1
Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma 1 g/0,5 g prášek pro injekční/infuzní roztok
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma 2 g/1 g prášek pro injekční/infuzní roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma 1 g/0,5 g prášek pro injekční/infuzní roztok
Jedna lahvička obsahuje ampicillinum 1 g (jako ampicillinum natricum) a sulbactamum 0,5 g (jako
sulbactamum natricum)
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma 2 g/1 g prášek pro injekční/infuzní roztok
Jedna lahvička obsahuje ampicillinum 2 g (jako ampicillinum natricum) a sulbactamum 1 g (jako
sulbactamum natricum)
Pomocné látky se známým účinkem:
Jedna lahvička Ampicillin/Sulbactam AptaPharma 1 g/0,5 prášek pro injekční/infuzní roztok
obsahuje 115 mg (5 mmol) sodíku.
Jedna lahvička Ampicillin/Sulbactam AptaPharma 2 g/1 g prášek pro injekční/infuzní roztok
obsahuje 230 mg (10 mmol) sodíku.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.
3. LÉKOVÁ FORMA
Prášek pro injekční/infuzní roztok.
Bílý až téměř bílý krystalický prášek.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Infekce způsobené citlivými mikroorganismy v následujících stavech:
• infekce horních a dolních cest dýchacích (včetně sinusitidy, otitis media, epiglotitidy;
bakteriální pneumonie);
• infekce močových cest a pyelonefritida;
• intraabdominální infekce (včetně peritonitidy), gynekologické infekce (cholecystitida,
endometritida a flegmona v oblasti pánve);
• infekce kůže a měkkých tkání;
• infekce kostí a kloubů;
2
• gonokokové infekce;
• před nebo po operaci, ke snížení incidence ranných infekcí ran u pacientů podstupujících operaci
břicha
nebo pánve;
• léčba pacientů s bakteriemií, která se vyskytuje v souvislosti s některou z výše uvedených
infekcí nebo existuje podezření na ni.
Je třeba řídit se oficiálními doporučení ohledně správného používání antibakteriálních přípravků.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí
Obvyklé rozpětí denních dávek přípravku Ampicillin/Sulbactam AptaPharma je 1,5 – 12 g denně v
dílčích dávkách s intervaly 6-8 hodin. Maximální denní dávka 4 g sulbaktamu se nedá překročit. U
méně závažných infekcí je možné zvolit dvanáctihodinový interval.
Závažnost infekce Denní dávka přípravku Ampicillin/Sulbactam
AptaPharma (sulbaktam+ ampicilin)
(g)
Lehká 1,5-3 (0,5+1 až 1+2)
Středně těžká až 6 (2+4)
Těžká až 12 (4+8)
Frekvence dávkování má být indikována dle závažnosti onemocnění a renální funkce pacienta.
Léčbu obvykle pokračuje až 48 hodin po odeznění horečky a jiných známek infekce. Obvyklá doba
trvání léčby je 5-14 dní, ale přípravek se může podávat i déle, v některých případech u zvlášť
závažných infekcí lze celkovou dávku ampicilinu zvýšit přidáním samostatného ampicilinu.
k profylaxi chirurgických infekcí má být při navození anestezie 1,5 - 3 g přípravku
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma, což poskytuje dostatek času k dosažení účinné koncentrace v séru
a tkáni během operačního výkonu.. Dávku lze pak opakovat po 6-8 hodinách a podávání ukončit hodin po ukončení operačního výkonu, pokud není další aplikace vhodná z terapeutických důvodů.
Při léčbě nekomplikované kapavky lze podat jednorázovou dávku 1,5 g přípravku
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma. Pokud je současně podán 1,0 g probenecidu perorálně, prodlouží
se u pacienta doba plazmatické koncentrace sulbaktamu i ampicilinu.
Pediatrická populace
Dávka Dávkování u většiny infekcí u dětí, kojenců a novorozenců je 150 mg/kg/den (odpovídá dávce
sulbaktamu 50 mg/kg/den a ampicilinu 100 mg/kg/den), obvykle každých 6 nebo 8 hodin.
