Ondansetron teva

Farmakoterapeutická skupina: Antiemetika a antinauseosní přípravky, Antagonisté serotoninových (5HT3)
receptorů.
ATC kód: A04A A
Mechanismus účinku
Ondansetron je silný a vysoce selektivní antagonista 5HT3 receptorů. Přesný způsob jeho účinku při
potlačení nevolnosti a zvracení není znám. Chemoterapeutika a radioterapie mohou způsobovat uvolňování
5HT v tenkém střevě a spouštět tak zvracivý reflex aktivací vagových aferentních drah přes 5HT3 receptory.
Ondansetron blokuje iniciaci tohoto reflexu. Aktivace vagových aferentních drah může rovněž způsobovat
uvolnění 5HT v area postrema, která se nachází na spodině čtvrté komory, a tímto způsobem rovněž může
docházet k posílení zvracení centrálním mechanismem. Proto je tlumivý účinek ondansetronu na nevolnost a
zvracení, indukované cytotoxickou chemoterapií a radioterapií, pravděpodobně zprostředkován
antagonistickým účinkem na receptory pro 5HT3 u neuronů nalézajících se v periferní i v centrální nervové
soustavě. Mechanismus účinku u pooperační nevolnosti a zvracení není znám, může však být stejný jako u
nevolnosti a zvracení indukovaného cytotoxickou léčbou.

Klinická účinnost a bezpečnost
Ve farmakopsychologické studii na dobrovolnících ondansetron nevykazoval sedativní účinky.

Prodloužení QT intervalu
Účinek ondansetronu na QTc interval byl hodnocen ve dvojitě zaslepené randomizované placebem a
pozitivně (moxifloxacinem) kontrolované studii se zkříženým uspořádáním u 58 zdravých dospělých mužů a
žen. Ondansetron byl podáván v dávkách 8 mg a 32 mg intravenózní infuzí po dobu 15 minut. Při vyšší
testované dávce, 32 mg, byl průměrný maximální rozdíl QTcF intervalu proti placebu po korekci výchozího
stavu 19,6 msec (horní limit 90% IS byl 21,5 msec). Při nižší testované dávce, 8 mg, byl průměrný
maximální rozdíl QTcF intervalu proti placebu po korekci výchozího stavu 5,8 msec (horní limit 90% IS byl
7,8 msec). V této studii nebyly naměřeny vyšší hodnoty QTcF než 480 msec a prodloužení QTcF nebylo
delší než 60 msec.

Pediatrická populace
Léčba nevolnosti a zvracení způsobených protinádorovou chemoterapií
Účinnost ondansetronu při léčbě zvracení a nauzey způsobených nádorovou chemoterapií byla hodnocena ve
dvojitě zaslepené, randomizované studii u 415 pacientů ve věku 1 rok až 18 let (S3AB3006). Ve dnech
chemoterapie dostávali pacienti buď ondansetron v dávce 5 mg/ m2 intravenózně + 4 mg ondansetronu
perorálně po 8-12 hodinách, nebo ondansetron v dávce 0,45 mg/kg intravenózně + placebo perorálně po 8-hodinách. Po ukončení chemoterapie užívali pacienti v obou skupinách 4 mg ondansetronu ve formě sirupu
dvakrát denně po dobu 3 dnů. Úplné kontroly zvracení v den, kdy byla chemoterapie snášena nejhůře, bylo
dosaženo u 49 % pacientů užívajících 5 mg/ m2 intravenózně + 4 mg ondansetronu perorálně a u 41 %
užívajících 0,45 mg/kg intravenózně + placebo perorálně. Mezi oběma skupinami nebyl žádný rozdíl z
hlediska celkového výskytu nebo povahy nežádoucích účinků.

Ve dvojitě zaslepené, randomizované, placebem kontrolované studii (S3AB4003) u 438 pacientů ve věku od
roku do 17 let byla prokázána úplná kontrola zvracení v den, kdy byla chemoterapie snášena nejhůře u
• 73 % pacientů, kterým byl podáván ondansetron intravenózně v dávce 5 mg/ m2 současně
s dexamethasonem v dávce 2-4 mg perorálně
• 71 % pacientů, kterým byl ondansetron podáván ve formě sirupu v dávce 8 mg současně
s dexamethasonem podávaným perorálně v dávce 2-4 mg ve dnech chemoterapie

Po ukončení chemoterapie dostávali pacienti v obou skupinách 4 mg ondansetronu ve formě sirupu dvakrát
denně po dobu 2 dnů. Mezi oběma skupinami nebyl žádný rozdíl z hlediska celkového výskytu nebo povahy
nežádoucích účinků.

Účinnost ondansetronu byla hodnocena u 75 dětí ve věku 6 až 48 měsíců v otevřené, non-komparativní studii
s jednou větví (S3A40320).
Všechny děti dostaly tři intravenózní dávky o velikosti 0,15 mg/kg podané 30 minut před zahájením
chemoterapie a poté za čtyři a osm hodin po první dávce. Úplné kontroly zvracení bylo dosaženo u 56 %
pacientů.

V další otevřené, non-komparativní studii s jednou větví (S3A239) byla hodnocena účinnost intravenózní
dávky ondansetronu o velikosti 0,15 mg/kg, po které následovala perorální dávka ondansetronu 4 mg u dětí <
12 let a 8 mg u dětí ≥ 12 let (celkový počet dětí = 28). Úplné kontroly zvracení bylo dosaženo u 42 %
pacientů.

Pooperační nauzea a zvracení
Účinnost jednorázové dávky ondansetronu v indikaci prevence pooperační nauzey a zvracení byla
hodnocena v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii u 670 dětí ve věku 1 – měsíců (věk ≥44 týdnů od početí, hmotnost ≥ 3 kg).
Pacienti začlenění do studie podstoupili plánovanou operaci v celkové anestézii a jejich ASA status byl ≤ III.
Během pěti minut po úvodu do anestézie byla podána jednorázová dávka ondansetronu 0,1 mg/kg. Podíl
subjektů, u kterých došlo k nejméně jedné epizodě zvracení v průběhu 24hodinového sledování (ITT), byl
větší ve skupině užívající placebo než ve skupině užívající ondansetron (28 % oproti 11%, p< 0,0001).

U 1469 pacientů mužského i ženského pohlaví (ve věku 2 až 12 let) podstupujících celkovou anestézii byly
provedeny čtyři dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie. Pacienti byli randomizováni do větve
dostávající jednorázovou intravenózní dávku ondansetronu (0,1 mg/kg u pediatrických pacientů vážících kg nebo méně, 4 mg u pediatrických pacientů vážících více než 40 kg; počet pacientů = 735) nebo do větve
dostávající placebo (počet pacientů = 734). Hodnocené léčivo bylo podáno nejméně během 30 sekund,
bezprostředně před nebo po úvodu do anestézie.
V indikaci prevence nauzey a zvracení byl ondansetron signifikantně účinnější než placebo. Výsledky studie
jsou shrnuty v tabulce 3.

Tabulka 3 – Prevence a léčba pooperační nauzey a zvracení u pediatrických pacientů – léčebná odpověď
v průběhu 24 hodin:

Studie Cílový parametr

Pacienti užívající
ondansetron %
Pacienti užívající
placebo % p - hodnota
S3A380 CR 68 39 ≤0,S3GT09 CR 61 35 ≤0,S3A381 CR 53 17 ≤0,S3GTŽádný případ
nauzey 64 51 0,S3GTŽádný případ
zvracení 60 47 0,CR = žádné případy zvracení, nutnosti „záchranné“ terapie nebo přerušení léčby