Castispir

Ve studiích toxicity na zvířatech byly pozorovány malé změny sérových hladin ALT, glukózy, fosforu
a triglyceridů, jež byly přechodné povahy. Příznaky toxicity u zvířat byly zvýšené slinění,
gastrointestinální příznaky, řídká stolice a dysbalance elektrolytů. Tyto příznaky se projevily
v dávkách odpovídajících více než 17násobku systémové expozice při klinickém dávkování. U opic se
nežádoucí účinky objevily po dávkách od 150 mg/kg/den (více než 232násobek systémové expozice
při klinických dávkách). Ve studiích na zvířatech montelukast neovlivňoval fertilitu ani reprodukci při
systémové expozici převyšující klinickou systémovou expozici více než 24krát. Ve fertilitní studii na
samicích potkanů byl při dávce 200 mg/kg/den (více než 69násobek klinické systémové expozice)
pozorován mírný pokles tělesné hmotnosti mláďat. Ve studii na králících byl v porovnání s kontrolní
skupinou zvířat pozorován vyšší výskyt nekompletní osifikace při systémové expozici více než 24krát
vyšší než systémová expozice při klinické dávce. U potkanů nebyly abnormality pozorovány.
Montelukast prostupuje placentární bariérou a vylučuje se u zvířat do mateřského mléka.

Po jednorázovém perorálním podání sodné soli montelukastu myším a potkanům v dávce až mg/kg (15000 mg/ m2 u myší a 30000 mg/m2 u potkanů), což byla nejvyšší zkoušená dávka, nebyl
pozorován žádný úhyn. Tato dávka odpovídá 25000násobku doporučené denní dávky u člověka (při
váze dospělého pacienta 50 kg).

Bylo zjištěno, že montelukast není pro myši při dávkách až 500 mg/kg/den (přibližně více než
200násobek systémové expozice) fototoxický při UVA, UVB nebo viditelném světle.

U hlodavců nebyl montelukast v in vitro a in vivo testech ani mutagenní, ani tumorigenní.