U novorozenců a nedonošených kojenců dětí během prvního týdne života je doporučená dávka mg/kg/den (což odpovídá dávce sulbaktamu 25 mg/kg/den a ampicilinu 50 mg/kg/den) v dílčích
>dávkách každých 12 hodin.
3
Porucha funkce ledvin
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu <30 ml / min) je kinetika eliminace
sulbaktamu a ampicilinu ovlivněna podobně, a proto plazmatický poměr jednoho k druhému zůstane
konstantní. Dávka přípravku Ampicillin/Sulbactam AptaPharma se podává těmto pacientům v delších
intervalech, než je obvyklé při podávání ampicilinu.
Doporučené dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin
Clearance kreatininu (ml/min) Doporučený interval mezi dávkami
> 30 6 h – 8 h
15-30 12 h
5-14 24 h
< 5 48 h
Sulbaktam a ampicilin jsou eliminovány z krve hemodialýzou ve stejné míře, proto by má být
přípravek Ampicillin/Sulbactam AptaPharma podán bezprostředně po dialýze a pak v intervalech
48 hodin do další dialýzy.
Způsob podání
Intravenózní nebo intramuskulární podání.
Intravenozní podání
Pro intravenózní podání lze přípravek Ampicillin/Sulbactam AptaPharma rekonstituovat sterilní vodou
pro injekci nebo jakýmkoli sterilním kompatibilním roztokem (viz bod 6.3). K zajištění úplného
rozpuštění, je třeba nechat pěnu rozptýlit, aby bylo možné roztok vizuálně zkontrolovat. Dávka může
být podána bolusovou injekcí po dobu minimálně 3 minut nebo může být použita ve větších ředěních
(50 - 100 ml) jako intravenózní infuze po dobu 15-30 minut.
Intramuskulární podání
Přípravek lze aplikovat ve formě hluboké intramuskulární injekce Pro zmírnění bolestivosti injekce lze
při ředění použít 0,5% roztok lidokainu (3,2 ml 0,5% sterilního injekčního roztoku lidokainu pro
kombinaci ampicilin/sulbaktam o síle 1 g/0,5 g a 6,4 ml pro sílu 2 g/1 g)
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivé látky.
Hypersenzitivita na jiné peniciliny.
Anamnéza závažné okamžité hypersenzitivní reakce (například anafylaxe) na jiné beta-laktamy (např.
cefalosporin, karbapenem nebo monobaktam).
Anamnéza jaterního poškození po ampicilinu.
Při intramuskulárním podání je třeba dodržovat kontraindikace lidokainu.
Intramuskulární podání přípravku Ampicillin/Sulbactam AptaPharma je u dětí do 2 let
kontraindikováno.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
U pacientů léčených penicilinovými antibiotiky byly zaznamenány závažné a v některých případech
fatální anafylaktické reakce. Tyto reakce se vyskytly u osob s hypersenzitivitou na penicilin a/nebo
s polyvalentní alergií v anamnéze.
4
Byly zaznamenány případy osob s pozitivní anamnézou hypersenzitivity na penicilin, u nichž došlo k
těžkým reakcím při léčbě cefalosporiny. Před zahájením léčby penicilinem je třeba pečlivě prošetřit
předchozí hypersenzitivní reakce na peniciliny, cefalosporiny a jiné alergeny. Dojde-li k alergické
reakci, léčba musí být ukončena a musí se zahájit adekvátní léčba.
Závažné anafylaktické reakce vyžadují okamžitou nouzovou léčbu epinefrinem (adrenalinem).
V souladu s platnými doporučeními má být podán kyslík, intravenózně aplikovány steroidy a mají být
zajištěny volné dýchací cesty, včetně intubace.
U pacientů léčených ampicilinem /sulbaktamem byly hlášeny závažné kožní reakce, jako jsou toxická
epidermální nekrolýza (TEN), Stevensův-Johnsonův syndrom (SJS), exfoliativní dermatitida,
erythema multiforme a akutní generalizovaná exantematózní pustulóza (AGEP). Pokud se vyskytnou
závažné kožní reakce, je třeba léčbu přípravkem okamžitě přerušit a bezodkladně zahájit odpovídající
léčbu (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky).
