Linezolid kabi

Bezpečnost a účinnost linezolidu u dětí (ve věku < 18 let) nebyla stanovena. V současnosti dostupné údaje
jsou uvedeny v bodech 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze učinit žádná doporučení týkající se
dávkování.

Starší pacienti:
Není nutná úprava dávkování.

Porucha funkce ledvin:
Není nutná úprava dávkování (viz body 4.4 a 5.2).

Těžká porucha funkce ledvin (tj. clearance kreatininu (CLCR) <30 ml/min):
Není nutná úprava dávkování. Vzhledem k neznámému klinickému významu vyšších expozic (až
desetinásobek) dvěma primárním metabolitům linezolidu u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, má
být linezolid používán u těchto pacientů se zvláštní opatrností a pouze v případě, že předpokládaný přínos
převýší možné riziko.

Protože se přibližně 30% dávky linezolidu odstraní během 3 hodin hemodialýzy, linezolid má být podáván
dialyzovaným pacientům až po dialýze. Primární metabolity linezolidu jsou do jisté míry hemodialýzou
odstraňovány, ale jejich koncentrace po dialýze je stále ještě zřetelně vyšší než jejich koncentrace u
pacientů s normální funkcí ledvin nebo lehkou či středně těžkou poruchou funkce ledvin.

Z tohoto důvodu má být linezolid používán u dialyzovaných pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin se
zvláštní opatrností a pouze v případě, že předpokládaný přínos převýší možné riziko.


V současnosti nejsou zkušenosti s podáváním linezolidu pacientům, kteří se podrobují kontinuální
ambulantní peritoneální dialýze (CAPD) nebo alternativní léčbě renálního selhání (jiné než hemodialýza).

Porucha funkce jater:
Není nutná úprava dávkování. Jsou však k dispozici pouze omezené klinické údaje, proto se použití
linezolidu u těchto pacientů doporučuje pouze v případě, že očekávaný přínos léčby převáží možné riziko
(viz body 4.4 a 5.2).

Způsob podání
Doporučená dávka linezolidu má být podána intravenózně dvakrát denně.
Cesta podání: intravenózní podání. Infuzní roztok má být aplikován v průběhu 30–120 minut.

4.3. Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Linezolid nemá být podáván pacientům, kteří užívají přípravky inhibující monoaminooxidázu A nebo B
(např. fenelzin, isokarboxazid, selegilin, moklobemid) nebo dva týdny po užití takových léčivých
přípravků.
Pokud není k dispozici zařízení pro pečlivé sledování pacienta a monitorování krevního tlaku, linezolid
nemá být podáván pacientům s následujícími klinickými stavy nebo při současné medikaci níže
uvedenými přípravky:
• Pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, feochromocytomem, karcinoidem, tyreotoxikózou, bipolární
afektivní poruchou, schizoafektivní poruchou a stavy akutní zmatenosti.
• Pacienti užívající následující léky: inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (viz bod 4.4), tricyklická
antidepresiva, agonisty serotoninového 5-HT1 receptoru (triptany), přímo a nepřímo působící
sympatomimetika (včetně adrenergních bronchodilatancií, pseudoefedrinu a fenylpropanolaminu),
vasopresivní látky (např. epinefrin, norepinefrin), dopaminergní látky (např. dopamin, dobutamin),
pethidin nebo buspiron.

Studie na zvířatech naznačují, že linezolid a jeho metabolity mohou přecházet do mateřského mléka, proto
má být kojení před zahájením léčby a během ní přerušeno (viz bod 4.6).

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Myelosuprese
U pacientů užívajících linezolid byla pozorována myelosuprese (včetně anémie, leukopenie, pancytopenie
a trombocytopenie). U případů, kde je výsledek znám, hematologické parametry vzrostly po vysazení
linezolidu k hodnotám před léčbou. Riziko výskytu těchto účinků zřejmě souvisí s délkou léčby. Starší
pacienti léčení linezolidem mohou mít vyšší riziko rozvoje krevních dyskrazií v porovnání s mladšími
pacienty.

