Zemplar

Distribuce

Farmakokinetika parikalcitolu byla studována u pacientů s chronickou renální insuficiencí (ChRI)
(CKD stadia 5), u kterých byla nutná hemodialýza. Parikalcitol se podává jako intravenózní bolus. Za
dvě hodiny po podání dávek v rozmezí od 0,04 do 0,24 mikrogramů/kg koncentrace parikalcitolu
výrazně poklesly a poté klesaly logaritmicko-lineárně s průměrným poločasem asi 15 hodin. Při
opakovaném podání parikalcitolu nebyla pozorována jeho akumulace. Plazmatická vazba parikalcitolu
na bílkoviny in vitro byla velmi výrazná (> 99,9 %) a nesaturovatelná v koncentračním rozmezí 1 až
100 ng/ml.

Biotransformace

V moči a ve stolici bylo detekováno několik neznámých metabolitů, přičemž v moči nebyl detekován
žádný parikalcitol. Nebyla prováděna charakterizace a identifikace těchto metabolitů. Tyto metabolity
představovaly dohromady 51 % radioaktivity v moči a 59 % radioaktivity ve stolici.

Farmakokinetická charakteristika parikalcitolu u pacientů s ChRI (dávka 0,24 μg/kg)
Parametr N Hodnoty (průměr ± SD)
Cmax (5 minut po podání bolusu) 6 1 850 ± 664 (pg/ml)
AUC0-∞ 5 27 382 ± 8 230 (pg·hod/ml)
CL 5 0,72 ± 0,24 (l/hod)
Vss 5 6 ± 2 (l)

Eliminace

V klinické studii u zdravých osob se plazmatická radioaktivita po jednorázovém intravenózním podání
0,16 mikrogramů/kg bolusové dávky 3H-parikalcitolu (n=4) přičítala mateřské látce. Parikalcitol byl
vylučován primárně hepatobiliárně, protože 74 % podané radioaktivní dávky bylo vylučováno stolicí
a pouze 16 % bylo zjištěno v moči.

Speciální populace

Pohlaví, rasa a věk
U dospělých sledovaných pacientů nebyly pozorovány žádné farmakokinetické rozdíly z hlediska věku
nebo pohlaví. Nebyly zjištěny farmakokinetické rozdíly z hlediska rasy.


Porucha funkce jater
Koncentrace nevázaného parikalcitolu u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater jsou
obdobné jako u zdravých osob. U těchto pacientů není tedy zapotřebí žádná úprava dávek. U pacientů
s těžkou poruchou funkce jater nejsou s léčbou parikalcitolem žádné zkušenosti.