Sorafenib viatris

Absorpce a distribuce

Po podání tablet sorafenibu je průměrná relativní biologická dostupnost 38–49 % v porovnání
s perorálním roztokem. Absolutní biologická dostupnost není známa. Po perorálním podání
sorafenibu je maximální plasmatické koncentrace dosaženo přibližně za 3 hodiny. Když byl
sorafenib podán společně s velmi tučným jídlem, jeho absorpce se snížila o 30 % ve srovnání
s absorpcí při podání nalačno.
Po překročení dávky 400 mg dvakrát denně střední Cmax a AUC narůstají pomaleji než
přímou úměrou. In vitro se sorafenib váže na lidské proteiny z 99,5 %.
Opakované dávkování sorafenibu po dobu 7 dní vedlo k 2,5–7násobné akumulaci ve
srovnání s podáním jedné dávky. Ustáleného stavu dosahuje plasmatická hladina
sorafenibu do 7 dní s tím, že poměr mezi maximální a minimální průměrnou koncentrací
(peak-to-through ratio) je menší než 2.

Biotransformace a eliminace

Poločas eliminace sorafenibu je přibližně 25–48 hodin. Sorafenib je metabolizován primárně
v játrech, kde podléhá oxidační přeměně pomocí CYP3A4, stejně jako glukuronidaci
prostřednictvím UGT1A9. Konjugáty sorafenibu mohou být štěpeny v gastrointestinálním
traktu glukuronidázovou aktivitou bakterií, dovolující reabsorpci nekonjugované léčivé látky.
Ukázalo se, že současné podávání neomycinu s tímto procesem interferuje a že dochází ke
snížení průměrné biologické dostupnosti sorafenibu o 54 %.

Sorafenib tvoří přibližně 70–85 % analytů cirkulujících v krevní plazmě v ustáleném
stavu. Bylo identifikováno 8 metabolitů sorafenibu, přitom pět z nich bylo detekováno v
plazmě. Hlavní metabolit sorafenibu přítomný v plazmě, pyridin-N-oxid, vykazuje in vitro
podobné vlastnosti jako sorafenib. Tento metabolit tvoří přibližně 9–16 % analytů v oběhu
v ustáleném stavu.

Po perorálním podání dávky 100 mg ve formě roztoku sorafenibu bylo 96 % dávky vyloučeno
během 14 dní, přitom se 77 % dávky vyloučilo stolicí a 19 % močí ve formě
glukuronidovaných metabolitů. Nezměněný sorafenib, v množství 51 % z dávky, byl nalezen
ve stolici, ale ne v moči, což naznačuje, že biliární exkrece nezměněné léčivé látky může
přispět k eliminaci sorafenibu.

Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů

Analýza demografických dat ukazuje, že není žádný vztah mezi farmakokinetikou a věkem (až
do 65 let), pohlavím nebo tělesnou hmotností.

Pediatrická populace

15
Nebyly provedeny žádné studie zkoumající farmakokinetiku sorafenibu u pediatrických
pacientů.

Rasy

Mezi subjekty kavkazské a asijské populace nejsou klinicky relevantní rozdíly ve
farmakokinetice.

Porucha funkce ledvin

Ve čtyřech klinických studiích fáze I byla expozice sorafenibu v ustáleném stavu u pacientů
s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin podobná expozicím u pacientů s
normální funkcí ledvin. Ve studii klinické farmakologie (jednotlivá dávka 400 mg
sorafenibu) nebyla pozorována souvislost mezi expozicí sorafenibem a renální funkcí u
subjektů s normální renální funkcí a u subjektů s lehkou, středně těžkou nebo těžkou
poruchou funkce ledvin. Nejsou dostupné žádné údaje u dialyzovaných pacientů.

Porucha funkce jater

U pacientů s hepatocelulárním karcinomem (HCC) s Child-Pugh A nebo B (lehkou až středně
těžkou) poruchou funkce jater byly hodnoty expozice srovnatelné a v rozmezí hodnot
pozorovaných u pacientů bez poruchy funkce jater. Farmakokinetika sorafenibu u pacientů s
Child-Pugh A a B bez hepatocelulárního karcinomu byla podobná farmakokinetice u
zdravých dobrovolníků. Nejsou k dispozici žádné údaje týkající se pacientů s Child Pugh C
(těžkou) poruchou funkce jater. Sorafenib je převážně eliminován játry a expozice může být u
těchto pacientů zvýšena.