křeče a kóma.
strana 8 (celkem 10)
Léčba zahrnuje symptomatická a podpůrná opatření. Hypertenzní účinky lze léčit intravenózním
alfablokátorem. Při konvulzích lze podat diazepam.
Guaifenesin:
U guaifenesinu byly příležitostně hlášeny gastrointestinální diskomfort, nauzea a zvracení, zejména při
požití vysokých dávek. Pacient může rovněž zaznamenat ospalost. U pacientů konzumujících velká
množství přípravků obsahujících guaifenesin v kombinaci s efedrinem byly hlášeny močové kameny.
Veškerý absorbovaný guaifenesin je však rychle metabolizován a vyloučen močí. Léčba má být
symptomatická, zvracení se léčí náhradou tekutin a monitorováním elektrolytů, jak je indikováno.