Tak jako u všech ostatních antibiotických přípravků je třeba trvale sledovat známky přerůstání
rezistentních mikroorganizmů včetně plísní. V případě superinfekce je nutné léčbu přípravkem
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma ihned přerušit.
Téměř u všech antibiotik, včetně kombinace sodná sůl ampicilinu/sodná sůl sulbaktamu, byly hlášeny
případy výskytu kolitidy vyvolané bakterií Clostridium difficile (CDI - Clostridium difficile infection).
Závažnost onemocnění může kolísat v rozmezí od mírného průjmu až k fatální kolitidě. Léčba
antibiotiky vyvolává změny mikrobiální flory tlustého střeva, které umožní přerůstání bakterie C.
difficile.
C. difficile produkuje toxiny A a B, které se podílejí na rozvoji CDI. Kmeny C. difficile produkující
hypertoxinzpůsobují zvýšenou morbiditu a mortalitu, protože tyto infekce mohou být rezistentní k
antimikrobiální léčbě a mohou vyžadovat kolektomii. CDI se musí vzít v úvahu u všech pacientů s
průjmy vzniklými po podávání antibakteriálních přípravků. Vzhledem k tomu, že byly hlášeny
případy, kdy se průjem objevil až více než dva měsíce po podání antibiotik, je nutná pečlivá lékařská
anamnéza.
Podobně jako u každé prolongované terapii pravidelně kontrolovat možné orgánové poruchy, především
renální, jaterní a hematopoetické. Zvláště důležité je to u novorozenců, především nedonošených, a dále
u dalších dětí.
Polékové poškození jater zahrnující cholestatickou hepatitidu se žloutenkou může souviset s
používáním ampicilinu/sulbaktamu. Pacienty je třeba poučit, aby navštívili svého lékaře, jestliže se
objeví příznaky onemocnění jater.
Vzhledem k tomu, že infekční mononukleóza je virovou infekcí, nemá se ampicilin, který je v přípravku
obsažen, při její léčbě používat. U vysokého procenta pacientů s mononukleózou léčených ampicilinem
se objevuje vyrážka. Ampicilinová vyrážka se často vyskytuje také u pacientů s lymfatickou leukéemií.
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma 1 g/ 0,5 g obsahuje sodík:
Tento léčivý přípravek obsahuje 115,1 mg (5 mmol) sodíku v 1 injekční lahvičce přípravku, což
odpovídá 5,75 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro
dospělého, který činí 2 g sodíku.
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma 2 g/1 g obsahuje sodík:
Tento léčivý přípravek obsahuje 230 mg (10 mmol) sodíku v 1 injekční lahvičce přípravku, což
odpovídá 11,5 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro
dospělého, který činí 2 g sodíku.
5
Maximální denní dávka 12 g (tj. 8 g ampicilinu a 4 g sulbaktamu ve formě sodných solí (viz bod 4.2) by
vedla k příjmu 920,8 mg sodíku, což odpovídá 46 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku
podle WHO. Představuje tak vysokou dávku sodíku. Tento léčivý přípravek má vysoký obsah sodíku.
Obsah sodíku v tomto léčivém přípravku je třeba vzít v úvahu zejména při podávání pacientům s dietou
s nízkým obsahem soli.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Alopurinol
U pacientů, kteří současně užívají alopurinol a ampicilin je riziko kožních reakcí zvýšené, ve srovnání
s pacienty léčených ampicilinem samostatně.
Aminoglykosidy
Mísení ampicilinu s aminoglykosidy in vitro vedlo ke vzájemné značné inaktivaci; je-li třeba podat
tyto antibakteriální látky současně, mají se podávat do odlišných míst a minimálně s odstupem jedné
hodiny (viz bod 6.2 – Inkompatibility).
Antikoagulancia
Peniciliny k parenterálnímu podání mohou způsobit změnu v agregaci trombocytů a v koagulačních
testech. Tyto účinky mohou být aditivní s antikoagulancii.
Bakteriostatické léky (chloramfenikol, erythromycin, sulfonamidy a tetracykliny):
Bakteriostatické léky mohou rušit baktericidní účinek penicilinů; lépe je se vyhnout souběžné léčbě.