Trombocytopenie se může vyskytnout mnohem častěji u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, bez
ohledu na to, jestli jsou na dialýze či nikoli. Proto se doporučuje pečlivé monitorování krevního obrazu u
pacientů, kteří: již mají anémii, granulocytopenii nebo trombocytopenii; užívají současně léky, které
mohou snižovat hladinu hemoglobinu, zhoršovat krevní obraz nebo nepříznivě ovlivňovat množství či
funkci trombocytů; mají těžkou poruchu funkce ledvin; jsou léčeni déle než 10–14 dní. Těmto pacientům
má být linezolid podáván pouze tehdy, pokud je možné pečlivé monitorování hladin hemoglobinu,
krevního obrazu a počtu trombocytů.

Pokud se během léčby linezolidem objeví významná myelosuprese, léčba má být přerušena, pokud není
její pokračování považováno za absolutně nezbytné. V takovém případě je třeba nepřetržitě kontrolovat
krevní obraz a nasadit adekvátní léčebné postupy.


U pacientů léčených linezolidem se navíc doporučuje týdně provádět kontrolu krevního obrazu (včetně
hladiny hemoglobinu, trombocytů a celkového a diferenciálního počtu leukocytů) bez ohledu na krevní
obraz při zahájení léčby.

Ve studiích podávání ze soucitu byl u pacientů používajících linezolid po dobu delší než doporučených dnů hlášen zvýšený výskyt závažné anémie. Těmto pacientům bylo častěji zapotřebí podat krevní
transfuzi. Případy anémie vyžadující krevní transfuzi byly rovněž hlášeny po uvedení léčivé látky na trh.
Více případů se objevilo u pacientů léčených linezolidem déle než 28 dnů.

Po uvedení na trh byly hlášeny případy sideroblastické anémie. Většina pacientů, u nichž byl znám čas
jejího nástupu, byla linezolidem léčena déle než 28 dnů. Většina pacientů se plně či částečně zotavila po
vysazení linezolidu, a to bez ohledu na to, jestli byla anémie léčena či nikoli.

Rozdíly v mortalitě v klinické studii u pacientů s krevními infekcemi souvisejícími s katetrem vyvolanými
grampozitivními mikroorganismy
V otevřené studii u pacientů léčených linezolidem s infekcemi spojenými s intravaskulárním katetrem byla
patrná zvýšená mortalita ve srovnání s vankomycinem/dikloxacilinem/oxacilinem [78/363 (21,5 %) vs.
58/363 (16,0 %)]. Hlavním faktorem ovlivňujícím poměr mortality byla výchozí grampozitivní infekce.
Poměr mortality byl obdobný u pacientů s infekcemi vyvolanými čistě grampozitivními organismy (poměr
pravděpodobnosti 0,96; 95% interval spolehlivosti: 0,58–1,59), avšak byl významně vyšší (p=0,0162) ve
skupině léčené linezolidem u pacientů s infekcemi vyvolanými jinými patogeny nebo u pacientů bez
iniciálně prokázaného patogenu (poměr pravděpodobností 2,48; 95% interval spolehlivosti: 1,38-4,46).
Největší rozdíl byl pozorován v průběhu léčby a během 7 dnů následujících po ukončení podávání
studovaného léčiva. Během studie více pacientů ve skupině léčené linezolidem získalo infekce vyvolané
gramnegativním patogenem a více pacientů zemřelo v důsledku gramnegativní či polymikrobiální infekce.
Z toho důvodu má být linezolid podán pacientům s komplikovanými infekcemi kůže a měkkých tkání se
známou nebo možnou současnou infekcí gramnegativními organismy pouze tehdy, pokud nejsou dostupné
alternativní možnosti léčby (viz bod 4.1). Za těchto okolností musí být současně zahájena léčba proti
gramnegativním organismům.

