Ropivacaine bioq
Ropivakain je čistý S-(-)-enantiomer s chirálním centrem. Je velmi dobře rozpustný v tucích. Všechny
jeho metabolity mají lokální anestetický účinek, ale podstatně slabší a kratší než u samotného
ropivakainu.
Plazmatická koncentrace ropivakainu závisí na dávce, cestě podání a vaskularizaci místa injekce.
Farmakokinetika ropivakainu je lineární a Cmax odpovídá podané dávce.
Ropivakain vykazuje úplnou bifázickou absorpci z epidurálního prostoru s poločasem absorpce
14 min a 4 h v příslušných fázích u dospělých. Pomalá absorpce je limitujícím faktorem pro eliminaci
ropivakainu. Proto je zdánlivý eliminační poločas ropivakainu po epidurální aplikaci delší než po
intravenózním podání. Ropivakain vykazuje bifázickou absorpci z kaudálního epidurálního prostoru
také u dětí.
Ropivakain má po intravenózním podání průměrnou hodnotu celkové plazmatické clearance
440 ml/min, renální clearance 1 ml/min, distribuční objem v ustáleném stavu 47 litrů a eliminační
biologický poločas 1,8 h. Ropivakain má středně velký jaterní extrakční poměr, přibližně 0,4. V
plazmě se váže převážně na plazmatický α1-kyselý glykoprotein, volná frakce tvoří přibližně 6 %.
Bylo pozorováno zvýšení celkové plazmatické koncentrace ropivakainu během kontinuální epidurální
nebo interskalenické infuze související s pooperačním zvýšením koncentrace α1-kyselého
glykoproteinu.
Variabilita koncentrace volné, tj. farmakologicky aktivní frakce, je daleko menší než variabilita
celkové plazmatické koncentrace.
Protože ropivakain má střední až nízký jaterní extrakční poměr, rychlost jeho eliminace závisí na
plazmatické koncentraci volného přípravku. Pooperační zvýšení α1-kyselého glykoproteinu zvýší
vazbu na bílkovinu, a tím sníží volnou frakci, čímž poklesne celková clearance a vzroste celková
plazmatická koncentrace, jak ukázaly studie u dětí i dospělých. Clearance volné frakce ropivakainu se
nemění, což dokládá stabilní koncentrace volné frakce během pooperační infuze. Právě plazmatická
koncentrace volné frakce souvisí se systémovými farmakodynamickými účinky a toxicitou.
Ropivakain prochází snadno placentou a rovnováha koncentrace nevázaného léčiva nastává rychle.
Míra vazby na plazmatické proteiny je u plodu menší než u matky, proto je celková plazmatická
koncentrace nižší u plodu než u matky.
Ropivakain je intenzivně metabolizován, především hydroxylací aromatického jádra. Po intravenózní
aplikaci se celkem 86 % dávky vylučuje močí, z toho pouze asi 1 % v nezměněné formě. Hlavním
metabolitem je 3-hydroxy-ropivakain, který je z 37 % vylučován močí, především v konjugované
formě. Vylučování 4-hydroxy-ropivakainu, N-dealkylovaného metabolitu (PPX) a 4-hydroxy-
dealkylovaného metabolitu močí představuje 1–3 %. Konjugovaný a nekonjugovaný 3-hydroxy-
ropivakain je v plazmě přítomen pouze v detekovatelných koncentracích.
Vliv poškození funkce ledvin na farmakokinetiku ropivakainu je malý nebo zcela žádný. Renální
clearance PPX významně koreluje s clearance kreatininu. Absence korelace mezi celkovým
množstvím vyjádřeným jako AUC a clearance kreatininu naznačuje, že celková clearance PPX
zahrnuje kromě vylučování ledvinami také nerenální eliminaci. U některých pacientů s poruchou
funkce ledvin může v důsledku nízké nerenální clearance dojít ke zvýšení hladiny PPX. Klinické
následky se při krátkodobé léčbě považují za zanedbatelné, protože PPX má ve srovnání s
ropivakainem nižší toxicitu vůči CNS. Pacienti na dialýze s ledvinovým onemocněním v terminálním
stadiu nebyli předmětem studie.
Pro racemizaci ropivakainu in vivo neexistují důkazy.