Methotrexát
Souběžné používání s peniciliny mělo za následek snížení clearance methotrexátu a následné zvýšení
jeho toxicity. Pacienty je třeba pečlivě kontrolovat. Může být nutné zvýšit dávky leukovorinu a
podávat ho po delší dobu.
Probenecid
Současné užívání probenecidu, který zpomaluje renální exkreci (tubulární sekreci), může
vést k vyšším hladinám ampicilinu a sulbaktamu v séru, prodlouženému eliminačnímu poločasu a
zvýšenému riziku toxicity.
Vliv na laboratorní testy
Pokud jsou používány neenzymatické metody pro stanovení glukózy v moči (Benediktovo činidlo,
Fehlingovo činidlo a Clinitest), mohou vzniknout falešně pozitivní výsledky. Po podání ampicilinu
těhotným ženám bylo zaznamenáno přechodné snížení plazmatické koncentrace celkového
konjugovaného estriolu, estriol-glukoronidu a konjugovaného estronu a estradiolu. Tento účinek se
může projevit při použití přípravku Ampicillin/Sulbactam AptaPharma.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Reprodukční studie na zvířatech neprokázaly fetotoxické účinky ampicilinu nebo sulbaktamu.
Sulbaktam a ampicilin prochází placentární bariérou.
Bezpečnost pro použití v těhotenství nebyla stanovena. Přípravek Ampicillin/Sulbactam
AptaPharma se nemá používat během těhotenství, pokud očekávaný přínos nepřeváží
potenciální rizika.
6
Kojení
Ampicilin a sulbaktam dosahují v mateřském mléce jen nízké koncentrace (ampicilin ~ 0,11- 3 mg/l,
sulbaktam ~ 0,13 -2,8 mg/l).
Použití přípravku Ampicillin/Sulbactam AptaPharma u kojící matky může vzácně k průjmu u
kojeného dítěte. Přípravek Ampicillin/Sulbactam AptaPharma se může používat během laktace, pokud
potenciální přínos převažuje nad možnými riziky.
Fertilita
Ve studiích na zvířatech neměly ampicilin a sulbaktam žádný vliv na fertilitu.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma má zanedbatelný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Po
podání přípravku Ampicillin/Sulbactam AptaPharma se však mohou objevit závratě, křeče a
somnolence, proto je třeba pacientům doporučit, aby neřídili ani neobsluhovali stroje, pokud se u nich
tyto nežádoucí účinky objeví.
4.8 Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky jsou v tabulce uvedené podle MedDRA terminologie orgánových tříd. V každé
skupině frekvence jsou nežádoucí účinky seřazeny podle stupně závažnosti. Závažnost nežádoucích
účinků byla určena na základě klinického významu. Frekvence nežádoucích účinků je uváděna
následovně: velmi časté (> 1/10) ; časté (≥ 1/100 až <1/10) ; méně časté (≥ 1/1000 až <1/100);
vzácné (≥ 1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (< 1/10000); není známo (frekvenci nelze z dostupných
údajů určit).
Nežádoucí účinky spojené s použitím samotného ampicilinu lze pozorovat u přípravku
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma.
Třída orgánových
systémů
Časté
Méně časté
Vzácné Není známo
Poruchy krve a
lymfatického systému
Anémie
Trombocytopenie
Eozinofilie
Leukopenie
Neutropenie
Hemolytická anémie
Agranulocytóza
Trombocytopenická
purpura
Poruchy imunitního
systému
Anafylaktický šok
Anafylaktická reakce
Anafylaktoidní šok
Anafylaktoidní reakce
Kounisův syndrom
Hypersenzitivita
Poruchy nervového
systému
Bolest hlavy
Křeče
Závratě
Somnolence
Cévní poruchy Flebitida
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Dyspnoe
7
Gastrointestinální
poruchy
Průjem Zvracení
Bolest břicha
Nauzea
Glositida
Pseudomembranózní
kolitida
Enterokolitida
Meléna
Stomatitida
Změna zabarvení jazyka
Poruchy jater a
žlučových cest
Hyperbilirubinemie
Cholestatická hepatitida
Cholestáza
Abnormální jaterní
funkce (viz bod 4.4)
Žloutenka
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Vyrážka
Svědění
Stevensův-Johnsonův
syndrom
Toxická epidermální
nekrolýza
Erythema multiforme
Akutní generalizovaná
exantematózní pustulóza
Exfoliativní dermatitida
(viz bod 4.4)
Angioedém
Erytém
Kopřivka
Poruchy ledvin a
močových cest
Intersticiální nefritida
Celkové poruchy a
reakce v místě
aplikace
Bolest v místě vpichu Únava
Malátnost
Reakce v místě vpichu
Vícenásobná vyšetření Zvýšení hladiny
alaninaminotransferázy
Zvýšení hladiny
aspartátaminotransferázy
(viz bod 4.4)
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Symptomy
O akutní toxicitě sodné soli ampicilinu a sodné soli sulbaktamu u lidí jsou pouze omezené informace.
