Medrol

Databáze neklinických údajů v kombinaci s údaji o bezpečnosti shromážděnými v průběhu několika let
klinických studií a prostřednictvím poregistračního sledování, podporují použití tablet
methylprednisolonu jako bezpečného a účinného protizánětlivého agens pro léčbu krátkodobých
zánětlivých poruch.

Na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání u
myší, potkanů, králíků a psů nebyla v případě nitrožilního, intraperitoneálního, subkutánního,
intramuskulárního nebo orálního podání zjištěna žádná neočekávaná rizika. Toxicita zjištěná u studií
s opakovanými dávkami je stejná jako očekávaná toxicita v případě průběžného působení exogenních
adrenokortikálních steroidů.

Karcinogenní potenciál:
Methylprednisolon nebyl formálně hodnocen v karcinogenních studiích s hlodavci. Byly získány
variabilní výsledky s jinými glukokortikoidy, jejichž karcinogenita se testovala na myších a potkanech.
Z publikovaných údajů však vyplývá, že několik příbuzných glukokortikoidů včetně budesonidu,
prednisolonu a triamcinolonacetonidu může zvyšovat incidenci hepatocelulárních adenomů a karcinomů
po perorálním podání samečkům potkanů v pitné vodě. K těmto tumorogenním účinkům docházelo u
dávek, které byly nižší než typické klinické dávky v mg/m2.

Mutagenní potenciál:
Methylprednisolon nebyl formálně hodnocen z hlediska genotoxicity. Avšak methylprednisolon-
sulfonát, jehož struktura se podobá methylprednisolonu, nebyl mutagenní s anebo bez metabolické
aktivace v Salmonella typhimurium při 250 až 2 000 μg/plotnu, nebo v savčím buněčném genovém
mutačním testu využívajícím vaječníkové buňky čínského křečka při 2 000 až 10 000 μg/ml.
Methylprednisolon suleptanát neindukoval neplánovanou DNA syntézu v primárních hepatocytech
potkanů při 5 až 1 000 μg/ml. Navíc, z průzkumu zveřejněných údajů vyplývá, že prednisolonfarnezylát
(PNF), jenž má podobnou strukturu jako methylprednisolon, nebyl mutagenní s metabolickou aktivací
anebo bez ní v Salmonella typhimurium a Escherichia coli kmenech při 312 až 5 000 μg/plotnu. V linii
fibroblastických buněk křečka čínského způsobil PNF mírné zvýšení incidence strukturálních
chromozomálních aberací s metabolickou aktivací při nejvyšší testované koncentraci 1 500 μg/ml.

Reprodukční toxicita
Bylo prokázáno, že kortikosteroidy snižují fertilitu při podání potkanům. Avšak data z těchto studií
nejsou dostatečná.

Ukázalo se, že kortikosteroidy snižují plodnost, pokud se padávají potkanům. Samečkům potkanů se
podával kortikosteron v dávkách 0, 10 a 25 mg/kg/den subkutánní injekcí jedenkrát denně po dobu
týdnů, a pářili se s neošetřenými samičkami. Po 15-ti dnech se vysoká dávka snížila na 20 mg/kg/den.
Bylo pozorováno snížení počtu kopulačních spojení, což mohl být sekundární následek snížení
hmotnosti vedlejších orgánů. Snížil se počet implantací a živých plodů.


U řady druhů byl prokázán teratogenní účinek kortikosteroidů, pokud byly podávány v dávkách
odpovídajících lidské dávce. V reprodukčních studiích na zvířatech bylo prokázáno, že glukokortikoidy,
například methylprednisolon, zvýšily incidenci malformit (rozštěp patra, kosterní malformace), embryo-
fetální letality (např. zvýšení resorpcí) a intrauterinní růstové retardace.