Průjem a kolitida související s antibiotiky
Průjem související s antibiotiky a kolitida související s antibiotiky, včetně pseudomembranózní kolitidy a
průjmu vyvolaného Clostridioides difficile, byly hlášeny v souvislosti s téměř všemi antibiotiky včetně
linezolidu, v rozsahu od mírného průjmu až po fatální kolitidu. Proto je důležité myslet na tuto diagnózu u
pacientů se závažným průjmem, který vznikl během léčby linezolidem nebo po ní. V případě průjmu nebo
kolitidy související prokazatelně s antibiotiky, nebo při podezření na ně, má být přerušena probíhající
léčba antibakteriálními látkami včetně linezolidu a okamžitě zahájena vhodná léčebná opatření. Látky
inhibující střevní peristaltiku jsou v tomto případě kontraindikovány.

Laktátová acidóza
Při podávání linezolidu byl hlášen výskyt laktátové acidózy. Pacienti, u kterých se během užívání
linezolidu rozvinou známky a příznaky metabolické acidózy včetně opakující se nauzey a zvracení, bolesti
břicha, nízké hladiny hydrogenuhličitanu nebo hyperventilace, musí být neprodleně lékařsky ošetřeni.
Pokud se vyskytne laktátová acidóza, je třeba zvážit přínos pokračujícího podávání linezolidu vůči
potenciálním rizikům.

Porucha mitochondriální funkce
Linezolid inhibuje syntézu mitochondriálního proteinu. V důsledku této inhibice se mohou vyskytnout
nežádoucí účinky jako laktátová acidóza, anémie a neuropatie (optického nervu a periferní); tyto příhody
jsou častější v případě, že je lék podáván déle než 28 dnů.

Serotoninový syndrom
Byly hlášeny spontánní případy serotoninového syndromu, který se objevil v souvislosti se současným
podáváním linezolidu a serotonergních látek včetně antidepresiv, jako jsou inhibitory zpětného
vychytávání serotoninu (SSRI), a opioidů (viz bod 4.5). Souběžné podávání linezolidu a serotonergních
látek je proto kontraindikováno (viz bod 4.3), s výjimkou stavu, kdy je podávání obou látek nezbytné. V

těchto případech mají být pacienti pečlivě monitorováni z důvodu možnosti výskytu známek a příznaků
serotoninového syndromu jako jsou kognitivní dysfunkce, hyperpyrexie, hyperreflexie a porucha
koordinace. Pokud dojde k výskytu známek a příznaků serotoninového syndromu, lékaři mají zvážit
přerušení podávání jedné nebo obou látek. Při přerušení souběžného podávání serotonergní látky se
mohou vyskytnout příznaky z vysazení.

Hyponatrémie a SIADH
U některých pacientů léčených linezolidem byla pozorována hyponatrémie a/nebo syndrom nepřiměřené
sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). U pacientů s rizikem hyponatrémie, jako jsou starší pacienti
nebo pacienti užívající léky, které mohou snižovat hladinu sodíku v krvi (např. thiazidová diuretika, jako
je hydrochlorothiazid), se doporučuje pravidelně monitorovat hladinu sodíku v séru."

Periferní neuropatie a neuropatie optického nervu
U pacientů léčených linezolidem byla hlášena periferní neuropatie, neuropatie optického nervu a optická
neuritida progredující někdy až ke ztrátě zraku. Tato hlášení zahrnovala především pacienty léčené po
dobu delší, než je maximální doporučená délka trvání léčby 28 dní.
Všichni pacienti mají být poučeni, že mají oznámit takové příznaky poruchy vidění, jako jsou změny
zrakové ostrosti, změny barevného vidění, rozmazané vidění nebo defekty zorného pole. V těchto
případech se doporučuje okamžité vyšetření a v nutném případě odeslání k oftalmologovi. Pokud
jakýkoliv pacient používá linezolid déle než doporučených 28 dní, je třeba pravidelně kontrolovat jeho
zrakové funkce.
Pokud se objeví periferní neuropatie nebo neuropatie optického nervu, další podávání linezolidu má být
posouzeno s ohledem na potenciální riziko.
Riziko neuropatií může být zvýšeno, pokud je linezolid podáván pacientům souběžně léčeným nebo
nedávno léčeným antimykotiky k léčbě tuberkulózy.