Při předávkování přípravkem lze očekávat takové projevy, které jsou v podstatě závažnější formou
nežádoucích účinků, které jsou hlášeny v souvislosti s používáním přípravku. Má být vzata v úvahu
skutečnost, že vysoké CSF koncentrace beta-laktamových antibiotik mohou způsobit neurologické
účinky, včetně záchvatů křečí.
8
Terapie
Ampicilin i sulbaktam jsou oba odstraňovány z oběhu hemodialýzou. Eliminace přípravku může být
zvýšena, pokud dojde k předávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: kombinace penicilinů, včetně inhibitorů beta-laktamáz
ATC kód: J01CR01
Mechanismus účinku
Biochemické studie s nebuněčnými bakteriálními systémy ukázaly, že sulbaktam je ireverzibilní
inhibitor nejdůležitějších beta-laktamáz, které se vyskytují v organismech rezistentních na penicilin.
Zatímco antibakteriální aktivita sulbaktamu je omezena hlavně na Neisseriaceae, potenciál sodné soli
sulbaktamu v prevenci destrukce penicilinů a cefalosporinů rezistentními organismy byl potvrzen ve
studiích celého organismu s použitím rezistentních kmenů, ve kterých sodná sůl sulbaktamu
vykazovala výrazné synergické účinky s peniciliny a cefalosporiny. Vzhledem k tomu, že se
sulbaktam váže také na některé proteiny vázající penicilin, jsou některé citlivé kmeny citlivější ke
kombinaci než k samotnému beta-laktamovému antibiotiku.
Baktericidní složkou kombinace je ampicilin, který podobně jako benzylpenicilin působí proti citlivým
organismům během fáze aktivního množení inhibicí biosyntézy mukopeptidu buněčné stěny.
Antibakteriální spektrum
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma má širokospektrální antibakteriální aktivitu proti níže uvedeným
bakteriím:
Grampozitivní
Staphylococcus aureus (citlivý na meticilin), Staphylococcus epidermidis (včetně kmenů rezistentních
na penicilin a některých kmenů rezistentních na meticilin); Streptococcus pneumoniae,
Streptococcus faecalis a další druhy streptokoků;
Gramnegativní
Haemophilus influenzae a parainfluenzae (beta-laktamáza pozitivní i negativní kmeny);
Moraxella catarrhalis,
Escherichia coli,
Klebsiella spp.,
Proteus spp. (indol-pozitivní i indol-negativní),
Anaerobní
Bacteroides fragilis a příbuzné druhy
Rezistentní kmeny
Prevalence získané rezistence se může u různých druhů, zemí a institucí lišit, a to i mezi různými
nemocničními odděleními.
Stejně jako jiná beta-laktamová antibiotika není kombinace ampicilin/sulbaktam účinná na infekce
způsobené druhy chlamydií a mykoplasmat.
Hraniční hodnoty
9
Níže jsou uvedeny klinické hraniční hodnoty Evropského výboru pro testování antimikrobiální
citlivosti (EUCAST) pro testování MIC.
