Doxazosin g.l. pharma

Souběžné podání doxazosinu a PDE-5 inhibitorů (např. sildenafil, tadalafil a vardenafil) může vést u
některých pacientů k symptomatické hypotenzi (viz bod 4.4). Nebyly provedeny žádné studie s
tabletami doxazosinu s prodlouženým uvolňováním léčivé látky.


Většina (98%) doxazosinu v plazmě se váže na proteiny. Data získaná in vitro u lidí ukazují, že
doxazosin nijak neovlivňuje vazbu digoxinu, warfarinu, fenytoinu ani indometacinu na proteiny.

In vitro studie naznačují, že doxazosin je substrátem cytochromu P450 3A4 (CYP 3A4). Opatrnosti je
třeba při souběžném podání doxazosinu se silnými CYP 3A4 inhibitory, jako je klarithromycin,
indinavir, itrakonazol, ketokonazol, nefazodon, nelfinavir, ritonavir, sachinavir, telithromycin nebo
vorikonazol (viz bod 5.2).

Při užití doxazosinu nebyly v klinické praxi zaznamenány žádné nežádoucí lékové interakce s
thazidovými diuretiky, furosemidem, beta-blokátory, nesteroidními antiflogistiky, antibiotiky,
perorálně užívanými hypoglykemiky, urikosuriky a antikoagulancii. Nicméně data z formálních
lékových interakčních studií nejsou k dispozici.

Doxazosin zesiluje hypotenzní účinek jiných alfa-blokátorů a jiných antihypertenziv.

V otevřené, randomizované, placebem kontrolované studii s 22 zdravými dobrovolníky (muži) vedlo
podání jedné dávky 1 mg doxazosinu první den čtyřdenního režimu podávání cimetidinu (v dávce
400mg dvakrát denně) k vzestupu průměrné AUC o 10% a nevedlo k žádným statisticky významným
změnám průměrného Cmax a průměrného biologického poločasu doxazosinu. 10% zvýšení průměrné
AUC doxazosinu při jeho podání s cimetidinem se pohybuje v rámci rozptylu mezi jednotlivými
subjekty (27%) průměrné AUC pro doxazosin podávaný s placebem.

Nesteroidní antiflogistika či estrogeny mohou snížit antihypertenzivní účinek doxazosinu.

Sympatomimetika mohou snížit antihypertenzivní účinek doxazosinu; doxazosin může snížit odpověď
krevního tlaku a cév na dopamin, efedrin, epinefrin, metaraminol, metoxamin a fenylefrin.

Doxazosin může ovlivnit aktivitu reninu v plazmě a exkreci kyseliny vanilylmandlové močí. To je
třeba vzít v úvahu při analýze laboratorních údajů.