Křeče
Byly hlášeny případy výskytu křečí u pacientů léčených linezolidem. Většina těchto pacientů měla
záchvaty v anamnéze nebo u nich bylo hlášeno riziko záchvatu. Pacienti mají být poučeni o nutnosti
informovat svého lékaře, pokud měli v minulosti záchvaty.

Inhibitory monoaminooxidázy
Linezolid je reverzibilní neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (IMAO), nicméně v dávkách použitých
k antibakteriální terapii nevykazuje antidepresivní účinek. K dispozici jsou jen velmi omezené údaje z
interakčních studií a o bezpečnosti linezolidu v případě podání pacientům s existujícími stavy a/nebo
souběžnou medikací, které by je mohly vystavit riziku plynoucímu z inhibice MAO. Proto se použití
linezolidu za těchto okolností nedoporučuje, pokud není možné pečlivé sledování a monitorování pacienta
(viz body 4.3 a 4.5).

Konzumace potravy bohaté na tyramin
Pacienti mají být upozorněni, že nemají konzumovat velká množství potravy bohaté na tyramin (viz bod
4.5).

Superinfekce
Účinky terapie linezolidem na běžnou mikroflóru nebyly dosud v klinických studiích hodnoceny. Užívání
antibiotik může příležitostně vést k přerůstání necitlivých mikroorganismů. Např. během klinických studií
byla u přibližně 3 % pacientů užívajících doporučené dávky zaznamenána kandidóza související s tímto
lékem. Pokud během terapie dojde k superinfekci, je třeba nasadit adekvátní opatření.

Zvláštní populace
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin má být linezolid podán s velkou opatrností a pouze v případě,
že předpokládaný přínos převýší možné riziko (viz body 4.2 a 5.2).

U pacientů s těžkou poruchou funkce jater se linezolid doporučuje pouze v případě, že předpokládaný
přínos převýší možné riziko (viz body 4.2 a 5.2).


Porucha fertility
Linezolid reverzibilně snižuje fertilitu a indukuje abnormální morfologii spermatu u dospělých potkaních
samců při hladinách přibližně stejných, jaké jsou očekávány u lidí. Možné účinky na mužský reprodukční
systém nejsou známy (viz bod 5.3).

Klinické studie
Bezpečnost a účinnost linezolidu podávaného déle než 28 dnů nebyla stanovena.
Do kontrolovaných klinických studií nebyli zahrnuti pacienti s diabetickými lézemi nohy, dekubity nebo
ischemickými lézemi, závažnými popáleninami nebo gangrénou. Zkušenosti s použitím linezolidu v léčbě
těchto stavů jsou proto omezené.

Pomocné látky
Glukóza
V jednom ml roztoku je obsaženo 45,7 mg glukózy (tj. 13,7 g/300 ml). To má být bráno na zřetel u
pacientů s diabetem mellitem nebo jinými stavy spojenými s intolerancí glukózy.

Sodík
V jednom ml roztoku je též obsaženo 0,38 mg sodíku (tj. 114 mg/300 ml), což odpovídá 0,02 %
maximálního doporučeného denního příjmu (RDI) WHO, který činí 2 g sodíku pro dospělou osobu. Obsah
sodíku má být brán v úvahu u pacientů s kontrolovanou sodíkovou dietou.

Roztok linezolidu pro infuzi může být dále připraven k podání s roztoky obsahujícími sodík (viz body 4.2,
6.2 a 6.6) a to má být zváženo ve vztahu k celkovému obsahu sodíku ze všech zdrojů, které budou
pacientům podávány.