EUCAST klinické hraniční hodnoty MIC pro ampicilin/sulbaktam (2021-01-01, v11.0)
Organismus citlivost (S)
(mg/l)
rezistence (R)
(mg/l)
Enterobacteriaceae1 ≤ 8 > Staphylococcus spp. pozn. 2,3,4 pozn. 2,3,Enterococcus1,5 ≤ 4 > Streptokokyskupiny A, B, C a G pozn. 6 pozn. Streptococcus pneumoniae7 pozn. 8,9 pozn. 8,skupina viridujících streptokoků pozn. 10,11 pozn. 10,Haemophilus influenza ≤ 1 1,12 > 1 1,Moraxella catarrhalis ≤ 1 1,12 > 1 1,Grampozitivní anaerobní kromě Clostridium difficile1 ≤ 4 > Gramnegativní anaerobní1 ≤ 4 > hraniční hodnoty PK-PD (druhově nespecifické) 1 ≤ 2 > 1 - Pro účely testování citlivosti je koncentrace sulbaktamu stanovena na 4 mg/l.
- Většina S. aureus produkuje penicilinázu a některé jsou rezistentní na meticilin. Každý z těchto
mechanismů je činí rezistentní k benzylpenicilinu, fenoxymethylpenicilinu, ampicilinu, amoxicilinu,
piperacilinu a tikarcilinu. U izolátů, které jsou citlivé na benzylpenicilin a cefoxitin, lze uvést, že jsou
citlivé na všechny peniciliny. Izoláty, které testují rezistenci na benzylpenicilin, ale jsou citlivé na
cefoxitin, jsou citlivé na kombinace beta-laktamu a inhibitorůbeta-laktamázy, na isoxazolylpeniciliny
(oxacilin, kloxacilin, dikloxacilin a flukloxacilin) a nafcilin. U perorálně podávaných látek je třeba
věnovat pozornost dosažení dostatečné expozice v místě infekce. Izoláty, které testují rezistenci na
cefoxitin, jsou rezistentní na všechny peniciliny
- Většina koaguláza-negativních stafylokoků produkuje penicilinázu a některé jsou rezistentní na
meticilin. Každý z těchto mechanismů je činí rezistentními k benzylpenicilinu,
fenoxymethylpenicilinu, ampicilinu, amoxicilinu, piperacilinu a tikarcilinu. Žádná v současnosti
dostupná metoda nemůže spolehlivě detekovat produkci penicilinázy u koaguláza-negativních
stafylokoků, ale rezistenci na meticilin lze detekovat pomocí cefoxitinu, jak je popsáno
- S. saprophyticus citlivý na ampicilin jsou mecA-negativní a citlivé na ampicilin, amoxicilin a
piperacilin (bez nebo s inhibitorem beta-laktamázy).
- Citlivost na ampicilin, amoxicilin a piperacilin (s inhibitorem beta-laktamázy nebo bez něj) lze
odvodit z ampicilinu. Rezistence na ampicilin je u E. faecalis (potvrzeno pomocí MIC) méně častá, u
E. faecium je však běžná.
- Citlivost streptokoků skupin A, B, C a G na peniciliny se odvozuje od citlivosti na benzylpenicilin
(jiné indikace než meningitida), s výjimkou fenoxymethylpenicilinu a isoxazolylpenicilinů pro
streptokoka skupiny B.
- Přidání inhibitoru beta-laktamázy nemá klinický význam.
- K vyloučení mechanismů rezistence na beta-laktam se použije screeningový test na oxacilin 1 μg
na disku nebo MIC test na benzylpenicilin. Pokud je screening negativní (zóna inhibice oxacilinu ≥ mm nebo benzylpenicilin MIC ≤ 0,06 mg/l), lze u všech beta-laktamových látek, pro které jsou k
dispozici klinické hraniční hodnoty, včetně těch s poznámkou „pozn.“, považovat za citlivá bez
dalšího testování, s výjimkou cefakloru, které, pokud jsou nahlášeny, mají být hlášeny jako „citlivé,
zvýšené expozice“ (I). Pokud je obrazovka pozitivní (inhibiční zóna <20 mm nebo benzylpenicilin
MIC> 0,06 mg/l), má být citlivost hlášena v případě oxacilinové zóny ≥ 8 mm, v případě, že
oxacilinová zóna ≤ 8 mm odvodí citlivost na ampicilin.
- Citlivost odvozená od ampicilinu (jiné indikace než meningitida).
10
10 - K testování rezistence na beta-laktam u viridujících streptokoků lze použít benzylpenicilin (MIC
nebo disková difuze). U izolátů zařazených do kategorie screeningových negativů lze uvést, že jsou
citlivé k beta-laktamovým látkám, pro které jsou uvedeny klinické hraniční hodnoty (včetně těch s
poznámkou). U izolátů kategorizovaných jako screeningově pozitivní má být testována citlivost na
jednotlivé látky.
11 - U benzylpenicilinových screeningových negativních izolátů (inhibiční zóna ≥18 mm nebo MIC ≤
0,25 mg/l) lze citlivost odvodit z benzylpenicilinu nebo ampicilinu. U benzylpenicilinových
screeningů pozitivních izolátů (inhibiční zóna <18 mm nebo MIC> 0,25 mg/l) je citlivost odvozena od
ampicilinu.
12 - Citlivost lze odvodit z kyseliny amoxicilin-klavulanové i.v.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Distribuce
Ampicilin/sulbaktam snadno difunduje do většiny tělesných tkání a tekutin.
Penetrace do mozku a míchy je nízká, kromě případů, kdy jsou meningy zaníceny. Po intravenózním
nebo intramuskulárním podání je v krvi dosaženo vysoká koncentrace sulbaktamu a ampicilinu.
Eliminace
Obě složky mají poločas přibližně 1 hodinu. Většina produktu se vylučuje v nezměněné formě močí. Po
i.m. injekci 0,5 mg sulbaktamu a 1 g ampicilinu je dosaženo maximálních koncentrací v séru 13 mg/l u
sulbaktamu a 18 mg/l u ampicilinu.
Ampicilin a sulbaktam se rychle šíří do kožní tkáně a peritoneální tekutiny.
Ampicilin a sulbaktam nedosahují účinných hladin v mozkomíšním moku, s výjimkou zánětu mening
(20 % sérové koncentrace u sulbaktamu a 25-35 % sérové koncentrace u ampicilinu). Ampicilin a
sulbaktam také prostupují placentární bariérou.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Akutní toxicita sultamicilinu (perorální léčivo, které uvolňuje ampicilin a sulbaktam po hydrolýze in
vivo) je nízká. Po perorální léčbě byla hodnota LD50 sultamicilin-tosilátu u hlodavců 7 g/kg. Samotný
sulbaktam vedl u myší po léčbě per os LD50> 10 g/kg, zatímco tato hodnota byla přibližně. 3,6 g/kg po
intravenózním podání. Odpovídající hodnoty u potkanů byly > 4 g/kg, resp. 3,4 g/kg.
Toxicita byla stanovena opakovaným dávkováním sultamicilinu, sulbaktamu nebo kombinací
sulbaktamu-ampicilinu po dobu až 6 měsíců u potkanů a psů.
Ve výše uvedených studiích toxicity byly po podání sultamicilinu nebo sulbaktamu pozorovány
účinky na játra. Kromě zvýšených jaterních enzymů (GOT, GPT, LDH, AP) bylo v játrech také
detekováno ukládání glykogenu závislé na dávce a čase, které se ukázalo jako reverzibilní po vysazení
léku. Toto ukládání glykogenu nebylo identifikováno u žádného známého onemocnění ukládání
glykogenu.
V těchto studiích nezpůsobil sulbaktam významnou změnu v metabolismu glukózy. U pacientů s
diabetem mellitem léčených sulbaktamem /ampicilinem po dobu delší než 2 týdny nebyl pozorován
žádný klinicky relevantní účinek na dostupnost glukózy.
Uchovávání glykogenu se u lidí po léčbě sultamicilinem v terapeutických dávkách neočekává kvůli
dosaženým plazmatickým hladinám.
Kromě očekávaných obvyklých reakcí na antibiotickou léčbu (mírný průjem nebo zvracení) nebyly
zjištěny žádné další příznaky toxicity.
Nebyly provedeny žádné dlouhodobé studie na zvířatech k hodnocení karcinogenity.
11
V mnoha studiích ani sulbaktam, ani ampicilin nevykazovaly významné mutagenní účinky.
V reprodukčních studiích na myších a potkanech byl sultamicilin použit v dávkách vyšších, než je
dávka pro člověka, a nevykazovaly žádné známky snížené fertility nebo poškození plodu.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Žádné.
6.2 Inkompatibility
Přípravek Ampicillin/Sulbactam AptaPharma a aminoglykosidy mají být rekonstituovány a podávány
odděleně, kvůli in vitro inaktivaci aminoglykosidů kterýmkoliv aminopenicilinem.
Ampicilin sodný je méně stabilní v roztocích obsahujících glukózu a jiné sacharidy a nesmí se mísit s
krevními deriváty nebo proteinovými hydrolyzáty.
6.3 Doba použitelnosti
roky.
Rekonstituovaný roztok:
Koncentrovaný roztok pro intramuskulární podání (rekonstituovaný 0,5% lidokainem a uchovávaný
při 25 °C) má být použit do 1 hodiny po rekonstituci.
Chemická a fyzikální stabilita před použitím po naředění různými ředidly pro intravenózní infuzi je
následující:
Ředidlo Koncentrace Doba použití v hodinách
sulbaktam +ampicilin 25 C 4 C
Voda pro injekci až do 30 mg/ml až do 45 mg/ml 8 0,9% roztok chloridu sodného až do 30 mg/ml 72 až do 45 mg/ml 8 natrium-laktát až do 45 mg/ml 8 5% roztok glukózy až do 3 mg/ml 4 až do 30 mg/ml 2 5% roztok glukózy + 0,45%
roztok chloridu sodného
až do 3 mg/ml 4
až do 15 mg/ml 10% roztok glukózy až do 3 mg/ml 4 až do 30 mg/ml Roztok Ringer-laktát až do 45 mg/ml 8
Z mikrobiologického hlediska, pokud metoda otevření/rekonstituce/ředění nevylučuje riziko
mikrobiální kontaminace, má být přípravek použit okamžitě. Pokud není použit okamžitě, doba a
podmínky uchovávání přípravku po otevření jsou v odpovědnosti uživatele.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
12
Tento přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Podmínky uchovávání po rekonstituci/naředění viz bod 6.3.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma 1 g/0,5 g: injekční lahvičky z čirého bezbarvého skla třídy I o
objemu 20 ml uzavřené zátkami z brombutylové pryže typu I o průměru 20 mm a modrým hliníkovým
odtrhovacím víčkem.
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma 2 g / 1 g: injekční lahvičky z čirého bezbarvého skla třídy I o objemu
20 ml uzavřené zátkami z brombutylové pryže typu I o průměru 20 mm a oranžovým hliníkovým
odtrhovacím víčkem.
Velikost balení: 10 lahviček
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Používejte pouze čirý nebo opalescentní rekonstituovaný roztok bez částic.
Pouze k jednorázovému použití.
Následující objemy ředidla lze použít pro rekonstituci pro intramuskulární podání nebo pro i.v.
bolusové podání nebo intravenózní podání po dalším naředění:
Celková
dávka
(g)
Ekvivaletní dávka
sulbaktamu/ampicilinu
(g)
Velikost
lahvičky
Objem
rozpouštěd
la
(ml)
Využitelný
objem* (ml)
Maximální výsledná koncentrace
ampicilinu/sulbaktamu (mg/ml)
1,5 0,5/1,0 20 ml 3,2 4,0 3,0 1,0/2,0 20 ml 6,4 8,0 * Lahvička po rekonstituci obsahuje dostatečný přebytek umožňující získání a podání uvedených
objemů.
Kompatibilní rozpouštědla viz také body 4.2 a 6.3.
Inkompatibility viz bod 6.2.
Veškerý nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Apta Medica Internacional d.o.o.
Likozarjeva Ulica Ljubljana
1000, Slovinsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma 1 g/0,5 g prášek pro injekční/infuzní roztok: 15/200/20-C
Ampicillin/Sulbactam AptaPharma 2 g/1 g prášek pro injekční/infuzní roztok: 15/201/20-C
13
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 21. 10. Datum posledního prodloužení registrace:
10. DATUM REVIZE TEXTU
15. 1.